„Páni, jak ten čas letí! Připadá mi to jako včera, když jsem komentovala živý přenos startu Sojuzu TMA-09M z velitelství Italské kosmické agentury v Římě. A dnes? Luca, Karen a Fjodor se v noci vrátí na planetu po tom, co prožijí jízdu svého života při vstupu do atmosféry. Mám štěstí. Budu totiž moci sledovat vstup do atmosféry a přistání z řídícího střediska v Houstonu. Jak návrat na Zemi proběhne? Ve 23:26:00 GMT bude odeslán příkaz k odpojení od stanice. Průběh je velice jednoduchý: během dvou a půl minuty se odjistí západky dokovacího systému a pružiny udělí Sojuzu malou rychlost potřebnou pro oddělení, která činí přibližně 12 cm/sec.

Neděle 10. listopadu 2013

Jakmile je Sojuz v bezpečné vzdálenosti, což je zhruba po třech minutách po odpojení, provedou korekční trysky zážeh asi na 15 sekund. Ten nazýváme zážehem pro oddělení. Teprve poté mohou být zapnuty systémy navigace a řízení Sojuzu. To zapříčiní otočení lodi tak, aby její infračervené senzory našly Zemi. Jakmile tyto senzory zachytí infračervené záření planety, začnou poskytovat řídícímu a navigačnímu systému potřebné informace, aby mohla být loď zorientována podél lokální vertikály tak, aby periskop směřoval k Zemi, takže má velitel možnost vizuálně zkontrolovat, že je orientace skutečně správná. Sojuz navíc také poletí pozpátku s tryskou hlavního motoru směřující po směru letu. Toto nazýváme brzdící polohou.

Brzdící zážeh je naplánován na 1:55:33 GMT a bude trvat přibližně 4 a půl minuty. Tady máte několik velice zajímavých čísel. Orbitální rychlost stanice je někde mezi 7000 a 8000 metry za sekundu. Brzdící zážeh zpomalí Sojuz „pouze“ o 128 metrů za sekundu. Jen tak málo stačí k tomu, abyste přistáli a dotkli se země za méně než hodinu!

Ještě předtím je ale potřeba vykonat separaci modulů, což proběhne ve 2:23 GMT. Pamatujte, že jen centrální modul ve tvaru zvonu dokáže přežít vstup do atmosféry neporušený!

Přibližně v desetikilometrové výšce je ukončeno aktivní řízení sestupu a je aktivován hlavní padák. To očekávejte asi ve 2:35 GMT. Potom to bude trvat ještě dalších 15 minut do přistání. Během této doby bude oddělen tepelný štít, aby odhalil brzdící rakety, a sedadla astronautů budou odjištěna a zvednuta, aby poskytla prostor pro práci tlumičů nárazu. I když jsou zažehnuty brzdící rakety, které vidíte na fotografii, zaručeně se nejedná o měkké přistání!

Luco, Karen a Fjodore, užijte si tu jízdu a vraťte se bezpečně domů. Těším se, až vás brzy uvidím!

Úterý 14. října 2014

Dnes bych vám chtěla povyprávět o separaci. Jak nejspíš víte, loď Sojuz se skládá ze tří součástí: orbitálního modulu, který je kulovým elementem na jednom konci, servisního modulu, který je s většinou motorů na druhém konci a návratového modulu ve tvaru zvonu uprostřed. Jen návratový modul, jak název napovídá, je zkonstruován k tomu, aby se dokázal vrátit na Zemi. Má patřičný tvar a tepelný štít, díky kterým přežije vstup do atmosféry. Po brzdícím zážehu, který nás zpomalí a zapříčiní tak vstup zpátky do zemské atmosféry, tedy musíme rozdělit loď na jednotlivé moduly  – provést separaci. Zatímco jsme bezpečně připoutáni ve svých sedadlech v návratovém modulu a poklop do orbitálního modulu je uzavřen, pyrotechnické nálože se iniciují a rozdělí loď na tři elementy. Bylo mi řečeno, že vstup do atmosféry v Sojuzu je jako nezapomenutelná jízda na horské dráze. Více detailů o této jízdě se můžete dozvědět v tomto skvělém videu z produkce Evropské kosmické agentury.

Jakým způsobem je ale separace iniciována? Při standardním letu se o to postará počítač pracující podle nastavené automatické sekvence. Po ukončení brzdícího zážehu je otevřen vypouštěcí ventil v orbitálním modulu a vnitřní atmosféra je vakuem vysáta ven do vesmíru. Dále je zahájen manévr klonění, který zabezpečí bezpečnou polohu pro separaci. To znamená, že náš modul i další dva oddělené moduly si každý poletí svou vlastní cestou a nikde se v následujících minutách nesrazí. Jakkoli nepřívětivě to může znít, jsou předurčeny ke shoření a my jsme předurčeni k návratu domů! No a nakonec je zaslán příkaz, který nařídí odpálení pyrotechnických náloží. Pokud by selhal hlavní počítač, můžeme manuálně otočit loď do správné polohy a odeslat sérii příkazů abychom separaci provedli ve správný čas.

