Od čtvrtého testovacího letu Super Heavy Starship je to již více jak měsíc a od té doby nevyšel na našem webu žádný článek, který by se mu detailně věnoval. Od toho je tu tedy primárně dnešní díl našeho seriálu Aktuality o Starship, ve kterém zrekapitulujeme čtvrtý testovací let, o němž máme spoustu nových informací, jež nebyly ihned po letu k dispozici, testování ramen Chopsticks v rámci přípravy na pátý let, přípravu prototypů Super Heavy B12 a Starship S30, nebo stavbu druhé startovní rampy.

Začněme ale tradičně rekapitulací startu, který bylo naprosto fenomenální sledovat, jelikož tento 120 metrů vysoký kolos se po třetí v řadě zvedl ze startovní rampy pod tahem dvaatřiceti pracujících motorů Raptor na první dobrou a vydal se vstříc obloze. Proč jeden z Raptorů velmi krátce po opuštění startovní rampy vypadl, bohužel zatím nevíme, ovšem na průběh letu neměla ztráta jednoho motoru téměř žádný vliv. Během přímého přenosu jsme také mohli vidět, jak Raptor naproti tomu vypadlému snížil svůj tah, aby kompenzoval rozdíl tahu na druhé polovině Super Heavy.

Stejně jako při posledním letu jsme měli k dispozici úžasné záběry z palubních kamer díky terminálům pro komunikaci se sítí Starlink. SpaceX nám v přenosu také nabídla nové záběry a to především na Hot-staging. Jedna z kamer tak při oddělení sledovala roštové kormidlo a potvrdila nám spekulaci, kterou rozvíjel Zack Golden na kanále CSI Starbase v tomto videu. O jakou spekulaci se tenkrát jednalo? Konkrétně o natočení roštových kormidel před Hot-stagingem. Díky jejich naklopení do správné orientace může zážeh motorů na Starship pomoci s otočením Super Heavy proti směru letu. V atmosféře svým natáčením buď umožňují přímý průchod vzduchu, nebo díky natočení tento průchod částečně usměrní. Díky tomu je možné řízení sestupu. Natočení kormidel při separaci způsobí, že plyny vycházející z pracujících Raptorů na Starship prochází skrz roštová kormidla a pomohou tak Super Heavy s otočením proti směru letu.

Starship’s Raptor engines have ignited during hot-staging separation. Super Heavy is executing the flip maneuver and boostback burn pic.twitter.com/TsdIKpqLJH

— SpaceX (@SpaceX) June 6, 2024

Po úspěšné separaci pokračovala Starship S29 vstříc plánované dráze a Super Heavy B11 úspěšně znovu zažehla 10 Raptorů v prostředním prstenci, které tentokrát pracovaly bezchybně během celého zážehu a navedly B11 na místo přistání. Krátce po konci zpětného zážehu byl odhozen Hot-staging ring, tedy konstrukce, která je připojena na vrcholu Super Heavy a umožňuje unikání plynů při separaci. Mimo jiné chrání vršek metanové nádrže a další systémy před žárem a tlakem z motorů.

Hot stage jettison pic.twitter.com/J48QtQD1Ae

— SpaceX (@SpaceX) June 6, 2024

Co se týče sestupu, tak ten byl na rozdíl od přechozí letu skvělý a letové počítače ani na chvíli neztratily kontrolu nad sestupem. V čase T+ 07:09 přišel na řadu historicky druhý přistávací zážeh rakety Super Heavy, tentokrát mnohem úspěšnější, než ten první. Ve výšce přibližně 1 kilometr se povedlo zažehnout 12 ze třinácti motorů a B11 úspěšně zpomalila na rychlost přibližně 10 kilometrů za hodinu a lehce dosedla na hladinu Mexického zálivu. Podle slov Muska přistála Super Heavy perfektně, o čemž svědčí i později zveřejněné záběry z bojek, které čekaly v místě přistání a potvrdil, že při příštím letu se SpaceX skutečně pokusí o záchyt vracející se rakety pomocí ramen Chopsticks. O přípravě samotného systému na záchyt si povíme v další části článku. Nyní nám u Super Heavy zbývá rozebrat poslední věc, kterou SpaceX nezveřejnila oficiálně, ale nejspíše unikla. Jde opět o záběr z již zmíněné bojky, jež natáčela přistání. Záběr si můžete prohlédnout zde.

