Nejprestižnější fyzikální cenou je samozřejmě ta Nobelova. Přestože to paradoxně není cena s nejvyšší finanční prémií pro držitele, tu získá laureát nejvyšší i Průlomové ceny, prestiž Nobelovy ceny lze dosáhnout jen velmi těžko. Nevýhodou Nobelovy ceny pro astronomy je však to, že se o ni dělí se všemi ostatními fyzikálními obory, a tak získají astronomové Nobelovu cenu jen jednou za pár let, a to jen za ty skutečně nejdůležitější objevy.

Ale netřeba smutnit. Astronomové mají i celou řadu dalších ocenění, které mohou získat. Dosti důležitá je zejména Wolfova cena za fyziku, druhé nejprestižnější fyzikální ocenění, jehož zisk často vede i k Nobelově ceně. Ale i o tu se musí astronomové dělit s ostatními obory. To však neplatí pro další dvě významná ocenění – Gruberovu cenu a Kavliho cenu. Obě se udělují ve třech kategoriích, Kavliho cena se uděluje za nanovědy, neurovědy a také za astrofyziku. Gruberova cena potom za neurovědy, genetiku a kosmologii. Takže astrofyzikové a kosmologové mají svou prestižní cenu.

A jelikož se právě nedávno objevily výsledky jak Gruberovy ceny za kosmologii, tak Kavliho ceny za astrofyziku, pojďme se na laureáty společně podívat. Letos totiž v obou cenách najdeme i stopy kosmonautiky. Ještě ale musíme uvést jednu důležitou skutečnost. Zatímco Gruberova cena se udílí každý rok, Kavliho cena jen jednou za dva roky, a to v sudých letech, takže letos a příště pak v roce 2028. Obě ocenění už přitom v minulosti obdrželi vědci pracující v kosmickém výzkumu, například za výsledky sond WMAP, Planck, či Hubbleova teleskopu.

Začněme Gruberovou cenou za kosmologii. Tu letos obdržela trojice vědců za výzkum supernov, tedy mohutných explozí hmotných hvězd. Byli to konkrétně Japonec Kenichi Nomoto a Američané Stanford Woosley a Alexej Filippenko. První dva jmenovaní, tedy Nomoto a Woosley se zasloužili především o teorii supernov, nezávisle na sobě rozpracovali modely toho, jak fungují supernovy typu Ia vznikající v binárních systémech běžných hvězd hlavní posloupnosti a bílých trpaslíků, a také typu II, což jsou masivní hvězdy na konci svého života.

Woosley se později podílel i na pozorovacím programu astronomické observatoře High Energy Transient Explorer 2 (HETE-2, nebo též Explorer 79), kdy se testovalo, zda mohou být supernovy typu II původci tehdy dosti záhadných gama záblesků. A ukázalo se, že ano, dlouhé gala záblesky skutečně velmi hmotné supernovy typu II mohou vysvětlit.

Pokud jste četli nedávný článek o cenách Pacifické astronomické společnosti, je vám jméno Filippenko již známé. Jde o jednoho z největších odborníků na supernovy a obecně o jednoho z nejuznávanějších astronomů. Filippenkova pozorování supernov pomohla kategorizovat supernovy a pochopit, že vůbec existují nějaké podtypy supernov typu I. Pomohl také zjistit, že by se supernovy typu Ia mohly použít k měření vzdáleností ve vesmíru, což vedlo k objevu zrychlené expanze vesmíru, kdy byla data získána i za pomocí Hubbleova teleskopu. Také na tomto objevu se Filippenko podílel.

Kavliho cena za astrofyziku byla letos udělena trojici vědců, kteří se věnovali studiu historie naší Mléčné dráhy. Konkrétně odhalili to, že Mléčná dráha v dnešní podobě vznikla postupným slučováním s jinými galaxiemi, čemuž se říká hierarchická akrece. Tento proces ostatně pokračuje dodnes, neboť Mléčná dráha postupně pohltí i další galaxie. Ocenění byli britský astronom Vasilij Bělokurov z univerzity v Cambridge, nizozemsko-argentinská astrofyzička Amina Helmi z univerzity v Gröningenu a francouzský astronom bolivijského původu Rodrigo Ibata z univerzity ve Štrasburgu.

Všichni laureáti se věnovali tomu, jak se vyvíjí naše Mléčná dráha. Konkrétně Amina Helmi používá ke studiu vývoje a dynamiky galaxií numerické simulace a data z evropské astrometrické observatoře Gaia. Kromě toho zkoumá i temnou hmotu. Rodrigo Ibata se v roce 1994 podílel na objevu nových trpasličích galaxií ve Střelci a ve Velkém psovi. Také on používá kosmické observatoře, ke studiu hala Mléčné dráhy například využil Hubbleův teleskop. Za zmínku také stojí, že jeho tehdy patnáctiletý syn Neil se v roce 2013 stal spoluautorem článku týkajícího se satelitních galaxií velké galaxie M31.

Zda některý z těchto výzkumu bude později oceněn Nobelovou cenou nevíme, osobně jsem k tomu spíše skeptický. Nicméně dotyční vědci si už velké jméno udělali, neboť Gruberova a Kavliho cena jsou mezi astrofyziky a kosmology velmi uznávané a prestižní.

Použité a doporučené zdroje

• Gruberova nadace: https://gruber.yale.edu/
• Kavliho nadace: https://www.kavlifoundation.org/

Zdroje obrázků

• https://cdn.sanity.io/images/qpjzy3y9/production/84e464cd86f6e8b125122ba5f61e852278c8510c-8192×2561.jpg
• https://cdn.firespring.com/images/2f674d6c-f553-4999-912f-a818a34b0c6d.png
• https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcTLODxKqXjWbB4Nxx_m7LmKsXsStUEJ0-o-z4m7TyPyJ_O-TWmyHrCBpCkc&s=10
• https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a3/Amina_Helmi_%28Bram_Saeys%29_2019.jpg