Planet Labs
Společnost Planet Labs získala víceletý kontrakt v hodnotě přibližně 280 milionů dolarů na dodávku družicových snímků a geoprostorových informací německé vládě.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Planet Labs získala víceletý kontrakt v hodnotě přibližně 280 milionů dolarů na dodávku družicových snímků a geoprostorových informací německé vládě.
Družice MethaneSAT, která byla vynesena v březnu minulého roku, selhala. Družice byla určena k měření emisí metanu.
Společnost LeoLabs, kalifornský provozovatel pozemních radarů pro sledování objektů na nízké oběžné dráze Země, získala v rámci amerického vojenského programu financování ve výši 4 milionů dolarů na modernizaci svého mobilního sledovacího radaru.
Francouzská kosmická agentura přispěla do kola financování ve výši téměř 18 milionů dolarů pro místní startup Skynopy, čímž podpořila úsilí o rychlý rozvoj sítě pozemních stanic.
Ministerstvo obchodu zveřejnilo 30. června dlouho odkládaný dokument Kongresu s odůvodněním návrhu rozpočtu Národního úřadu pro oceán a atmosféru na fiskální rok 2026. Dokument poskytuje více podrobností o návrhu rozpočtu. Ministerstvo obchodu navrhuje ukončit financování programu koordinace vesmírného provozu.
Společnost EchoStar odložila možné podání návrhu na vyhlášení bankrotu, aby měla více času na jednání s regulačními orgány, které přezkoumají, zda americký družicový operátor dodržuje podmínky vázané na jeho licence.
Společnost SpaceX získala kontrakt v hodnotě 81,6 milionu dolarů na vynesení americké vojenské družice WSF-M2 pro monitorování počasí v roce 2027.
Japonská raketa H-2A 28. června úspěšně vynesla vědeckou družici GOSAT-GW neboli Ibuki GW, na sluneční synchronní oběžnou dráhu. Družice bude snímat skleníkové plyny a koloběh vody. Start byl posledním letem rakety H-2A.
Společnost Muon Space zveřejnila první tepelné infračervené snímky ze své družice FireSat Protoflight, což představuje milník pro konstelaci družice specializovanou na detekci lesních požárů. Snímky jsou pořízené pomocí šestikanálového multispektrálního infračerveného přístroje.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Evropská kosmická agentura se chystá na další výrazný krok ve zkoumání Sluneční soustavy. Ve spolupráci s ruskou státní agenturou připravují Evropané společnou misi ExoMars, jejíž první díl odstartuje už na začátku roku 2016. V rámci podprojektu označovaného jako ExoMars 2016 zamíří k Rudé planetě družice Trace Gas orbiter (TGO), která s sebou ponese testovací přistávací pouzdro Schiaparelli. Zatímco družice zůstane na oběžné dráze, pouzdro vyzkouší průchod atmosférou. Právě to se bude hodit ve druhé části označované jako ExoMars 2018. V jejím rámci zamíří k Marsu rover, který bude poprvé v historii zkoumat Mars skutečně do hloubky. Vozítko Curiosity vrtá do hloubky sotva deseti centimetrů a přesto dokázalo posunout naše znalosti o Marsu. Evropský rover má ale vrtat až do dvou metrů!
Fanoušci kosmonautiky většinou s nostalgickou slzou v oku vzpomínají na americkou lunární raketu SaturnV a s nadějemi vyhlíží příchod nových těžkých raket – ať už je to Falcon Heavy, BFR, nebo SLS. Velké nosiče nás zkrátka fascinují. Postavit malou raketu dá hodně práce ale postavit velkou raketu? To už chce hodně kumštu. V prvním díle našeho prázdninového pátečního seriálu se ale podíváme na projekty, které mohly být v čele tabulek nosnosti raket. Mohly, ale nejsou. Z nejrůznějších důvodů byl jejich vývoj zastaven. Pojďme se nyní podívat na exkurzi do historie a představme si pět nejzajímavějších těžkotonážních raket, které nikdy nedostaly šanci.
