Space Force Association
Nezisková advokační skupina Space Force Association oznámila plány na vytvoření virtuálního vzdělávacího a analytického centra zaměřeného na zlepšení chápání vesmíru jako vojenské oblasti ze strany amerických představitelů.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Nezisková advokační skupina Space Force Association oznámila plány na vytvoření virtuálního vzdělávacího a analytického centra zaměřeného na zlepšení chápání vesmíru jako vojenské oblasti ze strany amerických představitelů.
Společnost Intuitive Machines bude spolupracovat se společností Telespazio na jejich plánovaných sítích lunárních družic s cílem zajistit interoperabilitu a zlepšit výkon.
Finanční ředitel společnosti SpaceX potvrdil, že společnost zvažuje primární veřejnou nabídku akcií (IPO) již v příštím roce, aby získala peníze na mise na Měsíc a Mars a také na orbitální datová centra.
Agentura pro pokročilé výzkumné projekty ministerstva obrany (Defense Advanced Research Projects Agency) udělila společnosti BAE Systems kontrakt v hodnotě 16 milionů dolarů na pokračování v práci na softwaru, jehož cílem je udržovat neustálý dohled nad velkým počtem pozemních cílů automatickým přeprogramováním senzorů napříč vládními a komerčními družicovými konstelacemi.
Společnost K2 Space 11. prosince oznámila, že získala nové financování ve výši 250 milionů dolarů, které oceňují startup pro výrobu družic na 3 miliardy dolarů.
Americké vesmírné síly zavádějí nový systém pojmenování svých družic, kybernetických nástrojů a dalších systémů pro vesmírné boje. Cílem tohoto kroku je dát jejich arzenálu rozpoznatelné identity, které se v armádě již dlouho používají.
Vedoucí astrofyzikální divize NASA nabídl optimistické zhodnocení nadcházejících misí, což je v opačném kontrastu se špatným výhledem v návrhu rozpočtu agentury.
Vládní a průmysloví analytici označili doplňování paliva do družic na geostacionární oběžné dráze za jednu z nejpraktičtějších a bezprostředně nejcennějších aplikací servisu na oběžné dráze a doporučili cílené investice do včasné demonstrace a koordinovanou politickou práci.
Raketa New Glenn od společnosti Blue Origin bude muset absolvovat čtyři úspěšné orbitální lety, aby získala certifikaci v rámci programu Národních bezpečnostních vesmírných startů (NSSL)
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Skafandr EMU znamenal pro Američany kvalitativní skok v porovnání s předchozími obleky. Umožňoval nezávislý pohyb v prostoru, jeho výdrž umožňovala provádět i komplikované výstupy, došlo dokonce i na manévrovací jednotku v podobě raketového křesla MMU. Ovšem současně se započetím plánů na kosmickou stanici, jež po mnoha peripetiích a porodních bolestech dodnes krouží nad našimi hlavami pod názvem ISS, bylo evidentní, že frekvenci výstupů, jež měla během montáže stanice skokově vzrůst, nebude možné s „Baseline“ EMU zajistit. Bylo třeba vylepšit systém zajištění životních podmínek a usnadnit jeho servis přímo na orbitu, bylo nutné také vylepšit pracovní podmínky nositelů skafandrů. Podle zkušeností s dosavadními výstupy bylo také evidentní, že dlouhodobá práce s nástroji a pomůckami klade velké nároky na fyzickou kondici astronautů a někdy je příliš namáhavá. Na pořadu dne tedy byl i vývoj pomůcek, jež by usnadňovaly vysilující práci s různými nástroji. Už na počátku osmdesátých let se tedy rozběhly u různých subjektů studie na nový skafandr, jenž by zajistil montáž stanice, tehdy ještě nazývané „Freedom“. V průběhu několika let se vynořilo pár zajímavých návrhů, nakonec však vše
Fanoušci kosmonautiky si jistě vzpomenou na video, které vzniklo z fotek pořízených sondou Dawn u asteroidu Vesta. Zcela logicky se proto čekalo, až stejná sonda nasbírá dostatek materiálu u trpasličí planety Ceres. Nyní jsme se dočkali a animátoři na Zemi mohli z fotek vytvořit animaci, která simuluje, co bychom viděli, pokud bychom se prolétli nad povrchem Ceres. Sonda Dawn momentálně snímkuje tuto trpasličí planetu z nejnižší oběžné dráhy, aby nafotila co nejvíce detailů. možná se proto časem dočkáme i nějakých podrobnějších animací.
