Firefly Aerospace
Společnost Firefly Aerospace uvedla, že kontaminace v kapalinovém potrubí způsobila ztrátu prvního stupně rakety Alpha, který byl testován pro nadcházející start.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Firefly Aerospace uvedla, že kontaminace v kapalinovém potrubí způsobila ztrátu prvního stupně rakety Alpha, který byl testován pro nadcházející start.
Společnost Rocket Lab odložila první start své opakovaně použitelné rakety Neutron na rok 2026 s tím, že chce maximalizovat šance na úspěch letu.
Společnost mPower Technology se sídlem v Novém Mexiku zahájila v New Yorku automatizovanou velkoobjemovou výrobu solárních modulů vesmírné třídy. Společnost oznámila, že se snaží uspokojit poptávku ze strany družicových konstelací.
Jedna z největších antén sítě NASA Deep Space Network, označení DSS-14, byla v září poškozena a může být delší dobu mimo provoz.
Nejvyšší demokratický představitel vědeckého výboru Sněmovny reprezentantů požaduje, aby NASA zastavila snahy o uzavření zařízení v Goddardově vesmírném letovém středisku s argumentem, že tyto kroky ohrožují schopnost střediska podporovat mise agentury.
Španělská společnost Sateliot 10. listopadu oznámila plány na vývoj modernizovaných družic z nově rozšířených prostor v Barceloně s cílem posunout se od propojení senzorů a strojů k poskytování širokopásmového hlasového, video a datového spojení přímo do chytrých telefonů.
Italská společnost Avio, která se zabývá leteckými pohonnými jednotkami, oznámila dohody s americkými obrannými dodavateli Raytheon a Lockheed Martin, které jim poskytují přednostní přístup k raketovým motorům na tuhá paliva
Společnost Portal Space Systems oznámila, že vyvine družicový tahač s vysokým stupněm manévrovatelnosti, přičemž první let je plánován na konec roku 2026.
Společnost GHGSat 7. listopadu oznámila plány na vyslání dvou dalších družic do své konstelace pro monitorování skleníkových plynů.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Program sovětských orbitálních stanic měl zprvu dva relativně jasně definované proudy. Jedním byla řada DOS Saljut. Ta byla navenek civilní a byla míněna hlavně jako zástěrka pro druhý proud, kterým byla řada vojenských stanic s označením OPS Almaz. Pro veřejnost byly obě řady označovány společným názvem Saljut, nicméně zaměření se velmi lišilo. Zatímco na palubách stanic DOS (tedy Saljut 1, 4, 6, 7) byl prováděn z velké části civilní vědecký výzkum, na stanicích Almaz (Saljut 3 a 5) byla práce kosmonautů zaměřena z valné většiny na vojenské cíle, zejména špionáž. To ovšem neznamenalo, že by se na civilní stanici neobjevily položky letového programu, které byly navýsost vojenské – například už na Saljutu 1 mimo jiné probíhal tajný experiment „Sviněc (olovo)“, v jehož rámci měli kosmonauti pozorovat start balistické rakety. Na Almazech zase probíhaly biomedicínské experimenty, jež měly za cíl zmapovat adaptaci lidského organismu na stav mikrogravitace. Do jisté míry se tedy civilní a vojenská náplň prolínala. Situace se změnila v roce 1985, kdy se ke stanici Saljut 7,
Sonda Parker Solar Probe má za sebou první rok ve vesmíru, který se dá označit jako velmi úspěšný. I díky tomu se pozemní týmy rozhodly, že sondě prodlouží fázi sběru vědeckých dat už během třetího průletu perihelem – nejnižším bodem dráhy kolem Slunce, který přijde 1. září. Sonda tedy zapnula svou čtveřici přístrojů už 16. srpna, což je mnohem dříve, než v případě prvních dvou průletů nejnižším bodem dráhy. Jelikož dojde ke stejnému prodloužení i ve fázi vzdalování od Slunce, bude fáze sběru vědeckých dat prodloužena z dosavadních 11 na celkem 35 dní!
Myslím, že podstatná část těch, kteří čtou tyto řádky, neměla příležitost Apollo 11 zažít – prostě se narodila až poté, co se člověk poprvé prošel po Měsíci. Přesto se lze s touto misí i dnes velmi, velmi těsně setkat. Přinášíme představení pěti „nej“ míst, kam se lze bez větších potíží dostat – a která mají opravdu úzkou vazbu na let „Jedenáctky“.
Plánovaná kosmická stanice Gateway nemusí být prvním umělým kosmickým tělesem, které se bude nacházet na eliptické, téměř polární oběžné dráze Měsíce, zvané NRHO. NASA uvažuje o samostatné misi SSTP NRHO Demo, kde SSTP je zkratka tvořená počátečními písmeny slov Small Spacecraft Technology Program. Sonda by byla postavena na základě cubesatu o velikosti 12U. NASA vydala 7. srpna poptávku na vynesení užitečného nákladu o celkové hmotnosti 25 kg na dráhu k Měsíci nejpozději v prosinci 2020. V zájmu snížení ceny je NASA ochotna přijmout větší riziko, spojené s případným prvním letem nosné rakety. Vyhrazuje si však právo odmítnout nabídku v případech, kdy většina komponent a subsystémů nosiče nebude dostatečně kvalifikována nebo pokud budou existovat jiné přiměřené důkazy naznačující, že kvalifikační test bude neúspěšný. Termín pro podání nabídek uplyne 6. září.
