Let lodi Sojuz TMA-08M bude do historie zapsán s významným dodatkem – první pilotovaná loď letící k ISS po rychlé dráze. Rusové u tohoto Sojuzu použili technologii, kterou předtím otestovaly tři nepilotované zásobovací lodě Progress. Díky tomu se Sojuz spojil se stanicí za pouhých šest hodin a nikoliv až po 2 dnech jako tomu bylo dříve. Díky tomu se posádka vyhnula dlouhodobému pobytu ve stísněných prostorách kosmické lodi. Dnešní článek ale nebude popisovat rychlý přílet Sojuzu. My se zaměříme na posádku, která seděla v jeho křeslech. Řekneme si pár slov o Pavlu Vinogradovi a Alexandru Misurkinovi – oba z Ruska a neopomeneme ani jediného zástupce americké agentury NASA – Christophera Cassidyho.

Ke startu kosmické lodi Sojuz TMA-08M došlo 28. března ve 22:43 SEČ. A spojení se staničním modul Poisk následovalo z pohledu Středoevropana druhý den – ve 4:28 SEČ. Pokud by někoho přecijen zajímal zrychlený profil, tomu doporučím starší článek na našem blogu, který je zaměřený právě na tuto problematiku. Ale teď už vzhůru na slibovanou posádku.

Pavel Vladimirovič Vinogradov (Velitel kosmické lodi) – 59 let
Vinogradov patří mezi zkušené ruské kosmonauty. Jeho životní příběh je plný zvratů. Ostatně, posuďte sami. Narodil se v ruském městě Magadan na Dálném Východě. Po studiu na střední škole musel jít pracovat jako soustružník, protože jej nepřijali na Moskevský letecký institut. O rok později ale u přijímacích zkoušek uspěl. Studium zakončil se specializací na výrobu letadel. I po dokončení studia na institutu zůstal a podílel se na projektování kosmických lodí, která by byly znovupoužitelné. Tři roky po získání prvního titulu k němu přidal ještě druhý – opět na Moskevském leteckém institutu, tentokrát však v oboru systémová analýza a velké počítačové systémy. Externě se podílel i na projektu raketoplánu Buran – především v oblasti řešení lékařských problémů. Roku 1983 začal pracovat v RKK Eněrgija, kde se kromě pokračování v projektu Buran věnoval i přípravou posádek lodí Sojuz.

Přihlášku do oddílu kosmonautů si podal už o dva roky dříve v roce 1981. V dalších letech získal souhlas lékařů (1983) a složil i technické zkoušky (1984), ale k tomu aby vstoupil mezi kosmonauty, musel splnit podmínku tříleté praxe ve firmě Eněrgija.  Kvůli tomu se dostal až do náboru v roce 1987. Znovu ho čekalo martyrium lékařských vyšetření a technických zkoušek. O rok později získal lékařský souhlas, ale Státní meziresortní komise jej o rok později nedoporučila na zařazení mezi kosmonauty. Ani tentokrát se ale nevzdal a přihlásil se do dalšího náboru. V roce 1992 už mu komise souhlas dala, takže se z něj stal kandidát na kosmonauta. Čekala na něj příprava, která měla trvat dva roky, ale kvůli zdravotním problémům se ještě o rok protáhla. V roce 1995 se z něj tedy stal zkušební kosmonaut.

Jeho první nominací byl palubní inženýr v záložní posádce 20. expedice na MIRu. O půl roku později se dočkal i letové nominace – čekala na něj 22. expedice na ruské stanici. Vinogradov měl ale zase smůlu. Gennadij Manakov, velitel posádky v srpnu 1996 onemocněl a letěla proto posádka náhradní. Náplastí měl pro něj být let na 24. expedici na MIRu. Tady už všechno klaplo jak mělo (i když byl během přípravy nahrazen Jurij Gidzenko Anatolijem Solovjovem) a 5. srpna 1997, tedy 16 let od podání přihlášky letěl Vinogradov do vesmíru na palubě Sojuzu TM-26. Na MIRu strávil 197 dní. Ještě před tímto startem se dočkal další nominace. ISS začala vznikat a Vinogradov byl zařazen coby palubní inženýr do záložní posádky pro 3. dlouhodobou expedici. Kromě toho ho čekala i letová nominace – do 5. dlouhodobé expedice na ISS. Nic z toho se ale nestalo – v obou případech byl nahrazen Naděždou Kuželnou a znovu ho čekalo zařazení do projektu MIR. Jeho jméno figurovalo v záložní posádce 28. expedice a hlavně v hlavní posádce 29. expedice. Ta ale byla nakonec zrušená. Přesto byl až do zániku MIRu společně se Saližanem Šaripovem udržovaný ve stavu pohotovosti kdyby bylo potřeba na MIR neplánovaně zaletět.

