Pokud vyjde všechno, tak jak je načrtnuto v plánech, tak se projekt Resource Prospector zapíše do dějin. Jeho úkolem je totiž vyzkoušet poprvé v historii těžbu na jiném tělese, než je Země. Na své palubě má nést soubor přístrojů, který umožní vyhledávat ložiska potřebných prvků, ze kterých má následně vyseparovat cenné látky jako vodík, kyslík, či vodu. Díky výzkumu, který vydláždily sondy LRO a také často opomíjená LCROSS, víme, že na Měsíci voda je. Resource Prospector, který má operovat v polárních oblastech našeho souputníka je tak dalším logickým krokem vpřed. ISRU – čtyři písmena, která vychází z termínu „in-situ resource utilization“ jsou v posledních letech často opakovanou mantrou všech, kteří hovoří o budoucích letech do kosmu.

Za touto zkratkou se ukrývá využívání místních surovin, což je obor, jehož zvládnutí by otevřelo úplně nové dveře možností. Lidé by díky využívání místních zdrojů mohli podnikat smělejší cesty do vesmíru, případné kolonie by nemusely být v úplně všem závislé na zásobování ze Země, což by jejich provoz pochopitelně zlevnilo. Vždyť cena jednoho vyneseného kilogramu se pohybuje v řádu tisíců dolarů. Pokud nebude nutné vozit napříkald vodu ze Země, půjde o výrazné úspory.

Pokud jednou chceme mít obyvatelnou základnu mimo Zemi, ať už se bavíme o Měsíci, Marsu, nebo ještě vzdálenějších světech, je neoddiskutovatelnou nutností zajistit lidem na hermeticky uzavřené základně dýchatelnou atmosféru a pitnou vodu. Vodík a kyslík, o kterých víme, že se na Měsíci nachází mohou kromě výroby vody posloužit i k produkci raketového paliva.

Resource Prospector má být v první řadě testovací misí, která má ukázat teoreticky skvěle fungující principy a procesy v praxi. Jakmile otestujeme základní principy, bude už relativně snadné je adaptovat na podmínky zdrojů na Marsu, či asteroidech. Kromě jiného by mělo dojít ke zpřesnění našich znalostí ohledně množství látek obsažených v lunárním regolitu.

Vozítko Resource Prospector by NASA k Měsíci ráda vyslala v roce 2020. Přeletová fáze má trvat tři dny, načež lander dosedne na lunární povrch, kde vysadí vozítko vybavené ISRU přístroji. Rover bude během pohybu po povrchu měřit složení okolního regolitu s důrazem na podpovrchovou vázanou vodu, vodík a další plyny (třeba kyslík). Právě tato fáze bude pro vědce hodně zajímavá, protože pomůže zmapovat rozložení prvků a sloučenin na povrchu Měsíce

Jakmile objeví dostatečně silné ložisko, použije svůj palubní vrták k odběru vzorků. Maximální hloubka, kam dosáhne má přitom být až jeden metr pod povrchem. Odebraný materiál poputuje do palubní pece, která jej zahřeje. Vypařené plyny pak budou analyzovány a přístroje určí jejich přesné množství. Očekává se, že ve vzorcích bude kromě již zmíněné vody, kyslíku a vodíku také dusík, helium, metan, amoniak, sulfan, oxid uhelnatý, oxid uhličitý, nebo oxid siřičitý. Tato měření budou pochopitelně mnohem detailnější a podrobnější než scanování okolí během jízdy.

Ačkoliv za projektem stojí NASA, dá se očekávat, že pokud bude projekt realizován (klíčové budou jako vždy peníze), budou se na jeho výrobě podílet i mezinárodní partneři, což pravděpodobně ještě zvýší zájem o celou misi.

Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
http://www.kosmo.cz/

Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/rp-identifier_0.png
http://spacenews.com/wp-content/uploads/2014/11/CanadianRover_NASA4X3.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nirvss.jpg