Nová americká superraketa má v těchto dnech zhruba tři roky do startu – s misí označovanou jako EM-1 se počítá na listopad roku 2018. Do té doby je ale potřeba udělat ještě mnoho věcí. Od záchranného systému, přes loď Orion až po samotnou raketu SLS. Dílů je mnoho, zkoušek a úkolů ještě více, proto jsme se rozhodli sepsat tento článek, který se pokusí shrnout plány a termíny jednotlivých úkonů, které povedou k tomu, že Space Launch System poprvé zaburácí a dopraví nepilotovaný Orion k Měsíci.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
Záchranná věžička LAS:
V říjnu letošního roku se začalo pracovat na výrobě záchranného systému LAS i zahnutých panelů, které budou zakrývat loď Orion při startu. Stavba motoru pro odhození (Jettison Motor – JM) je naplánována na únor příštího roku, přičemž hned poté (zhruba v březnu 2016) se začne s pracemi na na hmotnostním simulátoru motoru ACM (Attitude Control Motor), který bude sloužit k určování směru letu záchranné věžičky.
Hmotnostní maketa abort motoru (AM) by měla přijít na řadu v září 2016. V květnu 2017 by měl být motor pro odhození JM dopraven na Kennedyho středisko. Hmotnostní maketa motoru ACM bude následovat v srpnu téhož roku a konečně maketa abort motoru (AM) dorazí na Kennedyho středisko v říjnu 2017. Vše bude zakončeno doručením samotného systému LAS a kónických panelů kryjících Orion, jejichž příjezd na kosmodrom se plánuje na únor roku 2018.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
Velitelský modul lodi Orion:
Se svařováním přetlakové kabiny lodi pro misi EM-1 se začalo už před několika týdny – v září letošního roku (viz náš článek). Základní struktura by mohla být hotová ještě do konce letošního listopadu. Na přelomu ledna a února 2016 bude v Michoudově středisku dokončena struktura velitelského modulu, která se následně vydá na cestu na Floridu. Na Kennedyho středisku zamíří do haly Operations & Checkout (O&C), kde v dubnu 2016 podstoupí sérii tlakových zkoušek. Na září téhož roku je naplánován test palivového systému, který má ověřit jeho těsnost.
Evropský servisní modul:
Jak jsme Vás informovali již v tomto článku, v italském Turíně vznikl neletový exemplář servisního modulu určený pro strukturální zkoušky. Samotný servisní modul se označuje jako ESM (European Service Module) a pokud někde v textu za těmito třemi písmeny uvidíte zkratku STA, pak se jedná o zmíněný neletový exemplář určený ke zkouškám. ESM STA dorazil před pár dny do USA a nyní zamíří do Plum Brook ve městě Sandusky, stát Ohio.
Zdroj: https://scontent-fra3-1.xx.fbcdn.net
Integrace všech dílů pro skutečný servisní modul by měla začít v březnu 2016, přičemž hotovo by mohlo být v lednu 2017. Následně se ESM vydá na Kennedyho středisko, přičemž do montážní haly Operations & Checkout (O&C) dorazí zřejmě v březnu 2017.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
Kompletní loď Orion:
Jakmile budou v hale Operations & Checkout (O&C) velitelský modul (označovaný jako crew module – CM) i evropský servisní modul ESM, dojde k jejich spojení, čímž vznikne jeden celek označovaný jako CSM (Command and Service Module). Po spojení se celá sestava vydá do Plum Brook v Ohiu, kde podstoupí vakuové zkoušky. V říjnu 2017 se CSM vrátí do haly O&C na Kennedyho středisku. V lednu 2018 bude loď předána do další fáze, která se označuje jako „ground operations“. Prvním krokem v této fázi bude přesun sestavy do haly Multi-Payload Processing Facility (MPPF).
