Americká sonda OSIRIS-REx má odstartovat v září 2016, o tři roky později dorazí k asteroidu (101955) Bennu a odebere z něj vzorky. V roce 2021 vyrazí zpět k Zemi, kam by měla za další dva roky doručit návratové pouzdro s odebraným regolitem. Klíčovým mechanismem celé sondy bude odběrové zařízení, které se skládá z robotické paže a samotného nástavce, který zajistí nabrání vzorků. Technici postavili dva identické exempláře – jeden letový a druhý určený pro zkoušky. Samotná technika odběru vzorků je zajímavá a proto se jí budeme v dnešním krátkém článku věnovat.
Robotická paže s připojeným odběrným nástavcem by měla před zahájením sestupného manévru zaujmout polohu pod sondou aby se při kontaktu s povrchem dotýkal nástavec regolitu co největší plochou. V tu chvíli se aktivují trysky s mimořádně čistým dusíkem, který okamžitě zvíří prach a kamínky v blízkosti odběrového zařízení. Po ukončením odběru se uzavřou záklopky a robotická paže uloží odběrný nástavec do návratového pouzdra, čímž bude nejsložitější úkol u konce. Přiložené video ukazuje celou plánovanou operaci krok za krokem.
Zdroje informací:
http://dslauretta.com/
Zdroje obrázků:
http://imgick.nj.com/…/img/entertainment_impact/photo/14762861-standard.jpeg
Zajímavé! To by tam těch odběrových pouzder mohlo být několik, aby se nabralo z více míst. Nebo prostě jako záloha.. Ale předpokládám, že hmotnost je jako vždy limitující..
Nástavec bude zřejmě jediný, ale kolik v něm bude „komůrek“, to jsem nikde nedohledal, ale všude se píše pouze o jediném odběru.
Tak budeme doufat, že na místě odběru nebude jen slunečním větrem umetený kus skály. Nebo ještě hůř škvíra, kde se pouzdro zachytí. Nebo naopak metr prachu, ve kterém uvízne. Nechtěně mi ta animace svoji lehkou naivitou připomněla animace přistání Philae…
Netušíte, proč chtějí pro vyfoukání prachu použít dusík a ne třeba helium, nebo jiný inertní plyn?
Sestup k asteroidu bude velmi plynulý aby nedošlo k žádnému zaboření. Odběru bude předcházet detailní snímkování vybrané oblasti.
Dusík je také inertní – ne sice tolik jako vzácné plyny, ale pro tyto potřeby je naprosto dostačující. Oproti heliu má výhodu ve vyšší atomové hmotnosti, tudíž bude jeho proud „výkonnější“.
Podle mého názoru bude spíše problémem při tak nízké gravitaci (planetka je velmi srovnatelná s Itokawou z mise Hayabusa) se vůbec na povrchu udržet, takže fatálního zaboření bych se neobával. Ten princip odběru se mi líbí a je určitě spolehlivější než u zmíněné Hayabusy. Navíc se samozřejmě v případě neúspěchu dá vícekrát opakovat (pokud se ten dusík nevyplácá všechen hned napoprvé). Jen doufejme, že budeme mít tutovou informaci o přítomnosti odebraného materiálu v pouzdře, abychom si to neujasňovali až po přistání na Zemi, jako opět u Hayabusy. A hlavně – chtělo by to trochu víc 🙂
Samotný kontakt by měl trvat cca. 5 sekund, pak se sonda začne vlivem „odrazu“ vzdalovat. Odběrový mechanismus bude disponovat systémy, které zjistí množství odebraných vzorků.
Je dobře, že pokud půjde let tam podle předpokladů, tak bude mít OSIRIS-REx dva roky času na průzkum a odběr. Hayabusa měla tři měsíce, příliš se nedařilo a bylo nutno odletět směrem k Zemi nejpozději v listopadu 2005. Druhý (úspěšný) pokus o odběr se odehrál 26. listopadu. A pak extrémně dobrodružná cesta domů. Ať mi nikdo neříká, že jen ve filmech dokážou být situace vyhroceny do poslední chvíle.
Bezesporu, Hayabusa a Apollo 13 jsou takové trháky, že by je sebelepší režisér nevymyslel. A navíc jsou oba završené happy endem 🙂
Přesně tak. A když zmíníme kromě té Hayabusy ještě Nozomi bez happyendu + Akatsuki stále s nenulovou šancí na happyend, tak tu máme Japonce jako specialisty na pořádná dramata.
Ano, na Akatsuki jsem hodně zvědavý. Pět let v těsné blízkosti Slunce to je pro elektroniku hodně velká zátěž.
A jak je to se spojením s Akatsuki? Přijímáme po těch nevím kolika obězích v blízkosti Slunce alespoň nějaký signál jako potvrzení, že je (samozřejmě nezávazně) připravena něco zkusit? Pokud vím, tak problém byl v selhání motoru při brzdném manévru, tak snad by ostatní systémy měly fungovat.
Už je to nějaký pátek, co jsem narazil na krátkou informaci, že Japonci zachytili signál a sonda by snad měla být připravena, ale jistý si tím nejsem.
No uvidíme. Japonci budou určitě s přibližujícím se koncem roku uvádět veřejnost do pohotovosti a pouštět nějaké informace 🙂
Vzpomeňme na druhou Hayabusu. O ní během příprav nebylo prakticky slyšet. Japonci jsou v tomhle docela svérázní.
To je vlastně pravda. A to i navíc přes unikátnost celého startu, kdy jednou raketou vynesli hned 4 velmi odlišné sondy do meziplanetárního prostoru, každou s jiným cílem. Tohle je přece událost, se kterou se dá velmi chlubit. H2 je samozřejmě nejznámější, ale kdo zná třeba PROKYON k planetkám, která si pozornost určitě také zaslouží.
To je pravda. O PROCYONu aby člověk hledal informace s drobnohledem. Naštěstí před pár dny vydal můj oblíbený server souhrnné informace (bohužel to vypadá na problém s motorem), tak bych to za pár dní rád přeložil a zveřejnil – viz http://www.spaceflight101.com/procyon-mission-updates.html
Tak to by bylo výborné. Budu se těšit na jako obvykle výstižný článek se spolehlivými informacemi. S tím motorem je to nešťastné, ale v případě studentských projektů je na místě trochu zamhouřit oko. Ovšem vesmír měří všem stejným metrem, to se nedá nic dělat.
Snad nezklamu očekávání 🙂