Mohu Vás ujistit, že právě koukáte na reálný záběr, nikoli photoshop. Jde o explozi Super Heavy B11 pár sekund po dosednutí na vodní hladinu. Předtím, než se pustíme do samotného vysvětlení, proč k explozi došlo, bych Vás rád odkázal na vlákno, jehož autorem je právě uživatel TheSpaceEngineer, kde vysvětluje, proč je velmi nepravděpodobné, spíše až nemožné, aby byl tento obrázek padělek. Vlákno si můžete přečíst zde. Nyní si pojďme osvětlit, proč vlastně k explozi došlo. Samozřejmě se nejedná o oficiální informace, takže je nutné brát je trochu s rezervou. Abychom vysvětlili, co se stalo se Super Heavy, musíme začít u Starship. Podle zjištění v dokumentech pro americkou agenturu ochrany životního prostředí vyplývá, že v momentě provedení manévru bellyflop, tedy přetočení lodi z horizontální do vertikální pozice se nejslabší/nejcitlivější částí celého stroje stává Downcomer. Jde o potrubí, která přivádí metan z nádrže skrz tu kyslíkovou k motorům. Právě u něj je při tomto manévru největší pravděpodobnost selhání a to přímo v místě, kde se napojuje na metanovou nádrž.

Jelikož je Downcomer u Super Heavy řešený velmi podobně, jen je delší a širší, je velmi pravděpodobné, že při překlopení B11 došlo po nárazu na hladinu k uvolnění downcomeru a smíchání zbytku pohonných látek, kterého je u Super Heavy po přistání přibližně 20 tun. To není zrovna malé množství, navíc nádrže jsou plné plynného metanu a kyslíku, což je následek využití autogenního tlakování nádrží. Po smíchání všech těchto složek vznikla perfektní výbušná směs, která měla za vinu ohnivou kouli s průměrem přes 200 metrů.

Exploze Super Heavy nejspíše začala deflagrací, což můžeme popsat jako podzvukovou explozi. Jejím příkladem je hořící svíčka. U ní nedochází ke změně tlaku, ani ke vzniknu následné tlakové vlny. To by znamenalo, že někde byl malý požár. Mezitím se kapalný kyslík začal v nádržích odpařovat a když množství odpařeného kyslíku navíc smíseného s ostatními z autogenního tlakování překročí kritické množství, stačí jakýkoliv impuls a deflagrace se změní na detonaci, což už je nadzvuková exploze, při níž vznikne tlaková vlna. Exploze Super Heavy by se dala přirovnat k výbuchu domu, ve kterém uniká plyn. Jde mimochodem o naprosto stejný, byť o dost rychlejší scénář, který potkal Starship SN10 za éry suborbitálních testovacích skoků. Tento fakt ovšem nijak neovlivňuje pokus o zachycení vracející se Super Heavy při nadcházejícím letu, ani neohrožuje samotnou startovní rampu, jelikož při záchytu nedojde k překlopení na bok a Downcomer by tak neměl být poškozen. Odolnost vůči nárazu Starship ve vertikální poloze demonstrovala SN15.

Nyní se ale přesuňme zpět k lodi Starship S29. Ta úspěšně dosáhla plánované dráhy a na rozdíl od S28 neprováděla žádné další testy, jako otevírání dveří nákladového prostoru nebo přečerpávání pohonných látek mezi nádržemi. Její primární cíl byl dostat se do fáze největšího tepelného namáhání při návratu a poskytnout tak relevantní data o chování tepelného štítu. Tento úkol zvládla naprosto bravurně a co víc, během celého návratu do atmosféry jsme měli k dispozici přímý přenos.

