Tento čtvrtek mělo dojít k prvnímu letu ruské zásobovací lodi Progress po takzvaném superrychlém letovém profilu. Loď měla u Mezinárodní kosmické stanice zadokovat už 3,5 hodiny po startu. Doposud se používal rychlý letový profil v délce trvání šest hodin. Ke startu nakonec nedošlo a v náhradním termínu stanoveném na tuto sobotu bylo nakonec řečeno, že se poletí delším dvoudenním profilu a premiéra rychlejšího profilu se odkládá. To ale nebrání tomu, abychom se na tento zajímavý manévr nepodívali blíže. Možná někoho překvapí, že let k cílovému tělesu v délce trvání 3,5 hodiny není vůbec rekordní. Více už v článku.
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Premiérovou misí, která měla vyzkoušet superrychlý profil, měl být Progress MS-07. Předpokládalo se, že poté, co Rusové nasbírají zkušenosti na nákladních lodích, ulevilo by se i posádkám, které by místo šesti hodin začaly k ISS létat jen 3,5 hodiny. Stísněné podmínky na palubě Sojuzu a šest hodin naplněných prací a správným naváděním lodi jsou vyčerpávající. Posádky by tak rychlejší lety uvítaly, uvidíme tedy, kdy se jej nakonec dočkají. Jisté je, že tento profil letu nebude vyzkoušen při misi Progress MS-07, který zaznamenal před startem technické obtíže a v sobotu se poletí „postaru“. Uvozovky jsou na místě, protože ještě před pěti lety se k ISS létalo dva dny. Navést totiž loď ke stanici je poměrně náročné a vyžaduje postupné navyšování oběžné dráhy a rychlosti podle známých zákonů pohybu po orbitálních drahách a to s extrémní přesností. Rychlejší lety k ISS byly umožněny zejména vylepšením navigačních schopností rakety Sojuz a mnohem propracovanějším plánováním.
V roce 2012 se poprvé vyzkoušelo letět k ISS jen 6 hodin, což zahrnuje pouze čtyři oběhy kolem Země. Během těchto čtyř oběhů proběhly pečlivě naplánované zážehy motorů lodi, která tak postupně upravila svoji dráhu a dostala se k ISS. Před rokem 2012 se létalo k ISS po dráze, která zahrnovala 34 oběhů kolem Země, více jednotlivých zážehů a dobu dvou dní, než se loď setkala se stanicí. Tento letový profil využívaly jak Sojuzy, tak i raketoplány. Nicméně v minulosti bylo možné doletět k cílovému tělesu, nebo ke stanicím i podstatně rychleji. Třeba za hodinu a půl. Proč to tehdy šlo a dnes ne? Odpověď je jednoduchá. Nyní chceme, aby stanice na oběžné dráze mohly zůstat delší dobu. Více níže.
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Pojďme se podívat na několik rekordů z minulosti. Průkopníky rychlých setkání byly lodě Gemini. Už v roce 1965 došlo k úpravám plánů letu Gemini 6, která se původně měla setkat s pasivním tělesem Agena. To bylo však při startu zničeno a pro misi byl nalezen náhradní program, který spočíval s pasivním setkáním s lodí Gemini 7. Loď Gemini 7 a Gemini 6a se setkaly už 6 hodin po startu šestky. To bylo umožněno tím, že Gemini 7 měla poměrně nízkou oběžnou dráhu, která byla vhodná pro tak rychlé setkání. Naprostý rekord v rychlém setkání v pilotovaném režimu však připadá misi Gemini 11, která se setkala s pasivním tělesem Agena již 94 minut po startu.
Pokud bychom se podívali na sovětskou stranu, nalezli bychom zase rekordy v setkání dvou nepilotovaných těles. V roce 1968 došlo k letu dvou lodí označovaných jako Kosmos 212 a 213. Šlo o testovací lety nepilotovaných Sojuzů. Kosmos 213 dorazil ke Kosmosu 212 už 47 minut od startu!