Po schválení bude mise k ledovému měsíci Jupitera pokračovat finálním návrhem, konstrukcí a testováním. Ke startu má dojít v roce 2023(5). 20. srpna 8:15
První dlouhodobý pobyt Američana na Miru byl v mnoha ohledech výjimečný. Norm Thagard musel překonávat mnoho bariér a překážek. To je docela pochopitelné v situaci, kdy se ocitl na stanici, kterou provozoval někdo s naprosto jiným sociokulturním zřízením. Například panovačnost velitele, kterým byl v případě expedice EO-18 Vladimir Děžurov, byla v Rusku považována za zcela normální. Vztah mezi pozemním týmem a kosmonauty byl také na hony vzdálen americké nátuře – Rusové byli dirigováni řídicím střediskem až do krajnosti. Způsob práce, kdy středisko vytvoří jakýsi „nákupní seznam“, ve kterém jsou vypsány úkoly, jež se musí daný den stihnout a posádka si v rámci možností sama rozvrhne práci, u Rusů téměř neexistoval. Podle Thagarda byli jeho dva kolegové de facto permanentně přepracovaní. Rozdílů mezi přístupem Američanů a Rusů k rozvržení práce a chování k posádce by bylo možné najít mnoho a viděno americkou optikou jich bylo v případě Rusů mnoho spíše k horšímu. Norman nicméně doufal, že své tři měsíce na Miru prožije v relativní pohodě, jeho program byl solidní a při práci jistě brzy zapomene na problémy, jež s sebou přináší
Jistě jste si již zvykli, že k nedělnímu obědu nejlépe chutná – jako zákusek, aktuální díl pravidelného Kosmotýdeníku. I tentokrát se podíváme na nejzajímavější události z kosmonautiky, které přineslo uplynulých sedm dní. Hlavním tématem tentokrát bude výzkum vzdálených hranic sluneční soustavy a to zejména heliopauzy. Podíváme se však i na přípravu orbitálních prototypů lodí Starship a experimentálního zařízení Starhopper společnosti SpaceX. Pozornosti neunikne ani ruský humanoidní robot, který se vydává na Mezinárodní kosmickou stanici. Přeji vám příjemné čtení a hezkou neděli.
První várka návrhů pro novou třídu vědeckých robotických misí pod hlavičkou NASA má vyšší odhady nákladů, než zástupci agentury čekali. NASA již v červnu vybrala tři finalisty, kteří jsou zatím ve fázi konceptu a s jejich startem se počítá začátkem dvacátých let – podle toho, co NASA vybere, by nový průzkumník mohl vyrazit k Měsíci, Marsu, či blízkozemní planetce. Důležitou změnou je, že tyto sondy mají v rámci úspor startovat jako sekundární náklady jiných misí. Nabízí se tak možnost získat zajímavé vědecké informace za sníženou cenu. Program SIMPLEx reaguje na aktuální trendy ve vývoji malých družic, které jsou často levnější než ty velké a přesto dokáží udělat velmi zajímavé vědecké objevy.
Sada vrtáků bude hrát klíčovou roli při odběru, uchování a případné první dopravě vzorků marsovských hornin na Zemi. Právě tato sada byla nyní instalována do letového exempláře vozítka Mars rover 2020. „Je to skutečné srdce odběrného a ukládacího mechanismu,“ chválí Keith Rosette, manažer pro manipulaci se vzorky z Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně a dodává: „Obsahuje všechny nástroje, které použijeme pro jádrové vrty do marsovského povrchu. Je to jakási brána pro vzorky, aby mohly být zpřístupněny zpracování a výzkumu.“
Mise Apolla 11, jejíž padesáté výročí toto léto slavíme, byla bezesporu obrovským vítězstvím lidského ducha, umu, píle a vůle. Při zpětném pohledu je až neuvěřitelné, že let proběhl zdánlivě bez problémů a splnil všechny úkoly, které mu byly předurčeny. Ovšem tento zpětný pohled je klamný minimálně ve tvrzení, že let probíhal bez problémů. Stejně jako každý let do vesmíru, a tím spíše let k Měsíci, i Apollo 11 si vybralo svou dávku potíží, které se svou závažností různily od otravných drobností až po okolnosti ohrožující misi či dokonce posádky. Ve zprávě o letu (mission report) je uvedeno 11 problémů týkajících se velitelského a servisního modulu, 14 problémů ohledně lunárního modulu a další 3 problémy související s vybavením, které nedodali kontraktoři, ale samotná NASA. V dnešním díle Top 5 se budeme věnovat těm nejzávažnějším poruchám a problémům. Pro některé škodolibé čtenáře tak možná odpadne například populární nadbytek vodíku v pitné vodě, který způsoboval během letu trojici Armstrong, Collins, Aldrin výraznou plynatost, a v souvislosti se kterou Aldrin prohlásil, že nepotřebují žádné motory a trysky, protože dokážou
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.