sociální sítě

Přímé přenosy

krátké zprávy

Kratos Defense & Security

Společnost Kratos Defense & Security Solutions získala od amerických Vesmírných sil kontrakt v hodnotě 446,8 milionu dolarů na vybudování a provoz pozemního systému pro novou konstelaci družic varování před raketami na střední oběžné dráze Země.

ISPTech

ISPTech, německá společnost zabývající se vesmírnými technologiemi, která vyvíjí pohonné systémy pro agilní manévrování na oběžné dráze, oznámila, že získala počáteční financování ve výši 5,5 milionu eur na nasazení svých pokročilých, netoxických pohonných řešení pro operační vesmírné mise.

TransAstra

Společnost TransAstra provádí studii financovanou investory a zákazníky, jejímž cílem je prozkoumat technickou proveditelnost přesunu asteroidu o hmotnosti 100 metrických tun na stabilní oběžnou dráhu blízko Země.

Telesat

Společnost Telesat plánuje vyčlenit 25 % své širokopásmové konstelace Lightspeed pro vojenské pásmo Ka. Důvodem je zpoždění programu, které posouvá poskytování globálních služeb na začátek roku 2028, čímž vytváří více prostoru pro sladění designu s měnícími se geopolitickými prioritami.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Historie
Orbitální stanice Almaz

Almaz – diamanty na orbitě (1. díl)

Od sedmdesátých do začátku devadesátých let minulého století se sovětská pilotovaná kosmonautika zaměřovala na dlouhodobý pobyt člověka ve vesmíru. K tomuto účelu sloužily stanice s názvem „Saljut“. Motivem pro provozování těchto stanic byl ostentativně mírový výzkum zaměřený na biomedicínská sledování, materiálové experimenty, dálkový průzkum Země, astronomická pozorování a podobně. Málokdo však v té době věděl, že pod pláštík mírového programu Saljut „vklouzlo“ i několik stanic s odlišnou konstrukcí a velmi odlišným zaměřením. Tyto stanice byly vesměs navrhovány jinými konstruktéry, jejich konstrukce nebyla totožná s mírovými Saljuty a jejich hlavním čelem bylo posloužit vojákům ke sledování nepřátelského území ve vysokém rozlišení. A přestože navenek tehdejší sdělovací prostředky přinášely zprávy o tom, že kosmonauti na palubách Saljutu 3 a později Saljutu 5 plní zadaný program ve prospěch vědy a národního hospodářství SSSR a spřátelených zemí, ve skutečnosti bylo hlavní náplní jejich práce něco zcela jiného. A navíc tyto stanice ve skutečnosti nesly zcela jiné jméno; jméno, jež je i dnes zahaleno jemným závojem tajemství a dohadů – Almaz…

Neutrina a kosmický výzkum

Neutrina mají zcela oprávněně pověst záhadných, těžko polapitelných a trochu zlobivých částic. Už jejich předpověď byla velmi zvláštní, nemluvě už vůbec o spoustě fascinujících vlastností, z nichž mnohé i dnes spíše tušíme, než přesně známe. Lze proto důvodně očekávat, že neutrina přispějí do studnice znalostí moderní fyziky ještě mnoha střípky. Vydejme se dnes spolu na podivuhodnou výpravu za poznáním jedné části minulosti, ale i současné fyziky, jakož i špičkových vědeckých pracovišť.

Opakovaně použitelná raketa Saturn V

„Kdyby byl mezi čtenáři zájem, je to na samostatný článek.“ Tuto poznámku jsem schoval do textu Musk představuje opakovaně použitelnou raketu: deset let poté. Zhruba půltucet zájemců reagoval v diskusi kladně, a tak jsme se rozhodli článek spáchat. Pokud jste byli v oné mlčící většině zájem nemající, klidně následující řádky přeskočte, čas věnujte něčemu užitečnějšímu a na plnohodnotný článek si počkejte minimálně do dnešního odpoledne. Saturnu V se dodnes právem přezdívá „král mezi raketami“. Může přijít cokoliv dalšího, ale Saturn V bude navždy první a navždy jen jeden. Ve své době představoval neskutečné technické, technologické či organizační vzepětí, jakému se dodnes v kosmonautice nic nevyrovnalo a zřejmě už nikdy nevyrovná.

Boseho–Einsteinovy kondenzáty a kosmický výzkum

O supratekutém heliu, fascinujícím stavu látky jste zde již hovořili, a ještě se k němu nejméně jednou vrátíme. Existuje ale další, stejně zajímavá fáze hmoty také související s nízkými teplotami, kterou předpověděli dva přední fyzikové první poloviny minulého století. Občas se sice můžete dočíst, že po roce 1916 už Einstein nic důležitého nevymyslel, takový výklad by byl zcela mylný a rozhodně by opomíjel dvě klíčové práce z počátku 20. let 20. století, které spoluvytvořil s hrdinou indické vědy Šatendranáthem Bosem. Podle nich proto zmíněnou fázi hmoty nazýváme Boseho–Einsteinův kondenzát. Na jeho experimentální realizaci jsme si museli počkat více než 70 let, dnes už je ale Boseho–Einsteinův kondenzát natolik běžný, že se dostal až do sondážních raket či na Mezinárodní vesmírnou stanici. O tom ale až později, začít musíme před více než stoletím u lidí, jejichž klíčové teoretické práce celou oblast výzkumu podnítily.

