Ten mládenec se mu od prvního okamžiku zamlouval. Všichni to byli veselí mladíci, sršící nadšením a zvědavostí, ale na tomhle bylo přece jen něco zvláštního. Možná to bylo tím jeho úsměvem. Nebo možná pokorným gestem, když si před vstupem do rozpracovaného „šariku“ vyzul boty. Byla na něm znát přirozená inteligence a na všechny kolem působil jako zářící sluníčko plné energie. A on se vedle něj najednou cítil mladší, než předtím. Vlastně se tak cítil vedle celé skupinky chlapců v uniformách, kteří se dnes přišli podívat na výrobu stroje, který je jednoho dne ponese vesmírem. Když si potom šli na chvíli sednout a podebatovat do kanceláře, onen zajímavý mladík shodou okolností seděl vedle něj. Když mluvil ke skupince mládenců familiárním oslovením „orlíci“, myslel především právě na tohoto mladého muže, se kterým ihned našel společnou řeč. Při loučení dal každému z nich kovový šestihran, kopii těch, které nyní ležely na měsíčním povrchu, kam je dopravila Luna-2. Možná mu jeden z nich za pár let přiveze z Měsíce jeden z originálů… Teď je však čeká první nesmělý krůček za hranice dosavadního poznání, a onen krůček učiní právě jeden z téhle šestice mladých důstojníků.

Sergej Koroljov- architekt snů (4/5)

Sny o člověku

Od roku 1957 pracuje skupina konstruktérů OKB-1 pod vedením Michaila Tichonravova na novém projektu. Nese označení 1K a všichni doufají, že je to prototyp lodi, která dostane do vesmíru člověka. Koroljov si je vědom, že je třeba vyřešit ještě mnoho problémů a neznámých, než bude loď schopna letu. V první řadě- tepelný štít. Makety jaderných hlavic se nad cílovou oblastí na Kamčatce rozpadají v atmosféře a jeho lidé musejí přijít na to, jak je ochránit před výhní návratu z vesmíru. Inženýr Dunajev přichází s originálním řešením- místo zvyšování tloušťky pláště hlavice navrhuje pokrýt její stěny materiálem, který by se žárem odpařoval a tak zajišťoval odvod tepla. Řešení funguje a tak je možno pokračovat dále. Loď pomalu dostává svou tvář: kulatá kabina, zvaná „шарик“ (šarik- kulička) s excentrickým těžištěm, které zajistí správnou orientaci během návratu atmosférou. Na vlastní kabinu je pak připojen dvojitý komolý kužel přístrojového úseku, v němž se skrývá brzdící motor TDU z kanceláře Alexeje Isajeva. Právě tento motor je klíčovou součástí lodi- na jeho práci závisí návrat kabiny na zem.

Nebylo jednoduché přesvědčit generalitu, aby svolila ke stavbě lodi 1K. K čemu by byl armádě dobrý člověk na oběžné dráze? Nakonec se ale nechávají generálové Koroljovem přesvědčit- nová loď bude víceúčelová, v automatické verzi bude moci nést kamery pro špionáž západního bloku. Družici nevadí počasí, nelze ji sestřelit, její životnost by mohla být až několik týdnů. Vojáci tedy dávají svolení a Koroljov, jak už se stává zvykem, rozjíždí souběžně program vojenský – automatický a vedle něj i vědecký- pilotovaný. Projekt 1K postupně vyúsťuje v další fázi 2K, což je čistokrevný špionážní stroj a pomalu se začíná připravovat i fáze 3K- loď pro lidského pasažéra.

Když je ve výrobní hale OKB-1 sestavena první kabina, Koroljov sem chodí snít. Usedne do kabiny, požádá, aby jej 30-40 minut nikdo nerušil a o samotě zamyšleně sedí v lodi. Prožívá v duchu svůj sen, který bude muset naplnit někdo jiný. Posuzuje také ergonomii a rozmístění systémů. Náčelníka konstrukčního cechu se pak ptá: „Kolik hodin jsi proseděl v šariku?“ Poté, co mu inženýr Frolov odpoví, že zatím ani minutu, Koroljov na něj vyštěkne, že křeslo, ve kterém jednou kosmonauti stráví více než den, je nevhodně tvarované. Kdyby si do kabiny na chvíli sednul, určitě by na to přišel sám! Ale hlavním impulzem ke Koroljovovu posedávání v kabině je jeho sen o pohledu na Zemi z vesmíru. Při jedné příležitosti prosí hlavního konstruktéra environmentálních systémů Alexejeva, aby mu nechal vyrobit vlastní skafandr. Sergej Pavlovič je mocný šéf a manažer, ale hluboko uvnitř se skrývá velký snílek.