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Poté, co skončil závod o Měsíc, začala stavba orbitálních stanic. K různým typům sovětských Saljutů se létalo po různých profilech, které byly většinou v řádu hodin. K americkému Skylabu využívala Apolla osmihodinový letový profil. Teprve až u Miru a následně u ISS se přistoupilo k dvoudenním letům.
Jak je možné, že dříve docházelo k tak rychlým setkáním s cílovým tělesem? Jak už bylo naznačeno výše. Aby mohlo dojít k tak rychlému setkání, je potřeba, aby cílové těleso mělo poměrně nízkou orbitální dráhu a v ideálním případě, aby bylo aktivně navedeno pro setkání. To samozřejmě od stanic vyžaduje létat blíže zbytkům pozemské atmosféry a využívat cenné palivo pro aktivní přípravu na přílet lodi. Pokud jde o setkání pilotovaných nebo nepilotovaných menších těles, jako byly například zmíněné nepilotované Sojuzy, byly jejich dráhy hodně nízko, například jen kolem dvou set kilometrů nad Zemí. Dnes však vyžadujeme od stanic, aby dlouhodobě obíhaly ve vesmíru a šetřily se svými zdroji. ISS se tak pohybuje ve výšce čtyř set kilometrů, kam se už létá o poznání náročněji, ať už z pohledu energetické, anebo navigační náročnosti. Když byl zprovozněn Mir, který měl být dlouhodobou, těžkou stanicí, byl zaveden dvoudenní letový profil. Ten pak přebrala i ISS. Teprve až v poslední době se natolik zlepšily schopnosti nosné rakety Sojuz, že se mohly letové profily zkrátit.
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Vývoj rychlého, šestihodinového letového profilu začal ve společnosti RSC Energia v prvních letech 21. století. Cílem bylo uskutečnit první lety v roce 2010. Výhody rychlého profilu letu byly celkem významné a šlo zejména o fyziologii posádky. Zkrácení pobytu ve stísněném prostoru Sojuzu udržuje posádku aktivní a bdělou, schopnou správně konat všechny úkoly. Dle výzkumů totiž vyšlo najevo, že asi šest a až osm hodin po startu prožívá lidský organismus nával euforie z toho, že po letech strávených výcvikem, se konečně lidé dostali do vesmíru. Po této době se skoro u všech subjektů začínaly projevovat problémy spojené s adaptací lidského těla na stav mikrogravitace. Nevolnost a únava bývala v Sojuzu umocněná právě jeho nepohodlím a stísněností. Následky vesmírné nevolnosti se ostatně mnohem lépe řeší v pohodlí ISS.
Z technického hlediska je zase významná úspora pohonných látek. Zatímco spotřeba paliva určeného pro změny dráhy a setkání se stanicí zůstává stejná jak u dvoudenního, tak i u šestihodinového letu, spotřeba pohonných hmot pro orientační systém lodě je významná. Dle zkušeností se díky významnému zmenšení zážehů nutných pro orientaci lodě dosáhlo ušetření až 20 kilogramů potřebného paliva pro orientační motory.
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Když se s vývojem rychlého profilu letu začalo, bylo jasné, že změny musí potkat zejména raketu Sojuz. Její úkol totiž během rychlého profilu spočívá v tom, že musí Sojuz, nebo Progress umístit na předem danou dráhu co možná nejpřesněji. Loď pak musí být schopná zorientovat se hned při prvním oběhu Země, a pokud je vše v pořádku, tak využít přednastavené a dopředu vypočítané parametry pro první zážeh, který probíhá už na začátku druhého oběhu. Dříve se po navedení na orbitu začala zjišťovat skutečná dráha, na které je loď a teprve tehdy mohlo dojít k dopočítání správné orientace a zážehu lodě. Během třetího oběhu dělá pak loď poslední manévr před tím, než začne automatické stíhání lodi se stanicí. Posádka tak musí pracovat přesně podle plánu, stejně tak musí raketa i loď dosáhnout co nejpřesnějších parametrů dráhy. Důležité je samozřejmě i načasování samotného startu, který má okamžité startovní okno udané tak, aby výsledná dráha co nejvíce odpovídala potřebným vypočítaným parametrům. Tak to platí u Sojuzů, například raketa Atlas 5 zase disponuje značným přebytkem energie a je v půlhodinovém startovním okně schopna korigovat změnu polohy dráhy delším chodem jejího horního stupně. To však není možné u Sojuzu.
