„V centru našich myšlenek byl tento víkend jednoznačně Dragon. Jak si jistě dokážete představit, po mnoha odkladech jsme byli velice šťastní, když jsme viděli jeho včerejší úspěšný start. Přesněji řečeno, dívali jsme se na záznam. V době startu jsme se totiž živě dívat nemohli, ačkoli jsme zrovna měli „naladěno“ na NASA TV. Přesně tak, čtete správně – můžeme se tady nahoře dívat na televizi… tak nějak. Na jednom z našich notebooků umístěných v Unity, kde jíme, máme videokonferenční systém. Na něm může na naši žádost řídící středisko pustit televizní kanál. Já sama na televizi nějak nejsem, takže většinu času se díváme na ESPN, což je americký sportovní kanál, který Terry a Butch zbožňují. Pro speciální události jako je start Dragonu ale ladíme NASA TV.

Pondělí 12. ledna 2015

Bohužel se nejedná o službu, která by nebyla přerušována. A teď nemluvím o reklamách. Videokonferenční systém (stejně jako náš email, internetové připojení a dva ze čtyř komunikačních kanálů) pracuje pouze tehdy, mají-li naše antény pásma Ku pokrytí. Vynechávání signálu je docela časté a může trvat od několika minut až po celou hodinu. Start Dragonu se odehrával zrovna v jedné z těchto mezer v pokrytí, které nazýváme LOS – Loss-Of-Signal (ztráta signálu, pozn. redakce).

Ale zpátky k tématu, což je příprava na přílet Dragonu. Měla jsem s Butchem závěrečný nácvik, při kterém jsme procvičovali zachycení. V případě, že jste to nečetli, psala jsem o choreografii zachycení a našich rolích v tomto díle. Jakožto M2 bude jednou z mých velkých zodpovědností sledovat a vyhledávat jakékoli známky abnormality a být připravena adekvátně reagovat. Říkáme tomu „aktivace kartiček řešení závad“. Dnes jsem si na kartičky s návodem napsala číslo vedle každé závady a požádala instruktora na Zemi, aby mi během přiblížení a zachycení zahlásil číslo, abych si mohla mentálně procvičit stanovení patřičné reakce, bez toho aniž bych zasahovala do Butchova nácviku zachycení.

Během jednoho nácviku jsme měli Ku-LOS (viz výše) a tudíž jsme nemohli komunikovat s naším instruktorem. V tom Butch nečekaně začal náhodně hlásit čísla během toho, co ovládal robotickou paži. Skvělý trénink! A jen tak mimochodem, ačkoli nacvičujeme ty nejhorší scénáře, všichni spoléháme na to, že Dragon i robotická paže budou zítra pracovat bezchybně. Terry navíc určitě pořídí několik skvělých fotek. Dnes strávil mnoho času nastavováním fotoaparátů, a protože znám jeho schopnosti, bude to určitě hodně dobré!

Jo a ještě bych se ráda podělila o jednu malou věc z našich uplynulých vánočních prázdnin, vlastně přímo ze Štědrého dne. Terry byl tak pozorný, že pro mě sem nahoru přivezl zlatý odznak astronauta, který se dostává za let do vesmíru. Dal mi jej jako vánoční dárek. Bylo to tak krásné a naprosto nečekané. A Butch mi dal nášivku Sojuz Mach-25. No nemám já báječné kolegy?

Úterý 13. ledna 2015

Včera to byl můj 50. den ve vesmíru a rozhodně velký den tady na ISS. Jak jste jistě slyšeli, Dragon dorazil! Máme teď novou místnost připojenou ke spodnímu uzlu modulu Harmony hned vedle našich ubytovacích prostor. Po celou dobu, co jsem tady nahoře tam byl jen poklop a za ním vakuum. Nyní můžu po cestě zatočit a zaplout dolů do Dragonu. Náš vesmírný domov se zvětšil!

Přiblížení a zachycení se odehrálo dopoledne a podle toho, co můžeme říct z našeho pohledu, všechno probíhalo opravdu dobře.  Bylo to docela dojemné pozorovat nákladní loď blížící se k ISS a moci rozeznávat více a více detailů s tím, jak se přibližovala. Je to jako sledování posla ze Země přivážejícího zásoby jediným šesti lidem, kteří se momentálně nenacházejí na své planetě.