Tady stráví CSM tři měsíce a následně se přesune do haly Launch Abort System Facility (LASF). V březnu 2018 se k lodi připojí záchranná věžička LAS a hned další měsíc už celá sestava zamíří do Vehicle Assembly Building (VAB), kde bude v plném proudu skládání rakety SLS.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
Horní stupeň ICPS:
Raketa SLS použije při svém premiérovém letu horní stupeň Interim Cryogenic Propulsion Stage (ICPS) od společnosti ULA. Jeho neletový model je určený ke strukturálním zkouškám a označuje se podle stejného vzoru, který jsme si popsali už u servisního modulu, tedy ICPS STA. Společnost ULA plánuje, že v lednu 2016 začne stavět letový model horního stupně, přičemž jeho stavba by měla trvat rok.
Jakmile bude stupeň ICPS hotový, opustí výrobní halu ve městě Decatur, stát Alabama a vydá se na Kennedyho středisko. V lednu 2018 bude předán do fáze „ground operations“ a přesune se do haly Multi-Payload Processing Facility (MPPF). Tady by měl zůstat asi 4 měsíce, načež zamíří do Vehicle Assembly Building (VAB). Na duben 2018 je plánováno jeho připojení k prvnímu stupni rakety SLS a k lodi Orion s připojenou věžičkou LAS.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
Centrální stupeň a motory:
V Michoudově středisku byly dokončeny úpravy podlahy u svařovacího zařízení Vertical Assembly Center (VAC – viz náš starší článek). V prosinci 2016 tu má být dokončený exemplář centrálního stupně určený pro strukturální zkoušky – jak už správně usuzujete z předchozích řádků, i on se bude označovat zkratkou STA. Bude to poprvé, kdy spatříme naživo tento gigantický kus techniky – byť nepůjde o letový hardware, bude to jistě impozantní pohled.
Mezi dubnem a zářím 2016 sem dorazí 4 letové motory a v prosinci 2016 by mělo začít sestavování letového modelu motorové sekce a v lednu 2017 bude dokončený i letový exemplář takzvaného intertanku, tedy válce, který bude na raketě umístěný mezi nádrží na kapalný kyslík a vodík. Na přelomu února a března 2017 se začne sestavovat letový hardware centrálního stupně, který by měl být v Michoudově středisku dokončený v srpnu 2017.
Zdroj: http://www.waukesha.org/
Pak bude centrální stupeň naložený na loď, která jej po jednodenní cestě dopraví do Stennisova střediska. Tady bude celý kolos upoután na testovací stand označovaný jako B2 (viz zde), kde centrální stupeň podstoupí ostře sledovaný a vizuálně mimořádně zajímavý statický zážeh. jeho termín ale zatím nebyl oznámen. Po jeho dokončení se stupeň naloží opět na loď a zamíří k břehům Floridy. Po týdenní cestě bude vyložen na Kennedyho středisku, což se očekává někdy v lednu 2018. Stupeň následně zamíří do haly VAB, kde projde sérií zkoušek, které ověří, že je připraven k připojení motorů na tuhá paliva.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
Motory na tuhá paliva (SRB):
Stavba dvojice letových motorů začala ve firmě Orbital ATK v červenci 2015 a hotovo má být na přelomu února a března 2017. Zatímco se vyrábí letový hardware, firma pracuje i na exempláři, který v březnu 2016 podstoupí další zkušební zážeh označovaný jako QM-2. Až bude letový hardware dokončen, vydá se deset palivových segmentů na Floridu, kam mají dorazit v letech 2017 a 2018.
Na konci listopadu, případně na začátku prosince 2017 by měly na Floridu přijet takzvané Aft Skirts, tedy díly, které tvoří spodní část urychlovacích motorů a mezi lednem a únorem 2018 mají přijet i samotné spodní segmenty. V březnu 2018 dorazí i horní díly urychlovacích bloků.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
Pozemní vybavení:
Zatímco SLS už má svoje důkladné hodnocení CDR již za sebou (viz náš článek), pozemní střediska označovaná jako GSDO zatím prochází svým samostatným CDR, které má být hotové letos v prosinci. Na Kennedyho středisku byly zatím během letošního podzimu dokončeny strukturální úpravy mobilní odpalovací plošiny. V dubnu 2016 má být dokončena komplexní a složitě popsatelná aktualizace systému SCCS (Spaceport Command and Control System) na verzi 3.0. Tento systém se stará o řízení, komunikaci i řešení krizových situací. S verzí 4.0 se počítá na březen 2017. Do té doby budou hotové všechny plánované úpravy haly VAB, kde mají práce ustat v prosinci 2016. V lednu 2017 by měla být na věž mobilní odpalovací plošiny připojena sklopná obslužná ramena.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
V dubnu 2017 pak bude VAB i zmíněná ramena čekat série zkoušek, která by mohla skončit v květnu 2017. V dubnu 2017 by měly být dokončeny i úpravy startovní rampy 39B, kde dochází k modifikacím kanálu pro odvod plamenů. Zkoušky, kontroly a důkladná měření modernizované rampy skončí na přelomu září a října 2017.
