Nejprestižnější fyzikální cenou je samozřejmě ta Nobelova. Přestože to paradoxně není cena s nejvyšší finanční prémií pro držitele, tu získá laureát nejvyšší i Průlomové ceny, prestiž Nobelovy ceny lze dosáhnout jen velmi těžko. Nevýhodou Nobelovy ceny pro astronomy je však to, že se o ni dělí se všemi ostatními fyzikálními obory, a tak získají astronomové Nobelovu cenu jen jednou za pár let, a to jen za ty skutečně nejdůležitější objevy.
Zdroj: https://cdn.firespring.com/
Ale netřeba smutnit. Astronomové mají i celou řadu dalších ocenění, které mohou získat. Dosti důležitá je zejména Wolfova cena za fyziku, druhé nejprestižnější fyzikální ocenění, jehož zisk často vede i k Nobelově ceně. Ale i o tu se musí astronomové dělit s ostatními obory. To však neplatí pro další dvě významná ocenění – Gruberovu cenu a Kavliho cenu. Obě se udělují ve třech kategoriích, Kavliho cena se uděluje za nanovědy, neurovědy a také za astrofyziku. Gruberova cena potom za neurovědy, genetiku a kosmologii. Takže astrofyzikové a kosmologové mají svou prestižní cenu.
A jelikož se právě nedávno objevily výsledky jak Gruberovy ceny za kosmologii, tak Kavliho ceny za astrofyziku, pojďme se na laureáty společně podívat. Letos totiž v obou cenách najdeme i stopy kosmonautiky. Ještě ale musíme uvést jednu důležitou skutečnost. Zatímco Gruberova cena se udílí každý rok, Kavliho cena jen jednou za dva roky, a to v sudých letech, takže letos a příště pak v roce 2028. Obě ocenění už přitom v minulosti obdrželi vědci pracující v kosmickém výzkumu, například za výsledky sond WMAP, Planck, či Hubbleova teleskopu.
Začněme Gruberovou cenou za kosmologii. Tu letos obdržela trojice vědců za výzkum supernov, tedy mohutných explozí hmotných hvězd. Byli to konkrétně Japonec Kenichi Nomoto a Američané Stanford Woosley a Alexej Filippenko. První dva jmenovaní, tedy Nomoto a Woosley se zasloužili především o teorii supernov, nezávisle na sobě rozpracovali modely toho, jak fungují supernovy typu Ia vznikající v binárních systémech běžných hvězd hlavní posloupnosti a bílých trpaslíků, a také typu II, což jsou masivní hvězdy na konci svého života.
Zdroj: https://encrypted-tbn0.gstatic.com/
Woosley se později podílel i na pozorovacím programu astronomické observatoře High Energy Transient Explorer 2 (HETE-2, nebo též Explorer 79), kdy se testovalo, zda mohou být supernovy typu II původci tehdy dosti záhadných gama záblesků. A ukázalo se, že ano, dlouhé gama záblesky skutečně velmi hmotné supernovy typu II mohou vysvětlit.
Pokud jste četli nedávný článek o cenách Pacifické astronomické společnosti, je vám jméno Filippenko již známé. Jde o jednoho z největších odborníků na supernovy a obecně o jednoho z nejuznávanějších astronomů. Filippenkova pozorování supernov pomohla kategorizovat supernovy a pochopit, že vůbec existují nějaké podtypy supernov typu I. Pomohl také zjistit, že by se supernovy typu Ia mohly použít k měření vzdáleností ve vesmíru, což vedlo k objevu zrychlené expanze vesmíru, kdy byla data získána i za pomocí Hubbleova teleskopu. Také na tomto objevu se Filippenko podílel.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/
Kavliho cena za astrofyziku byla letos udělena trojici vědců, kteří se věnovali studiu historie naší Mléčné dráhy. Konkrétně odhalili to, že Mléčná dráha v dnešní podobě vznikla postupným slučováním s jinými galaxiemi, čemuž se říká hierarchická akrece. Tento proces ostatně pokračuje dodnes, neboť Mléčná dráha postupně pohltí i další galaxie. Oceněni byli britský astronom Vasilij Bělokurov z univerzity v Cambridge, nizozemsko-argentinská astrofyzička Amina Helmi z univerzity v Gröningenu a francouzský astronom bolivijského původu Rodrigo Ibata z univerzity ve Štrasburgu.
Všichni laureáti se věnovali tomu, jak se vyvíjí naše Mléčná dráha. Konkrétně Amina Helmi používá ke studiu vývoje a dynamiky galaxií numerické simulace a data z evropské astrometrické observatoře Gaia. Kromě toho zkoumá i temnou hmotu. Rodrigo Ibata se v roce 1994 podílel na objevu nových trpasličích galaxií ve Střelci a ve Velkém psovi. Také on používá kosmické observatoře, ke studiu hala Mléčné dráhy například využil Hubbleův teleskop. Za zmínku také stojí, že jeho tehdy patnáctiletý syn Neil se v roce 2013 stal spoluautorem článku týkajícího se satelitních galaxií velké galaxie M31.
