Průzkumu Sluneční soustavy dominují robotické mise. Nepřestáváme žasnout nad možnostmi a výsledky, které nám předvádějí roboty a automaty na Marsu, u Jupitera a Saturnu a nejnověji u Pluta a dokonce na kometě. Za automaty vždy do vesmíru pronikaly lidské posádky a pořád vše nasvědčuje tomu, že tento trend nadále trvá. Po zemské orbitě a měsíčním povrchu se stal Mars příští metou, ke které, byť trochu krkolomně, pilotované lety spějí. Část debaty se dnes točí kolem strategie jak na Mars „zaútočit“, přičemž v centru pozornosti stojí dva postupy – Přímý a Postupný – ve „fázích“.
Zdroj: http://www.astropardubice.cz/
Stará škola
Přímým postupem dosáhli Američané Měsíce. V krátkém čase – prezident Kennedy vyhlásil let na Měsíc za národní cíl 12.září 1962 a 20.července 1969 přistálo Apollo 11 v Moři Klidu -, s omezeným prostorem pro testování a velkými nároky na zdroje.
Hrubým pohledem by se mohlo zdát, že mezi letem na Měsíc a Mars není zase až tak velký rozdíl. Jsou to oba „světy ve vesmíru“ za hranicí naší planety. Mars je jen o něco dál, takže prostě natankujeme víc paliva a vezmeme víc zásob. Scénář pro Měsíc použijeme i pro Rudou planetu.
Mějme však stále na paměti, že vesmír je pro nás navzdory svému kouzlu velmi nepřátelské prostředí. Technologie pro pilotované lety je proto velmi složitá a navíc pracuje v extrémních podmínkách. Možná občas zachytíte informaci, že ta či ona automobilka svolává svá auta do servisu kvůli konstrukční chybě. A to auta vyrábíme déle než jedno století, ve srovnání s kosmickou lodí se jedná o jednoduché stroje, ročně jich vyrobíme řádově desítky miliónů a fungují v pozemských podmínkách, zpravidla s pravidelným servisem.
Kosmická loď je naproti tomu velmi specifickým dopravním prostředkem, šitým na míru svému poslání. Řada systémů je originálem, nezřídka vyrobeným pro jedno použití. Tedy bez možnosti testování tisíců a miliónů kopií v průběhu let. Ale chyby zde naopak mívají osudové následky, nejde ji jen tak odstavit na krajnici a zavolat servis nebo odtahovku.
Vraťme se však k analogii Měsíc-Mars a porovnejme některé parametry zmiňovaných dvou misí a na první místo postavme právě bezpečnost posádky.
Měsíc versus Mars
Měsíc dosáhneme v řádu dní, přičemž urazíme statisíce kilometrů. Po celou dobu máme možnost rychlého návratu na Zemi i při omezených zdrojích. Kritickým je pouze kyslík k dýchání, potřeba tekutin je v tak krátkém období a stavu nouze řešitelná. Případná „dieta“ by možná byla nepříjemná, ale ne život ohrožující. Výhodou je on-line spolupráce se Zemí a v krajním případě si dovedu představit i záchranou misi.
Cesta na Mars trvá řádově měsíce, měří stovky miliónů km. Návrat ne Zemi v rozumném čase je nemožný. Jste zcela odkázáni na vlastní zásoby kyslíku, vody i potravin. Pokud by posádka v důsledku nehody přišla byť jen o jedinou složku, nejbližší „hypermarket“ je příliš daleko… Asistence ze Země je omezená či vyloučená.
Při letu na Mars přistáváte na těleso s atmosférou a při startu překonáváte více než dvojnásobnou gravitaci v porovnání s Měsícem.
Při takové expedici bude posádka zcela závislá na fungování vybavení, které bude mít sebou.
