Jednou z ikonických částí astronautského výcviku jsou parabolické lety – tedy simulace beztíže ve speciálně upraveném letadle. V neděli předchozího týdne jsme se přesunuli do Bordeaux, kde sídlí firma Novespace, která takové lety pro Evropskou kosmickou agenturu zajišťuje. Čekal mě týden, který se dal shrnout dvěma slovy: nula gé.

2. týden

Pondělí 8. září – administrativa a první seznámení

První den byl spíš zahřívací. Po příjezdu do Novespace následovala nutná administrativa a bezpečnostní školení. Součástí byla i prohlídka samotného letounu Airbus, který slouží pro Zero-G lety. Na první pohled vypadá jako běžný dopravní stroj, ale jeho vnitřek je speciálně upraven – většina sedadel pryč, podlaha polstrovaná a prostor rozdělený na několik sekcí: část pro astronautický výcvik a část pro vědecké experimenty.

Den jsme zakončili briefingem k celé kampani a tzv. suchým nácvikem, tedy tréninkem „na sucho“ bez samotného letu.

Úterý 9. září – první let a 31 parabol

Ráno začalo snídaní na hotelu a pak už přesunem na letiště. Převlékli jsme se do letových kombinéz a asi hodinu a půl před letem přišla na řadu dobrovolná injekce scopolaminu. Tenhle lék se používá proti kinetóze – pomáhá snížit riziko nevolnosti, které je při prudkých přechodech mezi přetížením a stavem beztíže poměrně vysoké. Téměř každý, včetně zkušených instruktorů, si nechal injekci píchnout.

Po nástupu do letadla jsme odstartovali do vyhrazeného pracovního prostoru. Letadlo nesmí parabolu létat kdekoliv – kvůli bezpečnosti a volnému vzdušnému prostoru se odlétá do jedné ze tří oblastí: buď nad Atlantik u pobřeží Bordeaux, poblíž Bretaně, nebo nad Středozemní moře směrem ke Korsice. Který prostor se použije, záleží na počasí.

Samotný let trval asi tři hodiny. Během něj jsme provedli 31 parabol. Každá parabola probíhá podle stejného scénáře: nejprve piloti natáhnou letadlo vzhůru do úhlu podélného sklonu kolem 50 stupňů a posádka přitom cítí přetížení asi 1,8 G. Pak piloti potlačí na 0 G a následuje 22 sekund beztíže, během nichž se všichni doslova vznáší. Letadlo poté přejde po parabolilcké trajektorii do sklonu -42 stupňů a další 1,8 G nás přitlačí zpět k podlaze, než se stroj vrátí do vodorovného letu.

Paraboly se létají v sériích většinou po pěti, mezi sériemi je vždy pár minut pauza. Ta slouží hlavně k tomu, aby se letadlo otočilo do opačného kurzu a nevyletělo tak z určeného prostoru. V naší části kabiny probíhal astronautický výcvik – nácvik koordinace těla v prostoru a první jednoduché cviky v mikrogravitaci. Zbytek prostoru využívaly vědecké a technologické týmy, které zde prováděly vlastní experimenty.

Po zhruba dvou hodinách parabol následoval návrat na základnu a debriefing. Odpoledne jsem ještě absolvoval dvouhodinový blok rozhovorů pro česká média – v Bordeaux se sešlo nebývalé množství novinářů, od televizí přes rádia až po noviny a časopisy. Den jsme zakončili společnou večeří s ostatními astronauty a instruktory.

Středa 10. září – volnější den

Ve středu jsem měl dopoledne volno, odpoledne nás čekal briefing ke čtvrtečnímu letu a hodinový suchý nácvik přímo v letadle. Zbytek dne jsem věnoval českému dokumentárnímu týmu, který tu natáčel materiál pro připravovaný dokument a pořizoval audio a video materiál k dalšímu využití. Večer jsme opět zašli na večeři všichni společně – podobné chvíle jsou cenné, protože vytvářejí z týmu partu, která si věří i v náročnějších situacích.

Čtvrtek 11. září – druhý let a složitější úkoly

Druhý let měl podobný úvod jako ten první – snídaně, přesun na letiště, kombinéza, injekce scopolaminu a nástup do letadla. Tentokrát nás čekalo opět 31 parabol, ale s postupně náročnějšími úkoly.

Během letu jsme se přesouvali mezi pěti stanovišti. Dvě byla vybavena modrými madly, stejnými jako na ISS, a sloužila k nácviku pohybu za použití pouze nohou v mikrogravitaci – při 1G banální záležitost, při 0G už to tak jednoduché není. Další stanoviště simulovalo boty skafandru EMU a platformu na konci robotického ramene ISS – trénovali jsme tedy upevnění bot do platformy v mikrogravitaci a bez použití zraku (ve skafandru není na nohy vidět) a koordinaci podobnou té při výstupech do volného prostoru.

Na dalším stanovišti jsme měli rukavice simulující tlak ve skafandru. Manipulace s nástroji v takových rukavicích se dá přirovnat k tomu, jako byste se snažili zmáčknout tenisák – snadné úkoly se rázem stávají náročné. Trénovali jsme translační pohyb, zajišťování pomocí navijáku a karabin a používání jednoduchých nástrojů v rukavicích EMU v mikrogravitaci. Další cvik probíhal vzhůru nohama: z přepravního vaku jsme museli vytáhnout konkrétní předmět, aniž by ostatní vyletěly ven.

Posledních několik parabol bylo věnováno tzv. free floatingu – volnému pohybu bez instrukcí, kde jsme si mohli vyzkoušet vlastní manévry a trochu si pohrát s pocitem beztíže.

Po přistání následoval oběd a tradiční debriefing. Odpoledne ještě natáčení s dokumentárním týmem a pak už zasloužený odpočinek. Protože všechny plánované lety proběhly podle plánu, pátek zůstal jako volný den a většina z nás zamířila domů na prodloužený víkend. V mém případě to pak znamenalo návrat do Kolína nad Rýnem v neděli večer.

Závěrem

Parabolické lety jsou unikátní kombinací fyziky a lidského prožitku. Každá parabola je krátkým oknem do světa, kde gravitace jakoby neplatí. Pro astronauty je to neocenitelný trénink – učí se pohybu, koordinaci i práci s nástroji. Pro vědecké týmy je to zase šance testovat technologie a experimenty, které by jinak do vesmíru dostaly až za několik let.

A pro mě osobně? Jeden z momentů, kdy si člověk naplno uvědomí, že cesta do vesmíru není jen vzdálený sen, ale konkrétní proces, který se skládá z takových kroků – parabola po parabole.

Zdroje obrázků:
Novespace
Aleš Svoboda