Další týden je za námi a přichází druhá adventní neděle. Ani v adventu však nepřijdete o pravidelný souhrn událostí, které v uplynulých sedmi dnech přinesla kosmonautika. Vítejte u čtení Kosmotýdeníku. Tentokrát se vydáme na stopu příčiny výbuchu jednoho vyřazeného satelitu na oběžné dráze, který má známého pachatele, jenž má na svém kontě už více zářezů. Následně se podíváme na spektakulární snímky trpasličí planety Pluto. Nevynecháme čerstvé informace o chystané premiéře letu rakety Falcon 9 po její nehodě a mnoho dalšího. Hezkou neděli a dobré čtení.
Další exploze baterií zaneřádila oběžnou dráhu
V jednom z minulých Kosmotýdeníků jsme psali, že příčinou exploze starého satelitu DMSP-F13 byl zřejmě nabíjecí mechanismus palubních akumulátorů, který po delší době pobytu ve vakuu vykazuje anomálie, které mohou vést až k výbuchu baterií. Už tehdy byla přijata určitá bezpečnostní opatření, které v případě podivného chování palubních akumulátorů s tímto typem baterií a nabíjecího mechanismu, včas vyřazují družici z funkce. Odpojí napájení. Vzhledem k tomu, že krom amerického letectva, používá stejný typ palubního napájecího systému i mnoho dalších satelitů, je to celkem závažný problém, který doposud zaměstnává mnoho odborníků. Výrobcem problémové nabíječky je firma Lockheed Martin a používá se již od sedmdesátých let.
Když už se zdálo, že je vše pod kontrolou a případným problémům se dá předejít zavčasu, zazlobil jeden ze satelitů Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA). V roce 2014 se za nejasných okolností odmlčel satelit, který byl na orbitu vynesen v roce 2000 a nesl označení NOAA 16. NOAA provozuje celou síť satelitů, které studují široké spektrum věd o Zemi. Tento konkrétní disponoval například ultrafialovým radiometrem s vysokým rozlišením, který dokázal data online posílat na Zemi. Když se satelit odmlčel, pokoušeli se řídicí týmy o opětovné navázání komunikace, ale už se to nepodařilo. Na vině byla neznámá chyba na komunikačním systému satelitu. V srpnu 2014 byl proto prohlášen za vyřazený. Stal se položkou na seznamu kosmického odpadu.
Dvacátého pátého listopadu však byl kolem satelitu zaznamenán roj menších objektů. Později se přišlo na to, že sám satelit se rozpadl na několik desítek poměrně velkých kusů. Ihned se začalo zkoumat, jak je to možné. Ve hře byly dva scénáře. Jedním z nich byla srážka s jiným tělesem a druhý počítal se selháním napájecího systému satelitu, který byl totožný, jako u DMSP-F13 a následnou explozí baterií. Postupně byla vyloučena srážka s jiným tělesem. V databázi nebylo žádné, které by tak fatálně mohlo zničit satelit a žádné, které by se pohybovalo po příhodné oběžné dráze. Navíc se po zpřesnění parametrů jednotlivých kusů zjistilo, že celkem 53 různě velkých kusů se pohybuje po značně rozdílných drahách, které mají parametry od 462 km v minimálním bodě své dráhy po 1278 km v tom samém bodě dráhy. Tak značný rozptyl musela jednoznačně způsobit exploze a podobné síly by v satelitu mohly explodovat právě jen akumulátory.
I když se zdá, že ztráta jednoho vysloužilého satelitu nemůže nikomu vadit, zůstává velkým problémem oblak trosek, které se budou po několik desítek let rozprostírat po oběžné dráze, po které satelit původně prolétal. Tato polární dráha měla parametry 841 x 857 km. Oblak trosek se nyní rozprostírá v nejhustším počtu přibližně 300 kilometrů nad a pod původní oběžnou dráhu. Vyšetřující tým předpokládá, že v následujících týdnech budou objevovat další větší kusy, které vznikly po explozi, nejsou však schopni najít ty nejmenší, které klesají svými rozměry k několika centimetrům a menším. Ty budou na této velmi žádané oběžné dráze nejdéle a budou představovat nebezpečí pro případné jiné satelity.
Kosmický přehled týdne:
Fotografie se zatím nejlepším možným rozlišením, které pořídila sonda New Horizons, když 14. července prolétala kolem trpasličí planety Pluto, konečně dorazily na Zem. Zobrazují nám povrch, tak jak ho vyfotografovala kamera LORRI (Long Range Reconnaissance Imager), když se nacházela 17 000 km nad povrchem trpasličí planety, pouhých patnáct minut před maximálním přiblížením. Ty nejdetailnější snímky sice ještě stále spočívají v paměti sondy, ale co do kvality se možná nevyrovnají těmto, protože u těch bližších už kamera zápasila s délkou expozice. I tak mají úctyhodné rozlišení 77 metrů na pixel, což umožňuje rozeznávat detaily o velikosti poloviny městského bloku.
