91% – Přesně takovou úspěšností se mohla chlubit nejsilnější ruská raketa současnosti – Proton ve verzi M. Včera ve 4:38 SELČ ale dostala tahle poměrně spolehlivá raketa pořádně na frak. Jen pár sekund po startu ztratila stabilitu a v ohnivé vývrtce se zřítila nedaleko startovní rampy. Je jen pár hodin po nehodě, proto není k dispozici mnoho informací. Dnešní článek si přesto dává za cíl složit z mnoha různých střípků mozaiku celé události a přinést i drobný nástin budoucnosti, která – přiznejme si to – není růžová.

Začněme tedy s tím, co víme. Je 2. července a hodiny v Moskvě ukazují 6:38:22. Přesně v tento okamžik se na rampě číslo 24 zapalují motory prvního stupně rakety Proton-M, která má na oběžnou dráhu dopravit tři družice ruského navigačního systému GLONASS. Ale už po 4 sekundách letu se nosič začíná odchylovat od správné dráhy, raketa se snaží chybu vyrovnat, ale nedaří se – viklá se ze strany na stranu a kmity jsou stále větší. 12 sekund po startu se výrazně zvyšují vibrace.

Jednu chvíli dokonce letí raketa téměř vodorovně a navíc začíná rotovat. 17 sekund po startu dává řídící systém pokyn k vypnutí motorů. Ale jak je vidět na videu, z trysek šlehají plameny až do okamžiku kontaktu se zemí. Není se co divit – Proton je naprogramovaný tak, aby v prvních 42 sekundách letu nešly jeho motory vypnout. Je to bezpečnostní opatření, které má zajistit, aby se v případě problémů raketa s vypnutými motory nezřítila zpět na rampu. Ale nepředbíhejme. Všem je jasné, že tohle je velký problém a havárie je neodvratná. Nakonec už převládne gravitace a Proton zamíří střemhlav k zemi. Raketa je stále ve vzduchu a její špička, která ještě před chvílí čněla k obloze teď míří zlověstně dolů. Na Proton působí velké síly, na které nebyl stavěný. Jejich následkem se utrhne horní část stroje, což jen uspíší celkovou destrukci. Rusové při svých startech nepoužívají autodestrukční systém, který by raketu zničil ještě před dopadem na povrch. Raketa se proto mění v ohnivou kouli, ještě než stačí půl minuty po startu dopadnout na povrch. Celý neúspěšný start přitom vysílal v živém přenosu ruský kanál Rossija 24.

Trosky se zřítily nedaleko startovního komplexu 200. Ještě několik hodin po havárii je přesná lokace nejistá – agentura Interfax uvádí kilometr od místa startu, naopak oslovení veteráni odhadují vzdálenost na pětinásobnou. Teprve až ve večerních hodinách se odhady ustálí někde kolem dvou a půl kilometru. Jisté je ale to, že raketa dopadla na území, které má Rusko od Kazachstánu pronajaté. Nehrozí tedy diplomatické problémy.

Nosič startoval plně natankovaný a jeho motory hořely pouze pár sekund. Za tak krátkou dobu stačily spálit pouze nepatrné množství paliva. Hovoříme proto o výbuchu cca. 600 tun pohonných hmot. Ale v případě Protonu je situace ještě o něco horší – nepoužívá totiž kapalný kyslík a letecký petrolej jako třeba Sojuz. Tohle palivo bylo pouze v horním stupni Blok-DM. Raketa Proton ale létá na nesymetrický dimetylhydrazin a dimer oxidu dusičitého. Pokud je dimetylhydrazin spalovaný řízeně v raketovém motoru, tak při tomto procesu sice vznikají škodlivé látky, ale není jich zase tak moc. Řídící systém se totiž stará o to, aby bylo pro hoření k dispozici dostatečné množství kyslíku, tedy aby hoření bylo co možná nejdokonalejší. Ale při explozi, tedy nekontrolovatelném hoření, je všechno jinak – palivo hoří divoce a ne vždy za dostatečného přísunu kyslíku. Mohou tedy vznikat toxické zplodiny.

Naštěstí ale v případě této nehody hrálo počasí lidem do karet – do ovzduší se podle všeho nedostalo mnoho jedovatých látek, protože se krátce po havárii rozpršelo. Město Bajkonur vzdálené 60 kilometrů od rampy tedy nebylo ohrožené. Přesto kazašské úřady evakuovali blíže nespecifikovaný počet lidí. Lidé ve městě Bajkonur dostali doporučení, aby vypnuli své klimatizace a důkladně zavřeli dveře a okna – kdyby k nim náhodou pronikly zbytky nespáleného paliva. Vítr totiž foukal směrem na města Bajkonur, Tjuratam a Akaj. Ale díky již zmíněnému dešti by nic hrozit nemělo. Na místě nehody se pohybují tři speciální týmy, které v pravidelných časových úsecích měří koncentrace škodlivin jak ve vzduchu, tak i v půdě. Důležité ale je, že podle dostupných informací nikdo při nehodě neutrpěl zranění. Půl hodiny po havárii se objevila zpráva, že komunikace s týmem, který byl při startu schovaný v bunkru u odpalovací rampy probíhá standardním způsobem a nikdo není zraněný. Takto vypadala havárie z pohledu diváků, kteří start sledovali.

Co tedy mohlo závadu způsobit? Firma RKK Eněrgija, která vyrábí horní stupeň DM-03 okamžitě vydala prohlášení, že její produkt za nehodu určitě nemohl. Během dopoledne přinesla agentura RIA Novosti zprávu o tom, že za havárii mohlo selhání řídícího systému rakety. Informaci údajně přinesl nejmenovaný zdroj z ruského kosmického průmyslu. Ponechme teď stranu, že pracujeme s informací z neověřeného zdroje. Samotná teorie selhání navigačního systému vypadá velmi reálně.

