Momentus
Společnost Momentus 30. října oznámila partnerství se společností DPhi Space, jejímž cílem bude začátkem příštího roku provozovat hostovanou platformu pro užitečné zatížení švýcarského startupu.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Momentus 30. října oznámila partnerství se společností DPhi Space, jejímž cílem bude začátkem příštího roku provozovat hostovanou platformu pro užitečné zatížení švýcarského startupu.
Bulharská společnost EnduroSat oznámila 30. října další investici rizikového kapitálu ve výši 104 milionů dolarů na rozšíření své výrobní kapacity malých družic.
Čínská komerční firma StarDetect získala předběžné finanční prostředky, aby se etablovala jako poskytovatel řešení pro sledování vesmíru a družicové výpočetní techniky.
Společnost SpaceX oznámila, že vyvíjí zjednodušenou architekturu pro přistání na Měsíci a zároveň obhajuje pokrok, kterého dosáhla na lunárním modulu Starship pro program Artemis.
Saúdskoarabská telekomunikační společnost stc Group podepsala desetiletou smlouvu, která zahrnuje závazek předem splatit 175 milionů dolarů za využívání plánované vesmírné mobilní širokopásmové sítě společnosti AST SpaceMobile.
Společnost Slingshot Aerospace jedná s dalšími zeměmi o vytvoření nebo rozšíření kapacit pro sledování vesmíru poté, co prodala optické senzory Spojenému království, což je první obchod této kalifornské společnosti s hardwarem, který stojí za jejím monitorovacím softwarem.
Federální komunikační komise (Federal Communications Commission) 28. října hlasovala pro návrh na vytvoření modulární licenční linky, která by přepracovala proces podávání žádostí k družicím s cílem urychlit jejich posuzování a snížit byrokracii.
Společnost Iridium Communications plánuje v příštím roce uvést na trh malý čip, který bude chránit zařízení závislá na navigačních družicích před rušením a spoofingem. Tím posílí jednu z hlavních silných stránek operátora v pásmu L.
Společnost MTN, specialista na sítě se sídlem na Floridě, spustila službu, která umožňuje družicím Starlink provozovat součást soukromě zabezpečeného komunikačního systému. To firmám dává možnost propojit vzdálená místa bez použití veřejného internetu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Pokud bude Evropa disponovat vlastní pilotovanou kosmickou lodí, bude bezpochyby startovat z Kourou ve Francouzské Guayaně. Tato lokalita ovšem klade před případné pilotované mise nejednu výzvu. Jsou odtud vůbec zvládnutelné – a jsou tedy případné vlastní evropské pilotované lety reálné? O kosmodromu v Kourou (přesně CSG Centre Spatial Guyanais, Guayanské kosmické středisko) se v souvislosti s pilotovanými misemi hovoří už od doby projektu francouzského raketoplánu Hermés, který ve druhé polovině osmdesátých let minulého století vzala pod svá křídla ESA a následně jej několik roků intenzivně připravovala. Když byl projekt „pozastaven“, mohla jej nahradit jednodušší loď CTV (Crew Transfer Vehicle). Ani ta se ovšem nestala realitou, stejně jako pokročilejší verze „kosmického náklaďáku“ ATV, které měly vyvrcholit pilotovanou verzí. Ovšem od okamžiku, kdy se v Kourou objevily ruské rakety Sojuz používané již desítky let pro vynášení stejnojmenných lodí, se možnost pilotovaného startu velmi přiblížila. Teoreticky stačí na raketu posadit loď – a může se letět. Praxe je ale trochu složitější.
Od poloviny letošního do konce příštího roku představí Čína trojici nových kosmických nosičů CZ5, 6 a 7. Nepůjde o pouhou evoluci, ale o skutečnou revoluci: nahradí totiž prakticky všechny dnes používané kosmické rakety „Made in China“. Základem všech tří raket je nově vyvinutý motory YF100 na kerosen a kapalný kyslík. Tedy na pohonné látky, které dosud nejlidnatější země světa ve svém kosmickém programu nevyužívala. Jeho vývoj začal v roce 2000, první statické zážehy proběhly o pět let později a certifikovaný byl v květnu 2012.
Americká sonda OSIRIS-REx má odstartovat v září 2016, o tři roky později dorazí k asteroidu (101955) Bennu a odebere z něj vzorky. V roce 2021 vyrazí zpět k Zemi, kam by měla za další dva roky doručit návratové pouzdro s odebraným regolitem. Klíčovým mechanismem celé sondy bude odběrové zařízení, které se skládá z robotické paže a samotného nástavce, který zajistí nabrání vzorků. Technici postavili dva identické exempláře – jeden letový a druhý určený pro zkoušky. Samotná technika odběru vzorků je zajímavá a proto se jí budeme v dnešním krátkém článku věnovat.