Jiný přístup
Tyto momenty vedly k tomu, že, vedle přímého, se v případě Marsu prosazuje postup v blocích nebo fázích. Pro laiky je nepochybně velmi nepopulární – ke kýženému cíli se dostaneme v horizontu ne let, ale desetiletí. Kritizovaný je však také části odborné veřejnosti jako plýtvání prostředky.
Na druhé straně dává NASA dostatek prostoru pro vývoj a důkladné testování a to jak v rámci vývoje, tak v ostrém provozu při misích s podobnou nebo související náplní. Náklady se pak rozloží v delším čase a jejich návratnost se zkrátí. Při současném stavu je totiž nejspíš nereálné získat potřebné peníze na celý projekt. V druhém případě sice neušetříte, ale umožní vám to lépe hospodařit.
Navzdory kritice se zdá, že se tento postup v přípravě mise na Mars prosazuje. Zatím připravovanými prvky jsou zcela nová těžká raketa SLS, který by mohla časem dospět až do verze HLV. Letem EFT-1 zahájila ostré testy kosmická loď Orion, uvažovaná jak pro lety k Měsíci, asteroidům nebo do libračních bodů, tak pro let k Marsu. Ve vývoji jsou i skafandry pro práci na povrchu cizích těles. První letové testy má za sebou nafukovací štít LDSD, nezbytný pro dopravu několikatunových nákladů na povrch Marsu.
Zdroj: http://www.collectspace.com/
Zdroj: http://1.bp.blogspot.com/
První položky na seznamu si tedy můžeme odškrtnout a otestovat je třeba při misi k asteroidu, respektive aktuálně ke vzorku dopravenému na oběžnou dráhu Měsíce automatickou sondou. V rámci tohoto letu by měl být testována další technologie pro Mars – SEP (Solar electric propulsion) výkonný iontový pohon napájený solárními panely.
Zdroj: http://blogs.discovermagazine.com/
Jednotlivé prvky tak nejsou vyvíjeny čistě pro marsovskou expedici, ale směřují k ní. A před velkou premiérou projdou generálkami v jiných projektech.
A co Phobos?
Zdá se, že v rámci této postupné strategie NASA zvažuje jako další z kroků k marsovskému povrchu let na jeden z jeho přirozených satelitů, na Phobos. Stejně jako kdysi let Apolla 10 by taková mise umožnila otestování celého systému v reálných podmínkách před vlastním přistáním na planetě.
Tento projekt se objevil ve směrnici NASA už v roce 2009 v reakci na končící program Constellation. Od té doby se myšlenka „nejdříve Phobos“ pravidelně objevuje ve strategických materiálech agentury, přičemž argumentem zůstává testování prvků systému u Marsu a to s přidanou hodnotou vědeckého průzkumu měsíce cizí planety. Taková mise by umožnila vyvinout a otestovat další část prvků nezbytných pro přistání na Rudé planetě, které by však zároveň nevyžadovala mise k asteroidu (NEA) nebo operace v tzv. Cislunární oblasti (oblast ohraničená oběžnou dráhou Měsíce).
Mělo by se jednat o:
- Obytný modul pro hluboký vesmír – přelet k Marsu
- PSH – Phobos Surface Habitat. Systém pro pobyt na povrchu Phobu
- HLG – Habitat landing gear. Přistávací modul PSH
- SEV – Surface Exploration Vehicle – Mobilní výzkumný prostředek pro Phobos
- Porty se skafandry pro výstup ze SEV
Přičemž všechny prvky by byly zároveň navrhovány pro použití na povrchu Marsu (+ atmosféra, gravitace). Snad jen s výjimkou SEV, který by byl navržen pro pohyb v prostředí se extrémně nízkou gravitací.
Zdroj: http://www.hubcrate.com/
Zdroj: http://i.dailymail.co.uk/
Zdroj: http://www.geek.com/
Zbývající technologie pro přistání a pobyt na a start z povrchu Marsu by nebyly vyvíjeny souběžně, ale s určitým odstupem s možností využít zkušeností a znalostí nabytých při letu na Phobos. Nenechme se zmást poměrem vzdáleností Země-Phobos a Phobos-Mars. To co geometricky vypadá jako malý krok je technologicky opravdu velký skok.