Za poslední rok selhaly tři zásobovací mise k ISS – mezi nimi i Progress M-27M, který ke stanici nedoletěl vinou problémů horního stupně rakety Sojuz 2-1A. Od té doby uplynuly dva měsíce a pár dní a na nás čeká start Progressu M-28M. O jeho vynesení se má postarat osvědčená raketa Sojuz-U, na které absolvoval desítky bezproblémových startů. Doufejme, že tomu tak bude i tentokrát. Progress při této misi bude usilovat nejen o vylepšení svého jména, které je po nehodě pošramocené, ale také o bezpečný stav zásob na ISS. Posádka má sice dostatek všeho až do října, ale doplnění zásob z ruské lodi bude jistě vítané.
30. ledna 1996 bylo oficiálně oznámeno složení první stálé posádky mezinárodní orbitální stanice. Velitelem tříčlenného týmu měl být Američan Bill Shepherd, s nímž měli necelý půlrok trávit v prostorách stanice Jurij Gidzenko a… Sergej Krikaljov. Let měl odstartovat v květnu roku 1998. Ovšem záhy se objevily problémy s financováním ruské části stanice. Stavba servisního modulu Zvezda, který měl pro plánovaný komplex zajistit zázemí a pohonný systém, byla v roce 1996 v takovém skluzu, že Rusko nebylo schopno garantovat plánovaný start v dubnu 1998. Celá mašinérie ISS se tím pádem zastavila a posádka Shepherd-Gidzenko-Krikaljov byla nucena přerušit výcvik. Sergej pak v roce 1998 na palubě raketoplánu Endeavour při misi STS-88 asistoval při sestavování prvních komponentů stanice. 12. června 2000 pak tak dlouho očekávaná Zvezda zamířila na orbit, aby se v automatickém režimu spojila se zadním portem modulu Zarja, toho času spojeného s americkým modulem Unity. Základ ISS byl konečně pohromadě a mohla se začít připravovat první stálá posádka. A protože nebylo efektivní cvičit posádku úplně ‚od píky‘, svých rolí se opět ujali Shepherd, Gidzenko a Krikaljov. Pro posledně
Nová doba, nové možnosti, nové plány. A také staronoví partneři – to vše přinesl počátek devadesátých let ruské kosmické agentuře. Rusko a Spojené státy se ocitly překvapivě v pozici spolupracujících velmocí. Oba státy měly co nabídnout a oběma chyběly přesně ty dílky skládačky, které měl v ruce jejich nový partner. Spojené státy už přes deset let uvažovaly o velké orbitální stanici, ale chyběly jim peníze i zkušenosti – po konci studené války se konaly velké škrty v rozpočtu, Skylab byl dávnou minulostí a úroveň poznání od té doby pokročila. Rusko zase mělo zkušenosti a (víceméně) funkční stanici, ale scházely finance. Navíc hrozil odliv mozků z ruského kosmického a raketového průmyslu směrem ke státům s ne zcela dobrou pověstí. Obě mocnosti se rozhodly spolupracovat a pokusit se spojit své úsilí tak, aby byl výsledek přínosem oběma stranám. Zda tomu tak nakonec bezezbytku bylo, to ponechme v tuto chvíli stranou, každopádně v červnu 1992 oznámili Boris Jelcin a George Bush záměr uskutečnit společný program, zvaný “Dohoda mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací ohledně spolupráce na výzkumu a využití kosmického prostoru
