Na Mezinárodní stanici momentálně pobývá pouze zárodek jubilejní 40. dlouhodobé expedice. Alexander Skvorcov, Oleg Artěmjev a Steven Swanson, kteří jsou na ISS už od konce března, ale již za pár hodin se dočkají nových kolegů. Na kosmodromu Bajkonur totiž probíhají poslední přípravy před vypuštěním kosmické lodi Sojuz TMA-13M (logo mise vidíte vlevo). Tento start je zajímavý jako obvykle pro celý svět, nicméně pro Evropu ještě o kousek víc. Důvod je prostý – na půlroční pobyt na Mezinárodní vesmírnou stanici vyráží spolu s americkým a ruským kolegou i německý astronaut – Alexander Gerst. Náš dnešní článek vás seznámí se životopisy všech tří členů mezinárodní posádky.

Kosmická loď Sojuz byla uzavřena do aerodynamického krytu a pevně spojena se zbytkem rakety Sojuz. Lokomotiva pak vytáhla celou sestavu na odpalovací rampu, odkud by se mělo startovat dnes ve 21:57 našeho času. Loď vynese na oběžnou dráhu dva kosmické nováčky (Gregory Wiseman a Alexander Gerst) a jediného zkušenějšího člena, Maxima Surajeva, který už jednou stav beztíže poznal. Přímý přenos budete moci sledovat na tradičních místech – NASA TV, spaceflightnow.com, nebo naše diskusní fórum.

Jelikož Sojuz poletí po tzv. rychlé dráze, dorazí ke stanici už za 4 oběhy kolem Země, tedy zhruba šest hodin po startu. Po nezbytných úkonech posádka otevře kryt průlezu mezi Sojuzem a staničním modulem Rassvět, astronauti se navzájem přivítají a 40. dlouhodobá expedice na ISS bude kompletní. Na astronauty bude čekat velké množství vědeckých úkolů – od biologických experimentů, přes materiálové pokusy, až po pozorování Země nebo robotické experimenty.

Maxim Viktorovič Surajev (velitel kosmické lodi) – 42 let
Sociální sítě:

Narodil se v ruském městě Čeljabinsk, ale rodina se během jeho dětství průběžně stěhovala, protože jeho otec působil v armádě. Vzdělání ho nejprve zavedlo do Kačinské vojenské vysoké letecké školy, kterou dokončil v roce 1994 s vyznamenáním ve specializaci pilot-inženýr. Následně začal studovat Žukovského leteckou akademii, kde si svou specializaci rozšířil o obor výzkumník.

Jeho další kroky vedly do armády, kde na letounech L-39 a Su-27 strávil více než 7000 hodin ve vzduchu. V armádě to dotáhl na hodnost plukovníka a na pilota 3. úrovně. Je držitelem oprávnění pro výcvik potápěčů a parašutistů.

Mezi lety 1997 a 1999 absolvoval základní kosmonautický výcvik a stal se zkušebním kosmonautem. V lednu 2000 začal jeho důkladný trénink zaměřený na ISS. Aby těch studií nebylo málo, tak v roce 2007 získal diplom ze studia práv na Ruské akademii státních služeb. Jako kosmonaut byl nominovaný do záložní posádky 17.  (rok 2008) a následně i 19. expedice (rok 2009).

Letová nominace přišla až do Sojuzu TMA-16, který startoval 30. září 2009 z kosmodromu Bajkonur. Společnost mu dělali americký astronaut Jeffrey Williams a kosmický turista z Kanady, Guy Laliberté. Během pobytu na stanici se Surajev zúčastnil výstupu do volného kosmu, který trval 5 hodin a 44 minut. Spolu s Olegem Kotovem tehdy připravovali stanici na přílet nového modulu Pirs. Zpátky se v březnu 2010 vraceli pouze dva členové – Laliberté totiž na stanici pobýval jen pár dní a vracel se jinou lodí.