Zdroj: http://i.space.com/
Takže kdy?
Na Mars dnes létáme pravidelně, byť s intervalem dvou let. Dokážeme na jeho povrch dopravit až jednu tunu nákladu. Na rozdíl od Měsíce, zde jsme trvale přítomni na orbitě i na povrchu, i když zatím pouze prostřednictvím družic a automatických průzkumníků. V nejbližších letech by se měl provoz u a na Marsu dále zahušťovat. Tady však náš optimismus končí a nezbývá než v úvahách přeřadit na reálnou rychlost.
Pilotovaná mise je totiž obrovský kvalitativní i kvantitativní krok. Mezi ní a současným stavem „dobytí“ Marsu nevede přímka, ale strmá exponenciála.
Nejdříve bude potřeba najít silnou motivaci (netýká se laskavého čtenáře a všech dalších amatérů i profesionálů kosmického výzkumu). Ta zajistí financování nezbytné pro zajištění zdrojů – lidských i materiálních. A ty vydláždí cestu na Mars.
Anebo postupně vytvářet střípky a ve vhodný okamžik z nich sestavit výslednou mozaiku. A to se možná děje právě teď.
Zdroje informací
http://www.nasaspaceflight.com/
http://www.slideshare.net/
Zdroje fotografií
http://mars.nasa.gov/images/mep/send-name-to-mars/NASA-journey-to-mars-br2-40.jpg
http://www.astropardubice.cz/…/apollo-11-on-the-moon-picture-950×690.jpg
http://www.collectspace.com/review/sls_referenceconfig01-lg.jpg
http://1.bp.blogspot.com/…/s1600/Entry+in+Mars+atmosphere+by+Manchy.jpg
http://blogs.discovermagazine.com/crux/files/2015/03/dawn-blue-glow-ceres.jpg
http://www.hubcrate.com/hc/wp-content/uploads/2014/12/JSC_space_Habitats.jpg
http://i.dailymail.co.uk/i/pix/2014/06/19/article-2661989-1EE7C5BF00000578-788_634x480.jpg
http://www.geek.com/wp-content/uploads/2014/03/z2-nasa-1.jpg
http://i.space.com/images/i/000/012/115/original/sev-approaches-asteroid.jpg?1316018658
Po pravdě nevím, jestli právě relativně malá vzdálenost Země – Měsíc tak trochu nerozmazává rozdíl mezi „přímým“ a „fázovým“ postupem. Klidně by se dalo říct, že Apollo bylo díky takřka neomezeným zdrojům urychleným fázovým postupem, ostatně jedenáctka rozhodně nebyla první lodí s lidskou posádkou nad Měsícem.
Přijde mi, že tehdy byl Měsíc pro lidstvo skoro stejně daleko, jako dnes Mars. Dnes jsou lety na LEO sice dobrodružná, ale přeci jen rutina, ale tehdy rozhodně ne.
Snad se podaří a brzo…
Je pravda, že řada testů v rámci zejména podpůrných programů (manévrování v kosmu, výstupy do vesmíru, spojení dvou lodí, etc.) nesloužila jenom letům na Měsíc.
Svou roli zde určitě sehrál i fakt, že se jednalo o počátky letů do vesmíru (a to nejen pilotovaných). S vaší definicí bych tedy klidně souhlasil.
Snad jen ještě jeden argument. Apollo byl program, jehož cílem bylo přistát na Měsíci, měl pevně stanovený termín a přidělené prostředky. Po splnění tohoto programu se uvažovalo o jeho rozvětvení v rámci Apollo Applications Program.
V případě Marsu to v tuto chvíli vypadá naopak – výsledky různých programů se „slévají“ do programu letu na Mars.
