Progress v roli sprintera

Ruská zásobovací loď Progress při posledních startech ukazuje, že umí být pěkný rychlík. Zatímco dříve jí cesta od startu k připojení na stanici zabrala kolem dvou dnů, v poslední době se k ISS připojuje během pouhých šesti  hodin. Naposledy nám to ruská loď ukázala v pondělí 11. února. Start se uskutečnil v 15:41 našeho času a už ve 21:30 hlásila NASA TV úspěšné připojení k ruskému modulu Pirs. Jak je vůbec možné, že dříve trval přílet skoro osmkrát delší dobu než je tomu teď? Jedná se o takzvaný rychlý profil letu. Není k němu zapotřebí žádných úprav na nosné raketě ani na samotné kosmické lodi. Vše je otázkou matematiky. Rychlé profily letu nejsou nic nového – v historii kosmonautiky najdeme několik příkladů, kdy se loď připojovala k cílovému tělesu pár hodin po startu. Rusové už dlouho chtěli něco podobného vyzkoušet i na ISS. Nebyli si ale jistí, zda bude jejich raketa Sojuz schopná natolik přesného manévrování. Právě v přesnosti rakety tkví celé tajemství úspěchu. Nosič totiž musí kosmickou loď umístit na oběžnou dráhu mnohem přesněji než při běžném startu.

Progress M-18M se blíží k ISS. Ještě před šesti hodinami stál na pevné zemi na odpalovací rampě.

Progress M-18M se blíží k ISS. Ještě před šesti hodinami stál na pevné zemi na odpalovací rampě.
Zdroj: https://lh6.googleusercontent.com

Vůbec poprvé se při letu k ISS použil rychlý profil 1. srpna 2012, kdy ke stanici letěl Progress M-16M. Jak jsme si řekli, tak hlavní slovo má nosná raketa. Ale ani Progress to na rychlém profilu nemá snadné. Zatímco při klasickém letu musel vykonat celkem čtyři velké zážehy, které upravily jeho dráhu vůči stanici. První dva krátce po startu, třetí přišel na řadu další den a poslední krátce před spojením. Naopak u rychlého letu je potřeba všechny tyto zážehy naakumulovat do několika hodin. Řídící středisko bylo samozřejmě připravené v případě nestandardního chování rychlý profil ukončit – Progress by se připojil „po staru“, tedy během 34. oběhu okolo Země. Ale protože všechno šlapalo jako hodinky, došlo ke spojení už během čtvrtého oběhu. Po úspěšném otestování se rychlý profil vyzkoušel i na následujícím Progressu M-17M (konec října 2012) a protože se ani na něm nevyskytly žádné problémy, mohl se na sprint k ISS vydat i Progress M-18M. Video z připojení k modulu Pirs bylo tentokrát krásně čisté – kamery na stanici pořídily velmi pěkné záběry.

Progress M-18M dopravil na stanici celkem 2638 kg. Velmi významnou část (800 kg) tvořilo palivo pro staniční motory. Kromě toho se v nádržích ukrývalo 50 kg vzduchu a kyslíku a 420 kg vody. Materiál pro osobní spotřebu vážil 231 kg (z toho celých 101 kg bylo určeno pro americkou část stanice). Náhradní díly a zařízení pro vědecké pokusy vážily 141 kg. Další kusový náklad měl dohromady 996 kg. Největší část tvořily potraviny (360 kg), dále vybavení pro provoz stanice (265 kg), lékařské vybavení (183 kg), prostředky osobní hygieny a sanitární potřeby (81 kg), fotografická a audiovizuální technika (23 kg) a spousta dalších drobných položek včetně palubní dokumentace.

Ale zpátky k rychlému profilu příletu – jaké má vlastně výhody? Pro lodi Progress se hodí hlavně při transportu cenných biologických vzorků. Ale mnohem důležitější uplatnění najde u pilotovaných lodí Sojuz. Mimochodem první loď Sojuz by měla na rychlém profilu k ISS přiletět už na konci března. Bude se jednat o Sojuz TMA-08M (Pavel Vinogradov – Alexandr Misurkin – Christopher Cassidy). Posádka jednak nebude muset celé dva dny trávit v prostoru, který svými rozměry nepřekračuje větší osobní automobil, čímž se jednak zkomfortní jejich cestování, ale také nebude muset být v lodi tolik potravinových zásob. Do lodi se tedy místo nich vejde více nákladu pro provoz stanice.

Má vůbec rychlý profil letu nějaké nevýhody? Kromě vyšších nároků na přesnost práce nosné rakety je tu jen jedna jediná věc. Startovní okno pro rychlý přílet se otevírá pouze jednou za tři dny, zatímco u klasického letu je to každý druhý den. Ale jelikož k odkladům startů raket Sojuz prakticky nedochází, můžeme nad tímto omezením s klidným srdcem mávnout rukou.

Zdroje informací:
http://www.astro.cz/
http://forum.kosmonautix.cz/
http://en.wikipedia.org/
http://en.wikipedia.org/
http://prehled-druzic.blogspot.cz/

Zdroje obrázků:
http://www.sorae.jp/newsimg13/0212progress-m-18m.jpg
https://lh6.googleusercontent.com/-nakFv_UsduA/URqJHz5r6UI/AAAAAAAAL3M/BrWQ-uYou0U/s1024/266C6697.jpg

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Jeden komentář ke článku “Progress v roli sprintera”

  1. Andy napsal:

    Vdaka za clanok, pred par dnami som hladal info, ktory soyuz bude ako prvy vyuzivat fast trajectory na let k ISS a nevedel som to najst 🙂

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.