Po této úspěšné misi se dočkal nominace do 33. a 34. expedice. Jeho mise měla začít v září roku 2012, ale už v červnu 2010 byl z posádky vyřazen. Možná byly důvody jen v běžné rošádě kosmonautů, ale svůj díl na tom možná sehrálo i to, že se Surajev ohradil proti tomu, že nedostal titul Hrdina Ruska. Dočkal se místo toho nominace do záložní posádky 34. a 35. expedice a letové posádky 36. a 37. expedice. Jenže v posádce Sojuzu TMA-09M jej v průběhu prosince 2011 nahradil Fjodor Jurčichin. Zde už je důvod výměny známý – Maxim totiž v té době kandidoval do ruské Dumy. Sergej Krikaljov, velitel oddílu kosmonautů mu dal na vybranou – buďto kosmonautika, nebo politika. Maxim to ale hrál chytře na obě strany a nechával si zadní vrátka. To se Krikaljovovi pochopitelně nelíbilo a tak Surajeva z oddílu vyřadil. Politická kariéra se Surajevovi nepovedla, zvolený do Dumy nakonec nebyl. Krikaljov, pod tíhou toho, že má v oddílu málo zkušených členů, jej vzal na milost a Surajev byl přijat do oddílu zpět a může letět podruhé v životě na ISS.

Dole na Zemi zanechá manželkou, kterou je Anna Alexandrovna Surajevová, se kterou má dvě dcery, Arinu a Xenii. Během pobytu se bude moci ve volném čase věnovat své oblíbené kratochvíli a sice čtení. Naopak oblíbenému sportování ve volné přírodě si bude muset odvyknout.

Gregory Reid Wiseman (palubní inženýr 1) – 38 let
Sociální sítě:

Tento astronaut se narodil ve městě Baltimore (stát Maryland) a studoval na Dulaney High School, odkud přešel na Rensselaer Polytechnic Institutes, kde získal titul bakaláře v oboru výpočetní techniky a systémového inženýrství. V roce 1997 nastoupil k letectvu, konkrétně do Virginie ke 101. stíhací peruti, kde létal na strojích F-14 Tomcat. Po výcviku přešel pod 31. stíhací peruť a odbyl si dvě ostrá nasazení na Středním východě, kde se zúčastnil operací Southern Watch, Trvalá svoboda a nechyběl ani ve válce v Iráku. Po návratu přešel pod 23. testovací peruť, kde létal na nejrůznějších letounech. Jmenovat můžeme třeba F-35 Lightning II, F-18, nebo T-45 Goshawk. Nakonec zamířil do 103. stíhací perutě, kde pilotoval třeba FA-18F Super Hornet.

V roce 2003 zkusil své štěstí v 19. náboru astronautů pro NASA, ale neuspěl. Wiseman neváhal a doplnil si vzdělání  v oboru inženýrství na Johns Hopkins University, kterou zakončil v roce 2006. Teprve až ve 20. náboru o šest let později se na něj usmálo štěstí. V červenci 2011 zakončil základní dvouletý výcvik a čekal na nominaci. Nejprve přišlo jmenování do záložní posádky Expedic 38 a 39 a následně i letová nominace do Expedic 40 a 41. Gregory je ženatý a v roce 2009 se mu narodily dvě dcery.

Alexander Gerst (palubní inženýr 2) – 38 let
Sociální sítě:

Astronaut Evropské kosmické agentury Alexander Gerst se narodil 3. května 1976 v německém Künzelsau. V roce 1995 dokončil studium na Střední průmyslové škole v nedalekém Öhringenu. Během středoškolských let byl skautským vedoucím, dobrovolným hasičem a také plavčíkem. Alexandrův zájem o okolní prostředí a bádání jej vedl k výběru akademické kariéry v oboru geofyziky a vulkanologie. V těchto odvětvích získal v roce 2003 vyznamenání a diplom na Univerzitě v Karlsruhe a magisterský titul na Victoria University ve Wellingtonu na Novém Zélandu. Mezi lety 2001 a 2003, kdy pracoval na své diplomové práci u jednoho z novozélandských vulkánů, se mu dokonce podařilo vyvinout postupy, které mohou zlepšit předpovědi vulkanických erupcí. Tyto výsledky byly publikovány v časopise Science.

