Ten čas opravdu letí jako splašený kůň. Na začátku prázdnin jsme my, Středoevropané ponocovali, abychom byli svědky vstupu sondy Juno na oběžnou dráhu kolem největší planety sluneční soustavy, Jupitera. V závěru července se sonda dostala do nejvzdálenějšího bodu své oběžné dráhy a začala se opět přibližovat k obří planetě. A dnes, když nám letní prázdniny pomalu dávají sbohem se Juno dostává opět do nejnižšího bodu své dráhy. Nabízí se proto skvělá možnost si zrekapitulovat některé informace a podívat se i na výhled do dalších týdnů a měsíců.
Pokud si dnes vzpomenete, zkuste se ve 14:51 našeho času v myšlenkách přenést k Jupiteru. Právě v té chvíli, totiž bude sonda Juno prolétat nejnižším bodem své dráhy – pouze 4 200 kilometrů nad hranicí oblačnosti. Jelikož je dráha hodně protáhlá a také proto, že má Jupiter ohromnou hmotnost, bude sonda v této fázi svištět rychlostí 208 000 km/h vůči planetě!
5. července sonda zažehla na 35 minut svůj motor, aby snížila rychlost o 542 m/s a usadila se na oběžné dráze s dobou oběhu 53,5 dne. Brzdící zážeh byl klíčovým okamžikem celé mise, který se nesměl pokazit, protože jinak by sonda kolem planety jen neškodně prolétla. Juno se tedy v této kritické fázi soustředila pouze na zážeh.
Z tohoto důvodu byly všechny palubní přístroje na sondě vypnuté. K jejich dočasnému vyřazení z provozu došlo dva dny před zážehem a v dalších dnech se začaly pomalu zapínat. Aktuální průlet poslouží především pro jejich kalibraci a sběr prvních vědeckých informací. Vědci samozřejmě už aktivovali všechny přístroje a zatím se neobjevila žádná informace o tom, že by něco nepracovalo správně, ale i přesto je první ostrý sběr dat mimořádně důležitý.
Data z prvního průletu se budou na Zemi posílat pár dní, ale jejich analýza zabere mnohem delší čas. „Ještě žádná sonda nezkoumala Jupiter z takovéhle blízkosti a ani z polární dráhy,“ vysvětluje Steve Levin z Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně a dodává: „Tohle bude naše první možnost získat informace a určitě budeme překvapeni. Musíme si proto nechat dostatečný čas na to, abychom měli jistotu, že naše zjištění jsou správná.“
Aktivováno bude nejen osm vědeckých přístrojů na palubě, ale také kamera JunoCam pracující ve viditelném spektru, která se poprvé pokusí o snímkování planety z velké blízkosti. Dají se očekávat zajímavé detailní snímky. První fotky by mohly dorazit na začátku příštího týdne a pokud všechno dopadne správně, můžeme se těšit na nejpodrobnější fotky jupiterovy atmosféry a útvarů v ní. Vědci se také těší na snímky severního a jižního pólu, které jsme zblízka ještě nikdy nespatřili.
Jak jsme si již řekli, tento průlet je čistě určený ke kalibraci vědeckých přístrojů a nebude při něm docházet k žádným změnám oběžné dráhy. Po průletu nejnižším bodem se sonda začne od Jupitera vzdalovat a za 53,5 dne se opět dostane do nejnižšího bodu. Při tomto říjnovém průletu se zapálí motor sondy, který Juno zpomalí tak, aby se její oběžná dráha zkrátila jen na 14 dní. Tím začne vědecká fáze celé mise.
Celkem sonda Juno podle plánu proletí nejnižším bodem dráhy ještě 35×, než v únoru 2018 zakončí svou misi vstupem do atmosféry, aby v budoucnu nedopadla na povrch některého z jupiterových měsíců, na kterých by teoreticky mohl existovat život a nedošlo tak k nechtěné kontaminaci. Sonda Juno bude na začátku roku 2018 již hodně ošlehaná radiací, která je u Jupitera opravdu hodně silná. Není proto příliš pravděpodobné, že bychom se dočkali prodloužení této zajímavé mise, ale nechme se překvapit. Výzkum krále sluneční soustavy je teprve na začátku.
Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://eyes.nasa.gov/system/content_pages/main_images/19_Juno2016_3k_2k.jpg
http://spaceflight101.com/juno/wp-content/uploads/sites/22/2015/09/juno-trajectory-2016-6.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/junocam-8-25-1041.jpg
… kolem Jup“i“tera.
Děkujeme za upozornění. 🙂
Krásný článek,díky.A neskutečná rychlost v perijovu!Zajímalo by mě,jak je řešená radiační ochrana sondy,přístrojů a slunečních článků.S ohledem na plánované lety
lidí do hlubokého vesmíru,stanicích na Měsíci, by to možná mohlo být námětem na nějaký článek nebo seriál.
Nacitlivejšie prístroje sú v titanovom puzde v nútri sondy a solárne články neviem ako je riešená ich odolnosť.
Nijak, postupně články odcházení a snižuje se výkon.
Hodina je velmi dlouhá doba. Proč by ve vesmíru nemohla Juno urazit 208 000 km. Ale sekunda je jen mžik. A za tu chvíli ulétnout 58 km, to je teprve ohromující 🙂
Prakticky totožná rychlost je udávána při prvním příletu k Jupiteru a při záchytu, ale pro změnu vůči Zemi. Chápu, že Jupiter svou gravitací těleso ve stejné vzdálenosti urychlí stejně, ale je zajímavé, že to vychází stejně na oběžné dráze Jupitera vůči němu a i při příletu k němu vůči Zemi.
Jupiter je obrovské těleso, dalo by se říci nepovedená hvězda. Má obrovskou hmotu a tělesa, která se k němu přiblíží se musí pohybovat hbitě, aby je nespolkl.
Na snímky z blízka jsem zvědav, ale jelikož to budou jen mračna, tak to nebude asi nic převratného.
Já se těším na fotky pólů. Strašně mě zajímá, jak vypadaji
Mohli bychom se dočkat dalšího těžko uvěřitelného geometrického útvaru, jako je hexagon přímo na severním pólu Saturna 🙂 http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA17141.jpg
Přiznám se, že když jsem ho tehdy jen tak někde zahlédl, tak můj první dojem byl, že nějací hračičkové zase neměli co dělat 🙂 A světe div se. On je opravdu je.
Co může vytvořit tak pravidelná tvar?
Včelu jsem vyloučil 🙂 , ale napadla mne nějaká anomálie na ose otáčení. Enúhelník udělá velký vrták při srážení okraje vyvrtané díry, když nedrží pevně střed. Nějaké boční pulsy, působící na osu.
Celá záležitost už byla i laboratorně nasimulována. Tady je to stručně popsáno. http://www.observatory.cz/news/zahada-sestiuhelniku-na-saturnu.html
Hm, tak nic, ale zkusil jsem to. Měli jste říct hned, že to je atmosféra, to bych přišel s jinou blbostí. 🙂
Nevíte někdo, jaké minimální parametry musí mít dalekohled, abych viděl oko supersonické bouře? Už jsem těch amatérských výtvorů vyzkoušel víc, ale pořád nic. 🙂
Jestli myslíš Velkou červenou skvrnu, tak nejmenší dalekohled, s kterým jsem ji bezpečně pozoroval byl 6cm čočkový dalekohled ze supermarketu a pohodlně jde vidět v lídlskopu 70/700 nebo ED 80/600, takže je to o optice, ale i o zkušenostech.
Díky moc za odpověď. Vypadá to, že jsem úplnej trouba, protože lídlskopem sice udivuji na zahradních párty, ale Velkou červenou skvrnu jsem nikdy neviděl ani náznakem, s bídou „obratníky“. Nedávno jsem koukal úplně jinou třídou dalekohledu, průměr tubusu byl asi 250 mm (parametry neznám), a nenašli jsme ji také. Tak já tedy zopakuji pokus, když už vím, že to jde. 🙂