O misi AIDA (AIM/DART) jsme již na našem blogu psali v roce 2014 a 2015 – finální schvalování celého projektu má přitom přijít až letos.To ale nebrání grafikům, aby na internetu prezentovali animace jednotlivých fází celé mise. Dvojitý asteroid Didymos je mimořádně atraktivním cílem, který by nám umožnil nejen prozkoumat složení těchto vesmírných balvanů, ale nasbírané zkušenosti by se mohly hodit, až by jednou k Zemi zamířil nebezpečný asteroid, který by nás mohl ohrozit. Pak bude znalost změny jeho oběžné dráhy k nezaplacení. Dnes Vám proto přinášíme tři povedená videa, která ukazují, jak by to již za pár let mohlo vypadat.
Zdroje informací:
http://forum.kosmonautix.cz/
http://forum.kosmonautix.cz/
Zdroje obrázků:
http://cdn4.sci-news.com/images/enlarge2/image_3307_1e-AIDA-Mission.jpg
Protože je v tom často zmatek (i sám, jako člen jednoho ze subtýmů pro AIDA, si to musím pokaždé najít 🙂 ), tak bych doplnil jak správně používat ty zkratky: AIDA je název celé dvojmise, která je společným projektem NASA, ESA, DLR, OCA a JHU-APL.
AIDA sestává ze dvou sond: AIM (evropská část) a DART (americká část – impaktor). Takže v úvodu by se hodilo spíš označení AIDA (AIM/DART).
Díky za informaci, přeformuluju to.
Chcel by som poukázať na českú stopu v tomto projekte. Ide o prvú misiu k binárnemu asteroidu, ktorý sa skladá z primáru Didimos a sekundáru Didimon. Kedže tento binárny asteroid objavil český tím pod vedením Petra Pravca v Ondřejove na 65 cm ďalekohľade(v týme je aj Petr Scheirich) tak ako objavitelia tohoto asteroidu boli pozvaný ako súčasť tímu pracujúceho na tejto misii. Tento asteroid sa vybral preto, lebo dopraviť k nemu sondu je energeticky najvýhodnejšie zo všetkých možných binárnych asteroidov.
V tomto prípade by sa podľa mňa ale malo s rozhodnutím o tejto misii čo najviac poponáhľať, lebo asteroid D+D sa k Zemi príblíži v roku 2022 a keď sa to nestihne tak ďalšia šanca bude až o 19 rokov neskôr.
Keby sa táto misia schválila, malo by to aj iné zaujímavé dôsledky – ESA by uvolnila peniaze na detailnejšie pozorovanie asteroidu D+D na veľkých dalekohľadoch – zatiaľ sa plánuje pozorovanie v roku 2017 na 6 m ďalekohľade. Ale o tom by mohol podrobnejšie a zasvätenejšie poinformovať Petr Scheirich. To by bola aj z vedeckého hľadiska určite pecka.
Čo sa týka tímu okolo Petra Pravca, ktorí sa systematicky venujú pozorovaniu binárnych asteroidov fotogrametrickou metódou, dá sa povedať že sú najlepší na svete. Takže z môjho pohľadu klobúk dolu a držím im palce aj do budúcnosti. A keby sa tá misia schválila, bolo by to pre nch krásna odmena.
Díky za doplnění těchto informací!
Rado sa stalo!
Doufám, že bude tato mise schválena a nakonec se uskuteční. Velice mě zaujala její komplexnost.
Asi jsem se právě stal jejím fandou 🙂
Nešlo by odvrátit asteroid tak, že by na něm přistála sonda, která by spustila řízené jaderné štěpení. Uvolněné teplo do okolí by odpařilo led (pokud by byl na povrchu). V podstatě by se jednalo o trysku. Uvolněné plyny by mohly pozměnit dráhu letu. Je to možné?
Teoreticky ano, ale jednoduché by to nebylo.