Definitivní připravenost rampy by měla být potvrzena v lednu 2018 a řídící středisko Mission Control Center na Johnson Space Center dostane finální zelenou po úpravách v únoru 2018.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
Sestavování SLS a operace na rampě:
Jakmile budou všechny letové exempláře hotové, na kosmodromu začne něco, co NASA nedělala od roku 1979 – v hale VAB začne sestavování úplně nové nosné rakety. Když VAB v červenci 2017 projde bezpečnostním schvalovacím řízením SAR/ORR (Safety Analysis Report/Operational Readiness Review), posune se mobilní plošina do VAB High Bay 3 pro finální ověření procedur pro sestavování rakety.
Stejně jako u raketoplánů se začne sestavováním urychlovacích motorů SRB. V březnu 2018, tedy zhruba půl roku před očekávaným startem, začne spojování segmentů, které během dvou měsíců vytvoří dvojici bílých motorů SRB na tuhá paliva – hotovo by mělo být v květnu 2018. Jeřáby budou jednotlivé segmenty sestavovat přímo na mobilní plošině.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
Po sestavení nastane opět administrativní část – divize HEO (Human Exploration and Operations) a ESD (Exploration Systems Development) předloží výsledky svých analýz, což umožní přistoupit k finálnímu sestavování. Masivní centrální stupeň bude pomocí stropních jeřábů vyzvednut, přesunut a následně spuštěn mezi dvojici motorů SRB. Ostatně s těmito manévry už má NASA zkušenosti – velmi podobně se totiž pracovalo s externí nádrží raketoplánů.
Technici na začátku května připojí centrální stupeň k motorům SRB i k výklopným ramenům věže mobilní plošiny. Na začátku června podstoupí první stupeň sérii zkoušek, která ověří, zda všechno funguje správně. V polovině června by se k prvnímu stupni měl připojit stupeň ICPS a následně loď Orion. Na konci června pak proběhne komplexní zkouška všech systémů rakety.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
Na konci června by mělo skončit i řízení FRR (Flight Readiness Review), ve kterém NASA hodnotí připravenost systémů k letu. Pokud obě analýzy skončí dobře, dojde na začátku srpna 2018 k prvnímu ze dvou vývozů celé sestavy na startovní rampu 39B. Tady raketa podstoupí další sérii zkoušek – nejprve těch „suchých“ a následně i „mokrých“, tedy těch, které jsou spojeny s naplněním nádrží – s těmi se počítá ve druhé polovině srpna. V této fázi začnou startovní týmy ladit procesy odpočítávání, přičemž se stále budou sledovat nejrůznější veličiny jak na samotné rampě, tak i raketě. Po dokončení zkoušek se raketa na konci srpna vydá zpět do haly VAB.
Během pobytu v hale budou technici po dobu jednoho měsíce provádět postupy, které se dělaly už v éře raketoplánů – jen s tím rozdílem, že tehdy stál stroj na rampě a obklopovala ho přístupová konstrukce. Podruhé by měla raketa na rampu zamířit v září, přičemž se startem se počítá v listopadu 2018. Na prosinec 2018 je naplánováno posouzení výsledků celé mise (Post Flight Assessment and Review) a v lednu 2019 by mělo dojít k poletovém transportu a odstrojení lodi Orion.
