Štítek ‘Měsíc’

Gateway (říjen 2022)

Příprava první kosmické stanice na oběžné dráze Měsíce zaznamenala v říjnu další pokrok. Díl obyvatelného a logistického modulu HALO s bočními dokovacími uzly byl v montážní budově společnosti Thales Alenia Space v italském Turíně připraven ke konstrukčnímu svaření s dalšími díly. Náhledová fotografie k článku byla pořízena 24. října. Pod úvodním odstavcem je fotografie z 14. října. Na ní jsou zachyceny i další díly, z nichž bude modul svařen. Po svaření bude primární struktura modulu odeslána do výrobního závodu společnosti Northrop Grumman v Gilbertu v Arizoně. V Gilbertu bude provedena další integrace a počáteční testování modulu. Společné vynesení s energetickým a pohonným modulem PPE nosnou raketou Falcon Heavy, které bude začátkem jejich roční cesty k Měsíci, je plánováno na konec roku 2025.

Kosmotýdeník 526 (10.10. – 16.10.)

Je nedělní poledne a tak je ideální čas na shrnutí zajímavých a podstatných událostí, které v uplynulém týdnu přinesla kosmonautika. Kosmotýdeník si tentokrát jako hlavní téma vzal start ruské rakety Sojuz 2.1b, která vynesla další z navigačních družic systému Glonass. Podíváme se však také na stavbu komerčního lunárního landeru Peregrine, přistání mise Crew-4, anebo se ohlédneme za úžasnými výsledky mise DART. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Vesmírná technika: Návrat astronautů z Měsíce a jejich karanténa

VT_2022_41

Jelikož při prvních misích Apollo nikdo netušil, zda s sebou astronauti z Měsíce nevědomky nepřivezli nějakou skrytou hrozbu, musela být velká pozornost věnována způsobu, jak zacházet s astronauty po návratu z Měsíce. Výsledkem byl proces, který měl co nejvíce omezit kontakt nechráněné posádky a přivezeného nákladu s pozemským prostředím. Součástí prvních misí proto byla i karanténa, ve které posádky strávily několik dní. I tady ale platilo, že čím více jsme se o Měsíci v průběhu jednotlivých misí dozvídali, tím více se zprvu striktní pravidla uvolňovala.

Příběh technologie: Navigace podle terénu

V dubnu jsme vydali článek, který se věnoval vývoji svinovacích fotovoltaických panelů. V podobném duchu se ponese i dnešní článek, ve kterém si posvítíme na jinou zajímavou technologii a její příběh. Marsovský kráter Jezero je plný nebezpečí – od kameny posetých svahů až po malé krátery. To z něj činí složité místo pro přistání. Přesto si sem v rámci mise Mars 2020 NASA dovolila poslat svůj rover Perseverance. Jeho přistání se nakonec navzdory složitým podmínkám podařilo a nezpochybnitelný podíl na tom měla i vylepšená navigační technologie. A právě té se budeme dnes věnovat.

CAPSTONE už nerotuje

Experti dnes ráno poslali sondě pokyny, které úspěšně zastavily její rotaci. Mise tak míří ke vstupu na dráhu kolem měsíce 13. listopadu. 7. října 22:50

Cesta k Artemis I a II (ohlédnutí za 3. čtvrtletím a výhled na 4. čtvrtletí 2022)

Dva měsíce před tím, než se Apollo 8 vydalo v prosinci 1968 s posádkou ve složení Frank Borman, James Lovell a William Anders na historickou šestidenní misi k Měsíci, prověřili Walter Schirra, Donn Eisele a Walter Cunningham systémy kosmické lodi Apollo 7 při jedenáctidenní testovací misi na oběžné dráze Země. Pro první pilotovaný let Orionu, tedy pro misi Artemis II, byl zvolen přístup kombinující prvky obou těchto misí. Trajektorie byla navržena podle míry rizika, kterou jsou manažeři NASA ochotni přijmout.

Vesmírná technika: Vaky na vzorky z programu Apollo

VT_2022_39

V minulých dílech našeho seriálu jsme se věnovali nástrojům pro odběr vzorků, které používali astronauti při programu Apollo. Jenže co se dělo se vzorky poté, co byly odebrány? Z odběrného nářadí byly přesunuty do speciálních vaků, které se následně přemístily do kabiny lunárního landeru, aby je astronauti odvezli na Zemi. Stejně jako v případě nástrojů můžeme i u těchto vaků říct, že se v průběhu programu Apollo vyvíjely. Inženýři totiž reagovali na praktické zkušenosti astronautů z lunárního povrchu, kteří tyto sáčky používali.

Vesmírná technika: Nástroje z programu Apollo pro odběr podpovrchových vzorků

VT_2022_38

Astronauti při lunárním programu Apollo pochopitelně neodebírali pouze povrchové vzorky, kterým jsme se věnovali v minulých dílech našeho pořadu. Aby mohli vědci důkladně prostudovat Měsíc, bylo potřeba získat i vzorky, které se nachází pod povrchem. Za tímto účelem byly některé posádky vybaveny dokonce i vrtačkou s až třímetrovým vrtákem. Ale i nástroje pro odběr podpovrchových vzorků, které vyžadovaly čistě lidskou sílu, udělaly hodně užitečné práce.

Destrukční test nafukovacího modulu

S tím, jak se NASA dostává stále blíže k návratu lidí na Měsíc, blíží se i historická výprava lidí k Marsu. V rámci obou projektů experti pracují kromě jiného i s myšlenkami nafukovacích obytných modulů. Ty by mohly najít uplatnění jak v lunárních povrchových základnách, tak i u planetoletů mířících k Marsu. Aby bylo jisté, že je tato technologie bezpečná, musí projít sérií zkoušek. Destrukční tlakové testy pomáhají dostat tuto technologii blíže k certifikaci pro pilotované mise. Inženýři díky nim mohou lépe určit, jak modul odolává vnitřnímu tlaku, ale také to, kde leží hranice, kdy už tlak způsobí selhání tkané struktury těla modulu.

Vesmírná technika: Nástroje pro odběr lunárních vzorků

VT_2022_36

Odebrat vzorky na Měsíci není jen tak. Aby to měli astronauti z programu Apollo co možná nejjednodušší, dostali k dispozici různé nástroje pro odběr různých typů vzorků. Povrchové vzorky se tak odebíraly vším možným – od lopat přes lopatky a naběračky až po speciální hrábě. Jednotlivé nástroje se navíc průběžně měnily podle zkušeností z jejich praktického používání předešlými lunárními posádkami.