Někdo bude muset spočítat, jestli je efektivnější to dělat takhle sofistikovaně, nebo to jaderné palivo využít na jeden impuls provedený tím, že se všechno to jaderné palivo využije naráz na jeden jediný termojaderný výbuch.
Ale jadrový výbuch by pri krehkejšom asteroide znamenal asi nie moc chcený rozpad, preto by takáto možnost bola bespečnejšia a hlavně istejšia.
Jadrova explozia nie je riesenie a z jedneho velkeho problemu vytvara hned niekolko. Tak napriklad keby sa k Zemi rutil nejaky objekt o pomerne velkej hmotnosti tak jedine rozumne riesenie je zmenit jeho smer, ale zaroven sa ho snazit udrzat v celku. Takato explozia by mohla objekto roztrhat ale mnohe ulomky by sa dostali na Zem. Ten celjabinsky meteor mohol mat priemer 8m cize keby sa napriklad taky niekolko stometrovy objekt roztrhal tak takychto 8m az niekolko desiatok metrovych ulomkov by sposobilo mnohe skody. Objekt je nutne teoreticky odklonit len minimalne a nasej planete sa moze vyhnut.
Inak tato misia je skuocne velmi zaujimava, kombinuje mnohe nove koncepty a ja dufam, ze sa schvali. Pristavacie puzdro, nanosatelity, laserova komunikacia..no proste dufam ze sa najdu peniaze.
Osmisetmetrový asteroid by při dopadu vcelku vyhladil lidstvo. Milion osmimetrových „Čeljabinských“ tak maximálně přidělá spoustu práce sklenářům po celém světě…
Pokud neumíme asteroid včas odklonit vcelku, je lepší ho rozbít na menší kousky.
Wow, tak tomu hovorim bohaty program misie 🙂
Je skvělé vidět, že takto zajímavá mise, o které se již docela dlouho mluví, opravdu směřuje k realizaci a že je už pěkně rozpracována. Musí být schválena! 🙂
Vidím, že se tu rozeběhla diskuze o možnostech odklonu nebezpečné planetky, tak pár poznámek a odkazů:
Pro velké planetky, případně krátký čas do impaktu, je jaderný výbuch jedinou reálně uvažovanou alternativou. I ten má ale sloužit pouze k odklonu dráhy, o rozmetání planetky na kusy se neuvažuje v žádném scénáři. Princip použití jaderného výbuchu k odklonu spočívá v tomto: nálož se odpálí několik set metrů nad povrchem, a vzniklé záření gama a rychlé neutrony (ve vakuu se nešíří z jaderného výbuchu žádná tlaková vlna, pouze záření) odpaří asi 15 cm materiálu z přivrácené strany planetky. Unikající horké plyny jako „reaktivní motor“ postrčí planetku na opačnou stranu. Kilometrové planetce lze udělit takovým výbuchem změnu rychlosti několika cm/s, což při dostatečném časovém předstihu stačí na odklon z nebezpečné dráhy.
Použití různých scénářů na odklon v hodně zjednodušeném obrázku:
http://sajri.astronomy.cz/tmp/metody_BW.jpg
Moje přednáška o nebezpečí blízkozemních planetek, kde v závěru rozebírám reálně uvažované možnosti:
http://sajri.astronomy.cz/tmp/Padajici_kameni_Praha_2015.ppt
Hodně technická publikace, kde jsou v kapitole „Mitigation“ rozebrány uvažované možnosti velice podrobně:
http://sajri.astronomy.cz/tmp/defending_planet_earth.pdf
Nejak mi unika, proc vsichni resi, ze odvraceni asteroidu je problem.
Uz v roce 2004 ho dokazali amici zasahnout. A rusaci radi dodaji Car bombu. Klidne 10.
Ale zkuste neco zasahnout, kdyz o tom NEVITE!