Následující článek je věnován pěkné animaci změn, které byly zaznamenány v okolí slunečních hodin na palubě Curiosity. Ano těch hodin, nebo chcete-li, toho kalibračního terčíku, který vám byl zamlčen v našem posledním článku o dvanáctiletém výročí Opportunity. Zkrátka když se daří, tak si najde cestu na světlo světa i takový šotek a ne a ne se jej zbavit. Dnešní krátký článek je tedy zároveň omluvou našim čtenářům, že jsme je uvedli v omyl, neboť Curiosity tento kalibrační terčík má, podobně jako jej najdeme na Opportunity, ale také poděkováním za toleranci podobných omylů. Mimochodem, toho prachu se za ty roky usadilo celkem dost, že?
NASA zveřejnila úžasné 360° video z marsovského vozítka Curiosity. To je poskládáno z obrázků, které rover nafotil 18. prosince roku 2015, neboli v průběhu solu 1197. Dominantním objektem ve videu je tmavá duna Namib, která je od vozítka vzdálená asi sedm metrů a sama je vysoká až pět metrů. Vedle duny je pak možné spatřit vrchol Mount Sharp (Aeolis Mons). Podle snímků z oběžné dráhy bylo zjištěno, že se duny v této oblasti mohou pohnout až o jeden metr za pozemský den. Barvy ve videu jsou upraveny tak, aby měly kameny a písek přibližně takovou barvu, jako kdybychom je pozorovali na Zemi. Také byla upravena jasnost některých částí samotného vozítka, které by jinak ve výsledném videu moc zářily.
Po skončení programu Apollo se Spojené státy v oblasti pilotovaných misí nadlouho odmlčely. Nebylo to snad proto, že by jim došel dech. V zákulisí se chystal revoluční dopravní prostředek na orbit – raketoplán. Velký orbitální kluzák, jenž se vyznačoval znovupoužitelností a jehož verzatilita měla překonat vše, co zde dosud bylo. Raketoplán měl startovat několikrát měsíčně a na orbitu podporovat stavbu americké orbitální stanice, provádět vojenská i civilní pozorování Země, biologické a materiálové experimenty, ale hlavně – vynášet a zachycovat družice (a nejen ty americké!). Byly plánovány dokonce inspekce a opravy družic přímo na orbitu. K tomu však bylo zapotřebí vyvinout nové technologické prostředky, pomocí nichž by bylo možné tyto úkoly provádět. Tak se zrodila například robotická paže, nebo nová generace skafandrů. Raketoplán se po mnohých porodních bolestech nakonec podařilo uvést v život na počátku 80. let. Ovšem realita ukázala limity jak co do původních záměrů ohledně využití, tak i po ekonomické stránce. Zamýšlený monopol na vynášení velkých družic vzal zasvé, stejně jako plány na čistě americkou stanici Alpha. Nakonec, po 30 let trvající
Minulý týden si fanoušci kosmonautiky připomínali 45 let od přistání lunárního modulu Apolla 14 na povrchu Měsíce. Apollo 14 bylo návratem k lunárním misím po havárii Apolla 13 a do dějin vstoupilo mimo jiné i díky angažmá prvního amerického astronauta Alana Sheparda. Oslavy jubilea však netrvaly dlouho. Tiskovými agenturami totiž proběhla zpráva, která působila jako podivný žert osudu. Ve čtvrtek 4. února ve večerních hodinách zemřel v jednom z hospiců v Lake Worth na Floridě Edgar Mitchell – pilot lunárního modulu Apolla 14 a jedna z relativně kontroverzních postav oné éry v rámci NASA. Skupina mužů, kteří své stopy otiskli během několika fantastických roků na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století do lunárního prachu, je opět o jednoho člena menší. Nyní už jich zbývá pouze sedm. Edgar Mitchell zemřel pouhý den před výše zmíněným výročím…
3. února 2016 provedla vesmírná sonda NASA Juno první ze dvou větších korekčních manévrů, které vyšperkují už tak dost přesnou dráhu, která ji navede přesně ke královské planetě již za necelých pět měsíců, 4. července letošního roku. Přílet by měl nastat přesně v 17:18 SELČ. Juno je neobvyklá také díky svým obřím solárním panelům. Jedná se totiž o prozatím nejvzdálenějšího průzkumníka světů Sluneční soustavy, který je poháněn sluneční energií. Konkurovat jí může se svými obřími solárními panely snad jedině Rosetta, která obíhá kometu 67P/Čurjumov-Gerasimenko, která se nyní nachází 2,3 astronomické jednotky od Slunce, tedy něco málo více, než obíhá planeta Mars.
