Po šestnácti měsících vědeckého provozu ukončí demonstrátor LISA Pathfinder 30. června svou jedinečnou misi. A to už je více než podstatný důvod k tomu, abychom si její výkony představili detailněji. Tahle na první pohled nenápadná sonda nemá žádné kamery, kterými by si zasloužila prestižní místo na obálkách vědeckých časopisů, skrz které vede cesta k povědomí veřejnosti. Její přínos je ale přesto ohromný. Pomohla totiž učinit první krůčky k budoucí velké kosmické observatoři gravitačních vln, o které jsme nedávno psali.
LISA Pathfinder se do vesmíru vydala 3. prosince roku 2015 na špičce rakety Vega. Její cesta vedla do libračního centra L1 soustavy Slunce – Země. Tady zahájila v březnu loňského roku svou ostrou službu. Shodou okolností k tomu došlo jen krátce po oznámení prvního objevu gravitačních vln. Od té doby se lidstvo dočkalo dalších dvou podobných objevů a tak je jasné, že tenhle fenomén skutečně existuje.
Gravitační vlny vznikají urychlováním hmotných objektů a mají široké pole zdrojů – od výbuchů supernov přes obíhání neutronových hvězd blízko sebe až po kolizi černých děr. Signály, které jsme zatím detekovaly, mají frekvenci okolo 100 Hz, což odpovídá sloučení dvou černých děr s hvězdnými velikostmi. Ovšem rozsah gravitačních vln je mnohem širší. Abychom mohli plně nahlédnout do nového okna astronomie, je nutné mít možnost sledovat gravitační vlny s nižšími frekvencemi – mezi 0,1 mHz a 1 Hz. Ty vznikají kolizí supermasivních černých děr v centrech galaxií a můžeme je měřit pouze ve vesmíru.
LISA Pathfinder otestovala technologie, které využije její nástupce – třetí evropský projekt, který se může honosit přídomkem „velký“ – Laser Interferometer Space Antenna, nebo zkráceně LISA. Tato série tří družic by měla odstartovat v roce 2034 a zájem na misi má i NASA. V rámci mise LISA bude do vesmíru vypuštěno celkem šest testovacích objektů – dva v každé sondě. Každý pár těchto hmotných objektů bude umístěn na konci ramene pomyslného trojúhelníku a budou navzájem propojeny lasery.
Testovací hmotné objekty musí být vystaveny co možná nejdokonalejšímu volnému pádu a být izolovány od vnějších sil kromě gravitace. Jen tak mohou pomoci měřit zkreslení způsobené průchodem gravitační vlny. Tyto neviditelné vlny ovlivňují pomyslná vlákna časoprostoru v měřítkách miliontin miliontiny metru, ale dosahují do vzdálenosti milionů kilometrů. „Úkolem LISA Pathfinder bylo ověřit technologii pro projekt LISA, který potřebuje, aby se testovací objekty udržely na místě s nevídanou úrovní přesnosti,“ vysvětluje Paul McNamara, vědec z ESA a dodává: „Takové testy se nedají dělat na Zemi, a proto jsme šli do vesmíru.“
LISA Pathfinder tedy ukrývala dva hmotné testovací objekty, které byly spojené laserovým interferometrem. Tělo sondy bylo osazeno několika tryskami s tahem v řádu mikronewtonů, které korigovaly pohyb sondy kolem testovacích objektů. Podařilo se prokázat, že je možné, aby testovací objekty zůstávaly úplně bez pohybu při relativním zrychlení v řádu miliardtin miliardtiny zemské gravitace.
„Díky úžasnému úspěchu této sondy už víme, jak postavit projekty jako je LISA,“ říká Stefano Vitale z univerzity ve městě Trento, který byl hlavní postavu při vývoji srdce LISA Pathfinder. Tato sonda dokázala překonat i ty nejoptimističtější odhady – vždyť oficiální požadavky byly splněny už v prvních dnech provozu! Další měsíce tedy byly spíše ve znamení vylepšování již tak dokonalého provozu.