Zdroje informací:
http://www.nasaspaceflight.com/
Zdroje obrázků:
https://scontent-fra3-1.xx.fbcdn.net/…10153610488235943_9084687496663065895_o.jpg
https://scontent-fra3-1.xx.fbcdn.net/…10153610488235943_9084687496663065895_o.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/…/2015/11/2015-11-11-163457-350×225.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/…/2015/11/2015-11-11-152338-350×264.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2012/03/Z38.jpg
https://scontent-fra3-1.xx.fbcdn.net/…10153610488235943_9084687496663065895_o.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/…/2015/11/2015-11-11-152913-350×262.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/…/2015/11/2015-11-11-153038-350×292.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/…/2015/09/2015-09-30-153828-350×247.jpg
http://www.waukesha.org/files/3152.png
http://www.nasaspaceflight.com/…/2015/10/2015-10-09-213740-350×265.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/…/2015/11/2015-11-11-162709-350×245.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/…/2015/11/2015-11-11-162807-350×253.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/…/2015/11/2015-11-11-163132-350×261.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/…/2015/11/2015-11-11-162855-350×234.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/…/2015/11/2015-11-11-163349-350×225.jpg
Pěkné počtení i souhrn faktů. Díky za to.
Trochu se mě při tom však zmocnil jakýsi smutek, že se to musí dělat tak strašně složitě. Neustálé převozy, přesuny, zkoušky, testy, anylýzy.
A přitom se ani pořádně neví, k čemu je to dobré. Možná se obletí měsíc, možná se poletí k asteroidu…
A co dál? Zatím to vypadá na strašnou spoustu peněz a energie s poměrně malým efektem….
je pravda, že to trvá dlouho. NASA chce mít absolutní jistotu, že všechno bude bezpečné – nechce opakovat Challenger a Columbii. Já myslím, že se využití určitě najde – jak pro pilotované, tak pro nepilotované náklady.
Podstatou těch testů je hlavně ověření odolnosti vůči vibracím, hluku apod. odpovídajícím startu rakety SLS, protože tyto podmínky budou nepříznivější než při startu raketoplánu (5-segmentové boostery oproti 4-segmentovým; čtyři motory SSME jedoucí na 109% nominálního tahu oproti třem motorům na 104% u raketoplánu).
Nejbližším cílem pro systém SLS/Orion (pro dvacátá léta) je naučit se žít dlouhodobě v cislunárním prostoru, ve vzdálenosti tisíckrát dál od Země než je mezinárodní kosmická stanice. Proto se v NASA uvažuje o cislunárním habitatu. Přitom ten modul je relativně snadnou částí. Mnohem větším oříškem je udržet v činnosti systém podpory života pro třeba i roční misi v drsnějších podmínkách kosmu, než v jakých se nachází ISS.
Zajimavy, jsem nevedel ze LAS ma byt i pri tomdle letu inertni. Clovek by rekl ze odliti motoru na TPH zase nemuze byt takovy problem aby to nestihli do 2018.
Myslím, že je to proto, že asi nechtějí zbytečně dělat záchranný systém pro nepilotovanou loď.
Je to přesně tak, jak píše Dušan. V NASA to považují za zbytečné, když ten systém nechtějí při prvním startu použít a půjde o nepilotovaný start.
LAS byl otestován 6. května 2010 při testu Pad Abort 1 (PA-1)
http://www.collectspace.com/images/news-050610a.jpg
Ve vzletové fázi letu nosné rakety má být LAS otestován v roce 2019 při testu Ascent Abort 2 (AA-2, při letu nosiče Peacekeeper z rampy SLC-46 z Cape Canaveral)
http://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2014/10/2014-10-14-16_30_31-176583main_jsc2007e20963_lores.jpg-640×360-350×232.jpg
No, je to sice hezký, ale spíš by měli pořádně rozvinout a dotáhnout koncept návratovýho stupně ala SpaceX.
Na takhle velkou raketu nebyly prachy ani když soutěžili s rusákama, kdo bude dřív na Měsíci. Jakmile se to SpaceX povede, tak tohle půjde k ledu. Číňani s Indií se dohodnou s Muskem a vyrazí směr Měsíc. Zatímco Nasa si bude dál hrát…
Zachraňovat první stupeň z rakety SLS je za současné úrovně technicky téměř nemožné. Snaha SapceX je jistě chvályhodná a ohromně jim v tomhle držím palce, ale myslím, že není možné míchat jablka s hruškami – SLS bude supertěžký nosič, u kterého platí trochu jiné podmínky, než u středních (Falcon 9) a těžkých (Falcon Heavy) raket.