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Rusko disponuje velmi výjimečnou možností, jak takový nový a náročný systém letu vyzkoušet. Díky prakticky shodné konstrukci lodi Sojuz a Progress, se mohl tento rychlý letový profil zkoušet nejdříve na nepilotovaných lodích, kde docházelo ke sbírání zkušeností před tím, než byl vyzkoušen během pilotovaných letů. První Progress, který letěl po rychlém profilu, byl v srpnu 2012 Progress M-16M. Následovaly ještě dvě nákladní mise Progressů v roce 2012 a 2013, než bylo usouzeno, že nyní je řada na pilotované lodi. První pilotovaný Sojuz, který tento let vyzkoušel, byl Sojuz TMA-08M s posádkou tvořenou Pavlem Vinogradovem, Alexandrem Misurkinem a Chrisem Cassidym. Další tři lety Sojuzů proběhly také po rychlém profilu, až Sojuz TMA-12M musel po chybné orientaci lodě při prvním oběhu využít standardní dvoudenní letový profil. Při tomto letu byly vyzkoušeny krizové mechanismy, které dokázaly bez problémů změnit dráhu z rychlého na pomalý letový profil.
Od té doby se používá rychlý letový profil přednostně, až na několik výjimek, kdy letová geometrie při startu nebyla vhodná pro rychlý let. V této době však již probíhaly práce na přípravě rychlejšího profilu letu, který by vyžadoval jen tři oběhy Země před spojením. Aby ho bylo možné dosáhnout, musela být zprovozněna raketa Sojuz ve verzi 2-1A, která disponuje velmi přesným navigačním počítačem, schopným vynést těleso na velmi přesnou předem stanovenou dráhu. Tímto přesným navedením dokáže raketa eliminovat dva korekční manévry během druhého obletu Země a tím vlastně jeden oběh ušetřit.
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Uvažovalo se však i dvou orbitovém letovém profilu, kdy by posádka zadokovala se stanicí asi za dvě a čtvrt hodiny po startu. Ten by však využíval poněkud komplexnější přístup včetně změny orbitálního sklonu během letu rakety a tím zmenšení příletového úhlu lodě a stanice. Popřípadě by se z ISS muselo stát aktivní těleso. Kdybychom nechtěli využít stanici a její úpravy dráhy, znamenalo by to zase enormní nárůst spotřeby paliva u Sojuzu, což není praktické a proto se zatím s dalším zkracováním doby přeletu k ISS nepočítá. Nicméně v případě budoucích upravených lodí Progress a Sojuz, které budou disponovat pokročilým navigačním systémem využívajícím družicových navigací, by takový letový profil připadal k úvaze. Bude však znamenat trochu vyšší spotřebu paliva a perfektní korekční manévry hned při prvním oběhu Země, který pak vyústí při druhém obletu k automatickému příletu a dokování se stanicí. Dále bude nutný i vylepšený automatický dokovací systém KURS, který dokáže lépe korigovat případné výraznější vektorové změny dráhy při dokování.
Nástup rychlejšího, tří a půlhodinového profilu pro pilotované lodě závisel zejména na úspěchu Progressu MS-07. Nicméně kvůli špatným parametrům dráhy v sobotu, kdy má proběhnout náhradní start, nebude při tomto letu zkrácený interval využit. Budeme si tak muset ještě nějaký čas počkat, než se bude využívat u pilotovaných lodí. Nyní už ročně létají jen tři nákladní Progressy k ISS místo původních čtyř a dosavadní zkušenosti říkají, že právě tři ověřovací lety nepilotované, jsou vhodné pro nasazení pro pilotovanou loď. Bude tak ještě nějakou dobu trvat, než se posádky dočkají dalšího zkrácení letu z šesti hodin na tři a půl.