Už v roce 2003 se na staniční robotické paži Canadarm2 objevila malá černá skvrna hned vedle písmene “a”. Může se zdát, že jde jenom o drobnost, ale podobnou stopu by mohl na paži zanechat například mikrometeorit, nebo kus vesmírného smetí. Tyto objekty se mohou s ISS střetnout v rychlostech přesahujících 30 000 kilometrů za hodinu a tím způsobit závažné poškození. Robotická paže zastává na stanici velice kritické funkce, mimo jiné zachytává a připojuje přilétávající zásobovací lodě Dragon a Cygnus. Jakákoliv závada by tak mohla stanici ochromit. Kamery které jsou umístěny na vnějšku ISS nejsou schopné dostatečného přiblížení, aby odhalily detaily oné tmavé skvrny. NASA proto sáhla po přístroji VIPIR, který je součástí mise robotického tankování, aby provedla důkladnou inspekci robotické paže.
Možná jste už dříve zaznamenali zprávu o tom, že až nová americká superraketa SLS vyrazí na svou první cestu do vesmíru, ponese s sebou kromě nepilotované kosmické lodi Orion také malé družice, kterým se říká cubesaty. Tyto satelity s unifikovanými rozměry jsou ideálním formátem pro testování nových inovativních technologií i relativně nízkonákladových forem výzkumu vesmíru. Ke startu by mělo dojít až v roce 2018, nicméně NASA včera veřejně oznámila, o jaké cubesaty se bude jednat. NASA se snažila tyto družice, tvořící sekundární náklad mise, vybírat tak, aby zvolila co nejpestřejší složení. Cubesaty toho dokáží mnoho a byla by velká škoda zaměřit se pouze na jednu oblast. Technologické rozpětí cubesatů, které se vydají k Měsíci proto bude široké. NASA se zároveň snažila, aby vybrané cubesaty nějakým způsobem pomohly vědeckému poznání, případně usnadnily cestu budoucích pilotovaných výprav – třeba i k Marsu.
Už na přelomu zimy a jara 1986 bylo všem jasné, že situace se záchrannými prostředky, jež měly posádky raketoplánů k dispozici, je zcela neudržitelná. V průběhu vyšetřování vyšlo najevo, že minimálně někteří pasažéři Challengeru rozpad startovní sestavy přežili, ovšem neměli žádnou možnost z krizové situace uniknout. Je logické, že havárie podobného rozsahu by byla nad síly jakéhokoli záchranného systému, nicméně všem se zdálo praktické minimálně přehodnotit přístup zvaný „Intact Abort“, tedy scénář, kdy jakákoli porucha má vyústit do přistání kompletního letuschopného orbiteru. Nově se začala připouštět taková alternativa, kdy posádka stroj opustí na padáku. 7. dubna, tedy tři měsíce po katastrofě Challengeru, NASA začala pracovat na studii „Shuttle Crew Egress and Escape Review (studie výstupu a úniku posádky Shuttlu)“. Měla být dokončena do 1. října téhož roku a autoři v ní měli za úkol předložit možné způsoby, jakými by bylo možné posádku během letu bezpečně dostat z raketoplánu bez zranění. V průběhu zpracování studie se objevily různé divoké i střízlivé návrhy, z nichž dva nakonec dospěly do pomyslného finále…
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.