Na obezny draze se pohybuje X satelitu, ktery dneska uz smirujou, jestli zemedelci nepodvadeji s dotacema. Ale aby se vyrobilo dalsich 5 Hubblu pro kontrolu nasi slunecni soustavy…
To, že o něčem nevíte Vy, neznamená, že to neví nikdo. Velké prohlídkové dalekohledy na hledání nebezpečných planetek existují od roku 1998. Ty byly určeny pro vyhledání těch skutečně nebezpečných planetek, větších než 1 km, které dnes díky nim známe prakticky všechny. V současnosti se buduje nová generace (některé jsou již v provozu) dalekohledů, která má za cíl najít většinu nebezpečných planetek větších než cca 150 m. I ty představují ještě celkem podstatné riziko. I menší planetky samozřejmě představují určité riziko (viz třeba Tunguska nebo Čeljabinsk), ale tam je třeba zvážit, zda prostředky vynaložené na jejich hledání (které by byly enormní) by byly smysluplně využité, když to nebezpečí je už pouze lokální.
Pro porovnání: v USA se ročně na hledání nebezpečných planetek investuje 40 milionů USD. Na výzkum zemětřesení se investuje ročně 100 milionů USD.
Dále se na Hawaji buduje systém dalekohledů (ATLAS: The Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System), které mají za cíl odhalit malé planetky (typu Tunguska nebo Čeljabinsk) týdny až měsíce před impaktem. Ty samozřejmě nemá smysl (ani to s tak krátkým předstihem technicky neumíme) odklánět, smysl toho je včasná evakuace impaktní oblasti.
Vše viz prezentace, kterou odkazuju o komentář výše.
Mate pravdu, ja nevim o hodne vecech. Ale vzhledem k tomu, jakymi prostredky uz dneska vladneme, tak obrana planety Zeme by mela byt naprostou prioritou. Ale zatim je to spis o tom, ze vzdycky vyroste dalsi generace mladejci pitomcu, pro ktery je treba dodavat zbrane.
Za Vase uklidneni dekuju, ale v porovnani s ostatnimi vydaji teto civilizace to je jako kdyz plivne.
Driv jezdili cechacci do Vidne, aby si rozsirili obzory. Ted budeme muset hromadne cestovat na Mars, abychom vedeli, jak je vlastni bidlo vzacny.
Copak planetky, ty máme tedy asi jakžtakž zmapovány, ale jsou tu dosud neznámé komety, přilétající z hlubin Sluneční soustavy nebo až z Oortova oblaku. Ty se mohou na kolizní dráze objevit doslova kdykoliv (takový objev se může údát třeba hned zítra) a vždy to bude překvapení. Tady je skutečná hrozba. Myslím, že situace by dnes nebyla řešitelná ani při relativně „normálních“ rychlostech komety, natož v případě rychlostí, které tyto objekty dosahují.
Určitou šanci bychom měli, kdyby nás kometa měla trefit až po obletu Slunce. Rozstřelit ji atomovkou na menší kusy a doufat, že se při obletu Slunce rozpustí. Ale stejně by na přípravu nebyl čas. To by musela hotová střela sedět na orbitě a maximálně čekat na natankování na Zemi připravenou cisternou. To nikdo nepřipustí kvůli tomu, že nechce mít nad hlavou atomovku cizí mocnosti.
Naštěstí je Oortův oblak sférický, takže šance na nebezpečnou kometu je menší, než na planetku, které se drží v disku.
Trochu pustím představivost z řetězu.
