30. září 2015
Země se již nespočetněkrát střetla s kosmickým kamením různých velikostí. Malých střetů jsme si ani nevšimli, jiné byly dobře pozorovatelé, ale způsobily jen minimální škody, některé však ovlivnily život na celé planetě. Aby bylo lidstvo připravené jednou odvrátit hrozící srážku, musíme nejprve dobře prozkoumat protivníka. Ačkoliv se od sebe asteroidy liší, některé vlastnosti mají podobné. Právě na výzkum jejich vnitřního složení cílí společný evropsko-americký projekt AIDA, o kterém jsme na našem webu psali již před rokem.
Pokud návrh dostane zelenou, vydá se na konci roku 2020 evropská sonda AIM k duálnímu asteroidu Didymos, kam dorazí v roce 2022. Průzkum se má zaměřit hlavně na menší ze dvou asteroidů. Sonda důkladně nafotí jeho povrch a data na zemi pošle pomocí laserového přenosu s vyšším objemem přenášených dat. Následně uvolní malé přistávací pouzdro, které dosedne na povrch a bude vysílat radiové vlny. Mateřská sonda je bude zachytávat ve chvíli, kdy landeru zmizí za horizontem. Vlny tak projdou skrz vnitřní vrstvy asteroidu, díky čemuž je budeme moci analyzovat.
Následně přiletí americká sonda DART, která narazí do asteroidu a AIM bude měřit nejen odmrštěný materiál, ale i to, jak tento impakt ovlivní oběžnou dráhu asteroidu. Bude to vůbec poprvé, kdy se bude zkoumat vliv impaktoru na oběžnou dráhu bombardovaného tělesa.
Zdroje informací:
https://www.youtube.com/watch?v=6-5J7iSLkkA
Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/15274987-1-eng-GB/AIM_spacecraft_highlight_std.jpg
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Nestává se to tak často takže doufejme že máme spoustu času se na to připravit.
Pěkná mise ale nějak se nám to vleče, pokud tato se tato mise uskuteční tak to bude jen první výzkum dopadu tělesa na asteroid. Než se to vyhodnotí tak uplynou další roky, než se vymyslí další mise s dalším pokusem tak už tady nebudeme nebo už na nás něco poletí. Proboha lidi dyť je to to nejdůležitější co bychom měli zkoumat, tady jde o život nejen nám ale i veškerému životu na Zemi. Dyť jsme to ostatnímu životu na Zemi dlužni za to co provádíme. Proto život jako celek vyvinul inteligentního živočicha aby už konečně zastavil to masové vymírání způsobené dopady těles z vesmíru.
Tak teď jsem se vybrečel a už je mi dobře.
Zase tak černě bych to neviděl. V nejbližších desítkách let nevíme o žádném asteroidu na kolizní dráze se Zemí. Pravděpodobnost úplně nového asteroidu, který zatím nevidíme např. kvůli blízkosti Slunce není příliš pravděpodobná – nicméně je nenulová. Takže na vyvinutí odpovídajících systémů by mělo být dost času. 😉
Tohle je věda a ne odvracení akutního nebezpečí. Naložit na Deltu IV Heavy několik tun železa a švihnout s tím do nejbližšího asteroidu, není až tak složité. Zjistit co nejpřesněji, jak se takový asteroid zachová, na to je potřeba spousta příprav. Na tu první variantu je času dost skoro vždy.
Není to tak úplně černobílé. Obě mise, AIM i AIDA, jsou primárně mise technologické, sloužící k vyzkoušení nových technologií. Věda je u nich „až na druhém místě,“ ačkoliv samozřejmě astronomy ta vědecká část zajímá více. Říká se tomu „mission of opportunity“ – přestože jde o zkoušku technologií, byla by škoda nedat na ty sondy vědecké přístroje.
Příjemně komplikovaná mise. Družice vypustí cubesaty (šest menších nebo dva větší) jako další družice, k tomu ještě posadí na planetku jakýsi lander s vysílačem. Všechny obíhající družice se budou muset v blízkosti osmisetmetrové planetky navigovat a upravovat dráhu, k tomu tu máme stopadesátimetrový měsíc kilometr od hlavního tělesa. A do toho všeho přijde americký drtivý úder do měsíčku. Myslím, že v řídícím středisku se nudit nebudou 🙂
Pokud mise dostane zelenou.
Doufejme, moc se mi to zamlouvá. Alespoň už probíhá soutěž na konstrukci cubesatů, což je slabota, ale lepší než jen idea 🙂