„Buď se zbláznil ten lokalizační čip, nebo ty,“ psal mi kamarád, který má možnost sledovat můj pohyb prakticky v reálném čase. Aneb v pátek 6. února ráno nastupujeme do auta kousek od mysu Canaveral, v sobotu 7. února odpoledne z něj vystupujeme (samozřejmě mezi tím byl nocleh v motelu) na základně Starbase. Dosud jsem na Starbase byl pětkrát, loni mi však osud nedopřál. Vzhledem k tomu, jak se dramaticky proměňuje, je to téměř nekonečně dlouhá doba. Když jsme se na podzim 2024 bavili s místními, kteří se nás ptali, kdy jsme tu byli naposledy a my odpověděli, že před půl rokem, mávli rukou. S tím, že je to dávno a že se od té doby hodně změnilo. A měli pravdu. Člověk sedící u počítače ty změny nevidí, ale na místě jsou vidět. A jsou jich opravdu kvanta.

Hned na první pohled při příjezdu na Starbase zaujme obří parkoviště Cybertrucků (resp. jiná vozidla tam mají zakázaný vjezd). Bylo jich tam požehnaně (a to jsme na základně byli o víkendu). Ovšem mnohem důležitější je rostoucí budova Gigabay, která má být o něco větší než ta na Floridě (výška 146 m, půdorys 91 krát 113 m) a v níž se bude souběžně připravovat 24 raket Starship.

A přímo naproti startovacím rampám (na té první dnes probíhají demoliční práce, na druhé dokončovací) „přes ulici“ se od loňského července staví „kyslíkárna“: přesněji vzduchová separační jednotka ASU (Air Separation Unit), kterému se ale v průmyslu lidově říká právě „kyslíkárna“. Jde o zařízení vyrábějící kyslík, dusík a další plyny frakční destilací vzduchu. Což má ušetřit stovky a tisíce kamiónů přivážejících tyto plyny na Starbase ročně.

Cesta vedoucí z Brownsville na Starbase – dříve rekreační silnice na pláž – je díky výstavbě a provozu základny v totálně dezolátním stavu. Minule jsem myslel, že to nemůže být horší: teď víme, že může. Proto už se silnice opravuje a rozšiřuje na čtyřproudou. Ale… I na nově opravené části je vidět, že životnost bude opravdu krátká. Jinak v okolí základny (před deseti lety cca 30 stálých obyvatel) roste několik rezidenčních projektů.

Opět jsme měli možnost setkat se s místními šílenci, kteří sledují veškeré aktivity přímo na místě. A tak jsme se dozvěděli něco o nejbližším startu Starshipu („budou moc rádi, když stihnou duben“), nové obří budově Gigabay („je to obrovsky komplikované; sice staví, ale pořád předělávají plány“) nebo o oteřenosti základny („je toho vidět čím dál méně ostraha je čím dál nepříjemnější“). Poslední můžeme potvrdit: zatímco ještě nedávno oddělovalo rampy (ev. rakety na nich) od veřejnosti jen několik cedulek, nyní už se chystá stavba „Security Wall“. Výpis opatření, která návštěvníkům komplikují život, by byl bohužel velmi dlouhý. Starbase už nikdy nebude to, co bývala…

V této souvislosti připomínám článek Michala Přibyla (je se mnou i tentokrát) Pět důvodů, proč navštívit Starbase co nejdříve. Tesat do kamene by se měl.

Největším zážitkem aktuální návštěvy byla zkouška prvního stupně B19 na Masseyho standu. Obra jsme sledovali řádově z půldruhého kilometru: jak se postupně halí jinovatkou, jak řvou čerpadla, jak vypouští oblaka odpařených plynů… Prostě něco, co neuvidíte každý den.

Jedeme dál…

Zdroje obrázků:
Foto: Michal Přibyl
Foto: Tomáš Přibyl