Jestliže jste v oddílu amerických astronautů už bezmála tři dekády, máte za sebou pět misí a šedesátku na krku, šance, že poletíte ještě jednou, jsou mizivé. Právě v takovéto pozici se ocitnul v polovině devadesátých let Story Musgrave. V oddílu astronautů se to hemžilo mladými, schopnými a ambiciozními profesionály a mnozí měli za to, že Musgrave jen zabírá místo. Přesto byl i na prahu šedesátky Story v naprosto dokonalé fyzické a psychické kondici. Většina lidí zažívá kolem čtyřicátého roku věku stav, kdy se stále ještě zdánlivě nevyčerpatelná energie snoubí s umem a zkušenostmi, nasbíranými za dosavadní kariéru. Story dokázal tento stav protáhnout o dvě desetiletí. Ve skrytu duše doufal, že se bude moci zúčastnit druhé servisní mise k Hubblu, která byla plánována na rok 1997. Jeho jméno se však na rozpisu neobjevilo. Musgrave se snažil všem okolo dokázat, že ještě nepatří na smetiště. Jeho snaha, diplomacie, ale hlavně schopnosti mu nakonec ještě jednou křeslo v kabině raketoplánu zajistily. Tentokrát to ale skutečně měla být labutí píseň…

Story Musgrave – neobyčejná story (6/6)

17. ledna 1996 byla oznámena nominace posádky pro let STS-80. Mise byla naplánována na listopad téhož roku a měla být v několika ohledech výjimečná. Nejstarší orbiter celé flotily, Columbia, měl na palubě nést dva subsatelity. Pod akronymem ORFEUS II se skrývala paleta s ultrafialovým teleskopem, kterou měli astronauti vypustit první den letu a opět zachytit a uložit do nákladového prostoru na konci mise. WSF byl zase ocelový disk, který byl z nákladového prostoru raketoplánu vyzvednut kanadskou rukou a uvolněn k letu asi 45 km od orbiteru. Na nízkém orbitu, jaký raketoplány a koneckonců téměř všechny pilotované lety používají, jsou přítomny zbytky atmosféry. WSF měl ve svém úplavu vytvořit vakuum o několik řádů řidší, než jaké bylo v této výšce normálně přítomno. Toto “ultra-vakuum“ pak mělo být použito k růstu ultračistých krystalů. Po čtyřech dnech měl být WSF zachycen a uložen do nákladového prostoru.

Velitelem STS-80 byl jmenován Ken Cockrell, pilotem měl být Kent Rominger. Letovým specialistou byla jmenována Tammy Jernigan a spolu s ní Tom Jones a… Story Musgrave. Manažeři dali Storymu jasně najevo, že tohle je definitivně poslední let. Musgrave si byl vědom toho, že bez možnosti letět do vesmíru postrádá jeho přítomnost v řadách NASA smysl a rozhodl se po ukončení mise STS-80 z agentury po třiceti letech odejít.
Měsíce před misí proto pro něj byly vlastně loučením. U každé činnosti, kterou prováděl během výcviku i mimo něj, si uvědomoval, že už žádné příště nebude, že tento okamžik je v dané činnosti posledním. 9.března 1996 měla přistávat Columbia z mise STS-75 a Story naposledy usednul k pultu capcoma. Po dlouhých letech, kdy do práce komunikátora dával svou duši a dělal vše proto, aby capcom byl součástí týmu na orbitu, stejně jako součástí týmu řídicího střediska, se měl nyní s mikrofonem rozloučit. „Snažil jsem se tu práci povýšit na umění, dal jsem tomu to nejlepší ze sebe…“ napsal do svého deníku.
O pár dní později naposledy v Marshallově středisku navlékl skafandr a nechal se ponořit pod hladinu při simulovaném nácviku EVA. Přestože pro STS-80 byly plánovány dvě vycházky, Story se jich neměl účastnit. I tak ale bylo zapotřebí udržovat návyky a dovednosti, protože měl vycházky Toma Jonese a Tammy Jerngan zajišťovat z paluby Columbie a bylo nezbytné do detailu vědět, co na dva šťastnější kolegy venku čeká. O svém posledním nácviku Story napsal: „(…) tady leží 30 let vzpomínek. Triumfální práce ve skafandru, umělecká práce ve skafandru… Ožívám při práci se skutečnými lidmi.“
23. října proběhl úspěšný test závěrečného odpočtu. Start měl proběhnout 8. listopadu, ovšem během předcházející mise STS-79 se projevily problémy s izolací kolem trysek motorů SRB a bylo třeba tuto anomálii prověřit. Nové datum znělo: 12. listopad. Hrozící bouře ale nakonec znamenala posunutí startu o další týden.
Večer před startem si Story, jak bylo jeho zvykem, odskočil na pláž a položil se na hladinu oceánu. Jaká neuvěřitelná cesta – z jednoduchých organizmů v pravěkých oceánech až k obrovskému skoku do vesmíru, jaký se on chystá vykonat zítra. Co ještě náš lidský rod čeká, kam až se dostaneme?