Moc krásné čtení,
přál bych si dožít se okamžiku přímého TV přenosu z přistání na Marsu.
Krásný článek. O variantě HLV jsem se dověděl úplně poprvé. Při pohledu na skafandr Z1 s přechodovým modulem mě napadlo, že by něco podobného (nehermetického, módnějšího) bylo využitelné i na Zemi. Co bychom ušetřili (především ženy) času..
Pod fotografií sondy Dawn, následující odstavec máte: „Tato projekt…“
Opraveno, díky.
To že „marťanský“ skafandr zůstává venku má vedle časové a prostorové (absence přechodové komory) úspory ještě minimálně jeden významný důvod.
Vzhledem k prašnosti na Marsu a frekvenci výstupů na povrch by bylo znečištění vnitřních prostor kritické.
Své si užili už astronauti Apolla. Dvanáctka k tomu měla vtipné komentáře. Dostalo se dokonce do hraného seriálu o dobytí Měsíci.
A souhlasím s Vámi, že v tomhle případě odpadá časově náročná fáze „Stojím před zrcadlem“ 😉
No je mi letos 18.. Takže když budu mít štěstí, tak tu ještě 50 let budu, snad se té mise dočkám 🙂
Letos mi bylo 42.
Tak asi smůla… 🙂
Kruci, vlastně 41. Kdo si to má pamatovat, každý rok se to mění…:-)
Děkuji za pěkný článek. Chtěl bych jenom dodat, že Nasa měla k dispozici (a má stále) geniální plán mise na Mars a to je Mars Direct od Roberta Zubrina, který ale není v tak velkém povědomí lidí, jak by bylo záhodno. Pro zájemce doporučuji toto video:
https://www.youtube.com/watch?v=EKQSijn9FBs
nebo příslušnou stránku na wikipedii https://en.wikipedia.org/wiki/Mars_Direct .
Děkujeme za zajímavé odkazy.
Máte pravdu, že realistické scénáře mise na Mars jsou dnes velmi propracované. Techniku a potřebné technologie už máme také k dispozici. Tak se určitě dočkáme i samotné realizace. Chybí už jen odpověď na otázku „Kdy?“
Na konci toho clanku na Wikipedii je odkaz na knihu, ktora je postavana okolo tejto koncepcie:
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Martian_(Weir_novel)
Uz som to raz spominal pri nejakom starsom clanku, dufam, ze nevadi opakovanie…
Jakkoliv je Marťan skvělá kniha, s konceptem dr. Zubrina nemá nic společného (tedy, krom pilotované výpravy na Mars), skoro bych řekl, že strategie, použitá v knize je přesným opakem Mars Directu. MD počítá pouze se dvěma straty HLV na jendu misi, výrobou paliva z atmosféry Marsu, tradičním chemickým pohonem (methalox) a dvěma kosmickými loděmi, jednu pro cestu na Mars, která zde zůstane, a jednu pro návrat, která se na Mars dopraví bez osádky. Oproti tomu Andy Weir, autor Marťana, si představuje velmi komplexní strategii (nevím, jestli z jeho vlastní hlavy, nebo čerpá z nějaké jiné referenční architektury, která zahrnuje transportér LEO – LMO na solární elektrický pohon, loď pro přistání na Marsu a loď pro cestu z povrchu Marsu obě poháněné hypergolickými palivy a celou řadu automatických zásobovacích misí.
Omlouvám se za dlouhý komentář, doufám že to nevyzní nějak útočně 🙂 Jen mi přijde zajímavé porovnání různých koncepcí cesty na Mars 🙂
PS. Marťan je skvělá kniha, doporučuji 🙂
Och, je to mozne … mne to tak na prvy pohlad pripadalo, ze vychadza z tej istej koncepcie – ak nie, tak aspon v niekolkych bodoch sa snad podobaju 🙂
Ale vdaka za upresnenie …
Velmi pekny clanok a kedze planov je vela, verim, ze sa o nich docitame aj na K.
