Jak čelit nečekané hrozbě v podobě asteroidu na kolizní dráze se Zemí? Vědci sice neustále sledují oblohu, aby hledali potenciálně nebezpečné objekty a může nás uklidňovat to, že zatím nevíme o žádném velkém objektu, který by nás mohl ohrozit. Menším srážkám – jako třeba té, která vloni zasáhla ruský Čeljabinsk se nevyhneme, ale je možné, že za pár let se objeví větší objekt,. který bude na kolizní dráze s naší planetou. Jak zachránit náš domov když s takovým úkolem nemáme žádné zkušenosti? Zapomeňme na hollywoodské výmysly typu Armageddon, nejjednodušší by bylo do smrtonosného asteroidu ve správnou chvíli bouchnout ze strany a vychýlit ho z kurzu. Jenže ani s tím lidstvo žádné praktické zkušenosti nemá. Asi všichni uznají, že takto důležitá technologie by se měla před ostrým použitím minimálně otestovat v menších podmínkách.

Evropští a američtí vědci proto vymysleli misi AIDA (Asteroid Impact & Deflection Assessment). Celá mise se má skládat ze dvou na sobě nezávislých družic, které sice budou vzájemně spolupracovat, ale pokud by jedna z nich selhala, nemělo by to znamenat konec mise. Jedna sonda určitě nezvládne všechny úkoly, ale minimálně část. Cílem sond má být asteroid 65803 Didymos, což je jeden z mála duálních asteroidů. Tvoří jej dva asteroidy – větší o průměru 800 metrů a menší o průměru 150 metrů. Obě tělesa obíhají kolem společného těžiště ve vzdálenosti cca. jednoho kilometru.

Americká NASA by měla postavit družici DART (Double Asteroid Redirect Test), která bude mít kromě jiných úkolů na starosti i nejatraktivnější součást mise – rychlostí cca. 6 km/s by měla narazit do menšího asteroidu. Evropská sonda AIM (Asteroid Impact Monitor) bude monitorovat nejen samotnou srážku, ale hlavně to, co se bude dít po ní. AIM změří, jak se po nárazu změnila oběžná dráha zasaženého asteroidu.

Změna zřejmě nebude velká – poměr hmotností obou těles bude hovořit výrazně pro asteroid, ale i tak by mohla přinést mnoho informací o tom, jak by se v budoucnu daly nebezpečné asteroidy odklánět. Obecně platí, že čím dříve by k odchýlení nebezpečného asteroidu z kolizní dráhy došlo tím menší „šťouchnutí“ by bylo potřeba. S předstihem několika let stačí jen drobné vychýlení z kurzu. Je to podobné, jako když střílíte pistolí – pokud stojíte od terče jeden metr a uhnete zbraní o pár stupňů do strany, stejně jej trefíte, ale pokud jste od terče sto metrů, tak při stejné odchylce zbraně minete terč o několik metrů.

Mise AIDA by kromě výše popsaným znalostí ohledně odklánění asteroidů přinesla i mnoho dalších poznatků o asteroidech – především bychom mohli prozkoumat jejich vnitřní strukturu, včetně chemického složení podpovrchových vrstev.

Na závěr našeho článku je potřeba poznamenat důležitou věc – celá mise AIDA zatím nebyla schválená. Jedná se pouze o studii, která bude muset projít schvalovacím procesem obou zúčastněných kosmických agentur. Pokud mise dostane zelenou, měla by odstartovat v roce 2019, přičemž k asteroidu Didymos dorazí o 3 roky později. Vzhledem k době, která je potřeba na stavbu kosmické sondy už je nejvyšší čas. Doufejme tedy, že se nad projektem nezavře voda.

Zdroje informací:
http://www.astro.cz/
http://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
 http://www.esa.int/…/11249276-3-eng-GB/AIDA_mission_concept.gif
http://www.esa.int/…/10255310-2-eng-GB/Didymos_with_its_moon.jpg
http://www.ancient-code.com/…asteroid-deflection-concept-nasa-esa-670×440-130119.jpg