Dragon na mě udělal dojem svou stabilitou během svého přiblížení. Stěží byste poznali, že mění svou pozici a orientaci v prostoru. Když se zastavil na posledním vyčkávacím bodě 30 metrů od stanice, zdál se tak blízko, že jsem ani nemohla uvěřit, že se ještě bude muset přemístit o dalších 20 metrů, abychom ho mohli zachytit. Venku samozřejmě nemáme téměř žádné reference, podle kterých bychom mohli odhadovat vzdálenost. Dragon se přiblížil k záchytnému bodu ve vzdálenosti 10 metrů. Byli jsme zrovna v zemském stínu a jeho červená a zelená světla po stranách se krásně odrážela na solárních panelech. Ihned po východu slunce jsme z Houstonu dostali „GO“ pro zachycení. Butch hladce domanévroval s robotickým ramenem ke kotevnímu bodu a stiskl spoušť pro aktivaci záchytné sekvence. Měla jsem všechny své kartičky s řešením závad připravené po ruce, ale naštěstí nebylo potřeba je využít. Všechno šlo perfektně!

Potom jsme robotické rameno zajistili, řídící středisko si nad ním převzalo kontrolu a přesunulo Dragon do pozice pro připojení u spodního uzlu modulu Harmony. Jakmile byly zajištěny šrouby, které vytvářejí pevné mechanické spojení, dostala jsem „GO“ pro kontrolu těsnosti vestibulu. Pokud dumáte nad tím, co to je, řekněme, že je to prostor mezi oběma dveřmi.

My máme na své straně poklop a Dragon má druhé straně zase svůj. Když jsou oba poklopy otevřeny, potřebujeme vzduchotěsný koridor mezi nimi, který nám umožní projít skrz. To nazýváme vestibulem. Ihned po připojení je ve vestibulu vakuum. Pokud se nad tím zamyslíte, je to za naším poklopem a také za poklopem z pohledu uvnitř Dragonu. Předtím, než vyrovnáme tlak a otevřeme poklop, je důležité ujistit se, že vzduch z vestibulu neuniká. Za tímto účelem jsem otevřela ventil mezi vestibulem a vnitřní atmosférou ISS a natlakovala vestibul na hodnotu 260 mm rtuťového sloupce. Potom jsem ověřila, že tlak zůstává stabilní po dobu dvaceti minut. Poté jsem tlak vyrovnala úplně, aby byl shodný s tlakem uvnitř ISS a Terry a Butch se postarali o otevření poklopu a rekonfiguraci vestibulu pro celou dobu pobytu Dragonu na stanici.

V jeden okamžik, když už byl pokop na naší straně otevřen, mě Terry vybídl, abych si čichla k tomu, jak „voní vesmír“. Je to samozřejmě takový vtípek, protože vesmír samotný nijak nevoní. Ale jedná se o typický zápach materiálu, který byl vystaven vesmírnému vakuu. Řeknu vám, nic příjemného to není. Řekla bych, že dominantní složkou je spálenina s trochou zatuchlé hniloby. Ale pokud ten zápach znamená, že nás přiletěla navštívit vesmírná loď, vydržím to kdykoli!

Sobota 17. ledna 2015

Teď, když se skoro všechno na ISS vrátilo do normálu, je čas dohnat zápisky z uplynulého týdne. A že to teda byl týden!

V úterý jsme vstoupili do Dragonu a vyložili všechen urgentní náklad, především vše, co musí být skladováno v chladu. A potom přišla středa. Jak jste nejspíš zaznamenali, tady na palubě i ve všech řídících střediscích napříč celým světem jsme si zažili vzrušení, když se rozezněl alarm úniku čpavku.

Právě jsem dokončila pravidelnou měsíční videokonferenci s managementem ESA a chystala jsem se začít na notebooku v mém boxu na spaní kontrolovat instalaci experimentu pro monitorování dýchacích cest. Když v tom všechny reproduktory v celé stanici začaly vysílat tón, který okamžitě upoutá pozornost každého – nouzový poplach.