Zda některý z těchto výzkumu bude později oceněn Nobelovou cenou nevíme, osobně jsem k tomu spíše skeptický. Nicméně dotyční vědci si už velké jméno udělali, neboť Gruberova a Kavliho cena jsou mezi astrofyziky a kosmology velmi uznávané a prestižní.
Použité a doporučené zdroje
- Gruberova nadace: https://gruber.yale.edu/
- Kavliho nadace: https://www.kavlifoundation.org/
Zdroje obrázků
- https://cdn.sanity.io/images/qpjzy3y9/production/84e464cd86f6e8b125122ba5f61e852278c8510c-8192×2561.jpg
- https://cdn.firespring.com/images/2f674d6c-f553-4999-912f-a818a34b0c6d.png
- https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcTLODxKqXjWbB4Nxx_m7LmKsXsStUEJ0-o-z4m7TyPyJ_O-TWmyHrCBpCkc&s=10
- https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a3/Amina_Helmi_%28Bram_Saeys%29_2019.jpg
Pan profesor Filippenko nám trochu zestárnul ale ten jeho usměv který znám ze starších tv dokumentů je tam pořád.Je to právem osobnost a tu cenu mu vážně přeji.Je to fajn chlap a bylo by zajímavé zajít s ním na pivko
Děkuji za zajímavý článek,o těchto cenách jsem vubec neměl tušení.Ale rád bych se zeptal:v článku zmiňujete že vědci využívají data z např.Hubbla a mně by zajímalo jaký je to proces nebo co vše se musí podniknout aby se vědec dostal k pozorovacímu času např.JWST?Někde jsem četl že JWST má zamluvený čas snad na tři roky dopředu
Jak vědci získávají pozorovací čas na velkých dalekohledech typu JWST nebo HST?
Stručná odpověď: těžko
Delší odpověď: velmi těžko
A teď trochu vážněji. Skutečně je velmi náročné pozorovací čas a podobných teleskopech získat. Je tam několik důležitých aspektů:
1) Předně musíte dělat výzkum, ve kterém vůbec lze tyto teleskopy využít. Když třeba budete špičkový sluneční fyzik a budete mít skvělý nápad na výzkum, bude vám to u JWST na nic, protože nikdo zkrátka nemůže namířit přístroj za 10 miliard dolarů do Slunce. Tam by nebyla šance na poškození, to by byla spíše jistota poškození. Takže dělat vhodný výzkum je úplný základ.
2) HST i JWST jsou poměrně obecně zaměřené, což je výhoda i nevýhoda v jednom. Výhoda je to v tom, že můžete vymyslet vhodný projekt pro tyto teleskopy, ať už jste odborníkem na Uran a Neptun, zkoumáte exoplanety, zabýváte se vývojem hvězd, nebo zkoumáte galaxie v raném vesmíru. Na vše lze JWST a HST docela dobře naroubovat. Nevýhoda je to v tom, že vaše konkurence nejsou jen další astronomové z vašeho oboru, ale i řada dalších astronomů z jiných oborů, ti všichni se musí o dosti omezený pozorovací čas nějak podělit.
3) Podstatné je i to, aby váš výzkum JWST či HST nutně potřeboval. Tedy, je snaha neplýtvat pozorovacím časem těchto velkých teleskopů na pozorování, které by stejně snadno a stejně kvalitně mohly udělat i jiné, například pozemní, observatoře.
4) I když jste vy osobně skvělý vědec, vždy je dobré, když za vámi stojí nějaká velká instituce typu univerzita, popřípadě pokud jde o větší skupinu vědců z různých zemí.
5) Pak je samozřejmě potřeba si o pozorovací čas zažádat. A to pochopitelně ne tak, že se někoho nezávazně zeptáte, ale je třeba mít vypracovaný projekt, kde je velmi dobře zdůvodněno co přesně je cílem projektu, jaké se očekávají vědecké výstupy a proč je na toto pozorování třeba právě tento teleskop (viz bod 3).
6) Určitou roli hraje i to, kolik pozorovacího času chcete. Je rozdíl jestli jde o menší projekt, který žádá třeba o 5 hodin času, nebo velký projekt, který chce 100, nebo 200 hodin pozorovacího času.
7) Předem je třeba počítat s tím, že napoprvé pravděpodobně neuspějete. Míra přijatých projektů je dosti malá, obvykle v řádu jednotek procent. Pokud nepatříte mezi opravdu těch pár top projektů, zřejmě vás nevyberou. Je tedy třeba se zlepšovat a obrnit se trpělivostí.
8) Někdy je třeba být i drzý a mít ostré lokty. Určitý vyhrazený čas má i vědecký ředitel projektu, který může svůj čas využít libovolně (v rozumných mezích, nemůže třeba namířit dalekohled do Slunce). Tento čas se obvykle využívá pro různé aktuální a důležité události. Například se objeví nová supernova, gama záblesk, nebo něco takového. V 90. letech si možnost využít část tohoto ředitelského času dosti nevybíravě vymohl fyzik Saul Perlmutter k pozorování supernov typu Ia, za což posléze získal Nobelovu cenu za fyziku.