Suhlasim s komentarom, no trochu si zaspekulujem a zafilozofujem. Respektujem zanietenost podporovatelov a fanusikov kozmonautiky, ved k nim patrim sam, no nemyslim, ze vsetko bude take ako si to ti dole naplanuju, ked kohutik penazi je v rukach zakonodarcov.
Je pekne, ze NASA ma v plane dobyt Mars aj prostrednictvom SLS. Je tiez pravda, ze porovnavat F9,FH s SLS nejde. Musk vsak pre svoje F9 a FH najde zakaznikov podstatne jednoduchsie ako NASA pre SLS. SLS bude v podstate odsudena na jedneho zakaznika-NASA. Ako vieme, NASA nie je prave stedro financovana (a ani najblizsie roky sa na tom pravdepodobne nic zasadne nezmeni). Dat za start SLS 20-30% svojho rocneho rozpoctu? Trosku som skepticky. Obavam sa, ze to bude neudrzatelne. Tak trochu sa obavam,ze o 10 rokov si NASA bude prenajimat raketky od sukromnikov, ktori to budu robit podstatne lacnejsie.
Proti tomu nebudu nic mít, NASA by měla dělat to, co nikdo jiný neodkáže – stavět sondy,posouvat hranice možností a hlavně dělat provýzkum, který nikdy nebudou dělat soukromé firmy, protože prvovýzkum je neziskový a dokonce musí být velmi silně dotován.
No NASA má ambície robiť prvovýskum ako je Asteroid Redirect Crewed Mission alebo misia k Phobosu a práve na takýto medzi planetárny let ako to tu na blogu v jednom článku bolo písané bude potreba vyniesť aspň do cislunáru nie malý planétolet a na vynesenie tohto nákladu by stačilo 16 štartov SLS tak by bolo v prípade FH treba až šialených 48 a to by konečnom dôsledku mohlo spôsobiť že takýto planétolet by mal viac mŕtvej váhy ako je prijatelné 🙁 A predpokladám že záchrana prvého stupňa pri FBR bude minmálne taká ako dať centrálnemu stupňu SLS podvozok z boeingu 747 😀
Poslednú vetu prosím berte s nadhľadom! 🙂
„a to by konečnom dôsledku mohlo spôsobiť že takýto planétolet by mal viac mŕtvej váhy ako je prijatelné“
A to na základě čeho? Především pokud si člověk uvědomí, že většinu z toho by stejně tvořilo palivo, které „mrtvou váhu“ (ať už tím myslíte cokoli) určitě nemá.
K tomu, abychom z malých dílů sestavili větší celky potřebujeme „dodatečnou hmotu“ – například dokovací porty a podobně. Tato technika, která není pro provoz sestavované struktury kriticky nutná – a která by se při vynesení v jednom kuse nepoužívala, se označuje jako mrtvá váha.
Jenže pokud jeden modul bude mít suchou hmotnost kolem 40-50 mt, což FH bez problémů vynese, bude těch modulů pro danou celkovou hmotnost mnohem méně než třeba na ISS. Ba co více, nejsem si ani vědom žádného plánu pro planetolet, který by vyžadoval jakýkoli jednotlivý modul o větší suché hmotnosti. (A třeba přistávací modul a obytný modul vyžadují spojování v každém případě, ať už se vynesou pohromadě nebo zvlášť.) Takže tento váš argument se mi ve světle faktů jeví velice pochybný.
Také nezapomeňte, že třeba Apollo nemělo žádný modul o suché hmotnosti větší něž několik tun, a i kdybychom CSM počítali jako jeden modul, tak jeho suchá hmotnost je kolem dvanácti tun. Skok na více než čtyřicetitunové nebo padesátitunové jednotlivé kusy hardwaru by měl být pro první mise více než dostatečný.
