Štítek ‘Cesta k Artemis I a Artemis II’

Cesta k Artemis I a II (ohlédnutí za 1. čtvrtletím a výhled na 2. čtvrtletí 2020)

Zatímco nová čínská kosmická loď podstupuje na kosmodromu Wenchang finální přípravu k nepilotovanému letu na oběžnou dráhu Země s apogeem ve výši 8 000 km, Orion byl po pozemních testech 25. března vrácen na Kennedyho vesmírné středisko k dokončení přípravy pro nepilotovanou misi na oběžnou dráhu Měsíce. Z letiště, kde v minulosti přistávaly raketoplány, vedla trasa Orionu kolem montážní budovy VAB. Loď jsme v minulém dílu opustili ve chvíli, kdy ve vakuové komoře Space Simulation Vacuum Chamber na zkušební stanici Plum Brook v Sandusky ve státě Ohio probíhaly testy.

Cesta k Artemis I a II (ohlédnutí za 4. čtvrtletím 2019 a výhled na 1. čtvrtletí 2020)

V minulém čtvrtletním přehledu jsme mimo jiné informovali o prováděných zkouškách mobilní vypouštěcí plošiny na startovní rampě 39B. Systémy plošiny byly napojeny na systémy rampy, v potrubí mezi infrastrukturou rampy a plošiny proudil kapalný vodík a kapalný kyslík, startovní tým prováděl simulovaná odpočítávání spojená se zkouškami chrličů vody a zatahováním obslužných ramen. Mezitím získávaly pozemní týmy praktické zkušenosti i v montážní hale VAB. 16. října byl Pathfinder, tedy rozměrová a hmotnostní maketa centrálního stupně rakety SLS, zvednut v rámci zkoušek jeřábových prací do svislé polohy a přemístěn do sekce High Bay 3 mezi přístupové montážní plošiny. Po dokončení zkoušek byl Pathfinder 31. října odeslán člunem Pegasus z přístaviště u haly VAB zpět do továrny Michoud Assembly Facility v New Orleans.

Cesta k Artemis I a II (ohlédnutí za 3. čtvrtletím a výhled na 4. čtvrtletí 2019)

Od vydání předchozího přehledu, popisujícího postup příprav na nepilotovanou misi Orionu Artemis I na oběžnou dráhu Měsíce a následnou pilotovanou misi Artemis II, uplynulo čtvrt roku. Co vše se kromě červencové letové zkoušky záchranného systému Orionu odehrálo v programu, v jehož rámci se má za tři roky vydat čtveřice astronautů na oblet Měsíce? V jakém stadiu výroby se nachází exemplář Orionu, určený pro pilotovaný let? Nezaostává za jeho tempem výroba dílů pro druhou nosnou raketu SLS? Tyto a další otázky se pokusíme v dnešním článku zodpovědět.

Cesta k Artemis 1 a 2 (ohlédnutí za 2. čtvrtletím a výhled na 3. čtvrtletí 2019)

I takhle vypadalo přepisování názvu programu pilotovaných letů za nízkou oběžnou dráhu Země poté, kdy administrátor NASA Jim Bridenstine tyto průzkumné mise nově pojmenoval. V rámci našich čtvrtletních přehledů pravidelně sumarizujeme postup příprav na první dvě mise – nepilotovanou, nyní nazvanou Artemis 1 na oběžnou dráhu Měsíce a pilotovanou Artemis 2, během níž má čtyřčlenná posádka kosmické lodě Orion uskutečnit oblet Měsíce. Podívejme se tedy, co vše se událo od posledního čtvrtletního přehledu. Tentokrát začneme děním na startovním komplexu SLC-46 na Mysu Canaveral.

Cesta k Exploration Mission-1 a 2 (ohlédnutí za 1. čtvrtletím a výhled na 2. čtvrtletí 2019)

V souvislosti s rostoucími lunárními aktivitami Číny byl úvodní odstavec minulého čtvrtletního souhrnu věnován úvaze, či spíše varování před chybějícím pocitem naléhavosti návratu amerických astronautů k Měsíci a na jeho povrch. Právě o naléhavosti hovořil 26. března viceprezident Spojených států Mike Pence na zasedání Národní rady pro kosmonautiku. Pence ve svém projevu pověřil NASA přistát v roce 2024 v oblasti jižního pólu Měsíce. Tedy v oblasti, která má velkou vědeckou, ekonomickou a strategickou hodnotu, a kde již NASA potvrdila existenci vodního ledu v trvale odstíněných kráterech.

Cesta k Exploration Mission-1 a 2 (ohlédnutí za 4. čtvrtletím 2018 a výhled na 1. čtvrtletí 2019)

Zdá se, že oproti šedesátým letům minulého století naráží současný plán na návrat Američanů k Měsíci či dokonce na jeho povrch na chybějící pocit naléhavosti. Případný náskok rostoucího konkurenta, Číny, by však v souvislosti s přeměnou geopolitického myšlení mohl mít významné a pro Spojené státy škodlivé důsledky. Čína připravuje novou pilotovanou kosmickou loď schopnou lunárních misí, a na první pololetí roku 2020 chystá její zkušební bezpilotní let na oběžné dráze Země. Loď bude vynesena z rampy LC101 kosmodromu Wenchang na ostrově Hainan při prvním letu rakety CZ-5B, což je nová varianta CZ-5 bez druhého stupně, určená k vynášení nákladů na nízkou oběžnou dráhu.

