Agentura NASA financuje v rámci programu NIAC projekty, jejichž praktické uplatnění se nedá v blízké době očekávat. Na druhou stranu je potěšující sledovat, jakými směry by se v budoucnu mohla kosmonautika vydat. V rámci programu NIAC se setkáváme s projekty, které vypadají, jako kdyby opustily sci-fi knihy a filmy. Kdo ví, možná se u některých z nich ukáže, že tudy cesta nevede, ale i to je pokrok. U některých se však cesta ukáže a třeba za pár desítek let vznikne projekt založený na daném konceptu. Jak na tom bude projekt skrytý pod zkratkou ALF (celým názvem Add-on to Large-Scale Water Mining Operations on Mars to Screen for Introduced and Alien Life), nám ukáže až budoucnost. A teď už bude zbytek článku pokračovat přímou citací z klávesnic autorů tohoto projektu.
Podle toho, co zaznělo v roce 2019 na konferenci NASA v Carlsbadu, máme dobrý důvod se domnívat, že:
- Život na Marsu vznikl s využitím stejných geochemických procesů jako život na Zemi.
- Život na Marsu vydržel dodnes v ledu nízko pod povrchem, v nižších nadmořských výškách, jeskyních s přechodně tekutými solnými roztoky, což jsou prostředí, která dnes na Zemi hostí mikrobiální život.
- Marsovský život musí využívat informační polymery (jako DNA), jelikož je darwinovská evoluce vyžaduje. Tato metoda je jediný způsob, jak se hmota může uspořádat tak, aby dala život.
- Ačkoliv marsovská „DNA“ se může lišit (dost možná i výrazně) od chemické struktury pozemské DNA, „polyelektrolytová teorie genu“ omezuje paletu možných cizích struktur DNA.
- Tyto struktury zajistí, že marsovská DNA může být koncentrována v marsovské vodě, dokonce i když bude silně naředěna a i když se bude marsovská DNA lišit od té pozemské.
- Na dnešním Marsu nemohou informační polymery vzniknout bez života (na rozdíl od jiných, méně spolehlivých biosignatur, jako je metan), což zaručí, že život nebude objeven, pokud není přítomen (tedy problém falešně pozitivních výsledků). Ovšem, jak poznamenávají Rummel a Conley: „marsovská komunita není přesvědčena, že mise, která by se pokusila detekovat existující marsovský život, má vysokou prioritu“. Současné vlajkové mise NASA na Mars, odvozené z doporučení akademiků na dalších deset let z roku 2012, zahrnuje sběr starých suchých hornin, které mají být uloženy do schránek a případně dopraveny na Zemi ke studiu důkazů o minulém životě.
Úkolem tohoto projektu je změnit tento pohled a učinit tak před pilotovanou výpravou na Mars, kterou chystá NASA, Čínská národní kosmická agentura a SpaceX „do roku 2040“, „v roce 2033“ a „před rokem 2030“ podle jejich jednotlivých prohlášení. Přílet lidí bezpochyby zkomplikuje pátrání po původním životě na Marsu. Proto z pohledu astrobiologického průzkumu představují tyto plánované výpravy lidí na Mars velmi striktní hranici v pátrání po životě na neposkvrněném Marsu. Jenže pilotované výpravy také nabízejí příležitost, která stojí za využití. Pilotované výpravy na Mars využijí materiály, které se na rudé planetě nacházejí, přičemž zájem je hlavně o vodní led blízko pod povrchem. Pohonné látky (metan a kyslík) pro cestu zpět by se vyráběly z vody a atmosférického oxidu uhličitého.
Vodní led by se těžil v množství, které se počítá na desítky až stovky tun. Kromě toho, aby se maximalizovala pravděpodobnost bezpečného návratu posádky na Zemi, mají se stroje určené k těžbě mnoha tun podpovrchového ledu, dostat na místo ještě před příletem prvních lidí. Tím pádem bude vodní led vytěžený v rámci příprav na přílet lidí právem považován za extrémně velký astrobiologický vzorek – mnohem větší než suché kameny uložené v pouzdrech. Vzhledem k tomu, že vytěžený vodní led bude dodáván spolu s prachem, který se díky prachovým bouřím dostane všude, umožní tento obrovský vzorek efektivně provést vysoce citlivý průzkum celého přístupného povrchu Marsu na přítomnost života. Tento projekt v rámci programu NIAC má poskytnout agnostický hledač života, tedy systém schopný extrahovat genetické polymery (DNA) z těchto obřích vzorků vody. ALF je agnostický, jelikož využívá toho, co nás syntetická biologie naučila o omezených druzích darwinovských genetických molekul. ALF také nabízí nástroje pro částečnou lokální analýzu polyelektrolytů.
Jako přídavný systém představuje ALF pouze zanedbatelnou dodatečnou zátěž (z hlediska hmotnosti a spotřeby energie) ve srovnání s investicemi do těžby vody v plánovaném rozsahu. Ačkoli je tento přístroj malý a levný, umožní vědě přesně stanovit spodní hranici rozsahu biosféry na přístupném povrchu Marsu. A stihlo by se to dříve, než se Homo sapiens stane multiplanetárním druhem. A „multiplanetární“ je správný termín. Tento přídavný systém ALF lze použít na všech přirozených kosmických tělesech (kde se bude těžit voda) k hledání a analýze života, původního či zavlečeného, pozemského či cizího. Patří sem Europa, Enceladus, Měsíc i exotické lokality na Zemi.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/01/2024-ph-i-benner-graphic.png
Projekt je to zajímavý a pokud skutečně lze objevit relativně snadno stopy DNA obsažené ve vodě, pak dává velký smysl popsaná aplikace. Nicméně netuším, z čeho autoři soudí, že máme důvod se domnívat, že na Marsu život vznikl. Díval jsem se i do originální článku a i tam je formulace bez jakéhokoliv kondicionálu, ale přitom žádný relevantní důkaz či i jen náznak existence současného či minulého života na Marsu nemáme – máme jen řadu důkazů, že na Marsu v minulosti bylo lépe z pohledu podmínek života pozemského typu, to je vše. Osobně bych to tedy nepřeceňoval, přeci jen známe život jen tady na Zemi a mám pocit, že je to velká souhra náhod, že se to tady podařilo.
U těchto projektů je potřeba zaujmout a tak se někdy můžeme setkat s tvrzeními, nad kterými minimálně pozvedneme obočí.
Pouze a jenom k zamyšlení, zdali by nebylo hodné a účelné podobné informace rovnou překládat do češtiny?
Např. v tomto článku Add-on to Large-Scale Water Mining Operations on Mars to Screen for Introduced and Alien Life.
Uf, tak to tedy panu Majerovi nezávidím :-). Čeština tyto slepence úplně nepoužívá, často to opisuje přes vedlejší věty, takže se to překládá blbě. Výhoda ponechání anglického názvu je v tom, že si k tomu pak případně můžeme dohledat více informací, podle českého překladu by to šlo o dost hůř. Takže za mě je lepší to nepřekládat, ale chápu, že tento názor bude ovlivněn tím, že anglicky alespoň nějak umím.
Do češtiny se většinou snažíme překládat. Tady jsem udělal výjimku u názvu a důvody už vystihl uživatel s nickem PetrDub. Jednak ten název je sám o sobě dlouhý a jeho překlad by byl nejméně stejně dlouhý, spíše delší. Navíc u originálního názvu si může zájemce snadno vygooglit bližší informace.