Včerejší výstup Američana Tima Kopry a Brita Tima Peaka začal podle plánu a dvojici se podařilo splnit hlavní úkol výstupu – výměna regulátoru napětí SSU (Sequential Shunt Unit) na lince 1B. Astronauti pak na modul Tranquility připojili ventil NPV (Non-Propulsive Vent) a z přechodového tunelu PMA-3 odepnuli kabely. Natažení kabelů pro adaptér IDA se ale nestihlo dokončit a s odstraněním poškozeného reflektoru kamery na příhradovém nosníku se ani nezačalo – výstup totiž musel být předčasně ukončen.
Zdroj: https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net
Zhruba čtyři hodiny po zahájení výstupu si Tim Kopra všiml, že se v helmě jeho skafandru s číselným označením 3011 nachází malé množství vody. Nahlásil proto tuto skutečnost řídícímu středisku, které výstup předčasně ukončilo. Oba Timové ukončili svou rozdělanou práci a přesunuli se zpět do přechodové komory modulu Quest. „Všechny hlavní úkoly výstupu byly splněny a posádka nebyla v ohrožení,“ především druhá část této věty se dá momentálně najít snad v každém prohlášení NASA k aktuální situaci. NASA rovněž zdůrazňuje, že výstup byl předčasně ukončen (terminated) a nikoliv přerušen (aborted), což se může zdát jako slovíčkaření, leč velmi důležité. V kosmonautice se totiž abort používá pro kritické ukončení probíhající aktivity.
Ostatně ani napouštění atmosféry do přechodové komory nebylo zrychlené, protože v helmě bylo jen malé, blíže nespecifikované množství vody. Fotka uniklé vody zatím není k dispozici – snímek použitý jako náhledová fotka tohoto článku je pouze ilustrační (pochází z nehody Lucy Parmitana, o které ještě bude řeč), takže můžeme o uniklém množství kapaliny jen spekulovat. Je samozřejmě dobře, že se astronautům nic nestalo, nicméně je tu jedno obrovské ALE. Americké skafandry EMU totiž v posledních letech bojují s vodou v helmě opakovaně.
Zdroj: http://www.spacesafetymagazine.com/
Nejznámější případ se stal 16. července 2013, kdy se při výstupu do volného prostoru málem utopil italský astronaut Luca Parmitano – více informací najdete v tomto článku. Jeho skafandr nesl kódové označení 3011 – stejné, jaké měl včera Tim Kopra. Tehdy šlo opravdu o život, protože se voda začala astronautovi roztékat po obličeji. Zdaleka ale nešlo o poslední případ. Ještě téhož roku 21. prosince vystoupili z ISS Richard Mastracchio a Michael Hopkins. První jmenovaný si během během výstupu asi 7x stěžoval na to, že ho studí nohy, takže se procházka zkrátila o hodinu.
Teprve až po návratu do útrob stanice se ukázalo, že za všechno mohla uniklá voda. Stejná dvojice pak vystoupila do volného prostoru na Štědrý den, aby dokončila výměnu pumpy pro chlazení stanice. Mastracchio na sebe oblékl skafandr s pořadovým číslem 3011 (ano, stejné jako měl tehdy Luca Parmitano) a problém jej již nepotkal.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org
Až do včerejška poslední problém nastal 25. února 2015, kdy se na kosmickou procházku vydali Barry Wilmore a Terry Virts. Druhý jmenovaný při návratu do přechodové komory na konci výstupu zjistil, že se v jeho helmě nachází trochu vody. Jeho kolegyně Samantha Cristoforetti odhadla množství vody na zhruba 15 mililitrů – detaily najdete v tomto článku. Terry Virts měl na sobě skafandr s označením 3005.