Na fotografiích můžeme jednak vidět hory, které jsou zřejmě tvořeny vodním ledem, který v teplotách, které panují na povrchu, dosahuje pevnosti žuly. Velmi zajímavé jsou pro geology krátery, které se podařilo s tímto vysokým rozlišením vyfotografovat. Okraje těchto krátrů totiž ukazují vrstvení jednotlivých vrstev a mohly by tak prozradit geologickou minulost Pluta. Nadále zajímavou zůstává i samotná planina, která je neoficiálně nazývána Sputnik. Někteří vědci si myslí, že na desky rozlámaný povrch představuje krustu, která pluje po polotekutém podkladu. Nyní se však kochejte snímky s dosud nejlepším možným rozlišením.
Třetího prosince úspěšně odstartovala z kosmodromu Kourou evropská raketa Vega, která vynesla LISA pathfinder. Česky komentovaný záznam z přímého přenosu si můžete poslechnout zde. První fotografii startracker kamery LPF z 3. 12. 2015, si můžete prohlédnout zde.
Pátého prosince v 15:09 SEČ vynesl Sojuz 2-1v z kosmodromu Pleseck tajný ruský vojenský satelit Kanopus, který na cílovou orbitu dopravil urychlovací stupeň Volga. Za zmínku stojí, že se na této raketě používají desítky let staré motory NK-33, které byly v upravené verzi použity na raketě Antares.
Carol Scott, která v NASA zodpovídá za komerční program oznámila, že by při premiérovém letu Falconu 9 po nehodě, mohl první stupeň přistát na pevnině a ne jako doposud na mořské plošině. SpaceX oficiálně tuto informaci ještě nepotvrdila, ale dnes ráno Federální letecká správa povolila přistání na pevnině. Větší přistávací plocha by se Falconu jistě hodila. Start byl zároveň odsunut na 19. prosince z nejasných problémů na nákladu.
Třetího, čtvrtého a pátého prosince proběhly tři pokusy o start rakety Atlas 5, která má na premiérovou misi po loňské nehodě vynést soukromou zásobovací loď Cygnus. I když raketa Atlas 5 disponuje opravdu velkým startovacím oknem, nakonec všechny pokusy zhatilo počasí, zejména silné větry. Další pokus o start proběhne dnes ve 22:44 SEČ, a opět máte možnost sledovat živý česky komentovaný přenos na našem portálu.
Souhrn z Kosmonautixu:
Tento týden jste se na našem portálu mohli dočíst například o tom, že je možné online sledovat stavbu dalekohledu Jamese Webba. Neúnavný pozorovatel Slunce, sonda SOHO slaví úctyhodných dvacet let ve službě, vybírejte nejlepší fotografie. Každý měsíc pro vás připravujeme video souhrn událostí, které přinesla kosmonautiky. Vesmírné výzvy, které se zaměřily na listopadové události, si můžete již prohlédnout. Mohli jste se také dočíst, co vlastně dopraví Cygnus na ISS. Na Mezinárodní kosmické stanici nás čeká další pokus o zaběhnutí maratonu. Mise InSight, která by se v roce 2016 měla vydat k Marsu má problém, hlavní přístroj vykazuje netěsnosti.
Snímek týdne:
Za snímkem tohoto týdne, jsem pro tentokrát zvolil velmi pěkný start rakety Vega, která vynesla technologický a experimentální demonstrátor Lisa Pathfinder, který má ověřit technologie pro většího nástupce, jenž se bude skládat ze tří satelitů, vzdálených od sebe v řádu milionu kilometrů. Zkoumat nebude nic zajímavějšího, než v současnosti oblíbené gravitační vlny. Více o sondě naleznete zde.
Zdroje informací:
http://spacenews.com/noaa-weather-satellite-suffers-in-orbit-breakup/
http://spaceflight101.com/noaa-16-satellite-breakup-leaves-dozens-of-debris-in-orbit/
http://spaceflightnow.com/2015/12/04/see-the-highest-resolution-snapshots-from-julys-pluto-flyby/
http://www.nasa.gov/feature/new-horizons-returns-first-of-the-best-images-of-pluto
Zdroje obrázků:
http://img.gizmag.com/satellite-explosion-dmsp.jpg?auto=format&ch=Width%2CDPR&fit=crop&h=394&q=60&w=700&s=ff1d9e1d5d574bbd55ae4f9312b792c3
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2015/12/736px-NOAA-M-512×417.jpg
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2015/12/NOAA-L_satellite_tilted_in_Vandenberg_AFB_clean_room-435×512.jpg
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2015/12/NOAA16-Gabbard.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh-mountainousshorline_0.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh-cratersandplains_0.jpg
https://timedotcom.files.wordpress.com/2015/12/lisa-launch.jpg
Díky za zajímavé nedělní čtení! Jen upřesním, že ty vrstevnaté krátery nejsou na Sputnik planum, ale v krajině ‚nad‘ ní za ledovými horami. Sputnik je právě zcela bezkráterová planina z těch segmentů na prostředním snímku v odstavci o Plutu.. viz. http://pluto.jhuapl.edu/common/content/videos/dataMovies/Very Best View of Pluto-15-02652_PressReleaseNEW_50sec_3.mp4
hmmm odkaz přímo na video to nebere. je v tomhle článku
http://pluto.jhuapl.edu/News-Center/News-Article.php?page=20151204
Děkuji za postřeh, musím si geografii Pluta ještě dostudovat 🙂
Zde je odkaz na mozaiku snímků z celé této várky, kde je to dobře vidět:
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh-craters-mountains-glaciers.jpg
Soyuz 2.1v je taky dobrá zajímavost. Soyuz bez postraních bloků a se starodávným motorem. Poprvé startovala před dvěma roky a doposud to byl její jediný start.