NASA by měla dělat věci, které nechce dělat podnikatelský sektor – to je (správná) vize Obamovi administrativy. Já bych dodal, že by je měla dělat co NEJEFEKTIVNĚJI – v tomto smyslu co NEJLEVNĚJI. A o tom už zrovna koncepce s SLS nesvědčí (vím že jdu na tenký led, ale dlouho o tom přemýšlím a jsem o svém pohledu stále silněji přesvědčen). Nemyslím si, že od kongresu dostane NASA na dobytí Marsu výrazně více peněz tak, jako to bylo za studené války ve fázi kdy USA za Ruskem zaostávali (dnes naopak Rusko předbíhají). Dostanou v podstatě stejně množství a jen na NASA bude záležet, aby za tyto peníze bylo „více muziky“
První (koncepční) chyba je v tom, že Orion+SM+habitat jsou jsou vynášeny k misi jednorázovou super-raketou (SLS). Další je, že po misi SM+habitat zanikají a Orion přistává na Zemi. Tím vzniká nutnost postavit nově nejen super-raketu, ale i SM, habitat a provést výraznou údržbu Orionu. Pro další misi se musí celá sestava opět vynést na LEO a udělit ji 2.kosmickou rychlost k opuštění gravitačního pole Země – a opět jednorázově použitelnou (a velmi drahou) super-raketou.
Navázal bych na příspěvek uživatele maidem a rovněž se přimlouvám za dotažení koncepce vícenásobně použitelných nosičů, které by (klidně po částech dopravili sestavu na LEO). Tam byla sestavena a na misi odlétala a po misi „přístávala“ na LEO. Odpadá tím nutnost znovu postavit superaketu, SM, habitat, opravit Orion a to vše vynést do kosmu). Je jasné že by se musela změnit koncepce SM a na to by mohla Evropa „dojet“. Pro skutečný rozvoj meziplanetárních letů je to však nezbytné.
Lidstvo se musí nejdříve usadit natrvalo na Měsíci,aby se naučilo osidlovat cizí planety a ovládnout nové technologie.Pak může myslet na Mars,ale s tím financováním NASA to vidím skepticky.Přijde nový tým úředníků do Bílého domu s jinou vizí a opět zjistíme,že se zbytečně utratilo kupu miliard.Nasa by měla dostávat určitý daný podíl s hdp nezávisle na těch zkorumpovaných politicích a bylo by to hned o něčem jiném.No musíme věřit.
Článek je velmi čtivý, přínosný a určitě za něj patří poděkování. Prošel jsem všechny termíny a zjistil, že přestože i zdrojový článek na NSF je ze včerejška, vychází z dat v Integrated Mission Milestone Summary z 18.6.2015. Pokud by někoho zajímala grafická podoba plánu, je ve vysokém rozlišení k dispozici zde:
http://forum.kosmonautix.cz/viewtopic.php?f=63&t=356&start=170#p53426
S odstupem pěti měsíců od tohoto plánu se tedy pokusím identifikovat některé změny, které jsou mi známy:
Velitelský modul lodi Orion – dle plánu z června se měl začít svařovat v srpnu, skutečnost byla v září. Proto si myslím, že primární struktura tento měsíc ještě nebude hotová.
Evropský servisní modul – ESM STA dorazil letecky do USA 9. listopadu a v Plum Brook už je – přivezl jej kamion 10. listopadu https://www.facebook.com/Friends-of-NASA-Plum-Brook-Ohio-192644537412617/
Motory na tuhá paliva (SRB)
– zkušební zážeh QM-2 byl podle vyjádření Billa Hilla z 4. listopadu odložen na květen 2016
– už ve zdrojovém článku je popis pořadí příjezdu jednotlivých segmentů na KSC trochu zmatený vzhledem k tomu, že na KSC budou jednak v Booster Fabrication Facility BFF, jednak v Rotation Processing Surge Facility (RPSF) – Forward segment má být první, viz grafika. To má být ale až za dva roky, takže se to může ještě změnit.
Start – ve zdrojovém článku se píše o možnosti startu v září 2018. Je pravdou, že i dle vyjádření z 4. listopadu se u pozemních systémů pracuje na startovní připravenosti v červenci 2018, u Orionu a SLS v září 2018.
Díky moc za informace!
Našel jsem novější grafickou podobu plánu (z 10.9.2015) než na kterou jsem odkazoval v předchozím příspěvku
str. 6
http://www.nasa.gov/sites/default/files/files/2-Status_of_ESD.pdf
To je super, moc díky!