Preskocit Mesiac a ist priamo na Mars je chyba. Bez ohladu na to, ci sa vyberie zrychlena alebo postupna cesta. Tak to vyzera, ze spolupraca kohokolvek USA-RUS-EU-CINA-INDIA-… nehrozi, jedna krajina sa pri vyvoji vycerpa a nakoniec to este pred dosiahnutim ciela zabalia. Hoci investicie do novych technologii kozmonautiky su globalne ziskove, Appolo program to ukazal uplne jednoznacne, politici su netrpezlivi a jesitni, tak hrozi, ze plany na desiatky rokov pravdopodobne bude vyrazne ovplyvnovat statna administrativa.
Ovela logickejsie, z hladiska financii a cielov, by bolo vyvijat, skusat a prevadzkovat technologie na Mesiaci a az tak ich aplikovat na Mars. „Coskoro“ skonci ISS a uz teraz treba rozmyslat kde umiestnit stalu posadku. S obeznou drahou skusenosti mame, Cinania budu mat vlastnu ISS, no pre ostatnych sa Mesiac sam ponuka. Technologicke a vedecke poznatky budu na nezaplatenie.
Uvidime ako do toho prehovoria sukromne firmy, zacinaju vyrazne ovplyvnovat vesmirny program.
Myslím, že v případě Marsu k nějaké úrovni mezinárodní spolupráce dojde. Velmi pravděpodobná je skupina USA (NASA + kosmické firmy typu SpaceX) – ESA – Kanada – JAXA…
Čína je s otazníkem a ve spolupráci s Ruskem se po nadějném přelomu milénia opět kupí překážky.
Měsíc toho s Marsem příliš společného nemá. Snad jen nižší gravitaci oproti Zemi. Ale jako testovací polygon by svůj smysl mohl mít. Obzvláště, když by takové zkoušky probíhaly v rámci jeho kolonizace. Jenže taková expanze do kosmu vyžaduje obrovské náklady. Řada studií sice prokazuje návratnost programu Apollo, nicméně ony zisky jsou odvozené a neplynou přímo do kosmického výzkumu nebo státních rozpočtů.
Bodaj by ta spolupraca bola tak ako pisete a na poli kozmickom, vidime, ze spolupraca RUS so zapadom funguje, aj ked to skripe.
Navratnost Apolla som myslel skor pre globalnu ekonomiku, nie pre NASA. Bola to vlada jednej krajiny co pumpovala mld dolarov do NASA aby sa na Mesiac dostali a tie peniaze sa vratili (cca 3x?).
Zasadna otazka je preco dostat ludi na Mars a nie niekam inam (Mesiac, asteroid na obeznej drahe, ISS-2, atd). Elon si dal ciel kolonizovat Mars, ale v dohladnej dobe, cca 50-100 rokov, nebudeme mat prostriedky a technologie na zakladnu pre vacsi pocet (100?) ludi. Z tohto pohladu je kolonizacia Mesiaca podstatne realistickejsia.
Kolonizace je Měsíce je s dnešními prostředky nereálná… No, možná ne zcela nemožná, ale řádově obtížnější než kolonizace Marsu. Ona se ta vzdálenost zdá jako zásadní problém, a Měsíc, možná i proto, že už tam lidé byli, působí jako známé místo, ale ve skutečnosti je Měsíc mnohem nehostinější, nebezpečnější a mimo jiné hůře dosažitelné místo než Mars. Hrozně by se mi líbilo zažít lidi na Měsíci i Marsu, ale pokud si máme vybrat, musíme zvolit Mars, protože Měsíc je slepá ulička.
Pre Malky 26.8.2015 (13:28)
Mozno som sa zle vyjadril, z dlhodobeho hladiska je kolonizacia Marsu samozrejme optimalnejsia ako kolonizacia Mesiaca. Pre kratkodobe horizonty, cca <200 rokov radsej hovorme o stalej zakladni.
