DMSP-5D2 F14
Americké vesmírné síly oznámily 19. prosince, že zaznamenaly rozpad nefunkční vojenské meteorologické družice DMSP-5D2 F14. Událost vytvořila více než 50 kusů trosek.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Americké vesmírné síly oznámily 19. prosince, že zaznamenaly rozpad nefunkční vojenské meteorologické družice DMSP-5D2 F14. Událost vytvořila více než 50 kusů trosek.
Společnost Rocket Lab vynesla radarovou zobrazovací družici pro Synspective. Družici vynesla raketa Electron po předchozích odkladech kvůli nepříznivému počasí.
Sonda Parker Solar Probe proletí 6,1 milionu kilometrů od Slunce dne 24. prosince, což je nejtěsnější přiblížení ke Slunci.
Lichtenštejnsko podepsalo Artemis Accords. Dohody podepsal Rainer Schnepfleitner, ředitel lichtenštejnského úřadu pro komunikace zodpovědného za vesmírné otázky.
Úřad FAA oznámil 17. prosince, že vydal modifikaci licence pro let IFT-7 sestavy Super Heavy/Starship společnosti SpaceX. SpaceX neoznámila datum letu, ale obecně se očekává, že to nebude dříve než v první polovině ledna.
V prohlášení z 20. prosince NASA oznámila, že start vesmírné sondy Interstellar Mapping and Acceleration Probe (IMAP) na raketě Falconu 9, původně naplánovaný na jaro 2025, byl odložen nejdříve na září. Agentura uvedla, že zpoždění poskytuje další čas na přípravu letových systémů.
Společnost Vast Space oznámila 19. prosince, že dokončila dohodu se SpaceX o letu dvou kosmických lodí Crew Dragon k ISS. Jedná se o soukromé mise astronautů, neboli PAM, s krátkodobým pobytem na stanici.
Společnost Maxar Intelligence získala kontrakty v hodnotě 35 milionů dolarů na poskytování družicových snímků a analytických služeb dvěma nezveřejněným asijsko-pacifickým vládám.
Kalifornský výrobce družic,K2 Space, získal od U.S. Space Force kontrakt v hodnotě 30 milionů dolarů na vypuštění své první družice Mega Class.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Lunární regolit je nepříjemný protivník. Jeho zrníčka jsou jemná jako prach, ale pozor, zdání klame! Jejich hrany jsou ostré jako skleněné střepy. Třeba během výpravy Apollo 17 si astronauti stěžovali, jak tento velejemný prášek pronikl prakticky všude. Pokryl jejich skafandry, kterým zablokoval ramenní klouby, dostal se do obytné části a způsobil i symptomy dočasné regolitové senné rýmy, kterou si prožil astronaut Harrison Schmitt. Tyto příznaky naštěstí rychle odezněly, ale problém, který lunární regolit představuje pro budoucí mise tu zůstává.
Společnost Honeybee Robotics vyvinula systém odběru a transportu vzorků, který je schopen sám provádět měření, není závislý na gravitaci, poradí si i s lepivými substancemi a je flexibilní z hlediska pracovního prostředí.Tento systém je navržen tak, aby mohl pracovat na různých tělesech – ať už mají či nemají atmosféru. Nová fáze přelomového planetárního výzkumu vyžaduje přístup k podpovrchovým vzorkům a potřebuje tedy získat potřebný materiál pro analýzu. NASA již vytvořila několik misí, které mají za úkol odebrat povrchový materiál a doručit jej k palubním analytickým přístrojům. Tyto odběrné systémy však spoléhají na gravitaci, která zajistí přesun vzorku z lopatky či vrtáku do analytického přístroje. Tato osvědčená metoda se ale dostává do úzkých, pokud má pracovat s lepivými materiály.
Budoucí lunární landery vyslané k Měsíci v rámci programu Artemis by mohly používat korekční trysky nové generace. Jde vlastně o malé raketové motory, které mají za úkol korigovat dráhu či výšku stroje, stejně tak mohou zajišťovat i vstup na oběžnou dráhu Měsíce nebo sestup k povrchu. Než se však tyto malé raketové motory vydají k Měsíci, aby tam doručily vědecké přístroje a technologické demonstrátory, musí projít zevrubným testováním na pozemských zkušebních stanovištích.
Kopání na Měsíci je pro roboty složitý úkol – na jedné straně musí zvládnout vykopat a přemístit všudypřítomný regolit, ale na straně druhé musí být cokoliv, co dopravíme na Měsíc, co nejlehčí. Problém je, že bagry používané na Zemi spoléhají právě na to, že jsou těžké, což zvyšuje jejich tření s povrchem a usnadňuje jim práci. NASA sice má řešení, ale ráda by jej ještě vylepšila. Jakmile bude tato technologie dopilována k dokonalosti, mohli bychom se dočkat toho, jak robotické bagry pomohou založit a udržovat lunární základnu v rámci programu Artemis.