18. května 1991 ve 12:50:28 UT vzlétl z Bajkonuru nosič Sojuz-U2, pod jehož aerodynamickým krytem se skrývala kosmická loď Sojuz TM-12. Na jeho palubě byli dva muži a jedna žena. Velitel Anatolij Arcebarskij, palubní inženýr Sergej Krikaljov a první britská kosmonautka Helen Sharman měli namířeno k orbitální stanici Mir. 20. května se po dvoudenním stíhání Mir skutečně objevil v dohledu a zdálo se, že vše bude rutinní, jako už mnohokrát předtím. Ovšem jen do okamžiku, kdy si velitel Arcebarskij povšiml údajů sbližovacího systému Kurs. Zdálo se, že povědomí systému o poloze lodi vzhledem ke stanici se liší od reality. Arcebarskij proto převzal ruční řízení a opatrně se přibližoval k Miru. Helen Sharman obsluhovala fotoaparáty na palubě, zatímco Sergej Krikaljov držel hlídku u okének v orbitálním modulu. Arcebarskij byl ve vesmíru nováčkem, svou práci však odvedl na výbornou: ve 14:30 UT zacvakly západky na dokovací sondě Sojuzu do svých protikusů v předním stykovacím uzlu stanice. V okamžiku spojení si Arcebarskij povšimnul, že podle systému Kurs by měl Sojuz být stále ještě vzdálen asi 100 metrů od
Člověkem s nejnižším počtem hodin strávených ve vesmíru zůstává v historických tabulkách Jurij Gagarin. Přestože jeho pozici směrem “dolů“ asi sotvakdo překoná, je navždy legendou. K tomu, aby se jí stal, mu stačilo 108 minut. Ovšem na opačném konci tabulky stojí další legenda. Muž s největším počtem hodin, prožitých ve stavu beztíže – mimo naši planetu strávil celkem více než dva roky. Jediný smrtelník, který jednoho dne vzlétl na orbit ze své vlasti, aby se vrátil do země, která vypadala zcela jinak a nesla dokonce jiný název. Hrdina nejednoho internetového blogu a objekt obdivu a romantických snů fanynek kosmonautiky. V současné době jeden z důležitých činitelů ruského kosmického programu. Bývalý ředitel výcvikového centra ruských kosmonautů. Šampion v letecké akrobacii. Profesionál v pravém smyslu slova. Tak trochu tajemný a nepříliš výřečný chlapík. Pan vesmír…
Kosmická technika vyrobená v největší zemi světa zažívá v těchto dnech velmi těžké období. Svět ještě nerozdýchal ztrátu zásobovací lodi Progress M-27M (vyšetřování stále trvá, ale vypadá to na chybu horního stupně) a už tu máme další selhání. Dnes, tedy v 7:47 SELČ odstartovala z kosmodromu Bajkonur raketa Proton. Jejím nákladem byl 5 325 kg těžký telekomunikační satelit MexSat-1 přezdívaný též Centenario. Cílem byla dráha přechodová ke geostacionární – 35 786 x 8 985 km se sklonem 20,1°. Krátce po startu se ale začaly objevovat informace o problémech.
Když v lednu 2007 explodovala na vypouštěcí platformě raketa Sea Launch, mnozí analytici předpovídali začátek konce tohoto kdysi ambiciózního a relativně úspěšného projektu. Podle všeho se nemýlili. V roce 2008 se sice raketa dokázala vrátit do provozu pěti úspěšnými starty, ale to byla jen její labutí píseň. V roce následujícím uskutečnila jedinou misi, o rok později dokonce žádnou. Jeden start si připsala v roce 2011, tři o rok později. Jediný start v roce 2013 se skončil havárií a pádem nosiče do vln oceánu po 56 sekundách letu.
O tom, že Rusko ztratilo svou zásobovací loď Progress M-27M jsme již psali v tomto a tomto speciálním článku. Zatím jsme měli k dispozici jen velmi omezené množství materiálu – prakticky pouze videozáznam z kamery na palubě poškozené lodi. Posádka ISS ale dostala za úkol pokusit se Progress vyfotit. Ruská loď ale obíhá několik desítek kilometrů pod dráhou ISS, takže bylo od začátku jasné, že žádné velké detaily vidět nebudou. Surové fotky zachytily na první pohled jen černou plochu s nenápadnou světlou tečkou uprostřed. Když se ale fotek ujali softwaroví odborníci, vznikla animace, kterou jako kvalitní sice označit nemůžeme, ale i přesto je na ní vidět, jak Progress rotuje.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
