V rámci nepravidelného seriálu “Cesty za kosmonautikou“ vás seznamujeme se zajímavými destinacemi, které mohou potěšit srdce a oko fanouška kosmonautiky. Dnes ovšem učiníme malou výjimku – na rozdíl od předchozích dílů, které popisovaly místa a výstavy, které jsou vesměs přístupné stále nebo se opakují v periodických intervalech, dnes čtenářům přinášíme minireportáž z události jedinečné a pohříchu raritní. Dnešní díl Cest za kosmonautikou proto nebude ve svém závěru obsahovat žádné informace ohledně vstupného, místa konání ani zajímavostí v okolí. Přesto máme za to, že onu událost nemohl náš portál přejít beze zmínky…

Jak jistě mnozí v minulých dnech zaznamenali, naši republiku poctil návštěvou pan Charles Moss Duke, Jr., tedy pilot lunárního modulu Apolla 16 a člověk, který jako teprve desátý v historii stanul na povrchu Měsíce. Jeho miniturné po vlastech českých sestávalo z účasti na otevření výstavy “Gateway to Space“ (reportáž z výstavy do budoucna chystáme také), ale hlavně z přednášek v různých modlitebnách protestantských církví.

Pro mnohé je možná těžko uchopitelným faktem, že Charlie Duke je hluboce věřícím člověkem a svých cest využívá k aktivnímu hlásání evangelia. O této činnosti si můžeme myslet cokoli, nicméně pokud někdo četl jeho knihu “Moonwalker“, musí uznat, že Charlie hluboce věří tomu, co hlásá a některé myšlenky určitě stojí minimálně za zamyšlení.

Když jsme se na fóru prostřednictvím Milana Halouska dozvěděli o tom, že Charlie bude v neděli 15.3. v Hradci Králové, mnohým – včetně mě – to zvedlo náladu. Ostatní vystoupení totiž byla plánována na všední dny do Prahy a okolí, což je pro nás, pracující nepražáky, dosti velká překážka. Velmi rychle se tedy utvořila skupinka ve složení Dušan Majer, Michael Voplatka a já (za sličného doprovodu hezčích poloviček posledně jmenovaných), kteří jsme se rozhodli uspořádat výpravu za Charliem Dukem do Hradce.

Přednáška byla uspořádána církví Element v Bio Centrál. Už při postávání ve foyer kina měli ti všímavější možnost spatřit Měsíčňana na vlastní oči, když zcela nenápadný Charlie se svou manželkou a doprovodem prošli čekajícím davem a zamířili do hlavního sálu.

Samotná přednáška měla začít ve 14 hodin a tady je nutno pořadatele pochválit – určený čas dodrželi takřka s vojenskou přesností! Charlie na začátek pohovořil o svém životě a cestě do řad astronautů NASA (byl vybrán coby člen 5. skupiny v dubnu 1966) a své vyprávění pak doplnil o krátký střihový dokument o letu Apolla 16. V přednášce samotné nebylo nic, co by fanouška historie kosmonautiky překvapilo, nicméně slyšet na vlastní uši celý příběh od muže, který tenkrát ‚byl u toho‘, to je naprosto jedinečný zážitek. Vyprávění bylo simultánně překládáno do češtiny tlumočnicí, která si vysloužila jednohlasnou pochvalu všech přítomných. Narozdíl od výkonů svých kolegů v našich médiích byla paní tlumočnice fantastická, překládala přesně a to včetně odborných termínů!

Po popisu letu Apolla 16 se směřování přednášky dle očekávání odchýlilo od výsostně technických vod lunárního programu směrem k víře, náboženství a křesťanskému způsobu života. Málokdo asi ví, že se Duke po odchodu z NASA věnoval mimo jiné distribuci piva. Také vinou tohoto povolání se z něj stal alkoholik, velmi špatný manžel a otec “na baterky“. Charlie má za to, že jej nakonec zachránila víra v Ježíše.

V momentě, kdy vyprávění dospělo do poloviny sedmdesátých let, na pódium Charlie pozval svou manželku Dotty, která vyprávěla svou verzi příběhu. Závěr přednášky pak Charlie věnoval svému současnému životu, jehož je víra neoddělitelnou součástí. Na úplný konec se pak za všechny přítomné pomodlil. Je jasné, že v publiku bylo mnoho lidí, kteří byli zvědaví hlavně na Apollo, a víra rozhodně nebyla jejich prioritou, přesto bylo příjemné vidět a hlavně slyšet, že se sálem nenesl šum nebo dotčené hlasy. Je vždy příjemné pobývat v prostředí, kde přes naprosto odlišné názory na fundamentální otázky existence vládne tolerance. Koneckonců, ať už si o přednášce myslíme cokoli, celou akci (stejně jako ostatní zastávky miniturné) pořádaly a financovaly církevní organizace. Právě ony tedy mohou určovat zaměření a profil hostů, které si zvou.

Přednáškou ale vše nekončilo, naopak – to nejlepší mělo přijít. Diváci dostali možnost zeptat se na jakoukoli otázku nejen ohledně víry, ale také ohledně Dukova života a zážitků a zkušeností z jeho lunární výpravy. Převažovaly otázky právě z posledně jmenované oblasti a Charlie se snažil odpovědět všem a do svých odpovědí vkládal i svůj typický humor. Malou kaňkou na této části odpoledne byl poslední dotaz jakéhosi mladíka, který se ptal, zda Duke během svého pobytu na Měsíci pozoroval nějaké stopy činnosti UFO. Jak jsme si s Michaelem a Dušanem říkali: „Když se mluví o Apollu, vždy se někdo najde…“

A potom se Charlie odebral do foyer, zasedl ke stolku a podepisoval, podepisoval, podepisoval a podepisoval. Na každého člověka byly z pochopitelných důvodů určeny nejvýše dva podpisy (autogramy moonwalkerů jsou na sběratelském trhu velmi žádaným zbožím a samotní astronauti se po mnoha špatných zkušenostech snaží trochu jistit), ovšem množství fotografií s Charliem se meze nekladly. Opodál si svůj stoleček rozložila i Dotty Duke a prodávala letáky, DVD a výše zmíněnou knihu “Moonwalker“.

Musím na tomto místě panu Dukovi vyseknout hlubokou poklonu: ve věku 79 let (letos v říjnu oslaví 80. narozeniny) vydržel nepřetržitě stát zhruba hodinu a půl na pódiu, odpovídat na otázky, které už většinou slyšel tisíckrát a posléze se více než hodinu podepisovat, dokud nepřišla řada na všechny zájemce. A při tom všem měl na tváři úsměv a pro každého pár milých slov. Konkrétně v mém případě vyjádřil názor na knihu, kterou jsem mu podstrčil k podpisu – nejdříve se ujistil, zda jsem ji skutečně četl (třikrát! :-D) a pak se o ní velmi pochvalně vyjádřil. Jsem rád, že máme s panem Dukem podobný vkus!

Když jsme kolem čtvrt na pět odpoledne odcházeli, Charlie ještě stále podepisoval a před jeho stolkem se řadilo minimálně 20 posledních zájemců…

Z Hradce Králové jsme odjížděli naprosto nadšeni. Setkání s podobnou legendou jsou v našich končinách naprostým unikátem a příležitostí, která se zřejmě už opakovat nebude. Málo platné, moonwalkeři nemládnou a zatím nikdo v jejich stopách nepokračuje…

Zdroje obrázků:

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Official_NASA_portrait_Charles_Moss_Duke_Jr.jpg
archiv autora
archiv Dušana Majera
archiv Michaela Voplatky