Ke svému překvapení se stali muži Apolla-11 světovými celebritami. Zřejmě nejexponovanějším byl Neil Armstrong, hlavně díky svému „prvnímu kroku“ na novém světě. Obrovské oslavy po celé Americe, miliony lidí lemující ulice, čestná občanství různých měst, to všechno se na posádku Apolla-11 valilo jako lavina. Neilovi, Buzzovi a Mikovi se dokonce dostalo velké pocty- slyšení v Kongresu. PR mašinérie NASA a vládní administrativy byla rozhodnuta využít popularity Apolla-11 do poslední kapky. Na konci září se astronauti s rodinami vydali na turné „Giant Leap (Velký skok)“, kdy během 38 dní navštívili 28 měst v 25 zemích. Cesta kolem světa končila na začátku listopadu v Bílém Domě. Hned poté se Neil přidal k turné, které pořádal komik Bob Hope pro americké jednotky ve Vietnamu a některých základnách v Evropě. Krom Neila doprovázely Hopea už tradičně i lepé děvy- pro vojáky zřejmě nejatraktivnější postavy show. Tentokrát ale musely dívky ustoupit popularitě Neila Armstronga- vojáci atraktivní modelky zcela ignorovali, když vždy po vystoupení zaplavili pódium. Jeho cesty ale nekončily Asií. V květnu 1970 navštívil ještě zajímavější místa…

Neil Armstrong- Kolumbus nového věku (11/11)

Život po Apollu

24. května Armstrong jako ambasador dobré vůle přiletěl na oficiální návštěvu SSSR. Průvodci mu byli Konstantin Feoktistov a Georgij Bregovoj. Neilova klidná, zdvořilá povaha si získala sovětské protějšky. Stařičký konstruktér Andrej Tupolev se synem Andrijanem jej zavedli do jednoho z hangárů ve své továrně a ukázali mu horkou novinku- nadzvukový linkový letoun Tu-144. Neil byl zřejmě prvním člověkem zpoza železné opony, který letoun spatřil. Ve Hvězdném městečku se setkal i s dalšími sovětskými kosmonauty, a tehdy pronesl na margo Jurije Gagarina slavnou větu: “Pozval nás všechny do vesmíru.“
Ovšem neustálé cestování a odloučení od rodiny Neila vyčerpávalo. Bylo načase vrátit se k normální práci. V té době už věděl, že se do vesmíru znovu nepodívá. 1. července se stal zástupcem jednoho z náměstků administrátora NASA. Jeho oblastí působnosti se stala kancelář pro pokročilý výzkum a technologie. Jinými slovy- Neil se vrátil zpět k letadlům. Jeho pozornost upoutaly zejména výzkumy v oblasti fly- by –wire (ovládání letounu prostřednictvím počítače) a z titulu své funkce tento program podporoval, jak jen to bylo možné. Záhy ale zjistil, že práce vysokého úředníka pro něj není. Přestože se poměrně často dostal k létání, byť se jednalo většinou jen o transportní stroje NASA, chyběla mu skutečně tvůrčí intelektuální práce. Cítil, že ve své kariéře musí učinit razantní změnu.

V srpnu 1971 rezignoval na svou funkci a po šestnácti letech odešel z NASA. Jeho další působiště? Univerzita v Cincinnati, Ohio. Tam Neil nastoupil coby profesor leteckého inženýrství. Svým způsobem se uzavřel jistý kruh jeho životní dráhy- když během Korejské války na palubě Essexu doučoval algebru, možná už tehdy jej oslovila vidina akademického života. Akademické vzdělání si doplnil už v roce 1970, kdy se stal magistrem leteckého inženýrství na University of South California, obdržel také čestné doktoráty několika dalších univerzit. Konečně mohl dělat něco, co jej bavilo, a v čem měl velkou míru svobody. Byl na tom podobně jako Mike Collins- ten byl jmenován ředitelem muzea Smithsonian. Buzz ovšem takové štěstí neměl- kariéra v USAF se mu lehce vymkla z rukou a on se začal propadat do depresí, které řešil nejednou sklenkou alkoholu.
Ani Neil však neměl ustláno na růžích.

