Nová data ze sondy obíhající kolem Jupiteru umožnila vědcům posvítit si na silný vítr a plynných cyklón v severních oblastech obří planety. Data zároveň přinášejí nové informace o vulkanické aktivitě jeho pekelného měsíce. Americká sonda Juno nasbírala tyto údaje poté, co svými přístroji nahlédla pod horní vrstvy Jupiterových mraků i pod pevný povrch měsíce Io. Nejenže tato data pomohla lépe vyvinout nový model k lepšímu porozumění rychle se pohybujících tryskových proudů, které krouží kolem severního pólu plného cyklón, ale také poprvé v historii odhalují podpovrchové teplotní profily měsíce Io. Poskytují také cenné vhledy do vnitřní struktury tohoto měsíce i jeho vulkanické aktivity.

Členové týmu odprezentovali své poznatky na tiskové konferenci, která se uskutečnila 29. dubna na Valném shromáždění Evropské unie geověd (European Geosciences Union General Assembly). „Všechno, co se týká Jupiteru, je extrémní. Tahle planeta je domovem gigantických polárních cyklón, které jsou větší než Austrálie, prudkých tryskových proudů, sopečně nejaktivnějšího tělesa Sluneční soustavy, nejsilnějších polárních září a nejdrsnějších radiačních pásů,“ vypočítává Scott Bolton, hlavní řešitel mise Juno ze Southwest Research Institute v San Antoniu a dodal: „S tím, jak nás oběžná dráha sondy Juno přivádí do nových oblastí Jupiterova komplexního systému, blíže seznámit s obrovskou energií, kterou tento plynný obr disponuje.“

Tato animace, vytvořená na základě dat z přístroje JIRAM na palubě sondy Juno, ukazuje jižní polární oblast Jupiterova měsíce Io během průletu 27. prosince 2024. Světlé skvrny představují místa s vyšší teplotou způsobenou vulkanickou činností. Šedé oblasti vznikly, když měsíc Io opustil zorné pole.

Palubní mikrovlnný radiometr MWR byl navržen k tomu, aby prohlédl skrz vrcholky Jupiterových mraků a tým tento přístroj také trénoval na Io. Kombinace těchto dat s údaji z přístroje JIRAM (Jovian Infrared Auroral Mapper) umožnilo získat lepší přehled o tamní situaci. „Vědecký tým mise Juno miluje kombinaci velmi odlišných datových souborů z velmi odlišných přístrojů a podívejte, co všechno se můžeme dozvědět,“ uvedl Shannon Brown, vědec z jihokalifornské Jet Propulsion Laboratory, zapojený do mise Juno a dodal: „Spojili jsme data z MWR s infračervenými snímky z JIRAM a byli jsme překvapeni tím, co jsme viděli – důkazy stále horkého magmatu, které pod zchladlou kůrou Io ještě neztuhlo. Na všech šířkových i délkových souřadnicích, kde tekla láva.“

Data naznačují, že okolo 10 % povrchu tohoto měsíce disponuje těmito pozůstatky pomalu chladnoucí lávy těsně pod povrchem. Výsledky mohou poskytnout nové informace o tom, jak měsíc obnovuje svůj povrch tak rychle, ale i o tom, jak se teplo pohybuje z jeho hlubokého nitra k povrchu. „Sopky, lávová pole a podpovrchové toky lávy na Io se chovají jako radiátor v autě,“ vysvětluje Brown a pokračuje: „Účinně přenáší teplo z vnitřku na povrch a ochlazuje se ve vesmírném vakuu.“ Pohled pouze na data z přístroje JIRAM  umožnil týmu určit, že nejenergetičtější erupce v zaznamenané historii Io (poprvé identifikována infračerveným snímačem při průletu Juno kolem Io 27. dubna 2024) ještě 2. března stále vyvrhovala lávu a popel. Vědci z mise Juno věří, že i dnes je dané místo aktivní a očekávají nová pozorování z 6. května. Tehdy totiž tato fotovoltaickými panely napájená sonda prolétla kolem tohoto pekelného měsíce ve vzdálenosti zhruba 89 000 kilometrů.