Vyplula jsem ven a podívala se na záďovou přepážku Destiny, kde se nachází nejbližší panel výstrah. Mé oči ustrnuly na panelu a tam červeně svítila třetí červená kontrolka zleva. I bez přečtení štítku jsem věděla, že třetí světlo znamená obávaný únik čpavku. Ne, že bych se nebála požáru nebo dekomprese (další dva scénáře, které mohou spustit nouzový poplach), ale čpavek, jak mi bylo řečeno, vás dokáže zabít docela rychle. Nedokázala jsem rozeznat žádný zápach čpavku ve vzduchu, ale rozhodně jsem okolo nijak moc nečenichala. Okamžitě jsem popadla kyslíkovou masku, nasadila si jí a společně s Terrym, Butchem a Sašou zamířila k ruskému segmentu. Jelena a Anton už v tu dobu v ruském segmentu byli.

Potom, co jsme se ujistili, že za námi nikdo nezůstal, jsme uzavřeli průchod a izolovali tak ruský segment od amerického segmentu stanice, a začali jsme připravovat přístroje pro měření koncentrace čpavku a čpavkové respirátory. Předtím, než se pustím do větších detailů, si můžete přečíst jeden z mých deníků z výcviku, kde se dozvíte, proč zde existuje riziko úniku čpavku, proč je ruský segment bezpečným místem nebo jak vypadá nacvičená reakce na tuto mimořádnou situaci.

Zpátky k našemu příběhu… pár minut potom, co se alarm utišil, nám zavolali z Houstonu a prohlásili to za planý poplach. Mohli jsme tedy ukončit nouzové procedury a vrátit se do amerického segmentu. Ten byl nezvykle tichý, protože automatická reakce počítače zastavila všechny ventilátory.

Proč planý poplach? Lidé z řídícího střediska při pohledu na telemetrická data ze stanice nemohli najít žádné indicie, které by potvrzovaly únik čpavku, a vše naznačovalo, že se jednalo spíše o chybu počítače. To byl ale pro všechny teprve začátek hodně dlouhého dne…

Když jsme začali ukládat masky zpátky na místa, dostali jsme hlášení od CAPCOMA: „Únik čpavku, zahajte nouzovou proceduru! Únik čpavku, zahajte nouzovou proceduru! Únik čpavku, zahajte nouzovou proceduru!

Jak jsme se dozvěděli později, Houston mezitím začal objevovat náznaky v telemetrii, které by mohly znamenat opravdový únik čpavku do vnitřního prostoru stanice. Konkrétně šlo o malý nárůst tlaku. V tom případě přinejmenším nemůže být vyloučeno, že nejde o únik.

Takže jsme si nasadili masky a opět vyhledali útočiště v ruském segmentu. V momentě, kdy jsme uzavírali průchod, jsem věřila ještě více než poprvé, že už jej možná nikdy neotevřeme. Myslím, že ta myšlenka každému probleskla hlavou.

Prošli jsme celou bezpečnostní procedurou a po výměně masky za respirátory s čpavkovými filtry jsme díky Draegerovým trubicím mohli potvrdit, že atmosféra v ruském segmentu nebyla kontaminována a tudíž je bezpečná k dýchání.

Sundali jsme si respirátory a všichni jsme se sešli v ruském servisním modulu Zvězda dychtivě čekající, až uslyšíme slova z Houstonu ohledně podezření z úniku. Dozvěděli jsme se, že z důvodu zmírnění možného úniku bylo vypnuto čerpadlo vnějšího chladícího okruhu B a byl také snížen tlak v tomto okruhu. Uklidnilo nás, když jsme slyšeli, že čpavek nebyl vypuštěn z chladícího okruhu ven do vesmíru. To je v takové situaci pravděpodobný scénář, který by ale znamenal ochromení stanice na dlouhou dobu.

Odstavením chladícího okruhu začaly tikat hodiny mnoha experimentům. Kdyby nebyly v pravý čas vypnuty, přehřály by se. Řídící střediska v několika zemích proto měla plné ruce práce s vypínáním, které by mělo tak malý dopad na systémy stanice a vědecké přístroje, jak jen to bude možné.

Myslím, že jste si všimli. Těžkou práci pro tentokrát měli v řídících střediscích. My jsme byli v bezpečí, byli jsme v pořádku a na práci jsme neměli téměř nic kromě čekání. Protože jsme věděli, jak těžké a stresující to měli lidé na Zemi, snažili jsme se s nimi nemluvit a neptat se na žádné aktualizace. Trpělivě jsme čekali, až nám zavolají, což samozřejmě pravidelně dělali.