So vsetkou uctou, ak hovorite o radovej narocnosti pre Mesiac, viete podlozit toto tvrdenie? Tak isto tvrdenia o Mesiaci ako nebezpecnejsom a horsie dosazitelnom mieste sa mi zdaju ako nie prave najobhajitelnejsie. Naopak, suhlas s nehostinnym prostredim Mesiaca.
Nedokážu říct přesně o kolik procent je Měsíc nebezpečnější než Mars, pokud z mého komentáře to vyznělo, že mám nějakou takto přesnou informaci, tak se omlouvám za mystifikaci 🙂 Domnívám se, že nebezpečí a nehostinnost prostředí spolu úzce souvisí, a pokud se shodneme že Měsíc je nehostinnější než Mars, myslím že bychom se mohli shodnout že je i o něco (více či méně) nebezpečný. Extrémní teplotní výkyvy, čtrnáct dní dlouhá noc, jako pudr jemný prach, naprosté vakuum… Domnívám se, že nic z toho k bezpečí posádky nepřidá. Naopak je nutno Měsíci uznat výhodu v podobě možnosti realtime komunikace se Zemí.
Pokud jde o dosažitelnost, měřeno ve změně rychlosti, kterou loď musí vynaložit pro dosažení povrchu tělesa z nízké oběžné dráhy Země, Mars je snazší, což je dáno především atmosférou, která může sloužit jako brzda, a také tím, že rozdíl v energii potřebná na cestu k Měsíci a naprosté opuštění gravitační sféry Země je velmi malý. Dalším aspektem je možnost výroby paliva z atmosféry Marsu, což je právě princip který prosazuje dr. Zubrin se svým plánem Mars Direct a zřejmě i Elon Musk. Samozřejmě, i z materiálů na Měsíci lze teoreticky vyrábět palivo a NASA snad i připravuje misi, která má tyto technologie otestovat, především se hovoří o těžbě ledu z věčně zastíněných kráterů a štěpením vody na vodík a kyslík, ale v porovnání s prostým ‚nasáváním vzduchu‘ na Marsu je vše na Měsíci mnohem komplikovanější.
Byť je kolonizace vesmíru nepochybně dlouhodobým úsilím, domnívám se že by bylo moudřejší rovnou zaútočit na cíl, který je z dlouhodobého hlediska rozumnější, než se namáhat posílat nějakou infrastrukturu na nehostinný Měsíc, jenom proto, že je o něco blíž a je tam zdánlivě snazší cesta. Ikdyž radioobservatoř na odvrácené straně by byla úžasná 🙂
Omluva za dlouhý komentář, nějak se neumím vyjadřovat stručně 🙂
Zásobování ISS raketoplány bylo finančně náročné, pokud by případnou lunární základnu zásobovala superaketa jednorázovým zásobovacím modulem, mohla by být cena srovnatelná, tedy přijatelná i pro politiky.
S tím jednorázovým zásobovacím modulem to není tak jednoduché. Musela by se tam i točit posádka, takže by to v principu muselo být podobné zařízení jako lunární modul z Apolla a velitelský na orbitě by byl třeba taky (možná by stačil tepelný štít a nějaké to palivo), aby s ním pak mohli přistát na Zemi. Tahle legrace by musela startovat minimálně jednou za rok spíš častěji a pak ještě ty čistě zásobovací, se kterými by byl po vyložení nerudovský problém „kam s nimi“. Z ISS není problém je navést do atmosféry, kde shoří takřka bezezbytku, ale na Měsíci by se začalo tvořit v okolí základny smetiště nevyužitelných součástí zásobovacích modulů. Nejdřív by to chtělo nějakou recyklační stanici.
Jednorázový znamená jen pro let tam a bez posádky.