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Zdroje informací:
http://spaceflight101.com/
Zdroje obrázků:
http://spaceflight101.com/…/wp-content/uploads/sites/186/2017/10/5556174159sp1.jpg
http://spaceflight101.com/progress-ms-07/wp-content/uploads/sites/186/2017/10/s66-54585.jpg
http://spaceflight101.com/…/wp-content/uploads/sites/186/2017/10/mir_1200x1173.jpg
http://spaceflight101.com/…/wp-content/uploads/sites/186/2017/10/atlas-v-oa-windows.jpg
http://spaceflight101.com/…/wp-content/uploads/sites/186/2017/10/1458051_orig.jpg
http://spaceflight101.com/…/wp-content/uploads/sites/186/2017/10/iss4orbitprofile.jpg
http://spaceflight101.com/…/wp-content/uploads/sites/186/2017/10/iss037e000026.jpg
http://spaceflight101.com/…/wp-content/uploads/sites/186/2017/10/twoorbitprofile.jpg
http://spaceflight101.com/…/wp-content/uploads/sites/186/2017/10/twoorbitangles.jpg
http://spaceflight101.com/…/wp-content/uploads/sites/186/2017/10/photo_10-05-14.jpg
Díky za článek. To si tak člověk uvědomí, jak neuvěřitelně moc KSP rozmazluje tím, že vždy přesně víme kde ta loď je a jakou má oběžnou dráhu 🙂
Díky za pochvalu a naprosto souhlasím s tím KSP 🙂
Co je KSP?
Kerbal Space Program je hra – simulátor, kde máte možnost stavět rakety a létat s nimi na oběžnou dráhu, k jiným tělesům, provádět pozemní průzkum jiných těles, stavět letadla pro atmosféru a tak dále. Je to jedna z nejpropracovanější simulací s kosmonautickou tématikou, která je zároveň hratelná i pro běžné uživatele.
Tak Dušane,dnes nejenom 5hvězdiček,ale i speciální poděkování za článek,který vysvětlil problematiku rychlých a super rychlých drah velice srozumitelně a teď je to jasné jak facka!Děkuji!A děkuji i za další tvou práci pro nás fandy,články,živé přenosy,krátké zprávy,odkazy,prostě mě přijde,že už se tvoje práce stala rutinou,kterou bereme jako samozřejmou,ale není to tak a poděkování s hvězdičkou si zasloužíš!Moc sem nepíšu,ale každý den je Kosmonautix první stránka,kterou čtu po puštění PC a vracím se sem několikrát za den,jsem skutečně závislák na vesmíru a tohle je to pravé,proto jsem se dnes tak rozkecal,ale přišlo mě to nějak potřebné,když si vzpomenu,jak to bylo před Kosmonautixem!Díky moc!
… zrovna tento článek psal pan Houška 😉
Většina poděkování skutečně patří Dugimu a on si to jistě přečte. Za drobnou pochvalu za tento článek jsem vděčný a jsem rád, že se vám líbil a text byl k pochopení. 🙂
Lukáši omlouvám se ,že jsem přehlédl tebe jako autora tohoto článku!Samozřejmě děkuji tobě,ale to ostatní,co jsem napsal o Dušanovi a kosmonautixu platí rovněž!Asi v mém případě opět stařecká demence,promiň mě to,Lukáši!
Vůbec se není za co omlouvat. Vždyť Dugi tu píše 90% článků a skutečně mu patří velká poklona za to, že si tu i my ostatní můžeme vzít prostor a předávat náš zájem dál 🙂 Pochvaly si vážím a jsem rád, že se článek líbil. 🙂
Moc poučný článek. Děkuji.