Jeho sen se začíná naplňovat na jaře 1961. Ve výběru kandidátů pro první let zůstali tři mladí důstojníci: Titov, Gagarin a Něljubov. Postupně začíná Něljubov ustupovat do pozadí a v centru zájmu zůstávají první dva jmenovaní. Volba nakonec padá na Gagarina. Koroljov je potěšen, Gagarin, to je onen mladík, který jej zaujal při první návštěvě v OKB-1. Dva dny před startem se na břehu řeky Syrdarji na kosmodromu koná malá slavnost a Sergej Pavlovič si s ostatními dopřává trochy uvolnění a odpočinku od napjatých příprav na let. Úspěšnost dosavadních letů Vostoků (tak je pojmenována kabina 3K a pod tímto jménem vstoupí do historie) je pouhých 40%, čtyři ze sedmi pokusů skončily neúspěchem. Všichni včetně Gagarina to vědí, ale jsou ochotni podstoupit riziko.

Díky letům pokusných psů je známo, jak na beztížný stav reaguje živý organizmus, ale nikdo netuší, jak na tom bude kosmonautova psychika. To dělá vrásky na čele lékařům a inženýrům, zodpovědným za ovládací a stabilizační systém. Je sice v plánu, že během první mise se kosmonaut pouze poveze coby pasivní náklad, nicméně v případě nouze má možnost použít orientační systém Vostoku. Jenže co když se kosmonaut tam nahoře zblázní, nebo bude chtít utéct na západ? Proto byl systém uzamčen trojmístným číselným kódem, který bude kosmonautovi sdělen rádiem. Ale to přineslo další potíže: jestliže skutečně dojde k nouzové situaci a spojení se přeruší, kosmonaut je ztracen. Hádku inženýrů usekává Koroljov: kód (číslo 125) na papíru vložíme do obálky a připevníme k vnitřnímu čalounění lodi. Jestliže kosmonaut dokáže otevřít obálku a kód správně vyťukat na klávesnici systému, lze předpokládat, že je natolik při smyslech, aby věděl, co dělá. O možnosti útěku na západ už nepadlo ani slovo. Ovšem Koroljov těmito planými diskuzemi pohrdá. Později, když už po úspěšném Gagarinově letu poklimbává v letadle, které míří do oblasti přistání Vostoku-1, přitočí se k němu metodik výcviku Mark Gallaj a svěřuje se mu, že Gagarinovi večer před startem kód prozradil. Koroljov jen pootevře jedno oko a zabručí: „Já taky.“

Nakonec jsou všechny problémy vyřešeny a nadchází 12. duben 1961, den, který se zapíše do učebnic dějepisu. Koroljov se už několik dní necítí dobře, přemáhá nachlazení a bolí jej u srdce. Čaj a tabletka Validolu mu ulevuje jen trochu. Přesto sedí v bunkru řízení startu a pod volacím znakem „Zarja“ udržuje spojení s Gagarinem. Ke konci odpočtu se objevuje problém s indikací hermetického uzavření průlezu a Koroljov nakrátko vybuchuje: „Je u vás všechno v pořádku?“, ptá se polním telefonem inženýra Ivanovského, který na horní plošině právě s několika kolegy uzavřel vstupní příklop Vostoku. „Všechno je v pořádku, před 30 sekundami jsme uzavřeli příklop, začneme s prověrkami hermetičnosti,“ zní odpověď. „Je poklop dobře upevněn? Není někde ohnutý?“, ptá se Koroljov. „“Ne, všechno je normální.“ „Tak jak to, že nám neukazuje KP3?“, křičí Koroljov na nebohého Ivanovského. KP3 je šroub s elektrickým tlakovým kontaktem, který signalizuje hermetické uzavření příklopu. Ivanovskij a jeho kolegové příklop rychle odšroubovávají a zjišťují příčinu- ohnutý kontakt. Napodruhé už je vše v pořádku. Teď už odpočet běží jako po másle. V 6:07 UTC se ozve nad kazašskou plání rachot a první vyslanec lidstva se vydává do vesmíru. „Поехали! (Tak jedeme!)“ zní Gagarinova slova éterem. „Přejeme vám šťastný let!“, opáčí Koroljov.

O hodinu a půl později je po všem. Novopečený major Gagarin je přes dramatický závěr letu šťastně zpět na zemi a stává se okamžitě světovou hvězdou první velikosti. Koroljov zůstává v jeho stínu, ale vůbec mu to nevadí. Může se bez vyrušení soustředit na svoji práci.

