Týden šest třetí části základního výcviku v European Astronaut Centre byl kombinací teorie, aplikací a reálného kontaktu s tím, jak se kosmické mise skutečně připravují a realizují. Program se tentokrát výrazně opřel o oblast pozorování Země a zároveň nás na pár dní vytrhl z Kolína nad Rýnem směrem do technologického centra European Space Research and Technology Centre v nizozemském Noordwijku.
Začátek týdne patřil základům, které jsou sice „učebnicové“, ale dávají pilotovaným kosmickým letům zajímavý kontext. Přednáška o Slunci jako nejbližší hvězdě nebyla jen o astronomii, ale hlavně o pochopení zdroje energie, který ovlivňuje jak provoz satelitů, tak prostředí, ve kterém se pohybujeme na oběžné dráze. Na to navázal úvod do dálkového průzkumu Země a přehled programů a aplikací. Tohle je oblast, která dnes stojí na pomezí vědy, byznysu a bezpečnosti. Od monitoringu klimatu přes zemědělství až po krizové řízení. Data z oběžné dráhy jsou jedním z klíčových vstupů pro rozhodování na Zemi.
V úterý se to propojilo s provozem ISS. Jak se Earth Observation integruje do každodenní práce posádky, jaké jsou limity, jak se plánují experimenty a snímkování. Do toho interakce Země a Slunce, tedy věci jako kosmické počasí, které mají přímý dopad na techniku i operace. Odpoledne jsem sedl do auta a přesunul se do ESTECu. Takže několik hodin na dálnici.
Středa byla úplně jiný režim. Do ESTECu dorazila skupina novinářů z Česka a program se tak změnil na kombinaci oficiálních briefingů, krátké tour a mediálních výstupů. Briefing od ředitele centra dal rámec tomu, jakou roli ESTEC v rámci ESA hraje. Je to místo, kde se testuje a certifikuje hardware, který pak letí do vesmíru. Následovalo několik hodin rozhovorů s českými novináři, kteří si našli čas a vážili cestu sem do Holandska. Od televizí, přes rozhlas, po noviny, časopisy, influecery a tiskovou kancelář.
Čtvrtek už byl zpátky čistě technický. Série briefingů od specialistů pokrývala celý životní cyklus payloadu pro pilotované mise. Od návrhu přes integraci až po bezpečnost a certifikaci. Hodně důrazu bylo na flight safety a kvalitu, což je oblast, kde se nic „nedožene později“. Pokud něco není správně navrženo a otestováno na začátku, v pilotovaném programu na to pak už není prostor.
Pátek byl asi nejvíc „hands-on“, i když pořád v rovině prohlídek a vysvětlení. ESTEC je v tomhle směru unikátní. Na jednom místě vidíte anechoickou komoru pro testování antén, vibrační stolice simulující start, vakuové komory pro ověření funkce ve vesmíru i robotické laboratoře zaměřené na orbitální operace, interakci člověk–stroj nebo planetární průzkum. Concurrent Design Facility pak ukazuje, jak se dnes navrhují mise. Rychle, iterativně a s důrazem na mezioborovou spolupráci. Když vidíte vedle sebe inženýry různých specializací, kteří v reálném čase skládají misi dohromady, dává vám to lepší představu o tom, jak komplexní celý proces je. Mezi exponáty nechyběly ani robotické platformy, včetně systémů od Boston Dynamics nebo modely planetárních roverů.
Návrat zpět do Kolína byl nejméně zajímavá část programu. Po asi šesti nebo sedmi hodinách exkurzí následovaly čtyři hodiny v autě v pátečním provozu. I to je ale součást reality evropské kosmonautiky.
Víkend pak klasicky sloužil k tomu, aby se člověk vrátil zpátky do aspoň trochu normálního režimu. Administrativa, dohánění restů, běžné věci.
Celkově to byl týden, který byl poměrně komplexní. Od základní fyziky přes aplikace na Zemi až po konkrétní hardware a procesy, které rozhodují o tom, jestli hardware během mise bude fungovat, nebo ne. Takže relativně přínosný základ pro další fáze výcviku, které už budou obsahovat podstatně méně nekonečných kontextů a budou naopak zaměřené na konkrétní let a na skutečně podstatné věci, bez kterých letět nelze.