Rádo se stalo, jsem rád, že se líbil. 🙂
velmi poučný, děkuji 🙂
Uz vime proc doslo k odkladu startu progressu MS-07?
Vyšetřovací komise pracuje – řekl Rogozin
Rychlý setkávací profil používal také lunární modul po startu z Měsíce, který už beztak držel podmínky pro dva lidi dlouho. Třeba u Apolla 15 se lunární modul spojil s velitelským ani ne 2 hodiny po vzletu z měsíčního povrchu.
Zajímavé, tohle jsem si tak nestudoval, ale fakt zajímavé. Asi tam hraje roli nepřítomnost jakékoliv atmosféry, kromě nepatrných zbytků, tj, z toho plynoucí možnost velmi nízkých oběžných drah a nutnost nižších delta V a I orbitální rychlosti.
Navíc pokud se nepletu, tak počínaje Apollem 14, kdy se začalo přistávat do zajímavějšího horského terénu, se velitelská loď naváděla na dráhu s nejnižším bodem opravdu „kousek“ (pár desítek km) nad Měsícem, aby měl LM po oddělení více paliva pro výběr vhodné a bezpečné lokality, takže velitelský modul opravdu nelétal nějak moc vysoko. Ještě by mě zajímalo, jestli astronauti na povrchu mohli pozorovat jeho přelety, jako v seriálu Ze Země na Měsíc ale tomu moc nevěřím 🙂
Serial mám teď nakoukaný hodně, to byl můj nejoblíbenější pořad minulý měsíc. Vím, že tam zmiňovali, že R. Gordon vidí Intrepid ve sněhulákovi a logicky mohli astronauti vědět, že je nad nimi, když s nimi komunikoval, ale že by zmiňovali výslovně, že ho vidí, si nejsem jistý.
Ale jestli ho mohli vidět, těžko říct, asi záleží, jaká byla výška Slunce na nad obzorem, po jaké orbitě je míjel, a jak moc stínily ty ochranné filtry na přilbě, mohlo to být klidně jen na 20°výseku na obloze. My to ve 300-400km ty satelity vidíme. Nad nimi to mohlo prolétat já nevím I 50-60km vysoko, možná to vidět mohli.
Jinak nebylo to až od Apolla 15, když přešli na mise typu J? Ikdyž, možná už od té 14, přeci jen vezli ten vozík s inštrumenty, a každé kilečko nákladu se ve výsledku projevovalo tím, že měli palivo na kratší dobu letu.
Úžasná hláška: takže vy chcete vyměnit palivo za hrábě? Jo.
Bohužel jsem neslyšel, že by opravdu astronauti na povrchu Měsíce pozorovali velitelský modul, to mohla být asi jen ilustrační scéna v tom seriálu. Gordon měl hledání Intrepidu v popisu práce, protože měl po přistání kolegů na Měsíci nahlásit, jak asi daleko sedli od sondy Surveyor, což se mu také podařilo, třeba Collins Eagle přes teleskop nenašel, ač se o to snažil.
Jinak schválně jsem si našel ty orbitální parametry: periselenium Apolla 12 bylo 101 kilometrů vysoko, periselenium Apolla 14 už jen 16,9 km nad povrchem. Takže to asi souviselo s přechodem na přistávání v horském terénu, kde už pilot musí pořádně zvažovat a hledat dobré místečko, na což potřebuje více paliva. Podobnou „pomůcku“ mělo v plánu i Apollo 13.
K superrychlému spojení – Kosmolenta.ru:
– v okamžiku startu se musí ISS nacházet na přesně daném místě na orbitu
– hned po dosažení orbitu musí kosmická loď předat své parametry na spojovací stanici na Vostočném
– pokud parametry vyhovují balistickým předpokladům, začne se provádět program rychlého (dvouoběhového) spojení
– v opačném případě se přechází na dvoudenní spojení (34 oběhů)
Jinak souhlasím s ostatními, moc hezky sepsáno. Sice už to párkrát zmiňoval rovněž výše zmíněný Dugi při přímých přenosech, ale vidět to s obrázky je o dost víc, a lépe a podrobněji rozepsané.