Možná si říkáte co to znamená „první ostrý Orion“ – vždyť tahle kosmická loď už jednou do vesmíru letěla – vloni na podzim na několikahodinovou misi EFT-1. To byla ale pouze zkouška všech systémů – především padáků a tepelného štítu. Technici měli nasbírat data, která poslouží při konstrukci příštích lodí, které už poletí do vesmíru na delší dobu a také dál. Vůbec první ostrý start Orionu má přijít v létě roku 2018 – půjde zároveň o premiérový start rakety SLS. A právě letový exemplář Orionu pro tuto misi začne vznikat už za pár měsíců.
Jako malé dítě v cukrárně, které by nejraději ochutnalo všechny nabízené sladkosti, ale rodiče s sebou mají peníze pouze na jeden zákusek – asi tak se momentálně musí cítit NASA, která od vědeckých týmů v USA obdržela 28 návrhů na výzkumné mise. Většina se týká průzkumu měsíců a asteroidů. Letos v srpnu má kosmická agentura vyhlásit nejméně dva finalisty, kteří budou navrženi na federální grant. O rok později má být představen závěrečný vítěz, který se dočká realizace. Náš dnešní článek si klade za cíl stručně představit některé předložené projekty. A ruku na srdce – výběr to bude opravdu mimořádně těžký.
Podle původních plánů měla NASA společně s ESA připravit misi k Jupiteru. V průběhu let tato možnost padla, ale nyní se objevila další možnost spolupráce. NASA totiž Evropské kosmické agentuře nabídla, zda se nechce podílet na misi Europa Clipper konstrukcí vlastní subsondy. S vývojem a plánováním Europa Clipperu by se mohlo začít v polovině letošního roku. NASA proto zvažuje, co by mohla sonda všechno nést. Nový plán je jakýmsi připomenutím mise Cassini, kdy tato americká sonda dopravila k Saturnu evropské přistávací pouzdro Huygens, které následně přistálo na měsíci Titanu. Spolupráce by byla i stylová, protože by se díky ní Evropa dostala k Europě.
Včera jsme Vás informovali o nezadržitelně se blížícím konci americké sondy MESSENGER, která už čtyři roky pracuje na oběžné dráze planety Merkur. Dnes se podíváme do budoucnosti. Evropská a japonská kosmická agentura totiž už několik let chystají společnou misi Bepi-Colombo, která měla k Merkuru vyrazit v roce 2016. Kvůli zpoždění v dodávce se ale nyní start přesouvá na začátek roku 2017. BepiColombo se skládá ze tří částí – evropské sondy Mercury Planetary Orbiter, japonské sondy Mercury Magnetospheric Orbiter a společného přeletového modulu, který je vybaven iontovými motory.
Všem pravidelným čtenářům našeho portálu je dobře známo, že NASA se v posledních letech snaží transformovat z rutinního dopravce na nízkou oběžnou dráhu Země v agenturu, která by opět chtěla hrát první ligu v průzkumných pilotovaných výpravách za hranice zemského gravitačního pole. Tato lákavá budoucnost však doposud není jasně načrtnutá a všude se stále setkáváme s frází, že „američtí astronauti budou létat k asteroidům a jednou i k Marsu.“ Jenže jednou kdy? Bohužel pro tu druhou část fráze doposud neexistují žádné konkrétní plány ani finanční podpora. Zraky všech se tedy nadějně upírají alespoň k oné misi k asteroidu. Ovšem i ta za posledních pět let doznala několika změn k horšímu a její financování doposud také není jisté. Poslední změna nastala jen před několika dny. V dnešním článku se tedy podíváme na tento projekt známý pod názvem Asteroid Redirect Mission neboli ARM.
Pokud se nestane nic mimořádného, uvidíme americké rakety Delta startovat už jen 15x. Z toho dva starty připadají na starou dobrou Deltu II, pět patří naopak nejsilnější verzi Delta IV Heavy a zbývajících osm startů proběhne v podání Delty IV. Pak éra těchto raket skončí a Delty se odeberou na zasloužený odpočinek. Společnost ULA, která je provozuje, totiž zjistila, že se jí více vyplatí vsadit na nový nosič, jehož jméno může vybírat internetová veřejnost. Delty budou létat do roku 2020, ale už dnes víme, o jaké náklady se bude jednat.
„Všichni poletí na kosmickou stanici, jeden z nich se projde po Měsíci,“ sliboval při představování nového evropského oddílu kosmonautů ředitel ESA Jean-Jacques Dordain. S Měsícem se trochu zmýlil, což ale bylo dáno veletočem v americké kosmonautice o rok později. S cestou na kosmickou stanici ale zřejmě ne: všichni členové oddílu ji už mají za sebou, jsou na ISS nebo se na cestu intenzivně připravují. A první z nich se dokonce začal připravovat k druhé návštěvě této základny. Ale hezky popořádku. Jako první ze šestice dostal příležitost ochutnat slasti i strasti stavu beztíže italský kandidát Luca Parmitano: letěl v lodi Sojuz TMA 09M od 28. května do 11. listopadu 2013 a byl členem 36./37. základní posádky. „Proslavil“ se především tím, že se mu během druhého výstupu do otevřeného prostoru dostala do přilby skafandru voda – a on se (ne vlastní vinou) málem utopil.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.