Prázdné moduly jsou ideální materiál na rozšiřování základny 🙂
Vcera som videl na DokuCS CB film asi zo 60tich rokov – „Letime ke hvezdam“.
Na konci bola cast, kde ukazovali, ako kosmonauti „niekde medzi Zemou a Mesiacom“ montovali medzihviezdnu lod ktora poleti k Proxima Centauri 🙂
Ano, uz pred 50timi mali rokmi ludia pocit, ze uz sme len krocik od kolonizacie vesmiru… teraz vidime, ze to bola velmi naivna predstava a skutocnost je zial ovela pragmatickejsia.
Ja osobne mam pocit, ze ani moja generacia sa letu (aspon) k Marsu nedozije. Mozno ani zakladne na Mesiaci.
Ale mozno budeme prekvapeni 🙂
Myslím, že článek velmi realisticky popisuje současný stav i možnosti do budoucna. A je moc dobře, že byl napsán, i když nás fandy do vesmíru asi moc netěší časový horizont, kdy člověk vstoupí na Mars. A je to určitě lepší, než fantazírovat o jednosměrné cestě na Mars ( nebo si dokonce předplácet místo !) či o tom, jak budeme za pár let kolonizovat Mars. Můžeme sice věřit, že všechny ty technické otázky se podaří vyřešit, ale i kdyby ( což je v horizontu těch několika málo let určitě nereálné), tak bude velký problém s financemi. Soukromý sektor s nějakými „jízdenkami“ to určitě neutáhne a stát na takové pochybné projekty peníze nedá
Otazka spíš zní, proč? Cesta na Mars píchnutí vlajky a zpatky. Cesta na pruzkum dobrá, ale negeneruje to tak praktický výzkum jako třeba ISS a hlavně nevidim tam profit, který by na měsíci mohl být (astronomie, He3, zkusit ziskavat vodu ve vakuu atd.. Mars je možná až příliš ambiciozní, nebo spíš málo.
Tohle je jeden z vážných argumentů proti. A je s ním třeba souhlasit, bohužel.
Při současných možnostech by let na Mars skutečně byla především (ale nejen, na své by si přišly i další obory, vědní i technické) drahá geologická výprava. Opakování Apolla na jiné planetě.
Já se také domnívám, že cesta na Mars by byla spíš sportovně-politickým výkonem, byť spektakulárním. Lze říci, že by to zřejmě urychlilo vývoj techniky, materiálů, technologií. Ale z vlastního pobytu na Marsu nemám pocit, že by to bylo k něčemu příliš praktické. Možná řízení pozemních laboratoří a roverů v reálném čase z lodi na orbitální dráze. Ale to by zas chyběla ta vlaječka. Jinak jsem literaturou o kolonizaci a výpravám k Marsu nezasažený, vůbec nic o tom nevím. Ale když jsem nad tím před lety uvažoval, zdálo se mi jako dobré řešení dopravit nejprve na orbit Marsu prázdnou loď s palivem a zdroji (návratová i nouzová loď, bezpečné prověření technologií ap.) a teprve posléze vypravit stejnou druhou loď s posádkou.
Naprosto souhlasím s tím, že opakování Apolla na jiné planetě je v podstatě jen mrhání penězi. Osobně se domnívám, že účelem všeho kolem Marsu by měla být příprava na jeho kolonizaci, od robotických misí, přes výzkum na ISS, a včetně úplně prvních průzkumných misí – vše proto, aby se připravila půda pro osídlení, věda a výzkum by se vezly ‚na druhé koleji‘. V tomto ohledu se mi velmi líbí strategie Mars Direct, kde autor popisuje jak se dá od prvních průzkumných ‚Apollo‘ misí přejít plynule k trvalé základně ala ISS až pomalu ke kolonizaci. Naproti tomu se děsím nějaké překomplikované architektury, která bude vyžadovat dvacet startů SLS per výpravu, bude stát stovky miliard dolarů a po třech přistáních se ukončí, protože v tom nebude žádný smysl. Pokud jde o otázku proč vlastně kolonizovat jiné světy, rád se na to téma rozepíšu, ale zas nerad bych spamoval 🙂
Samozřejmě i čistě průzkum lidmi na Marsu má své výhody, a především otázka možnosti minulého života na Marsu je velmi vzrušující. Je pravda, že pokud by šlo jen o čistou vědu a ne politickou prestiž, roboti ovládaní lidmi z orbity Marsu by mohli být dostatečným prostředkem.