K dipozici máme pouze videozáznam. Navíc nekvalitní. Přesto se z něj dá vyčíst mnoho informací. Vyloučit můžeme předčasné vypnutí motoru, nedošlo ani k žádné viditelné explozi, která by narušila integritu stroje. Z rakety nic neodpadlo a problémy měla prakticky hned od chvíle, kdy se odlepila od rampy. Zajímavě vypadá nahnědlý obláček, který je vidět na pravé straně motorové sekce v prvních sekundách letu. Zatím není jasné, zda s nehodou nějak souvisí či nikoliv. Všechny dostupné indicie ukazují na to, že by viníkem opravdu mohl být řídící sytém rakety, který z doposud neznámého důvodu přestal pracovat.

Jak jsem psal už na začátku – nosiče Proton se vyznačují vysokou spolehlivostí. Vždyť nejen kvůli vysoké nosnosti ale také díky vysoké spolehlivosti se tato raketa používá pro vynášení velmi důležitých nákladů. Kromě nyní ztracených družic Glonass se má Proton postarat třeba o vynesení již dlouho očekávaného modulu Nauka pro ISS. Ke startu má dojít až příští rok v dubnu, ale tato havárie hodně otřásla s důvěryhodností v Protony. Jejich občasné neúspěchy byly způsobené ve většině případů selháním horních stupňů – třeba Blok-DM, nebo Briz-M.

To, aby raketa havarovala jen pár sekund po startu je výjimečné. Aby nehodu Protonu nezpůsobil první stupeň se stalo naposled v roce 1982! Nedá mi to a musím připomenout nedávný neúspěch rakety Zenit startující z mořského kosmodromu Sea Launch. Jedná se sice o jiné typy raket, původem z jiných zemí atd. ale průběh nehody je velmi podobný. Za tehdejší nehodu mohl hydraulický systém zajišťující naklánění trysky motoru.

Jaké budou následky aktuální nehody? Stručně řečeno – rozsáhlé a tvrdé. Ruský premiér Dmitrij Medveděv už požádal vicepremiéra Dmitrije Rogozina, aby zajistil vypracování seznamu opatření. Body v něm obsažené mají zajistit, aby k podobným nehodám už nedocházelo. Podle všeho se zdá, že rusý kosmický program projde opravdu velkou obměnou. Po sérii neúspěchů a havárií přišla nyní zřejmě pověstná poslední kapka. Medveděv zároveň založil i vyšetřovací komisi, která důkladně prozkoumá příčiny této havárie. V jejím čele bude generální ředitel agentury Roskosmos, Alexander Lopatin. Pozitivní je, že Rusové mají k dispozici kompletní telemetrii z celého letu, takže se při rozboru selhání mají o co opřít. Samotný rozbor dat bude trvat zhruba dva dny.

Není se co divit, že Rusům na vyšetření příčin havárie tolik záleží – Proton měl na své palubě hned tři družice navigačního systému Glonass (pořadová čísla 48, 49 a 50), který je jednou z výkladních skříní ruského kosmického programu. Jak moc na tomhle projektu Rusům záleží dokládá i to, že sám prezident Putin nedávno rozhodl o navýšení dotací právě pro Glonass. Ve vzduchu samozřejmě visí možnost personálních změn. Nebylo by to ostatně poprvé – Rusové tímto způsobem reagují na havárie svých projektů docela běžně. První na řadě by bylo vedení Chruničevova státního kosmického vědecko-výrobního střediska, které zodpovídá za výrobu raket Proton. Jisté je, že dokud vyšetřovací komise nezjistí přesné příčiny havárie, tak že se do kosmu žádný Proton nepodívá.

Vyšetřování běžně trvá několik týdnů, někdy i měsíců. Zcela jistě se proto bude muset odložit start družice Astra 2E určené pro šíření televizního signálu, ke kterému mělo dojít 20. července. Havárie bude bolestivá i kvůli tomu, že raketa ani náklad nebyly pojištěné, což je u družic, které stály dohromady dvě stě milionů amerických dolarů docela problém. Ale jak se říká – všechno zlé může být k něčemu dobré. V tomto případě by aktuální havárie mohla pomoci urychlit vývoj raket Angara. Právě její varianta A5 by totiž v budoucnu měla nahradit dosluhující Protony. Její první (navíc jen zkušební) start má přitom přijít až příští rok. Ale zpočátku bude startovat pouze z kosmodromu Pleseck. Než se dostane na Bajkonur, budou Rusové závislí na Protonech, jejichž důvěryhodnost je po této nepříjemnosti poměrně nahlodaná.

Zdroje informací:
http://www.russianspaceweb.com/
http://kozmonautika.sk/
http://novosti-kosmonavtiki.ru/
http://spaceflightnow.com/
http://forum.kosmonautix.cz/
http://en.wikipedia.org/
http://www.roscosmos.ru/
http://en.ria.ru/

Zdroje obrázků:
http://news.bbcimg.co.uk/media/images/68495000/jpg/_68495676_68494621.jpg
http://www.ynetnews.com/PicServer3/2013/07/02/4712858/4712856099595408257no.jpg
https://pbs.twimg.com/media/BOIwlTeCcAAbfSB.jpg
http://y2.ifengimg.com/79149b265eb1d598/2013/0702/rdn_51d2503323fd6.jpg
http://www.aviationweek.com/Portals/AWeek/OnSpace/GuyN/Proton3.jpg
http://forum.nasaspaceflight.com/index.php?action=dlattach;topic=31191.0;attach=531744