Na svém 53. oběhu (18. února 2023) Juno zahájila rádiové zákrytové experimenty, aby mohla prozkoumat teplotní strukturu atmosféry tohoto plynného obra. Při této metodě je rádiový signál odeslán ze Země na Juno a zpět, takže při obou cestách projde skrz Jupiterovu atmosféru. jelikož vrstvy atmosféry planety ohýbají rádiové vlny, mohou vědci přesně změřit efekty tohoto ohybu a odvodit z nich podrobné informace o teplotě a hustotě atmosféry. Doposud Juno provedla 26 takových rádiových zákrytových experimentů. Mezi nejzajímavější objevy patří třeba to, že vůbec první měření teploty severní polární stratosférické čepičky Jupiteru odhalilo, že tato oblast je asi o 11 stupňů Celsia chladnější než její okolí a je obklopena větrným prouděním o rychlosti přesahující 161 km/h.

Nedávné objevy týmu se zaměřují také na cyklóny, které okupují sever Jupiteru. Roky dat z kamery JunoCam, která snímkuje ve viditelné části spektra a infračerveného přístroje JIRAM umožnily vědcům sledovat dlouhodobé pohyby mohutné severní polární cyklóny Jupiteru a osmi cyklón, které ji obklopují. Na rozdíl od hurikánů na Zemi, které se obvykle vyskytují izolovaně a v nižších zeměpisných šířkách, jsou ty Jupiterovy omezeny na polární oblast. Sledování pohybů cyklón při mnoha obězích kolem planety umožnilo vědcům pozorovat, jak se každá bouře postupně přesouvá k pólu vlivem procesu, který se označuje jako beta drift, což je interakce mezi Coriolisovou silou a kruhovým prouděním větru v cyklóně. Je to v zásadě podobné pohybu našich pozemských hurikánů. jenže na naší planetě se cyklóny rozpadnou, než dosáhnou pólu kvůli nedostatku teplého a vlhkého vzduchu, který je nezbytný k jejich fungování. Svou roli hraje i to, že u pólů slábne Coriolisova síla. Jupiterovy cyklóny se při přibližování k pólu shlukují a jejich pohyb se zpomaluje, jakmile začnou interagovat se sousedními cyklónami.

„Tyto proti sobě působící síly způsobují, že cyklóny se „odráží“ jedna od druhé tak, že to připomíná pružiny v mechanických systémech,“ zmínil Yohai Kaspi, spoluvýzkumník mise Juno z Wiezmanova institutu věd v Izraeli a dodává: „Tato interakce nejenže stabilizuje celou konfiguraci, ale také způsobuje, že cyklóny oscilují okolo svých centrálních pozic, zatímco jsou unášeny směrem k západu, proti směru otáčení hodinových ručiček okolo severního pólu.“ Tento nový atmosférický model pomůže vysvětlit pohyb cyklón nejen na Jupiteru, ale potenciálně i na jiných planetách, včetně Země. „Jednou ze skvělých věcí na misi Juno je to, že se její oběžná dráha neustále mění. To znamená, že pokaždé, když provádíme vědecký průlet, dočkáme se nového úhlu pohledu,“ zmínil Bolton a dodal: „V rámci prodloužené mise díky tomu pokračujeme v naší cestě tam, kde ještě žádná sonda nebyla. To obnáší i skutečnost, že trávíme více času v nejsilnějších planetárních radiačních pásech, které jsou ve Sluneční soustavě. Je to trochu děsivé, ale sondu Juno jsme postavili jako tank. Nyní se dozvídáme více informací o intenzivním prostředí pokaždé, když jím prolétáváme.“

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/04/1-pia26595-new-junocam-2500.jpg
http://104.131.251.97/juno/wp-content/uploads/sites/22/2015/08/2339925_orig.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/04/pia22337.jpg