Brzy po Gagarinovi následuje Titov. A pokračují i starty automatů. Na rampě je připravena ke startu sonda k Marsu, později známá jako Mars-1. Je říjen 1962 a náhle se svět ocitá na pokraji nukleární války- vrcholí Karibská krize. Raketa s Marsem putuje zpět do montážní haly MIK a její místo zaujímá jiná semjorka s ostrou nukleární hlavicí na špici. Mrazivá připomínka toho, že hlavní slovo mají na kosmodromu přece jen vojáci. Naštěstí se záhy situace uklidňuje a Mars může na start. Bohužel, jeho mise končí  neúspěchem- na cestě k cíli se sonda odmlčí. Je to třetí neúspěch v řadě- předchozí dva stroje se po selhání nosičů ani nedostaly na dráhu k Marsu. Technologie je ještě příliš mladá a nevyzrálá, pomyslí si Koroljov a OKB-1 se vrací k rýsovacímu prknu. Na poli pilotované kosmonautiky se ale Koroljovovi daří: ještě v srpnu 1962 probíhá společný let Nikolajeva a Popoviče ve Vostoku-3 a -4.  V létě 1963 pak následuje další dvojitý let a tentokrát dělá Bykovskému ve Vostoku-5 partnera na orbitě žena. V křesle Vostoku-6 sedí první zástupkyně něžného pohlaví- Valja Těreškovová. Její let neprobíhá úplně hladce a Koroljov říká spolupracovníkům: „Že jsem se vůbec dal dohromady se ženskými! Už nikdy!“

Přítomnost Těreškovové a jejích kolegyň v oddílu kosmonautů má však jiný, naprosto nevědecký efekt: 3. listopadu 1963 se v Moskvě koná svatba kosmonauta Nikolajeva s kosmonautkou Těreškovou. Přítomen je i Chruščov, kterému se ten den podaří velké faux- pas.  Během přípitku se obrací na Koroljova a oslovuje jej titulem hlavní konstruktér. Odhaluje tak omylem jeho identitu. Naštěstí toto porušení státního tajemství projde bez povšimnutí. Vynucené manželství obou kosmonautů, sloužící coby další propagandistický trumf, pak velmi záhy končí odloučením obou manželů a po několika letech rozvodem.

Těžiště soupeření o vesmír se díky Kennedyho projevu v roce 1961 přesouvá k Měsíci. Koroljov nemá na výběr- Sovětský svaz se o Měsíc musí pokusit stůj co stůj. Hlavní konstruktér není v zásadě proti, Měsíc je i pro něj vysněným cílem, ale schází mu kapacity a podpora. Sovětský kosmický program se začíná tříštit. Čeloměj pracuje na svých raketách řady UR a jedním z jeho zaměstnanců je Chruščovův syn. Koroljov začíná vyvíjet svou těžkotonážní N-1, novou loď Sojuz a do toho mu Chruščov stojí za zády a vyžaduje po něm další kosmické rekordy. Pořád dál a dál, jenže Koroljov potřebuje čas. Vývoj Sojuzu prostě urychlit nelze.

Nyní Chruščov vyžaduje let vícečlenné posádky- doslechl se totiž o plánech Američanů v rámci projektu Gemini. Sovětský svaz musí Ameriku předehnat. Jediným řešením je adaptovat starý dobrý Vostok na vícemístnou loď. Jenže soustředění zdrojů do této adaptace bude mít za následek další zpoždění Sojuzu, ve kterém mnozí už tehdy spatřovali velký potenciál. Navíc, jestliže umístíme do šariku více kosmonautů, nebudou moci na sobě mít skafandry- jejich rozměry a rozměry environmentálního systému pro jejich fungování jsou na Vostok příliš. A další potíž: kosmonauti opouštěli Vostok v konečné fázi letů katapultem- rychlost dosednutí kabiny byla příliš vysoká a kosmonaut by mohl utrpět těžká, možná i smrtelná zranění. Všechny tyto těžkosti se daří obejít. Kosmonauti budou startovat v teplákových soupravách a budou se muset spolehnout na hermetičnost kabiny. Do padákových popruhů byly připevněny brzdící rakety na tuhé palivo, které zbrzdí dosednutí.