Dokonce i na univerzitní půdě byl neustále atakován reportéry, celebritami, lačnícími po odlesku jeho „nepozemské“ slávy, a dotěrnými sběrači autogramů. V průběhu sedmdesátých let navíc vstoupila na univerzitě v platnost nová, svazující pravidla, která nejen jemu dokonale otrávila radost z práce s mladými talenty. Na podzim 1979 rezignoval na své místo profesora.
Už v lednu toho roku souhlasil s lukrativní nabídkou firmy Chrysler, pro kterou se měl stát národním mluvčím a jeho tvář se objevila v několika reklamních kampaních. Propagoval také hodinky firmy General Time corp. a pracoval pro Bankers Associations of America. Mimo to působil v dozorčích radách firem Learjet, CG&E a několika dalších firem. Celou dobu zůstával v kontaktu s děním v letectví a kosmonautice.
Když v lednu 1986 Ameriku přimrazila tragédie Challengeru, vytvořil prezident Reagan vyšetřovací komisi pod vedením bývalého státního tajemníka Williama Rogerse. Možná si někdo vzpomněl na Neilovo dřívější okrajové angažmá ve vyšetřovací komisi Apolla-13, každopádně na přímé Reaganovo přání se Armstrong stal místopředsedou Rogersovy komise. Dostal na starosti její operativní záležitosti. Výsledkem vyšetřování byly odkazy na nedostatky v manažerské práci a komunikaci v rámci NASA, hlavní příčinou pak byla chybná konstrukce urychlovacích motorů SRB firmy Thiokol.
Pro mnohé bylo proto překvapením, když se v březnu 1989 Armstrong stal zaměstnancem Thiokolu. V té době už se nejednalo o klasický střet zájmů a faktem je, že Neilovo jméno Thiokolu hodně pomohlo. A krom toho- žádná další katastrofa vinou SRB se už nikdy nestala. Díky svému angažmá u Thiokolu si Neil asi poprvé v životě přišel na relativně slušnou sumu peněz. Už předtím se angažoval v charitě, a ani na přelomu 80. a 90. let nepřestával být činný v této oblasti.
Jenže ani první měsíčňan nebyl imunní vůči slabostem a útrapám smrtelníků. V roce 1990 se manželka Janet odstěhovala a požádala o rozvod z důvodu dlouhodobého emocionálního odcizení. Neil byl neustále ze všech stran bombardován požadavky na účast na různých společenských akcích a na přednesení projevů na všemožných konferencích. Jeho diář byl natolik nabitý, že když mu Janet v listopadu 1987 navrhla, aby si zajeli na víkend zalyžovat, Neil se podíval na svůj program a zjistil, že minimálně rok prostě nebude mít na klidný víkend s manželkou čas! Od toho okamžiku bylo manželství víceméně formální. Po 38 letech bylo v roce 1994 oficiálně rozvedeno. To ale nebyl jediný problém, kterému Neil musel čelit.
V únoru 1991 Neil lyžoval se svým bratrem v Aspenu, když jej přímo na sjezdovce postihl malý infarkt. Nic vážného, už za pár dní byl propuštěn do domácího léčení. Nicméně jeho rodina vykazovala známky jisté náchylnosti ke kardiovaskulárním chorobám a proto se Neil musel smířit s tím, že i jemu hrozí vážná rizika. Toto temné období se však mělo brzy zlomit.