Jen bych zmínil jedinou věc, od 89 roku sem s azbukou trošku na štíru, zkrátka jsem ji tenkrát úmyslně zapomněl, tj, moc si ty ruské rozbory v obrázcích nepřeložím. To však neubírá určitě článku na zajímavosti. Teoreticky existuje mě tak napadá druhá loď, která si může nacvičit richly přílet na ISS a používat ho pro pilotované lety. Crew dragon v nákladní verzi. Jestli však o něčem takovém přemýšlejí, nemám tušení. Ale tady by asi požadavek musel vzejít od NASA.
PS: ze sojuzu mám vždy klaustrofobii :-).
Tak Dragony budú de fakto ešte identickejšie ako Soyuz a Progress no neviem, Dragon bude o poznanie pohodlnejší či vôbec bude potreba rýchly profil 😀 No SpaceX bude podľa mňa určite chcieť rýchle „stretávky“ čo bude potrebné pre tankovanie lodí systému BFR.
No ona už kdesi psala Samantha, že někdy je možná lepší ten dvoudenní let než ten krátký 6 hodinový. Při tom doudenním se můžete už po půl hodině po startu vysoukat ze skafandrů a jen tak v „teplákách“ se protáhnout a odpočinout natažení v obýváku – orbitálním modulu. To ovšem v případě 6 hodinového letu nemůžete a musíte vegetovat ve skafandrech usazení v sedačkách. Ale stejně nechápu, proč by to protažení a zacvičení si v orbitálním modulu nešlo ralizovat i u toho 6 hodinového letu.
Na NASASpaceFlight psali, že kosmonauti vstupují do orbitálního modulu i během 6hodinového letu ke stanici.
Aha. No tak v tom případě teda toho prostoru mají k dispozici víc než třeba starliner a nebo než bude prostoru v Dragonu.
Tady bych asi hadal za prve cas na svleknuti a obleknuti, za druhe letove manualy a pravidla, kdy ja nevim zazehy se smi delat jen ve skafandru. A u toho dragonu bych si dokonce dovolil hadat, ze mozna pro naklad to muze byt dulezitejsi nez pro posadku. Ikdyz jeste me napada jedna zminka v jedno clanku, ze spacex jeste nema perfektne vychytane navadeni na drahu druhym stupnem jako ULA, takze nemuze nektere naklady stale vynaset. Ale zde se uz fakt muzu mylit, toto si vzpominam jen matne.
Profesionální práce se najde i na amatérském webu (jak zdejší společenstvo nazývají pánové z Kosmoklubu). A 100x lepší článek od amatéra než věčné nudné mlčení profesionálů.
Dobrý večer,
vaší pochvaly si velmi vážím, za celou redakci našeho amatérského webu děkuji. A samozřejmě čest odborníkům z Kosmoklubu. 🙂
Ne. Super rychlý, ale superrychlý. Ne půl hodinová, ale půlhodinová. Naučte se česky. Kolikrát vám to mám ještě napsat?
Chybu muze udelat kazdy a zaroven si ovsem nemyslim, ze je to to nejdulezitejsi v clanku. Kdyby to byl profi server, kde jsou redaktori placeni, tak by to byla jina situace. Vite, jestli si mam vybrat mezi clankem s takovymi chybami, nebo ho nemit, volim clanek. A pro hlaseni chyb je tu pod clankem tlacitko. A uvedomte si, ze to pisi nadsenci do kosmonautiky a ti vetsinou nestudovali jazykovedu. Tak zkuste priste mene odsuzujici stanovisko.
1) Nemyslím, že by to bez chyb nešlo. Volba snad nestojí – článek buď vyjde s chybami nebo vůbec. Může vyjít i bez chyb, jak řada autorů pravidelně dokazuje.