Osobně si myslím, že SLS bude/je ekonomická katastrofa. Stejně jako raketoplány.
V obou případech to může posloužit dobré věci (v případě raketoplánu např. stavba ISS), ale vzhledem ke složitosti a mohutnosti toho nosiče se bojím krvácejícího rozpočtu. Vzpomínáte na finanční predikci programu raketoplánů?
Já bloud kdysi věřil, že to půjde směrem:
1. Jeden/dva ověřené a postupně inovované a levné nosiče na LEO
2. Modulová stanice na LEO
3. Modulová stanice na nízké oběžné dráze Měsíce (dále jen LMO)
4. Kyvadlová doprava mezi LEO a LMO
5. Stálá stanice na Měsíci s programem vývoje technologií využitelnosti lokálních zdrojů (voda, palivo, stavební materiály, ochrana proti radiaci atd.) a dlouhodobého pobytu lidí mimo magnetické pole Země
— maximálně zapojit soukromý sektor
— nechat část kapacit komerčnímu využití (turistika, TV, reklama, těžba surovin, soukromý výzkum)
— financování a stavba na mezinárodní úrovni
— maximalizovat poměr užitek/cena
— ověřit technologie, postupy a přesunout/rozšířit své síly k dalšímu cíli (Mars, asteroid?)
Ale z nějakého důvodu, mně stále neznámého, to asi nejde.
Osobně už nevěřím, že bychom se zpět na Měsíc, či snad Mars (já naiva) podívali (my lidi) dříve než za 30 let. Škoda.
Vaša skepsa je bohužiaľ reálna. Technologicky sa vieme na Mars dostať v priebehu 10 rokov. Čo však chýba je motivácia. Či politická alebo ekonomická, či iná. Podľa mňa nás na Mars posunie len hrozba priameho ohrozenia Zeme – asteroid and so on. Trestuhodne plytváme časom a potencionálom. My proste musíme expandovať ako živočíšny druh a to v záujme vlastného prežitia. A expandovať znamená kolonizovať slnečnú sústavu ako prvý krok. V tomto drukujem Stephenovi Hawkingovi a spol.
Tiez suhlasim s predpisatelom.
Comu by som vsak az tak velmi neveril je, ze Zemi alebo ludom hrozi bezprostredna hrozba vyhynutia a ze nutne (v sucasnosti) potrebujeme kolonizovat SS. Myslim, ze pomaly dalej zajdeme a male ale iste kroky (najprv Mesiac, potom Mars) maju vacsi prinos.
Je sice pravda, ze mensie ci vacsie katastrofy nas mozu postihnut kedykolvek (cca pred 2 tyzdnami minul Zem o chlp asteroid, 2015 TB145 objaveny len niekolko dni pred najvacsim priblizenim, velky 600m a v pripade dopadu na povrch by dokazal urobit peknu paseku), no kym nepride globalna katastrofa, tak ludia preziju 🙂
Jenže zrovna tento asteroid může způsobit globální katastrofu.Je docela pravděpodobné,že by spustil svým úderem vulkanickou činnost a zničil lidstvo.Jediný super vulkán v Yellowstounu má tu sílu nás vyhladit. Ale je možné,že dříve se vyhladíme sami.
Jen takova drobna otazka- omnlouvam se jestli to tu bylo jiz probirano.
SLS ma pouzivat krome boosteru na tuha palive i 4x SSME z raketoplanu.
Mam dojem ze jsem kdysi cetl ze motory by se mely odhodit a pristat na padaku. Je to stale jeste v planu? A pokud ne, kolik motoru NASA ma a co bude delat az je mit nebude? Dik.
Myšlenka postranních potenciálně návratových propulsion/avionics modulů se u SLS neuplatnila
http://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2010/06/A8.jpg
NASA má 16 motorů RS-25D (SSME) pro první čtyři lety SLS
http://www.spaceflightinsider.com/wp-content/uploads/2015/08/image3-655×214.jpg
Do budoucna se počítá s objednávkou výroby dalších (zjednodušených) motorů RS-25E u výrobce Aerojet Rocketdyne.