19. listopadu ve 14:55:47 místního času se Columbia zvedla z rampy 39B a zamířila vzhůru. Story na letové palubě sledoval, jak se modř oblohy měnila v čerň vesmíru. Dnes je to naposledy, všechny vjemy, pohledy a zážitky už se nikdy nebudou opakovat a Story byl rozhodnut užít si všeho až do dna. Jeho nadšení a radost byly zjevné z každé reportáže z paluby. K pohodě přispíval i fakt, že tentokrát letělo jen pět astronautů a nebylo se třeba dělit na směny. Znamenalo to spoustu místa a minimum rušení během spánku. Byla tady ale také práce.
Hned první den Tammy vypustila pomocí kanadské ruky ORFEUS. Čtvrtý den Tom Jones zase vypustil WSF a sedmý den jej opět zachytil. WSF letěl do vesmíru už potřetí, ale teprve nyní fungoval tak, jak měl. Zdálo se, že během této mise všechno půjde jako po másle. A pak přišly na řadu vycházky Toma a Tammy.
Devátý letový den byl věnován přípravám a o den později byli Tom a Tammy natěsnáni ve skafandrech v přechodové komoře. Vše bylo připraveno, z komory byl vypuštěn vzduch a zbývalo jen otočit rukojetí, která otevírala příklop v průlezu do nákladového prostoru. Jenže… rukojeť se nechtěla hnout. Přes veškeré snahy Toma a Tammy se nepohnula ani o píď. Vycházky byly odpískány – astronauti se jednoduše neměli jak dostat ven! Malý šroubek, zapadlý v soukolí uzavíracího mechanizmu poklopu, zapříčinil obrovské zklamání Toma, Tammy i Storyho, který měl jejich vycházky monitorovat z paluby.

Večeře na Den díkůvzdání (pro Storyho to bylo třetí Díkůvzdání v beztíži) se tak nesla v posmutnělém duchu. Úžasné pohledy na naši planetu a rušný program experimentů ale špatnou náladu zahnaly. A stejně jako během STS-44 se v blízkosti raketoplánu prohnala stanice Mir. Tentokrát o trochu dále, ve vzdálenosti 80 km. Story možná zalitoval, že po opravě Hubblu nebyl poslán do Ruska, aby dělal dubléra Normu Thagardovi. Tak o tom alespoň hovořily šuškandy v zákulisí, ale nakonec s Musgraveovy cesty do Ruska nebylo nic. Nyní ale byl na palubě ruského Miru na dlouhodobé misi John Blaha, Storyho starý parťák z dob STS-33. Během přiblížení mohli dva staří kamarádi alespoň mluvit prostřednictvím rádia.
Největší dárek pro Storyho ovšem přišel na závěr letu. Přistání bylo plánováno na 5. prosince, ale pro špatné počasí na Floridě bylo odloženo nejdříve o jeden den a posléze o druhý den. Všechny experimenty už byly ukončeny, ORFEUS i WSF odpočívaly v nákladovém prostoru a v plánu už nebylo napsáno nic. Posádka měla dva dny prázdnin, kdy mohla nerušeně pozorovat Zemi, vesmír a užívat si slastí beztížného stavu.
7. prosince se počasí umoudřilo, posádka na sebe navlékla skafandry a připravila se na návrat.Story se měl tentokrát vézt v “podpalubí“ na middecku, jeho místo na letové palubě podle plánu zaujala Tammy Jernigan. Brzdicí zážeh proběhl bezvadně a astronauti se chystali odškrtnout další položku checklistu, když se Musgrave najednou objevil na letové palubě. Zaletěl vedle sedadla Toma Jonese, zapřel se o opěradlo a připravil si kameru. Při svém posledním průletu atmosférou rozhodně nebude sedět v klaustrofobickém prostředí middecku a nespokojí se s výhledem z jediného malinkého průzoru. Kolem okének se poznenáhlu začaly ovíjet jasné pásy rozžhaveného plazmatu. Story zapnul kameru a začal natáčet…