Armstrong byl dlouhá léta zaníceným hráčem golfu. Na jednom z golfových turnajů potkal v létě 1992 jistou Carol Held Knight. Při snídani před turnajem seděli náhodou (pravda, oné náhodě trochu pomohli jejich společní přátelé) u stejného stolu. O pár týdnů později zazvonil u Carol doma telefon. Na druhé straně byl Neil. Zeptal se Carol, co dělá. „Snažíme se se synem porazit uschlou třešeň,“ odpověděla se smíchem, ale popravdě. O 35 minut později stál na prahu jejího domu Neil Armstrong s motorovou pilou v ruce. Neil a Carol se vzali 12. června 1994.
V roce 2002 složil Neil svou funkci ve správní radě korporace EDO a odešel definitivně do důchodu. Přesto se nadále angažoval v mnoha spolcích a společnostech. Zůstával aktivním pilotem- jeho zkušenosti po roce 2000 zahrnovaly bombardér B-1, Airbus A-320, různé vrtulníky, ale jeho největším potěšením byly větroně. Od šedesátých let miloval momenty, kdy mohl být tam nahoře sám a důvěřovat pouze svým schopnostem a intuici.
Věrný zůstal i skautskému hnutí. Do roku 2003 psal mnohým americkým chlapcům, kteří se stali Orlími skauty, osobní gratulaci. Ročně jich napsal přes 2000! Ovšem poté, co se jeho adresa objevila na internetu, a následovala záplava žádostí Orlích skautů o podpis, omezil gratulace jen na skauty v okolí Concinnati, které znal osobně. Skauting je také jistým- byť velmi spekulativním- pojítkem mezi Armstrongem a Českou republikou.
V Beskydech pod Lysou Horou stojí kamenná mohyla na paměť skautů, zavražděných nacisty. Říká se jí Ivančena, a během let totality byla místem tajných setkání skautů a trampů. Některé zdroje tvrdí, že když se o ní v sedmdesátých letech Armstrong dozvěděl, poslal úlomek měsíčního vzorku, který byl do mohyly tajně vložen. Je to jistě značně za vlasy přitažená historka, nicméně faktem je, že astronauti skutečně dostávali do osobního vlastnictví miniaturní zlomky kamenů a prachu (astronaut Apolla-12 Al Bean je dodnes používá při malování svých obrazů). A vzhledem k Armstrongově celoživotní oddanosti skautskému hnutí- kdo ví…
Neil byl po celou dobu po Apollu velmi uzavřeným mužem, který se velmi nerad vzdával soukromí. Postupem času se jeho nenápadný styl života prohluboval. Neil sice při různých příležitostech přednášel projevy a publikoval články většinou na téma lidské přítomnosti ve vesmíru, ale snažil se držet odstup od adorujících davů. Od jisté doby měli smůlu také lovci autogramů. Když se Neil dozvěděl, že jeho podpisy jsou prodávány na internetu za horentní sumy, rozhodl se na žádosti o podpis reagovat zdvořilým „ne“ které rozesílala jeho sekretářka. Přesto se nevyhnul někdy i bizarním situacím. V roce 2005 se Neil chystal zažalovat svého holiče. Důvod? Onen výtečník, ke kterému se Neil chodil stříhat přes dvacet let, prodal jakémusi sběrateli bez Neilova vědomí pramének jeho vlasů za 3000 dolarů. Neil jej vyzval, ať buďto vlasy vrátí, nebo ať vydělaných 3000 dolarů věnuje na charitu, kterou Neil určí. Nakonec peníze putovaly na charitu a Neil se stal ještě opatrnějším.
Bohužel, stejně jako ostatní „moonwalkeři“ se ani Neil nevyhnul útokům pomatenců, kteří jeho životní cestu považovali za podvod. Zřejmě pod dojmy z filmu „Kozoroh One“ mají do dnešních dnů tito jedinci dojem, že vše bylo naaranžováno ve studiu za pomocí filmových a počítačových efektů. Neuznávají argumenty o nedostatečné počítačové technologii pro takové triky; nemožnost utajit tak obrovskou akci, na které by se musely podílet desetitisíce jednotlivců; mlčení SSSR, který by si určitě nenechal ujít příležitost chytit USA „na švestkách“; ani fakt, že se přistání povedlo hned šestkrát, což by v případě podvodu postrádalo smysl. O Neilově suchém smyslu pro humor vypovídá i epizoda, kdy na něj zaútočil samozvaný vůdce těchto blouznivců Bart Sibrel, který Armstronga vyzval, aby přísahal na Bibli, pokud jeho přistání nebylo podvrh. Armstrong mu klidně odpověděl: „Jak vás znám, pane Sibrele, Bible, kterou držíte, zřejmě bude podvrh.“