2) Na to aby člověk mluvil/ psal správně česky stačí základní škola a samozřejmě především chtít.
3) Vymlouvat se na to, že je to buď amatérský web (to si myslím už dávno není, minimálně pro Dušana to je profesionální věc) nebo že když píšu o odborné problematice, tak na slohu nezáleží mi přijde jako výmluva. Praxe vás naučí jak je slohová stránka důležitá… vždy a všude.
4) Dneska máte k ruce spoustu nástrojů na opravy (sám je při psaní zdejších článků zhusta využívám), opravit si článek tak není otázkou času nebo znalosti. Jde jen o to chtít. A taky o sebeúctu.
Chápu, co píšete, ale vzhledem k tomu, že dělám hodně věcí zároveň a Kosmonautix a psaní článků je jedna z nich, nejsem bez oprav schopen doladit věc na 100%. To se dá u knihy, nebo díla, které vzniká dlouho. Na článek je vždy jen pár hodin a musí se jít dál.
Navrhuji proto buďto mé články nečíst, protože je vysoká pravděpodobnost, že tam něco zapomenutého bude. (Což je dle mého špatná možnost) Anebo občas místo rozebrání toho, proč je to špatně, nahlásit chybu a jako ve všech případech se postarám(e) o nápravu. Na rozdíl od normálních webů všechny připomínky čtenářů zaznamenáváme a pracujeme s nimi.
Amatérský web mimo jiné znamená, že ho píší lidé po chvílích ve svém volnu. Redaktoři z jiných webů píšou své články v rámci své pracovní doby. My je píšeme mezi návratem z práce a večeří, místo spánku a tak různě. A i když bych si přál, abych měl čas na zevrubnou několikerou kontrolu, tak tomu tak nikdy nebývá.
Psát však nepřestanu ani proto, že vy si myslíte, že by to tak možná bylo lepší. Popularizace vědy a předávání čerstvých informací je mým koníčkem a dělám ho čistě z důvodu toho, že si přeji, aby lidé věděli, co se v kosmonautice děje. Podobný přístup vyžaduje jistou dávku kompromisu. Svoji práci odvádím, jak jen nejlépe umím za daných podmínek. A i když jsem si vědom toho, že nejsem zdaleka perfektní, věřím, že alespoň něco, co předávám dál, pomáhá někomu v objevování nových a aktuálních zákoutí kosmonautiky. A samozřejmě se vždy snažím zlepšit a to i po gramatické stránce.
Více se k tomuto nechci vyjadřovat. Vážím si těch, kteří upozornily na chyby a okamžitě jsem je opravil. Napříště místo tohoto vysvětlování, budu raději psát zase nějaký článek. Zavděčit všem se nemohu, za to se omlouvám. Díky za zajímavou diskuzi. 🙂
Máte to špatně.
Nepište: „Ne. Super rychlý, ale superrychlý …“.
Pište: „Ne super rychlý, ale superrychlý …“.
Copak neumíte česky?
Dobrý večer pane Jaroslave Zelený a maro. Děkuji za vaše dobře mířené rady a je mi líto, že jste tak rozhořčení. Snad vám spraví náladu skutečnost, že jednak je v článku už chyba na váš popud upravena a druhak se pod každým článkem nachází tlačítko „nahlásit chybu“, které můžete využít pro nahlášený podobných záležitostí a neplevelit tak diskuzi přímo pod článkem. Vážím si vašich postřehů a pokusím se vás příště tolik nečílit. 🙂
Mějte pěkný večer. 🙂
Maro je v tom nevinně Luky 🙂 Stačí si to pořádně přečíst. Spíše se tě zastal. Reagoval na pana Zeleného.
Článek je skvělý a tímhle bych se vůbec netrápil.
Jsem to pěkně popletl. Každopádně platí to, že článek je opraven a jsem rád, že byla chyba odhalena. Díky takové spolupráci mezi čtenáři dokážeme články pěkně vylepšit. 🙂