Je na místě poznamenat, že ačkoliv skafandr s číslem 3011 potkal problém již podruhé, nemusí to nic znamenat. Podezřelá součástka se vyměnila a navíc skafandry jsou průběžně sestavovány jako stavebnice z několika modulů. Zmíněný problém Ricka Mastracchia zase ukazuje, že problémy s vodou se nevyhýbají ani jiným modelům. Může to znamenat, že celá sekce separace vzdušné vlhkosti obsahuje nějakou skrytou vadu. Nešlo by ale o závadu ve výrobním procesu, tedy o zmetkovité kusy, ale závadu bychom možná měli hledat už ve fázi návrhu. Je možné, že za určitých okolností, které se nedají nasimulovat na Zemi, může nastat situace, kterou systém nezvládne a voda začne proudit do přilby a jiných částí skafandru.
NASA každopádně ví, že tohle je problém, který je potřeba vyřešit. Zatím se problémy s únikem vody řešily výměnou podezřelých součástek za nové, astronauti dostali za hlavu savé podložky, ale ukazuje se, že problém stále přetrvává a může být tedy zakořeněn hlouběji, než se možná na začátku zdálo.
Zdroje informací:
https://blogs.nasa.gov/
http://forum.kosmonautix.cz/
http://forum.nasaspaceflight.com/
http://abcnews.go.com/
http://thespacereporter.com/
https://blogs.nasa.gov/
http://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/…Mobility_Unit_%28EMU%29_spacesuit_helmet.jpg
https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/…10153270539580667_4319756412752367751_o.jpg
http://www.spacesafetymagazine.com/wp-content/uploads/2013/08/recreated-EMU-3011-leak.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1b/STS-118_EVA_EMU_Suit.jpg
zajímavé
Doporučoval bych provést obarvení vody potravinářským barvivem ve skafandru pro zjištění přesného místa úniku. V laboratořích NASA lze podmínky upravit pro zjištění úniku značkovadlem pro rentgenové aplikace.
Přeji hodně úspěchů.
Ve skafandrech se používá ultračistá voda. Ta z principu nesmí být znečištěna žádným cizím kontaminantem, protože by to udělalo paseku nejen ve skafandru samotném, ale i v komponentech, které jsou používány na údržbu skafandrů mezi výstupy. Jen pro ilustraci – v případě problémů Lucy Parmitana z léta 2013 byla na vině kontaminace na molekulární úrovni, pocházející právě z jednotky, ve které se mezi výstupy chladicí voda pročišťuje. Pokud by byl aplikován Váš postup, mohlo by se stát, že dotyčný skafandr zaříznete přidáním barviva a navíc ještě znemožníte údržbu ostatních.
Dobrá irónia: Utopiť sa v skafandri vo vesmíre… 🙂
Všechno se dá postupně vyřešit a zlepšit, jen to chce hledat jiné cesty a řešení. Když něco zlobí, tak udělat to jinak. Jsme v kosmu ale stále jen pár desítek let, já myslím, že za 70, za 100 let aktivní kosmonautiky budou takové prkotiny, jako unikající voda dávno vyřešená. Budou nové orbitální stanice s nesrovnatelně lepším komfortem než dnes, možná už i s umělou gravitací a s bazénem… 🙂
Jak jsem cetl na Facebooku: a vystup je v kopru 😀
Mění se vůbec skafandry v ISS za „fungl“ nové ze Země? Jestli ne nechtělo by to udělat než pořád opravovat ty staré? A co takhle použít pro opravy Robonauta je pořád na palubě ne?
Skafandry a batohy PLSS jsou tvořeny z modulárních komponentů, které lze vymontovat a nahradit novými. Vzhledem k tomu, že se problém vyskytl na více skafandrech, zdá se, že je to nějaký systémový problém a nikoli záležitost jednoho vadného kusu.
Moc si nedokážu představit, k čemu by byla dobrá pomoc robonauta, i kdyby byl už „operační“. Pokud vím, zatím se stále pouze testuje.
A ruské skafandry nemajú žiadne problémy? Či sa len o nich toľko nepíše?
Orlany mají samozřejmě také své problémy a mouchy, ale zatím jsem nenarazil na významný únik vody. Většinou se dříve u Orlanů vykytovaly výpadky ventilačního systému, který je ale redundantní (dva ventilátory). Poslední dobou je ticho po pěšině…