Citace z blogu Tomáše Přibyla z 30.12.2013:
“
V sobotu se v tichosti přepisovala historie: po celé řadě odkladů se do vesmíru vydala ruská raketa Sojuz-2-1v. Přestože název může svádět k tomu, že jde o vylepšenou, modernizovanou nebo jinak pozměněnou variantu roky používaných nosičů, není tomu tak. Naopak: od letu rakety Eněrgija (květen 1987) jde o první zcela nově vyvinout ruskou raketu (konvertované vojenské nosiče Dněpr, Rockot, Start či Štiĺ nepočítám – ty opravdu nejsou nově vyvinuté). Sojuz-2-1v má s tradičními jmenovci v podstatě společnou jen pozemní infrastrukturu: klasický model středový (druhý) stupeň plus čtyři (první) stupně na boku je nahrazený jedním jediným stupněm (má průměr 2,7 m, dosud 2 m) s motorem RD-0110R alias 14D15 (dosud RD-108). Horní (v daném případě druhý) stupeň rakety se nazývá Volga a využívá asymetrický dimetylhydrazin plus oxid dusičitý. Kapacita nosiče Sojuz-2-1v (holt se nešťastně jmenuje a určitě by si zasloužil své vlastní jméno) je kolem dvou tun nákladu. Nejde přitom jen o první novou ruskou raketu po 26 letech (!), ale také o druhý úspěšný nosič s motorem odvozeným od NK-33 (vyvinutý původně pro lunární raketu N-1, která v letech 1969 až 72 čtyřikrát havarovala). Tím prvním je americký nosič Antares, který si také odbyl premiéru letos…
„
Děkuji za doplnění informací. Tento start by si zasloužil svůj článek.
Opravdu by si Sojuz v2.1 a Canopus zasloužily článek.
Pravděpodobnost vydání článku v posledních hodinách výrazně vzrostla – Rusové oznámili, že se jedna z vynášených družic špatně oddělila od horního stupně a za pár dní shoří v atmosféře. Téměř jistě o tom budeme v nějakém článku informovat.
Pěkně fotky, ale ty krátery vypadají stejně jako na kamenných tělesech, což je divné, když jde o ledy. Měly by tam být nějaké „rozstřiky“. Ale nejsem geolog…
Nějaký geolog by se k tomu jistě vyjádřil fundovaněji, ale nesmíme zapomínat, v jakém prostředí ty krátery vznikly. Případná odpařená voda by neměla čas zkapalnět, protože okolní vakuum a nulový tlak by ji okamžitě přeměnil v plyn. Navíc voda je zde s mnoha příměsmi jiných plynů a prachu.
V případě vody ano,ta je zmrzlá na šutr, ale co dusík, nebo NO? Tam jsou jiné teploty tuhnutí, tání a varu.
Viskozita ledu dusíku na Plutu je poměrně nízká, takže dusíkový led „neunese“ žádnou výraznější topografii a rozteče se. To je jeden z důvodů, proč na Sputnik planum, což je mohutný ledovec tvořený převážně dusíkem, žádné krátery nejsou.
Pokud tedy vidíme někde krátery, případně hory, jsou to útvary v podloží, tvořeném vodním ledem. Ty mohou být potaženy tenkou vrstvou ledu dusíku (jak je ostatně téměř celý povrch Pluta), která už topografii výrazně neovlivní.
Jinak při vzniku impaktního kráteru, ať už v kamenném, nebo ledovém podloží, vzniká taveniny (relativně vůči celému objemu kráteru) jen poměrně málo, a ta se navíc rozstříkne do velkých vzdáleností (viz třeba naše vltavíny vzniklé při vzniku kráteru Ries). Kráter samotný vzniká průchodem rázové vlny podložím, při němž se část materiálu odpaří a zbytek je silně stlačen. Určitě si to nelze představit tak, jako když hodíme kámen na hladinu zamrzlého rybníku.
Doplnil bych ještě jednu důležitou událost uplynulého týdne. Hayabusa 2 se přesně rok od startu vrátila na chvíli zpět a vykonala gravitační manévr 3000 km od Země.
Doplnění jste právě učinil. Děkuji za něj.
„SpaceX oficiálně tuto informaci ještě nepotvrdila, ale dnes ráno Federální letecká správa povolila přistání na pevnině.“
Myslím že trochu předbíháš, schválení od leteckého úřadu FAA doposud uděleno nebylo, přestože se to dá optimisticky očekávat.
Přistání stupně na pevnině zatím je zatím povoleno provozovatelem základny letectvem Spojených států.
+Petr Scheirich
Děkuji za vysvětlení.