Cesta k Exploration Mission-1 a 2 (ohlédnutí za 3. čtvrtletím a výhled na 4. čtvrtletí 2018)

22.8.2018 - Spojování neletového GTM a krytu v SLC-46.

Od minulého čtvrtletního souhrnu došlo k dalšímu posunu v přípravách jak na nepilotovaný let Orionu, plánovaný na léto 2020, tak na let pilotovaný, který by měl následovat v červnu 2022. V rámci certifikace padákového systému pro pilotovaný let byl 12. září nad pouští Yuma v Arizoně proveden osmý, závěrečný test zahrnující shoz makety Orionu z transportního letounu C-17. Jiný velký test, nazvaný Ascent Abort-2 (AA-2), ověří funkci záchranné věžičky LAS. Přípravami na test jsme se podrobně zabývali jak v minulém čtvrtletním souhrnu, tak i v nedávném specializovaném článku. Modul Orionu pro AA-2 byl 20. srpna převezen z Johnsonova střediska na stanici Plum Brook v Sandusky v Ohiu, kde následně podstoupil akustický test. V těchto dnech má být Orion vrácen zpět do Johnsonova střediska ke spojení se separačním dílem.

Cesta k Exploration Mission-1 a 2 (ohlédnutí za 2. čtvrtletím a výhled na 3. čtvrtletí 2018)

Modul Orionu pro posádku pro pilotovanou misi EM-2, 26. července

Před téměř padesáti lety se k našemu vesmírnému souputníkovi postupně vypravilo devět pilotovaných kosmických lodí. Dvanáct amerických astronautů na Měsíci přistálo, další pobývali v jeho blízkosti. Od té doby jsme na příliš dlouhou dobu uvízli na nízké oběžné dráze Země. Po třech desítkách let vizionářské rétoriky amerických prezidentů o pilotovaném průzkumu Měsíce, Marsu, případně asteroidu, bylo před pár dny dokončeno svařování kabiny kosmické lodě Orion, jejímž úkolem je opět dostat astronauty NASA do blízkosti Měsíce. Devítidenní pilotovaná mise tohoto exempláře, zahrnující oblet Měsíce, je připravována na rok 2022 s tím, že může být odložena o rok ve prospěch jiného nákladu nosné rakety SLS – kosmické sondy Europa Clipper, určené pro studium Jupiterova měsíce Europa. Orion bude první pilotovanou lodí NASA od letu raketoplánu Atlantis v červenci 2011. V porovnání s úvodními pilotovanými lety Apolla, které se uskutečnily před padesáti roky, bude mise Orionu zahrnovat jak prvky mise Apolla 7, tak i Apolla 8. Pilotovanému letu bude předcházet šestadvacetidenní nepilotovaný let Orionu na vysokou oběžnou dráhu Měsíce a zpět na Zemi, který je připravován na rok 2020, a který i při kritickém pohledu převyšuje několikahodinové lety lodí Apollo 4 a 6. Podívejme se, jak pokročily přípravy na obě mise Orionu od minulého čtvrtletního souhrnu.

Cesta k Exploration Mission-1 a 2 (ohlédnutí za 1. čtvrtletím a výhled na 2. čtvrtletí 2018)

Před půl rokem informovali manažeři NASA o novém datu startovní připravenosti k misi EM-1 nejdříve ve druhé polovině prosince 2019. Současně upozornili na rizika budoucích problémů, spojená s tím, že se práce na mnoha systémech dělají poprvé. Největší rizika byla spojena s výrobou motorové sekce centrálního stupně rakety SLS a servisního modulu kosmické lodi Orion. Potenciál těchto rizik byl přepočten na čtyř- až šestiměsíční skluz. S tím, jak práce postupují, byl tento potenciál snížen na tři až čtyři měsíce. Z důvodů integrovaného plánování prací však NASA stále považuje za vhodné cílit k formálnímu termínu startu mezi 16. a 25. prosincem 2019. V závěru minulého tradičního souhrnu příprav na nepilotovaný let Orionu na vysokou oběžnou dráhu Měsíce a zpět byl přidán nový oddíl, věnovaný popisu prací plánovaných na rok 2019. Tento oddíl je nyní z důvodu úspory místa vynechán. Místo něj bude představen předběžný harmonogram příprav na misi EM-2, při které se na oblet Měsíce vydá Orion s posádkou.

Cesta k Exploration Mission-1 (ohlédnutí za 4. čtvrtletím 2017 a výhled na roky 2018 a 2019)

V našem minulém souhrnu prací provedených v rámci přípravy na nepilotovaný let Orionu na vysokou oběžnou dráhu Měsíce a zpět byl popsán harmonogram vedoucí k datu startovní připravenosti nejdříve 15. prosince 2019. I s čtvrtletním odstupem od minulého článku pracují týmy NASA, kontraktorů a mezinárodních partnerů podle tohoto plánu. Programoví manažeři však upozorňují na potenciál dalších problémů, které mohou vzniknout, protože práce na mnoha systémech se dělají poprvé. Otevřeně přiznávají, že se zohledněním známých i dosud neznámých rizik start pravděpodobně sklouzne ještě o půl roku. Podnikají kroky ke snížení rizik a k ochraně data startu v prosinci 2019, zároveň však říkají, že pozornost by neměla být zaměřena na toto datum jako na pevně dané, ale spíše na kvalitu a množství dosud vykonané práce.