S každým hlášením bylo více a více jasné, že vše znovu směřuje k planému poplachu. Nebyli jsme si ale jistí, jestli budeme ještě ten den moci opustit ruský segment.

Po celou dobu k nám byli naši ruští kolegové neuvěřitelně pohostinní. Dokonce nám dali tři balíčky jídla, takže jsme se nemuseli cítit špatně při prohrabávání jejich zásob nebo neustálém vyptávání. Když byl obnoven přívod elektrické energie, mohla jsem krátce zavolat své rodině, abych je ubezpečila, že jsem v pořádku. Jelena mi pak ještě půjčila její počítač s přístupem na internet, takže jsem rozeslala krátký tweet a ujistila se, že všichni vědí, že je nám fajn. Nevěděli jsme jaké informace média šíří a měli jsme obavy, že by o nás lidé mohli mít starost.

Nakonec jsme pozdě večer dostali instrukce otevřít průchod a vrátit se zpět. Abychom měli jistotu, všichni jsme si nasadili naše čpavkové respirátory. Houston nám nařídil vyslat dva lidi napřed, aby odebrali vzorky vzduchu. Butch rozhodl, že to bude on a Terry, protože oba sedí v Sojuzu napravo. (Napravo v Sojuzu sedí palubní inženýr 2, který má nejméně práce v případě nouzové evakuace ISS. Jelena Serova a Samantha Cristoforetti jsou palubní inženýři 1, kteří pomáhají velitelům lodi. Pozn. redakce.) Po několika minutách zavolali zpět a hlásili, že měření jsou negativní a my jsme tak měli poslední potvrzení – na ISS nedošlo k žádnému úniku čpavku!

Po celém dni čekání jsme byli připraveni k akci. Rychle jsme shromáždili použité nouzové vybavení. To, co může být znovu použito, jsme uložili na svá místa a to, co bylo znehodnoceno, jsme vyhodili mezi odpadky. Houstonu jsme zahlásili, kolik kyslíkových masek jsme použili a zeptali se, jak nejlépe po stanici rozmístit zbývající masky, abychom si byli jistí, že budeme připraveni zareagovat na jakoukoli další nouzovou situaci. Dále jsme také uskutečnili několik procedur, které nemohou být provedeny na dálku z řídících středisek, a které měly zachránit experimenty po tom, co byly vypnuty.

Nakonec jsme mohli jít spát. Protože však nebyla obnovena ventilace v Harmony, Columbu a Kibó, nemohli jsme spát v našich boxech a tak jsme se vydali kempovat do záďových modulů. Přichystala jsem si své ležení v Destiny. Takové táboření ve stavu beztíže je opravdu jednoduché. Jen si připevníte svůj spacák k madlu a jste připraveni ke kvalitnímu spánku! Do druhého dne jsme byli díky pozemním plánovačům připraveni vrhnout se zpátky do nabitého vědeckého harmonogramu.

I když šlo o nešťastnou událost, v mnoha směrech jsme měli štěstí. Dragon už byl pevně připojen a všechny naléhavé položky nákladu byly vyloženy. Nikdo z nás nepracoval na experimentu, který by utrpěl, kdyby byl zpožděn nebo ponechán bez dozoru. Špatně by například dopadl experiment ESA T-Cell, na kterém jsem pracovala v úterý. Kdyby se alarm kvůli čpavku rozezněl tehdy, přišli bychom o přístroj i cenné výsledky. Takže jsme nakonec měli štěstí. Musí to být tím, že v Expedici 42 vždy víme, kde máme svůj ručník!“

Líbilo se Vám líčení této mimořádné události přímo z pohledu posádky? Samantha psala, že když oni kromě čekání neměli nic na práci, lidé v řídícím středisku prožívali stresové okamžiky a měli plné ruce náročné práce. Proto jsme pro Vás již dnes na pátou hodinu odpolední přichystali popis celého sledu událostí z pohledu letového ředitele evropského modulu Columbus. Nezapomeňte se k nám proto k večeru vrátit.

Jako malý bonus Vám dnes navíc ještě představíme video a několik fotografií z kadeřnického salónu „Terry“, který se nachází na ISS. Podívejte se, jak to vypadalo, když se Samantha nechala ostříhat.

Zdroj informací:
https://plus.google.com/

Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/