„Tenhle systém byl navržen tak dobře, že rozdíl v gravitačním poli ze samotné sondy měl na pozici testovacích objektů prakticky nulový vliv,“ vzpomíná Paul McNamara a dodává: „To výrazně snižuje síly, které musíme vyvinout ze sondy samotné, abychom objekty udrželi na místě – snižuje se tím i celkový šum experimentu.“
Během provozu vědci zkoušeli řídit pohyb sondy několika metodami a postupně se díky tomu učili všechny potřebné procesy a jejich vliv na skutečný hardware, který sledovali s téměř nepředstavitelnou úrovní přesnosti. První výsledky z této sondy byly představeny vloni v červnu, tedy téměř přesně před rokem – viz náš tehdejší článek. V časopise Physical Review Letters byla zveřejněna zpráva o tom, že LISA Pathfinder překonala na vysokofrekvenčním rozsahu 60 mHz – 1 Hz požadavky pro budoucí velkou observatoř více než stonásobně! I na nižších frekvencích (1 – 60 mHz) byla přesnost vyšší než požadovaná, přičemž limitujícím faktorem se staly odrazy molekul plynů od testovacích objektů. Ano, měřící zařízení bylo tak přesné, že dokázalo odhalit i takto slabé vlivy.
Postupem času se ukázalo, že tyto rušivé vlivy byly stále menší – molekuly plynů totiž postupně opustily uzavřený prostor a unikly do vesmíru. V lednu 2017 tým vypnul mnoho ohřívačů a sledoval, jaký vliv bude mít ochlazení sondy – teplota klesla z 22°C na 11°C, což dodatečně snížilo vnitřní tlak v uzavřeném prostoru na testovací objekty.
Sonda pracovala v nízkoteplotním režimu několik týdnů a výsledkem bylo další snížení reziduálního ruchu v pohybu testovacích objektů na frekvencích 1 – 60 mHz. V únoru pozemní tým zjistil, že tento ruch na daných frekvencích je více než 3× nižší, než co požaduje projekt velké gravitační observatoře. „Nepřekonali jsme jen požadavky pro LISA Pathfinder, ale i přesnost požadovanou pro samotný projekt LISA na všech frekvencích. Jsme s jistotou připraveni na další krok,“ prohlašuje Karsten Danzmann z Insitutu Maxe Plancka pro gravitační fyziku, který zároveň vede Institut gravitační fyziky při univerzitě v Hannoveru a který je hlavní postavou celého projektu LISA.
LISA Pathfinder také dosáhla velmi přesného měření vlivu kosmického záření – elektricky nabitých částic (elektronů a protonů) – na volný pád objektů. Výsledky těchto měření byly publikovány v dubnu letošního roku v časopise Physical Review Letters. Tyto poznatky budou důležité nejen pro budoucí observatoř gravitačních vln, ale i pro jiné kosmické experimenty studující gravitaci a další fyzikální základy.
Úplně mimo původní plány navíc LISA Pathfinder pomohla i v oboru kvantové fyziky. Data z jejích měření byla použita ve dvou studiích vydaných v časopise Physical Review D (studie 1, studie 2). Díky měření reziduální akcelerace mezi testovacími objekty mohly dvě nezávislé skupiny vědců vytvořit dosud nejpřesnější modely kolapsu vlnové funkce. Tyto modely se používají k vysvětlení dichotomie mezi kvantovými efekty, které jsou pozorovány v mikroskopickém měřítku a klasickým fyzikálním chováním, které sledujeme v makroskopickém světě.
V červnu – během posledního měsíce služby – provedli vědci a inženýři sérii zkoušek, které měly ověřit termální a optické vlastnosti vakuového boxu, ve kterém jsou uloženy testovací objekty. Další experimenty měřily změnu náboje těchto objektů, přičemž se porovnával rozdíl s hodnotami naměřenými dříve. Vědci tak chtějí zjistit, jak se celý systém v průběhu času změnil.
