Na Měsíc s posádkou se nelétá každý den a popravdě řečeno na světě jsou generace lidí (mezi ně patří také autor), které podobné dobrodružství nepamatují a znají ho pouze z vyprávění a knih. Možná třeba za 100 let budou lunární výpravy zcela běžné, ale jen jedna mise bude navždy tou první a právě tu si v uplynulých dnech připomínal doslova celý svět a ani Česká republika nebyla výjimkou. V českých krajích probíhaly nejrůznější přednášky a připomínkové akce, ale nejvýrazněji se do oslav úspěchu veleúspěšné mise Apollo 11 zapojila Praha, která mimo jiné nabídla velmi netradiční způsob připomenutí, který stejně jako pilotované mise na Měsíc, nejsou k vidění každý den.

Snad každý fanoušek kosmonautiky si nějak připomněl 50 leté výročí slavného a prvního přistání člověka na Měsíci a ani já jsem nebyl výjimkou. Oslovila mě akce – Moon 50: Zpátky na Měsíc, která probíhala o víkendu 20 a 21. července v Praze na Žižkově. Osobně jsem se rozhodl využít až druhý, nedělní termín, protože 20. července jsem si onen slavný okamžik chtěl připomenout přeci jen v soukromí a vlastním způsobem.

Za víkendovou akcí Moon 50: Zpátky na Měsíc stojí iniciátoři: Filip Liška, Ondřej Boháč, František Pecháček, Marek Vocel, Martin Kotas, Evžen Hart, Roman Dušek, které spontánně napadlo uspořádat tuto jedinečnou akci a díky tomu měli návštěvníci jedinečnou možnost oslavit tuto průkopnickou událost v lidských dějinách naprosto netradičním způsobem. Již při pohledu na Žižkovskou věž jistě nejednoho fanouška raketové techniky napadne, že v jistých ohledech připomíná raketu. Není tedy v Praze snad ideálnější plochy k projekci a simulaci startu rakety Saturn V, která měla ve skutečnosti 110 metrů a průměr 10 metrů, jako právě zde. Nutno říct, že jsem byl velmi mile překvapen. Ještě před samotným finále v areálu pod věží probíhal doprovodný program, který moderoval Jakub Kohák, který se úkolu ujal se ctí. Od 19:00 hodiny se v amfiteátru u Žižkovské věže vystřídala řada zajímavých hostů, jako například: Petr Kulhánek, Marek Aldorf (ESA BIC Prague) nebo  Jan Spratek (Vzdělávací kancelář Evropské kosmické agentury ESA) a další. Show hudebně doprovodila skupina The Breakers, která hrála známé hity jako např. Johnny B. Goode od Chucka Berryho nebo I Feel Good od Jamese Browna a přispěla dobré náladě v místě „startu“.

Akci minimálně v neděli doprovázelo i povedené počasí a čím více se blížilo vyvrcholení celé akce, které mělo vypuknout přesně ve 22:17, tím více bylo cítit i vzrůstající napětí. Hloučky lidí postupně hledali nejlepší místo s výhledem na čelní pilíř mohutné, 216 metrů vysoké televizní věže, která se za pár okamžiků měla, alespoň na chvilku, proměnit na slavnou startovací rampu 39A na mysu Canaveral.

Pár minut před zahájením projekce už měl každý své místečko a šeptavé rozhovory tisíce lidí pod lampami „dokreslovaly“ atmosféru – a pak se setmělo. Umělé osvětlení po celém areálu bylo bez upozornění vypnuto a zraky přihlížejících se zvedly k věži. Ještě před samotnou projekcí se však událo něco, na co jsem nebyl připraven. Napravo od vysílače se na obloze objevila světelná tečka, která se pomalu pohybovala k jihu a postupně se rozjasňovala. Bylo mi hned jasné, že se jedná o přelet Mezinárodní kosmické Stanice (ISS) a načasovaní nemohlo být lepší. Přiznám se, že jsem pociťoval silný nával emocí a tento okamžik si budu pamatovat opravdu dlouho. Šum v okolí mi navíc prozrazoval, že nejsem sám, kdo si úkazu všiml. Bohužel jev mnozí považovali, v lepším případě za dron nebo obyčejnou družici, a v tom horším dokonce za UFO. Nicméně na větší debatu nebyl čas, protože z reproduktorů se ozvala dramatická hudba, která zahájila asi 15 minutovou podívanou.

Na pilíři se objevila silueta rakety Saturn V doprovázená potleskem a pokřiky údivu přítomných a když se z reproduktorů ozvaly první tóny Dvořákovy Novosvětské symfonie – šel jsem téměř do kolen. Na okamžik jsem přestal vnímat své okolí a ocitl se v Americe před 50 lety. Došlo k odklopení obslužných ramen a hlasatel hlásil 20 sekund do startu. Na řadu přišlo známé odpočítávání a Žižkovem zaburácel hřmot 5 raketových motorů F1 ze záznamu a potlesk a ohlasy se ozvaly ten večer podruhé, nikoli však naposledy. Raketa pokračovala ve zkráceném letu a došlo i na ukázku oddělení jednotlivých stupňů. Podívanou doprovázely i doprovodné efekty.

Projekce pokračovala až k Měsíci, kde jsme byli svědky simulace přistání první posádky na jeho šedém a nehostinně působícím povrchu. Po dosednutí se opět ozval potlesk, který ukončila slavná slova Neila Armstronga a na věži se objevila známá fotografie stopy v měsíčním prachu, která je dodnes jedním ze symbolů programu Apollo. Tato fotografie podle mého názoru perfektně reprezentuje myšlenku dobývání vesmíru člověkem – druhem, jenž na planetě Zemi není dlouho a kterého právě charakterizuje vzpřímená chůze a který po sobě zanechává stopy všude tam, kam pronikne. Objevitelské výpravy, které vyvrcholily oním krokem na povrch Měsíce, který jakoby nám měl připomínat, že je to touha člověka po poznání, jeho zvědavost a odhodlání, ne krutost a nenávist, co nás vede k vznešenějším cílům.

Velkolepá projekce skončila přistáním posádky ve vodách oceánu za doprovodu posledního velkého potlesku, projevů štěstí a hrdosti. Momentů, které by skutečně spojily celé lidstvo v jeden celek je v historii opravdu velmi málo. Většinou to ovšem bylo vyvolané utrpením světových válek a následnou solidaritou nebo například právě objevováním vesmíru. Jsou chvíle na které se zkrátka nezapomíná a myslím, že podobně to cítila i většina přítomných. Po skončení se na Žižkově opět rozsvítila světla. Na pilíři vysílače zůstal Saturn V a svět jakoby se vrátil opět do své všednosti. Celý program byl poté zakončen v amfiteátru, kde byl promítán dokument: Poslední člověk na Měsíci. Za sebe musím vyseknout obrovskou poklonu pořadatelům a iniciátorům celé akce a věřím, že na tento zážitek budou přítomní ještě i po letech vzpomínat stejně jako já.

Zdroje informací:
https://www.moon50.cz/

Zdroje obrázků:
https://www.facebook.com/zpatkynaMesic/
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/