Když Columbia v 6:49:05 přistála v ranním oparu na dráze Kennedyho kosmického střediska, Story Musgrave stále byl na letové palubě, nyní ale ležel za sedadly, aby si zvykl na podmínky 1g. Stejně jako při svém prvním letu, i tentokrát si fantastické momenty užil, jak jen to šlo. Tato mise mu přinesla několik rekordů: jednalo se o vůbec nejdelší let raketoplánu – trval 17 dní, 15 hodin, 53 minut a 18 sekund; Story se s šesti starty do vesmíru dotáhl na dosavadního rekordmana Johna Younga (tento rekord už neplatí, překonali jej Jerry Ross a Franklin Chang-Diaz); stal se v 61 letech nejstarším člověkem ve vesmíru (v roce 1997 jej překonal John Glenn); stal se jediným astronautem, který letěl na všech raketoplánech ve flotile NASA, tedy na Columbii, Challengeru, Discovery, Atlantis a Endeavouru. Tento poslední rekord už, bohužel nikdo nepřekonal…
V průběhu roku 1997 Story pokračoval v loučení s lidmi, stroji, místy a vzpomínkami. V únoru naposledy usedl do T-38 a přidal tak poslední k přibližně 7500 hodinám v jeho kokpitu. 2. září 1997, téměř přesně po třech dekádách, Story odešel z NASA.

Tím ovšem stopa Storyho Musgravea nekončí. Už dříve prohlašoval, že v okamžiku, kdy opustí NASA, odejde také z Houstonu. A skutečně, hned 3. září začal balit věci a postupně je stěhoval na Floridu. Tam, nedaleko Orlanda, se chystal vybudovat svůj soukromý ráj. Velký pozemek, který tam zakoupil, postupně přebudovává k obrazu svému. Ke všem svým profesím přidal i profesi krajinného architekta. Konečně se může také věnovat všem svým milovaným strojům – když nemůže létat v T-38, sedačka v bagru, traktoru, nebo buldozeru je více než dobrou náhražkou!

Ve svém království může konečně dosáhnout sepjetí s přírodou, které mu v technicistním prostředí Houstonu chybělo. Může sázet stromy, mluvit s divokými husami a labutěmi, procházet pastviny a pozorovat své kamarády – supy. Když mluví právě o supech, jeho tvář se rozsvítí. Supové mu připomínají plachtaře – hledají termické proudy a dlouhé hodiny v nich dokáží kroužit. „Mám tady svou soukromou airshow každý den!“ Nejen pozorováním přírody je však člověk živ.