Co se však stane, pokud selže hlavní motor a my musíme uskutečnit zážeh pomocí záložních trysek? Je to logické – zážeh potrvá déle, protože poskytnutý tah je v tomto případě mnohem menší. Pokud by hlavní motor selhal, v plánovaném čase separace by brzdící zážeh pomocí záložních trysek ještě nebyl u konce. V tom případě se separace váže na tepelné senzory umístěné na servisním modulu. Jakmile bychom se dostali do hustších vrstev atmosféry (ale přitom bychom stále ještě byli výše než 100 km!) a senzory by dosáhly určité teploty, separace by se spustila automaticky.

Poté by byl vstup do atmosféry ve většině případů balistický. Pro poskytnutí alespoň nějaké stabilizace by během sestupu návratový modul rotoval okolo své svislé osy rychlostí 13° za sekundu. Kromě tohoto by nedocházelo k žádnému aktivnímu ovládání sestupové trajektorie. Jinými slovy, padali bychom jako kámen. Možná to nezní dobře, ale balistické návraty už se v průběhu historie několikrát objevily a všechny posádky byly po návratu živé a v pořádku.

Středa 29. října 2014

V pondělí jsme s Terrym a Antonem prošli zkouškou letového programu Sojuzu. Z řídícího střediska v Moskvě za námi dorazil specialista, který nás pořádně podusil a přezkoušel naše znalosti procedur – co se kdy odehrává, co uděláme, pokud to nebo ono selže a my nemůžeme pokračovat v plánu… a podobné věci.

Nominální odpojení od stanice je například plánováno vždy na 15. oběhu tak, abychom v Kazachstánu přistáli na 1. oběhu následujícího dne. Pokud se ale z nějakého důvodu zpozdíme, ještě stále můžeme přistát v Kazachstánu při dvou následujících obězích číslo 2 a číslo 3.

Dobře, dobře… co tohle všechno znamená? ISS vykoná jeden oběh kolem Země každých 93 minut (přibližně), což znamená, že za den takovýchto oběhů stihne 15,5. Pro tyto jednotlivé oběhy používáme běžné číslování od 1 do 15 (většinou) nebo 16 (jednou za čas, abychom dohnali ten přebytek). Protože se Země pod obíhající ISS otáčí směrem na východ, zemská projekce oběžné dráhy na Zemi se pohybuje na západ. Řekněme tedy, že jste proletěli nad svým městem v 7 hodin. Při dalším oběhu v 8:33 už tedy neproletíte nad svým městem, protože to se mezitím posunulo na východ! Jak moc? Přibližně o 23° zeměpisné délky. Představu o tomto pohybu si můžete udělat na tomto obrázku, který jsem si vzala z ISS-Trackeru (www.isstracker.com).

To všechno znamená, že pokud chcete přistát v Kazachstánu, musíte naplánovat svůj vstup do atmosféry na 1., 2. nebo 3. oběh, jinak už bude Kazachstán daleko na východ od vás, a jak jste jistě uhodli, museli byste čekat na oběh 1, 2, nebo 3 druhého dne. Mimochodem trefit se do Kazachstánu neznamená přesné přistání. Ta země je velká přibližně jako Evropa! Abychom si zajistili blízkost záchranných týmů čekajících na nás v místě přistání, musíme přistát mnohem přesněji. Do této hry vstupuje mnoho ovlivňujících faktorů počínaje velice přesným načasováním brzdícího zážehu.

Jemné úpravy jsou uskutečňovány po vstupu do atmosféry. Počítač ovlivňuje trajektorii tak, abychom doletěli na plánované místo otevření padáku. Aby bylo možné vypočítat správné vstupy pro řízení, je nutné znát přesné těžiště lodi. Proto je nakládání nákladu pro návrat velice důležité. Tak důležité, že pro něj máme zvlášť vyhrazenou výuku, která proběhla v pondělí.

Nyní se tedy v myšlenkách přesuňte do příštího jara. Zhruba dva týdny před přistáním dostaneme velice dlouhý radiogram (ruské instrukce) se všemi detaily ohledně uložení nákladu určeného pro návrat v našem Sojuzu. Umístění těžiště tedy bude velice dobře známo.“

Je nám líto, že jsme Vám prozatím nepřinesli aktuální pocity a dojmy Samanthy týkající se návratu na Zemi. Astronauty čeká po návratu mnoho hlášení a rozborů, vyšetření a administrativních povinností. Teprve poté přijde rehabilitace a zasloužená dovolená. Na popis posledních okamžiků ve vesmíru si tedy ještě chvíli počkáme.

Snad se Vám líbila alespoň náhrada v podobě tematicky podobného popisu průběhu návratu a přistání Sojuzu, kterou hrdinka našeho seriálu sepsala během svého výcviku. Dejme Samantě čas, ona určitě něco napíše. Prozatím od ní máme alespoň tento krátký vzkaz s fotografií.