Jak vidím tento článek oslovil mnoho čtenářů…vlastně já jsem se začal zajímat o kosmonautiku hlavně kvůli tomu abych zjistil jestli je cesta na Mars opravdu realizovatelná za čas za, který se chvástají některé nejmenované společnosti. No a co jsem si musel sám zjišťovat je krásně sepsáno v tomto článku. Ale na druhou stranu je pravda, že NASA aspoň vyvíjí technologie i přes bídné finance. A nedávno mě překvapilo oznámení, že NASA PODEPSALA KONTRAKT s Ad Astra Rocket Company na vývoji magnetoplazmatových motorů(!) Takže o motory máme.(Skoro 😀 ) No a tudíž nějvětší problém vidím s podporou života konkrétně regulace a kontrola atmosféry. Popravdě bude to chtít něco lepší než patrony LiOH a nádrž s kapalným kyslíkem….
Bude to úžasné, mať človeka na Marse, ale ked zvážime, kolko zdrojov z misie zožerú systémy na podporu života, tak na nejaký výskum už asi vela neostane. Ked si uvedomíme, čo dokážu roboticke vozítka na Marse dnes a čo tam dokážu o 20 rokov, tak úlohu človeka na Marse nevidím ako výskumníka, ale ako servismena pre roboty ktoré tam dovtedy dopravíme.
Díky za pěkný, byť vlastně nakonec pesimistický článek.
„Západní“ svět má dnes dostatečné prostředky a schopnosti k tomu kolonizovat Mars. Bohužel mu naprosto chybí motivace a vůle to udělat.
Nezbývá než doufat, že technologie rychle pokročí, a tuto možnost časem dostanou i menší a slabší. Státy, korporace, bohatí soukromníci a nadšenci z garáže…
Já osobně už tomu ale nevěřím, „Slibovali mi kolonie na Marsu – místo toho jsem dostal Facebook“ bude za tisíc let věta, která bude charakterizovat naší dobu. Dobu začátku konce technologické „západní“ civilizace, která kdysi poslala dvanáct mužů na cestu na Měsíc a zase zpátky…
Roboty, roboty, roboty. Ten šílený luxus, dopravit člověka na Mars a zpět, dnes opravdu nikdo nezaplatí. Dnes, kdy fakt není nutné lidem dokazovat, že právě politický systém, ve kterém zrovna oni žijí, je tím nejlepším pro velké činy, to fakt ocení jen pár nadšenců.
Právě to chytlavé heslo „rychleji, lépe, levněji“ odsune lidskou posádku, která by nechtěla dožít svůj život na Marsu (a to nevíte do poslední chvíle nikdy – nevíte jestli někdo nepropadne takovým depresím, že se bude chtít vrátit stůj co stůj) až na druhou kolej.
Robotický systém žádný zajištěný návrat nepotřebuje. Rozhodně u něj nehrozí „změna názoru“ a v případě velké poruchy ho můžete na rozdíl od člověka prostě jen vypnout. Jediný problém je velká vzdálenost od Země a tedy velké zpoždění rádiového signálu.
Já zastávám názor, že pilotovaná kosmonautika má své nezastupitelné místo, jelikož přináší mnoho výdobytků, které se dají aplikovat i pro běžný život na Zemi.
Maro, ja vám navrhujem, dajte svojej žene do spálne robota. Nikdy nezlyhá a ak bude otravný, dá sa vypnúť!