MIR ale poslušně shořel v atmosféře a Vinogradov letět nemusel – trpělivě tedy čekal na další nominaci. Té se nakonec dočkal – Měl být v záložní posádce 5. návštěvní expedice na ISS a také v hlavní posádce 6. návštěvní expedice.  Ani tentokrát se na něj ale neusmálo štěstí. Z přípravy odstoupil ze zdravotních důvodů a v roce 2003 se z něj stal náčelník oddílu kosmonautů v RKK Eněrgija. Přesto se nevzdal možnosti, že ještě poletí do kosmu. Byl jmenován velitelem 13. expedice na ISS. Teď už všechno klaplo a v kosmické lodi Sojuz TMA-13 vyrazil roku 2006 vstříc stanici. Zpátky na Zemi se vrátil po 182 dnech ve stavu beztíže. Jeho pozoruhodný životní příběh tím ale neskončil. V roce 2007 byl sice odvolán z pozice náčelníka kosmonautů, ale naopak získal funkci “ zástupce náčelníka Zkušebního leteckého střediska RKK Eněrgija“. I přesto stále zůstal kosmonautem a 28. března 2013 mohl v kosmické lodi Sojuz TMA-08M odletět ke stanici. Pokud půjde všechno jak má, oslaví na oběžné dráze své 60. narozeniny. Kromě toho bude velitelem 36. dlouhodobé expedice na ISS – tuto funkci přebere od současného velitele Chrise Hadfielda. V civilním životě je ženatý, má tři děti, rád sportuje. Zajímavostí je záliba v historii letectví a kosmonautiky.

Alexandr Alexandrovič Misurkin (1. palubní inženýr) – 35 let
Rodák z města Jeršiči ve Smolenské oblasti, která sousedí s Běloruskem. Výčet jeho zkušeností nebude ani zdaleka tak bohatý jako v případě Vinogradova. Misurkin od roku 1994 studoval na Kačinské vojenské vysoké škole. Po jejím zrušení přestoupil na Armavirský letecký institut, kde roku 1999 zakončil studium se specializací letec- inženýr. Následně sloužil v gardovém leteckém pluku v Tichorecku.

V roce 2006 získal doporučení státní komise a po absolvování dvouletého výcviku získal roku 2009 kvalifikaci Zkušební kosmonaut. První nominace se dočkal v roce 2010, kdy byl zařazen do záložní posádky 33 dlouhodobé expedice na ISS. Tehdy měl startovat v Sojuzu TMA-06M. Ale kromě toho byl zařazen i do hlavní posádky 35. dlouhodobé expedice, takže 28. března mohl vyrazit na svou první cestu do vesmíru. Na stanici by měl setrvat – ostatně stejně jako zbytek posádky – po dobu téměř půl roku. Návrat je plánovaný na září letošního roku. Pokud se podíváme na osobní život Alexandra Misurkina, zjistíme, že je ženatý a má dvě děti. Ve volném čase si rád zahraje badminton, nebo basketbal. Kromě toho má rád sjezdové lyžování.

Christopher John Cassidy (2. palubní inženýr) – 43 let
Christopher Cassidy se sice narodil v  Massachusettském městě Salem, ale sám za své rodné město považuje město York ve státě Maine. Po studiu na střední škole přešel na Námořní akademii, kde roku 1993 zakončil studium s titulem bakaláře v oboru matematiky. Následně nastoupil službu u vojenského námořnictva, kde byl zařazen do elitních jednotek SEAL. Dvakrát byl nasazený ve Středozemí a dvakrát v Afghánistánu. Každá z těchto misí trvala půl roku.

Velká změna přišla díky 19. náboru amerických astronautů. Cassidy uspěl ve všech kolech a roku 2004 byl zařazen mezi astronauty. Po základním výcviku z něj byl letový specialista pro raketoplánové mise. A také se dočkal jednoho letu do vesmíru. Na palubě Endeavouru se v rámci mise STS-127 podíval roku 2009 na ISS. Hlavním úkolem mise bylo dopravení japonského vědeckého modulu Kibó. Cassidy se zúčastnil hned tří výstupů do otevřeného kosmu – nasbíral tak dohromady 18 hodin a 5 minut v otevřeném kosmu. Raketoplán se po 15 dnech ve vesmíru vrátil na Zemi. O rok později se dočkal nominace do záložní posádky pro 33. expedici a zároveň i do hlavní posádky pro 35. expedici na ISS. Ve svém běžném životě je Christopher Cassidy ženatý a doma na něj kromě manželky čekají ještě tři děti.

Na stanici tedy momentálně probíhá 35. dlouhodobá expedice. Ta skončí letos v květnu, kdy od stanice odletí Sojuz TMA-07M. Ještě předtím ale současný velitel ISS, Chris Hadfield předá velení již zmíněnému Pavlu Vinogradovovi. Ten se stane hlavou 36. dlouhodobé expedice. O její doplnění na plný šestičlenný stav se postará kosmická loď Sojuz TMA-09M, která na stanici dopraví trojici Fjodor Jurčichin – Karen Nyberg – Luca Parmitano. Posádka, o které byl dnešní článek se na Zemi vrátí během září v lodi Sojuz TMA-08M, ve které i startovali. A mimochodem – její volací znak je Karat. A na závěr článku ještě společná fotigrafie celé posádky kosmické lodi Sojuz TMA-08M.

Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
http://www.jsc.nasa.gov/
http://www.jsc.nasa.gov/
http://www.jsc.nasa.gov/
http://en.wikipedia.org/
http://cs.wikipedia.org/
http://en.wikipedia.org/
http://cs.wikipedia.org/
http://en.wikipedia.org/
http://cs.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/thumb/7/7e/Soyuz-TMA-08M-Mission-Patch.png/740px-Soyuz-TMA-08M-Mission-Patch.png
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/81/Pavel_Vinogradov_2013.jpg/775px-Pavel_Vinogradov_2013.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b1/Aleksandr_Misurkin.jpg/576px-Aleksandr_Misurkin.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/54/Christopher_John_Cassidy.jpg/614px-Christopher_John_Cassidy.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/19/Soyuz_TMA-08M_crew.jpg/640px-Soyuz_TMA-08M_crew.jpg