I na prahu nového tisíciletí byl Neil velkým zastáncem pokračování kosmického pilotovaného výzkumu. Spolu se svými kolegy z Apolla-11 podporoval návrat člověka na Měsíc a jeho trvalé osídlení, stejně jako pilotované mise na Mars. Když v roce 1969 stanul na povrchu Měsíce, určitě si nepředstavoval, že 40 let poté bude stále jedním z pouhých dvanácti mužů, kteří našeho nebeského souputníka navštívili a otiskli své stopy do jeho prachu. Po vyhlášení plánů administrativy Baracka Obamy na další směr kosmického výzkumu se Armstrong rozhodl hlasitě vyslovit svůj nesouhlas se zrušením plánů na návrat člověka na Měsíc.
Ani s příchodem osmdesátky Neil nepřestával veřejně vystupovat. Své soukromí si však velmi pečlivě chránil, a nikdy se nepokusil ze své popularity těžit. Přesně tak ho po jmenování velitelem Apolla-11 popisovali jeho nadřízení: žádné ego. Přes fakt, že jeho život po Apollu nebyl a ani nemohl být normální, a image ikony a globální celebrity jej pronásledovala na každém kroku, Armstrong nikdy neproslul žádným skandálem, nikdy si na svou roli nestěžoval a vždy se snažil vyrovnat se s ní tak, jak mu to velelo jeho svědomí. Určitě nebude daleko od pravdy tvrzení, že lepšího emisara pro první kroky na novém světě si lidstvo vybrat nemohlo.
Bohužel, ani ikony mezi námi nejsou navždy. 7. srpna 2012, těsně po svých 82. narozeninách, Neil podstoupil operaci, při které mu byly čtyřnásobným bypassem přemostěny ucpané koronární arterie. Problémy se srdcem trpěl od devadesátých let, nicméně bypass je dnes poměrně běžnou operací, kterou většina pacientů snáší velmi dobře. Zprvu se zdálo, že se Neil zotavuje bez problémů. O to větším šokem pak byla zpráva, která oběhla svět v sobotu 25. srpna 2012.
Ten den Neil Armstrong nastoupil na svůj poslední let, když podlehl pooperačním komplikacím. Obrovská vlna kondolencí z celého světa byla znamením, že ani po třiačtyřiceti letech Neil Alden Armstrong nepřestal být symbolem lidské zvídavosti, naděje a údivu nad schopnostmi lidstva. Události oné červencové noci roku 1969 nám přes propast času vysílají jasný vzkaz: pokud se pro něco rozhodneme a budeme o tom pevně přesvědčeni, dokážeme zdánlivě nemožné.
Ve čtvrtek 13. září byla ve Washingtonské Národní katedrále sloužena bohoslužba, které se účastnili Neilovi spolucestovatelé z Apolla-11 Buzz a Mike, poslední muž, který šlapal po měsíčním povrchu Gene Cernan, první Američan na orbitu John Glenn, přítomen byl i administrátor NASA Charles Bolden. Do katedrály dopadalo světlo i skrze okno, zvané „Space Window“, do jehož středu byl v roce 1974 vsazen jeden z kamenů, které Neil a Buzz přivezli z Měsíce…
Na Neilovo přání bylo jeho tělo zpopelněno a 14. září se konal na palubě křižníku USS Phillipine Sea obřad, při kterém byla urna s ostatky prvního člověka na Měsíci podle námořních tradic svěřena Atlantickému oceánu.
Neil Alden Armstrong se stal člověkem, jehož jméno, stejně jako jména Kolumba, Magellana, Cooka, budou lidé s úctou vyslovovat i za stovky let. Dost možná to bude jediné jméno naší éry, které přetrvá v daleké budoucnosti v podvědomí lidstva. Protože právě on nám otevřel novou epochu, ve které už nejsme pouze dětmi Země. Celý život zdůrazňoval, že pouze dělal svoji práci, a že neprávem sklízí uznání za práci stovek tisíců lidí, kteří cestu na Měsíc umožnili. Faktem však je, že on byl tím prvním…
Jeho odkaz shrnuje asi nejlépe vyjádření jeho rodiny: „(…)Pro ty, kteří se ptají, jak nejlépe uctít Neilovu památku, máme prostou prosbu. Uctěte jeho příklad ve službě, jeho činy a skromnost, a až příště vyjdete za jasné noci ven a spatříte Měsíc, jak se na vás usmívá, vzpomeňte si na Neila Armstronga a mrkněte na něj.“

„Mystery creates wonder and wonder is the basis of man’s desire to understand.“
            Tajemství plodí údiv a údiv je základem lidské touhy po pochopení.
                                              Neil Alden Armstrong (1930 -2012)

Zdroje informací:
B. C. Hacker. , J. M. Grimwood:  „On the shoulders of Titans“
D. K. Slayton, M. Cassut: „Deke!“
J. R. Hansen: „The first Man“
B. Evans: „Foothold in the Heavens- the Seventies“
Ch. R. Pelegrino, J. Stoff: „Chariots for Apollo“
R. W. Orloff: „Apollo by the Numbers“
M. Collins: „Carrying the Fire“
A. Chaikin: „Man on the Moon“
B. Watkins: „Unsung Apollo Heroes“
M. O. Thompson: „At the Edge of Space: The X-15 Flight Program“
NASA Johnson Space Center oral history project  
Wikipedia.org
http://www.sierrafoot.org/x-15/adventures/flight_051/flight_51.html
http://www.aiaahouston.org/Horizons/Horizons_2013_05_and_06.pdf
Apollo Lunar Surface Journal

Zdroje obrázků:

http://en.wikipedia.org/wiki/File:New_York_City_Welcomes_the_Apollo_11_Astronauts_-_GPN-2002-000034.jpg
http://magazine.uc.edu/content/dam/magazine/images/favorites/web-only/armstrong/Arms74a.jpg
http://magazine.uc.edu/content/dam/magazine/images/1011/Armstrong_Spitzen1.jpg
http://forum.nasaspaceflight.com/index.php?action=dlattach;topic=29772.0;attach=446062;image
http://4.bp.blogspot.com/-xTYjz-vgNHE/UDuJ_t2qTLI/AAAAAAAADV4/8C-p4mH-Y48/s1600/168473_neil-armstrong.jpg
http://en.wikipedia.org/wiki/File:FullMoon2010.jpg