Dnešním dnem skončí sběr vědeckých dat a proběhne i finální experiment. Při něm se operátoři pokusí posunout hranice přesnosti manipulace s mechanismem, který má držet testovací objekty při startu a poté je uvolnit. V dalších dnech bude ještě probíhat série závěrečných provozních testů a poslední pokyn bude na sondu vyslán 18. července.
Sonda už v dubnu provedla předběžný „deorbitační manévr“, který ji poslal mimo librační centrum L1 vstříc dlouhodobě stabilní oběžné dráze kolem Slunce. „I když jsme smutní, že se musíme s pionýrskou misí LISA Pathfinder rozloučit, tak oficiální schválení mise LISA nám dává krásný smysl v pokračování a opravdu se těšíme na to, až budeme moci zahájit úvodní fázi této úžasné mise,“ uzavírá Oliver Jennrich, který v ESA zodpovídá za misi LISA.
Zdroje informací:
http://sci.esa.int/
http://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
http://sci.esa.int/science-e-media/img/4e/LPF_Artist_Impression_2015-11-24.jpg
http://sci.esa.int/science-e-media/img/9f/ligo20160211d.jpg
http://www.esa.int/…/LISA_Pathfinder_control_team.png
http://sci.esa.int/…/LISA_mother_spacecraft_connected_by_lasers_1280.jpg
http://sci.esa.int/…/ESA_LISA_Pathfinder_SpacecraftTransparent_view3_2k.jpg
http://www.esa.int/…/LISA_Pathfinder_performance.jpg
http://sci.esa.int/…/ESA_LISA-Pathfinder_LTP_core_assembly_orig_2k.jpg
http://i.imgur.com/zm3Isye.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/9/97/LISA_Pathfinder.jpg/260px-LISA_Pathfinder.jpg
Skoda ze je takto zajimava mise planovana az na 2034, kdyz uvazime odklady a skrty ke kterym jiste dojde, tak se ji nejspise nedockame.
Diky za clanek, skvele cteni.
Rádo se stalo.
Takéto info ma vždy veľmi poteší, termíny však takmer nikdy nepotešia. Realizácie sa asi nedožijem. Ale som rád že raz tieto dáta budú užitočné pre celé ľudstvo. Ťažko predvídať v čom budú užitočné ale tak je to vždy.
Michael Farady prišiel do Paríža predviesť svoje pokusy. Prišiel sa pozrieť dokonca aj Napoleon a zaujal ho drôtik jedným koncom ponorený do ortute a neustále krúžiaci okolo magnetu – predobraz všetkých dnešným elektromotorov a dynám. Napoleon sa opýtal na čo by to bolo dobré a FaradaY odpovedal : „To neviem, ale predpokladám že raz to zdaníte!“.
pb 🙂
Tak nevím nakolik je ta historka s Faradayem reálná, já ji zase slyšel ve verzi, že otázku k čemu to bude nepoložil Napoleon, ale premiér Velké Británie. 🙂
to je asi fuk, kdo to rek….odpoved byla vtipna a mel pravdu 😀
V podstatě jde o návrh na hranicích a možná i za hranicemi současných technologií. Je potřeba toho ještě spoustu vyvinout a vyzkoušet. Tady nejde jen o peníze, čas je potřeba i z jiných důvodů. Teprve teď, po úspěchu LISA Pathfinder se do toho mohou pořádně pustit. Ale třeba se po zapojení NASA a možná i dalších vědeckých institucí termín posune tím příznivějším směrem.
Jednou si z těch kostek někdo udělá prima těžítko. 🙂
Neurobí si z nich príma ťažítka ale príma job.
A časom určite sa to i zdaní.
pb 🙂
Fantazie, i ESA umí sondy všeho druhu a špičkovou vědu a přístroje neuvěřitelné přesnosti. Ještě nějak vycvičit ty zlobivé landery… 🙂
Sice můžeme obdivovat pouze data, ale přesnost a jemnost manévrů je prostě fascinující. Včetně technologie k tomu potřebné.