Musk představuje opakovaně použitelnou raketu: deset let poté

Byl to jen jeden z mnoha projevů, jakých National Press Club ve Washintonu D.C. každý rok zažívá desítky. Tento ale navždy změnil tvář světové kosmonautiky – nejen v USA, ale i v Rusku, Číně, Japonsku, Evropě… U státních i soukromých subjektů. Elon Musk v projevu poprvé oznámil, že se chystá vyvinout opakovaně použitelnou raketu. Stalo se tak před deseti lety, 29. září 2011. „Plně znovupoužitelná raketa by dramaticky snížila cenu vynášení nákladu a lidí do vesmíru, což by učinilo průzkum a kolonizaci dalších světů mnohem dostupnější,“ uvedl Musk ve svém vystoupení. Netajil se ovšem pochybnostmi: „Uvidíme, jestli to bude fungovat. A pokud to fungovat bude, bude to opravdu velké.“

Koncept OTRAG

Top 5: soukromé firmy, které si na vesmíru vylámaly zuby

OneWeb, Blue Origin, Astra, Virgin Galactic, Relativity Space, Astra Space… Jo, a málem bychom zapomněli na SpaceX. To jsou ambiciózní kosmické firmy, které dnes v menší či větší míře udávají podobu a tempo kosmonautice. Nebylo tomu tak ale vždy. Ještě před deseti lety v této oblasti platil bonmot: „Víte, jak se stát kosmickým milionářem? Buďte nejprve miliardářem, pak rozjeďte svůj kosmický program…“ Bylo to samozřejmě řečeno s mírnou nadsázkou, mnohé „vesmírné“ aktivity jsou už desítky let velmi ziskové. Jen ta nejviditelnější část – doprava na oběžnou dráhu – mezi ně dlouho nepatřila (pro úplnost: představuje jen asi 4 procenta výdajů na kosmonautiku). Ne že by nápadů nebo investorů bylo málo. Nápady tu byly, peníze taky, technologie nebo trh možná též. Ale nikdy se nepodařilo dát dohromady všechny ingredience najednou.

Emblém mise STS-75

Top 5 fyziků mezi astronauty

Dnešní díl našeho tradičního letního seriálu bude trochu jiný, než na jaký jste možná zvyklí. U tématu top 5 sice zůstaneme a představíme si dokonce 5 zajímavých osobností mezi astronauty, nebudeme se však bavit ani o Juriji Gagarinovi, ani o Alexeji Leonovovi, Neilu Armstrongovi, Jamesi Lovellovi či jiném našim čtenářům velmi známém představiteli letů do vesmíru. Budeme se bavit o astronautech známých sice méně, přesto stále obdivuhodných a s velmi zajímavými osudy. Ukážeme si totiž 5 pozoruhodných astronautů, kteří jsou zároveň fyziky. Vzhledem k úzké spojitosti vesmírného výzkumu a fyziky patrně příliš nepřekvapuje, že mnoho astronautů vykonává či vykonávalo profesi fyzika či že tento obor vystudovali. Následující výběr je samozřejmě čistě subjektivním zhodnocením autora.

Jedna ze zamýšlených podob ISS

TOP 5: Moduly, které na ISS nedostaly příležitost

Připojení modulu Nauka bylo první zásadní změnou ve vzhledu ISS po mnoha letech. Z tohoto úhlu pohledu by se stanice mohla zdát jako nesmírně statické těleso. Nebylo tomu tak vždy: ISS svoji zamýšlenou podobu mnohokrát změnila, v nejednom případě dokonce „za pochodu“ – po zahájení výstavby. Dnes se podíváme na pětici modulů, se kterými bylo pro ISS vážně uvažováno. V některých případech se dokonce „stříhal plech“ a došlo k výrobě letového hardware. Všechny moduly ale mají jedno společné: nikdy se na oběžnou dráhu nevydaly.

Steven Weinberg (1933-2021)

V pátek 23. července dorazila z USA zpráva, která zarmoutila celý vědecký svět. Zemřel Steven Weinberg, jeden z nejvýznamnějších fyziků 20. století, spoluautor teorie elektroslabého sjednocení, jednoho z nejdůležitějších výsledků v dějinách fyziky. Proslul také jako průkopník nových metod v kvantové teorii pole i pokusů o kvantování gravitace, předpověď axionů, propagátor teorie velkého třesku, skvělý učitel a popularizátor vědy. Současně šlo o jednoho z posledních velikánů, kteří dokončovali standardní model částicové fyziky. Připomeňme si dnes tuto superstar světové vědy s brilantní myslí i originálními a mnohdy neotřelými názory trochu blíže.

Bill Dana coby José Jimenez

TOP 5 – křehcí supermani

Ve většině lidí profese kosmonauta evokuje téměř dokonalé lidské exempláře, obdařené výjimečnými schopnostmi a blížící se ideálu dokonalosti ve všech směrech. Od železného zdraví přes skvělé vzdělání až po neotřesitelnou mentální stabilitu. Čtenáře, který na tyto stránky zabloudil až nyní a stále má v podvědomí právě takovou představu, však musím hořce zklamat. Co se týče zdraví – samozřejmě, do vesmíru asi těžko poletí člověk po několika infarktech, ale kosmonauti rozhodně nejsou etalonem dokonalého zdravotního stavu, což už se jeden krátký seriálek na tomto portále pokusil dokázat. Ani stran vzdělání není všechno pouze černé nebo bílé. Například první sovětský oddíl kosmonautů se, až na dvě výjimky, skládal z mužů, jejichž nejvyšším dosaženým vzděláním bylo to střední, začasté ve formě učiliště. Pravda, v dalších letech se důraz na vzdělání extrémně zvýšil a nyní už se do vesmíru bez titulu v kapse coby profesionál v žádném případě nedostanete. A co se týče mentální stability, ani tam není vše natolik růžové, jak bychom čekali. A právě touto poslední „položkou“ se bude zabývat dnešní díl Top 5. Podíváme se na nejzajímavější projevy psychických problémů a osobnostní

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.