Budoucnost může být různá. Jedno je ovšem jisté. Pokrok se zastavit nedá a tak nás jistě čeká řada inovací, které možná mohou na první pohled vypadat šíleně nebo utopicky, ale opak je pravdou. Vylepšení se v nadcházejících letech zřejmě dočkají některé druhy družic, zejména ty snímkovací. Jejich nevýhodou jsou vysoké výdaje a nasazení v extrémním prostředí kosmu, které vyžaduje speciální úpravy. Jinou nevýhodou například je, že se musí podřídit zákonům nebeské mechaniky a neustále tak velkou rychlostí kroužit kolem Země. Což je fakticky omezuje v dlouhodobém zaměření se na konkrétní místo, které se zdá v danou chvíli něčím zajímavé. Výjimku tvoří družice na geostacionární oběžné dráze (GEO). Geostacionární oběžná dráha je však od Země tak daleko, že k získání jakéhokoli rozumného rozlišení snímkovací družice (řekněme 1 m) je zapotřebí velmi pokročilá optika a obrovské zrcadlo. Družice na geostacionární dráze, třeba 36 000 km od Země, může zůstat zaměřená na dané místo na planetě 24 hodin denně po celý rok. Toho využívají např. i komunikační družice k zajištění nepřetržité komunikace a k přenosu televizního vysílaní, ale tyto dráhy využívají samozřejmě i některé snímkovací a meteorologické družice. Ty například
Evropská kosmická agentura podpořila vznik ohebných a supertenkých fotovoltaických panelů, které jsou díky zatím nejlepšímu poměru generované elektřiny vůči vlastní váze ideální pro kosmické aplikace. Prototyp fotovoltaického článku je tenčí než lidský vlas – pouze 0,02 milimetru. Vyvinuli jej specialisté z německé firmy Azur Space Solar Power a nizozemské tf2. Projekt byl financován prostřednictvím programu Technology Development Element, který ESA používá k podpoře výzkumu inovativních technologií použitelných v kosmickém prostoru.
Již letos v létě čeká na sondu OSIRIS-REx úkol, který zatím žádná americká sonda nedělala – dotkne se povrchu planetky, odebere zde vzorky a vrátí se zpět (všichni věří, že tak učiní bezpečně). Od chvíle, kdy sonda dorazila k planetce Bennu však pozemním týmům nedává spát nečekaná výzva – jak zajistit bezpečný odběr na planetce, jejíž povrch je posetý balvany o velikosti domů. V řídícím středisku jsou však šikovní lidé, kteří umí improvizovat – rozhodli se použít balvany jako navigační body a vytvořili přesnou metodu, která by si s touto výzvou měla poradit.
Z nizozemské loděnice společnosti Royal Huisman v Amsterdamu nedávno odcestovala ke svému majiteli dosud největší hliníková plachetnice na světě – Sea Eagle II. Na tom by nebylo zas až tak nic zvláštního, kdyby na její konstrukci nebyly využity postupy známé z kosmonautiky. Konkrétně jde o metody, které vyvinula ESA (Evropská kosmická agentura). Plavidlo svou konstrukcí v současnosti stojí na technologické špičce a je pěkným příkladem toho, jak rozvoj kosmonautiky může sloužit i relativně obyčejným věcem na Zemi. Luxusní plachetnice SEA EAGLE II (PROJECT 400) je třístěžňový škuner postavený na zakázku. Měří 81 m a na šířku má v nejširší části 12 metrů. Díky svým rozměrům se řadí do klubu 10 největších plachetnic světa a jak už bylo popsáno, jde o vůbec největší jachtu s hliníkovým trupem na světě. Kvůli co nejlehčí váze má stěžně vyrobené z uhlíkového kompozitu. Vnější podobu navrhlo architektonické studio Dykstra Naval Architects a interiér má na svědomí Mark Whiteley. Přičemž společně na konečné podobě vzájemně spolupracovali.
Spalovací komora metanového motoru M10 vytvořená metodou 3D tisku podstoupila první sérii ostrých statických zážehů. Pokud jste o motoru M10 zatím neslyšeli, není se co divit. Zatím totiž není v provozu – s jeho nasazením na horním stupni nejlehčí evropské rakety Vega se počítá až v rámci komplexní modernizace tohoto nosiče po roce 2025. „Výsledky jsou povzbudivé a naše týmy specialistů na pohony jsou na správné cestě k vývoji této nové technologie, která umožní další vývoj raket Vega,“ uvedl Giorgio Tumino, který má v evropské kosmické agentuře na starosti vývoj rakety Vega a zařízení Space Rider, které by umožnilo návrat z oběžné dráhy.
Jet Propulsion Laboratory z kalifornské Pasadeny v rámci programu inovativních pokročilých konceptů rozjela akci, ve které může veřejnost pomoci s vývojem senzoru pro vyhýbání se překážkám, který by se dal využít na hypotetickém roveru určeném pro průzkum Venuše. Výzva pro veřejnost nazvaná „Exploring Hell: Avoiding Obstacles on a Clockwork Rover“ počítá s tím, že by finální návrh senzoru mohl být zapracován do návrhového konceptu vozítka. Ale jednoduché to nebude. Na Venuši je tlak atmosféry 90× vyšší než na Zemi a teploty tam přesahují 450 °C, takže olovo by se tam roztavilo a běžné používané jaderné ponorky by okolní tlak rozdrtil.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