Pravděpodobnost dlouhoperiodické komety na kolizním kurzu je samozřejmě nízká, nicméně nenulová a navíc se nedá říci jako o planetkách, že o nich víme. Nevíme nic. Pokud jde o obranu, tak o té jsem ani neuvažoval. Kdyby se takový projektil teď objevil někde na periferii, jeho nebezpečná dráha by byla určena jen přibližně s tím, že se „po postupném zpřesňování jistě ukáže, že mine Zemi v bezpečné vzdálenosti. Jako vždy.“ Čas by plynul, pravděpodobnost srážky by rostla. Asi raději neinformovat veřejnost, protože v současné době by bylo hotovo. A pokud by opravdu šlo o dlouhoperiodickou kometu, tak i kdybychom měli nějaké prostředky, těžko bychom ji stíhali. Na druhou stranu kam bychom se hnali. Vždyť se brzy potkáme 🙂
Loni 31.10. proletěl těsně kolem Země asteroid o průměru 600m (2015TB145). Byl objeven teprve 10.října! Od konce našich životů, celé civilizace (a bohužel i tohoto kvalitního serveru :-)) nás dělilo necelých 500 tisíc km.
Moc nevěřím, že by někdo za těch 21 dní byl schopen jakékoli smysluplné akce.
Takže bez výrazného vylepšení detekce asteroidů jsou veškeré úvahy o odklánění víceméně akademická debata. To nic nemění na tom, že výzkum asteroidů je užitečná záležitost. Jenom ten impakt, který víceméně ověří zákon zachování hybnosti 🙂 mi přijde trochu moc na efekt.
Planetka této velikosti (cca 600 m) prolétne do zhruba stejné vzdálenosti okolo Země jednou za několik desítek let (více v mém článku zde: http://www.astro.cz/clanky/slunecni-soustava/kosmicka-strelnice-v-okoli-zeme.html ). To bychom tak mohli říci, že každých několik desítek let nás dělí od konce života necelých 500 tisíc km. Stejně tak bychom mohli říci, že každých NĚKOLIK LET nás dělí od konce života 1 milion km. A tak by se dalo pokračovat dál, určitě uznáte, že takhle se „konec našich životů“ posuzovat nedá.
Máte pravdu, že o tomto průletu jsme nevěděli dopředu (a také, že s tak malým předstihem by se s tím nedalo vůbec nic dělat), ale to ani nejsou ambice současných prohlídkových dalekohledů. Blízkozemní planetky nepřilétají z „nekonečna“, ale obíhají spolu se Zemí okolo Slunce, proto při dostatečně dlouhém pozorování je dříve či později objevíme všechny. Obvykle se to neděje při takto blízkých průletech, ale tento průlet tomu zjevně také napomohl, protože jsme díky němu objevili další 600-m planetku a nyní už její dráhu známe. Pravděpodobnost, že planetka prolétne ve vzdálenosti 500 tisíc km je 6000x větší, než že se srazí se Zemí, takže na 6000 takových průletů připadá jedna srážka se Zemí. Blízkozemních planetek o velikosti 600 m je několik tisíc, takže i kdybychom všechny objevovali jen při takovýchto průletech, dávno je objevíme všechny dříve, než se některá se Zemí srazí (ve skutečnosti je tempo objevů mnohem vyšší).
Závěrečná poznámka o ověření zákona zachování momentu hybnosti také není vůbec od věci – kromě řady jiných technologických a vědeckých cílů je toto jeden z cílů mise. Že zákony zachování momentu hybnosti a energie platí, o tom samozřejmě nikdo nepochybuje :-), ale to co se neví je, jak konkrétně se při nárazu do asteroidu uplatní. Pokud by impaktor byl pouze pohlcen materiálem planetky, bude výpočet výsledné změny dráhy velice jednoduchý. Při impaktu je ale část materiálu planetky vyvržena opačným směrem, což výsledný efekt posílí. To se dá samozřejmě simulovat, ale bez provedení reálného experimentu zůstáváme stále jen u simulací. Odhady jsou, že posílení efektu (oproti prostému pohlcení bez vyvrženin) bude několika- až desetinásobné, což vůbec není málo.
5 hvězdiček za článek a dalších ***** diskutujícím: Petr Scheirich, Peter P, ptpc.
Díky!
Ja ďakujem!