Poté jej čekala vědecká kariéra na Institutu geofyziky Univerzity v Hamburku, kde vyvíjel vědecké přístroje a také usilovně pracoval na svém doktorátu výzkumem dynamiky vulkanických erupcí. Jeho cílem bylo zjistit mechaniku a energii uvolněnou během prvních sekund sopečné erupce. Studium takovéhoto odvětví skýtá možnosti pracovat v terénu a procestovat celý svět. Alex se během svých studií zúčastnil mnoha mezinárodních vědeckých projektů a experimentů, které jej zavedly na místa jako je Antarktida, Guatemala, Itálie, Etiopie či Indonésie. V roce 2007 obdržel od DFG (německá výzkumná obec) cenu Bernda Rendela, která se každoročně uděluje mladým geofyzikům z mnoha odvětví.

V jedné z jeho životních náhod zůstal Alex vlivem špatného počasí nějakou dobu uvězněn na antarktické základně McMurdo během jedné z jeho expedic. Tou dobou tam s ním náhodou pobývala také americká astronautka Catherine Coleman. Alex už dříve snil o kariéře sahající za hranice naší planety a svěřil se se svými plány Catherine. Ta jej povzbuzovala a plně podporovala jeho plán přihlásit do evropského sboru astronautů.

Ačkoli Alexander nikdy nepovažoval své šance stát se astronautem za příliš reálné, neváhal, a v roce 2008 se spolu s 8413 dalšími zúčastnil výběru, aby tak dal šanci svému snu. Kariéru astronauta považoval za logické rozšíření své životní dráhy geofyzika. Mezi oběma profesemi shledával mnoho podobností. V květnu 2009 byl vybrán do sboru evropských astronautů a jeho výcvik začal v září téhož roku. Základní výcvik pak dokončil v listopadu 2010. Do Expedice 40/41 byl nominován v září 2011 jako palubní inženýr.

Ve volném čase se věnuje především sportu. Mezi jeho nejoblíbenější činnosti patří šerm, plavání a běh. Široce se také věnuje outdoorovým aktivitám jako je parašutismus, lezectví, turistika či potápění. V zimě rád jezdí na snowboardu.

Taková je tedy posádka Sojuzu TMA-13M, která bude na oběžné dráze pobývat až do letošního listopadu. Během té doby doplní již zmíněnou 40. dlouhodobou expedici na plný počet 6 členů. Až v září od stanice odletí Sojuz TMA-12M (Skvorcov, Artěmjev, Swanson), stane se Maxim Surajev velitelem 41. expedice, jejíž zárodek bude tvořit trojice probíraná v tomto článku.

Zdroje informací:
http://www.jsc.nasa.gov/
http://en.wikipedia.org/
http://www.jsc.nasa.gov/
http://en.wikipedia.org/
http://cs.wikipedia.org/
http://www.esa.int/
http://en.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
http://upload.wikimedia.org/…/858px-Soyuz-TMA-13M-Mission-Patch.png
https://fbcdn-sphotos-f-a.akamaihd.net/…10152117868873091_7673839364943060099_n.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8c/Maxim_Suraev.jpg
http://upload.wikimedia.org/…/640px-Max_Surayev_Jan10_spacewalk.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d4/Gregory_Wiseman.jpg
https://fbcdn-sphotos-g-a.akamaihd.net/…504526043003475_6242866675589731974_o.jpg
http://www.esa.int/…/suited/13514276-1-eng-GB/Suited_node_full_image_2.jpg
http://upload.wikimedia.org/…/960px-Expedition_40_crew_portrait.jpg