Ale náhle se objevuje další překážka: nominace posádky je předmětem sporů mezi Koroljovem a velitelem oddílu kosmonautů Kamaninem. Velitelem letu prvního Voschodu, jak je adaptovaná loď nazvána, bude velmi schopný a erudovaný Vladimir Komarov. Místo kosmonauta-výzkumníka obsadí Boris Jegorov. Má sice zdravotní problémy, ale jeho otec je náčelníkem zdravotnické služby Rudé armády a dokáže proto tahat za nitky. A post palubního inženýra navrhuje Koroljov obsadit Konstantinem Feoktistovem- konstruktérem OKB-1, který měl lví podíl na uvedení Voschodu v život. Tady Koroljov ovšem naráží na rozhodný odpor Kamanina a armády. Kosmonauti musí být vojáky! Armáda má na kosmonauty monopol a Koroljov jej ohrožuje. I Jegorov je vojenský lékař, těsně před letem je sice formálně propuštěn ze služeb armády, aby bylo možné všem ukázat, že Sovětský svaz na rozdíl od Američanů posílá do vesmíru civilisty, ale je to jen zástěrka. Koroljov nakonec vítězí, jeho inženýr poletí.

Let Voschodu-1 v říjnu 1964 končí úspěchem, kosmonauti na orbitu tráví jeden celý den. Ovšem po návratu marně čekají na tradiční telefonát od Nikity Chruščova. Ten je zatím v Moskvě pouhým pasivním pozorovatelem svého pádu. Nové vedení strany a státu v čele s Brežněvem obrací kormidlo Sovětského svazu zpět ke stalinistické linii. Změna se zatím bezprostředně Koroljova a jeho práce negativně nedotýká- naopak, jeden z jeho konkurentů se musí vyrovnat s oslabenou pozicí. Vladimir Čeloměj se načas vytrácí z výsluní přízně, jeho tah ohledně angažmá Chruščovova syna v jeho konstrukční kanceláři se obrací proti němu. Cokoli, co se týká Chruščova, je napříště tabu.

Improvizovaný program Voschod pokračuje dále. Američané se netají tím, že se v rámci projektu Gemini chystají vystoupit do volného prostoru. Koroljov s tím počítá také, ale současně cítí zřetelný tlak nadřízených na termín kosmické vycházky, bude opět muset získat světové prvenství, děj se co děj. Když 18. března 1965 vyprovází na rampu posádku Voschodu-2, říká Leonovovi: „Nebudu ti nic radit, ani přát, Ljošo, a ty tam nahoře taky zbytečně nechytrač. Prosím tě jen o jedno: vylez z lodi a vrať se do ní a vzpomeň si na všechna ruská slova, které člověku pomáhají v těžkých chvílích. Přeji ti příznivý sluneční vítr!“ Domů své ženě pak Koroljov píše: „…nesmím na sobě nechat znát, že se bojím. A držím se ze všech sil…“ Je si velmi dobře vědom, že posílá mladého muže na velmi nebezpečnou cestu. Neúspěch, nebo případná smrt Alexeje Leonova by byla nejen osobní tragédií, ale její důsledky by těžce zasáhly kosmický program, tím spíše, že se jedná o první start za vlády Brežněva a jeho politbyra. Kosmická vycházka se nakonec- i když s obtížemi– daří, nedojde ani na tichou domluvu Koroljova a Leonova. Ti se před startem dohodli, že pokud se Leonovovi nebude cokoli pozdávat, stačí, když z přechodové komory vystrčí pouze ruku, a tím bude prvenství zajištěno. Loď po selhání automatického orientačního systému nakonec přistává daleko od plánované oblasti, ale kosmonauti jsou živi a zdrávi.

Během roku 1965 se Koroljovovo zdraví začíná opět horšit a vyšetření ukazují na možný závažný zdravotní problém. Sergej Pavlovič ovšem na sobě nedává nic znát a pracuje dál ze všech sil. Začíná tušit, že mu už moc času nezbývá, a on chce ještě stihnout zabezpečit své poslední velké vítězství na poli pilotovaných letů: oblet Měsíce a přistání na jeho povrchu. Jenže čas běží až příliš rychle a překážek je více, než Koroljov čekal…

(článek má pokračování)

Zdroje obrázků:

http://www.ogoniok.com/common/hash/3/7/37293d84-2a4e-1964-4f7c-f75835926d10.jpg
http://isicad.ru/uploads/img/1704_gagarin_korolev.jpg
http://www.1tvnet.ru/images/news_peskov/02_12/tereshkova/129788.JPEG (ITAR- TASS)
http://newsinphoto.ru/wp-content/uploads/2011/04/%D0%91%D0%B5%D0%B7-%D0%B8%D0%BC%D0%B5%D0%BD%D0%B8-4.jpg
http://www.rtc.ru/encyk/bibl/golovanov/korolev/73-3.jpg