Story pracoval v několika telekomunikačních firmách, jeho služeb využila například společnost Disney, kde fungoval jako konzultant. Když se roce 2000 dva designéři Disneyho zábavních parků rozhodli založit vlastní firmu Applied Minds, Story byl logickou volbou pro roli jednoho z hlavních konzultantů. Ve firmě Applied Minds figuruje i dnes, na prahu osmdesátky. Od roku 2013 spolupracuje s vizionářskou společností Magic Leap Inc., která si klade za cíl propojit lidský a digitální svět zcela novým způsobem. Story také přednáší na Art Center College of Design v Pasadeně a je vyhledávaným motivačním řečníkem.
Jeho fascinace poznáním jej pravidelně vede k tomu, aby pročišťoval svou olbřímí knihovnu – jednoduše nemá místo pro nové knihy. Je také zapáleným fotografem, věnuje se filozofii, zahradničení, počítačovým technologiím, potápění, šachům, ale také nové rodině. V novém tisíciletí se potřetí oženil a s manželkou Amandou má sedmiletou dceru Story, které láskyplně přezdívá “Little Story“.
Jeho život je neuvěřitelným maratonem, během kterého Story sbíral vědomosti, zkušenosti a zážitky, aby je mohl přetavit do integrální součásti své osobnosti. Jako motivační řečník by mohl vsadit na prosté opakování biografických faktů, i to by stačilo na respekt a úctu. Storyho energie, naléhavost a schopnost vycítit náladu publika ale povyšuje každé jeho vystoupení na naléhavou výzvu: stejně úžasný život jako on může prožít každý z nás, nezáleží na věku nebo postavení. Je potřeba využít příležitostí, které se nám nabízejí a pracovat s našimi schopnostmi, s našimi silnými stránkami. Pak můžeme začít budovat svůj život, jak Story říká, “one little step at a time (krůček po krůčku)“.

Když jsem hledal vhodný citát, který by medailon Storyho završil, žádný z těch, které jsem našel, se mi “nehodil do krámu“. Rozhodl jsem se tedy zkusit zeptat přímo u zdroje. Napsal jsem Storymu na jeho mail a požádal jej o krédo, kterým se řídí a které vystihuje nejlépe jeho přístup k životu. Nedával jsem celé věci nijak velkou šanci, ale k mému obrovskému překvapení mi za pár týdnů v mailové schránce skutečně přistála jediná věta, podepsaná prostým “story“. Jeho krédo odráží hluboké životní zkušenosti, moudrost a současně aktivní přístup při formování vlastního osudu…

„Keep moving, one opportunity, one challenge after another at the intersection of your talents, experiences and passions.“
(Jděte stále vpřed, vstříc každé další příležitosti, další výzvě na průsečíku vašich nadání, zkušeností a vášní.)
Franklin Story Musgrave

Zdroje informací:

Story, A.E.Lenehan: „Story: The Way of Water“
D.J. Shayler, C. Burgess: „NASA’s Scientist Astronauts“
B. Evans: „Tragedy and Triumph in Orbit: The Eighties and Early Nineties“
B. Evans: „Partnership in Space: The Mid to Late Nineties“
R. Houston: „Wheels Stop: The Tragedies and Triumphs of the Space Shuttle Program, 1986-2011“
T. Jones: „Sky Walking: An Astronaut’s Memoir“
D. Sivolella: „To Orbit and Back Again“
Presskity jednotlivých misí 
http://www.wikipedia.org
http://ww.nasa.gov
http://www.americaspace.com
http://www.storymusgrave.com/
http://www.jsc.nasa.gov/Bios/htmlbios/musgrave.html
http://www.cumc.columbia.edu/psjournal/archive/archives/jour_v17n03_0022.html
http://www.achievement.org/autodoc/page/mus0int-1

Zdroje obrázků:

http://www.achievement.org/autodoc/photocredit/achievers/mus0-038
http://en.wikipedia.org/wiki/File:STS-80_crew.jpg
http://en.wikipedia.org/wiki/File:STS-80_Launch_01.jpg
http://www.spacefacts.de/graph/drawing/drawings/wsf.jpg (kredit: spacefacts.de)
http://www.spacefacts.de/graph/sts/landing/sts-80.jpg (kredit: spacefacts.de)
http://www.storymusgrave.com/images/gallery/main/recent/story_palmsB.jpg (kredit: Story Musgrave)
http://www.storymusgrave.com/images/gallery/main/recent/story_tractorB.jpg (kredit: Story Musgrave)
http://alumniweb.uky.edu/alumni/ukalumninet/ukalumni/pubs/images/June14/AI%201%20Berlin%20Black%20Forest%20H%20P.jpg (kredit: ukalumni.net)