Starship made a controlled reentry, successfully making it through the phases of peak heating and max aerodynamic pressure and demonstrating the ability to control the vehicle using its flaps while descending through the atmosphere at hypersonic speeds pic.twitter.com/p8bC9UweLx

— SpaceX (@SpaceX) June 6, 2024

V reálném čase jsme tak mohli vidět, jak se tepelnému štítu moc nedaří a že jde stále o největší slabinu celého systému. Spousta destiček se během návratu uvolnila a odlétla. Tepelný štít kolem úchytů klapek není nejlépe řešený, jelikož při návratu doslova uhořela čtvrtina pravého předního křidélka, což by se mělo v budoucnu zlepšit, díky posunutí klapek více na závětrnou stranu lodi. Ovšem jak se říká – vše zlé je pro něco dobré. Ukázalo to neskutečnou robustnost celé lodě. I přes chybějí část křidélka a velkou část tepelného štítu Starship největší namáhání přežila, dokázala řídit sestup v nadzvukových i podzvukových rychlostech a dokonce i to, co opravdu nikdo (nejspíš ani inženýři ve SpaceX) nečekal. Zažehla své tři atmosférické Raptory, překlopila se do vertikální polohy a úspěšně měkce dosedla na hladinu Indického oceánu. Sice v naprosto šíleném stavu, ale Starship S29 splnila všechny cíle a především díky nepřetržitému příjmu telemetrie poskytla obrovské množství cenných dat. Inženýrům v řídícím středisku se na tváři střídal výraz radosti a naprostého nechápání. Díky tomu, že se povedlo splnit všechny body mise a nedošlo k selhání ani jednoho stroje, nebude ze strany úřadu FAA zahájeno vyšetřování. Na rekapitulační video z celého letu včetně návratu a přistání se můžete podívat pod tímto odstavcem.

Nyní se ale již pojďme podívat na současný stav Starbase a začneme v Masseys. V minulém díle jsem psal o přípravě nového testovacího stanoviště, na kterém bude moct SpaceX provádět statické zážehy kosmických lodí Starship. To bylo v květnu dokončeno a v červnu zde byl proveden historicky první statický zážeh. O ten se postaral překvapivě prototyp S26, o kterém jsme si mysleli, že již nenajde kvůli své zastaralosti využití. Po zážehu a odvozu S26 jsme si mohli prohlédnout stav příkopu pro odvod spalin, který byl docela překvapivý. Pouze jeden 2-3 sekundový statický zážeh stačil k tomu, aby poškodil stěny. Od té doby nebyl v Masseys proveden jediný statický zážeh a v současné době nevíme, jestli na tomto testovacím stanovišti probíhala/probíhá jakákoliv práce.

Mimo jiné zde ale samozřejmě dál probíhají tlakové testy s kapalný dusíkem. Tím prošla Super Heavy B13 poprvé 27. dubna a podruhé 30. dubna. Další na řadu přišla Starship S31, která během testu 12. května utrpěla poškození nejspíše zkratem a následným požárem elektrických rozvodů. Po veškerých opravách ve výrobním areálu mohla S31 vyrazit zpět do Masseys, kde znovu podstoupila testování, tentokrát již bez problémů. Vzniká zde také nové testovací zařízení, které bude pravděpodobně sloužit pro testování pevnosti konstrukce.

Pojďme se nyní ale podívat na Starship S30. Ta má zamířit společně se Super Heavy B12 na pátý testovací let. S30 byla poslední Starship, jež provedla statický zážeh na suborbitální rampě, která byla ihned po ukončení testování rozřezána, aby uvolnila místo pro nově vznikající druhou plnohodnotnou startovní rampu, jejíž stavba pokračuje úctyhodným tempem, ale o tom si povíme za chvíli. Zpět k S30. Ta byla prvního května vyvezena na startovní rampu, kde jí čekal závěrečný samostatný test před letem – statický zážeh. Ten byl proveden 8. května v 19:00 našeho času. Podařilo se úspěšně zažehnout všech šest motorů a jak je u SpaceX zvykem, sdílela krásné záběry z dronu.

10. května byla převezena zpět do High Bay, kde byly prováděny poslední přípravné práce. Ovšem po přezkoumání dat ze čtvrtého letu bylo rozhodnuto, že na Starship S30 proběhne kompletní výměna tepelného štítu, a to jak na klapkách, tak na těle. Nový štít, který byl na S30 nainstalován by měl být dvakrát silnější a navíc byla pod destičky přidána ablativní vrstva, která bude sloužit jako sekundární tepelný štít v případě, že některé destičky, coby primární řešení odpadly. Tato ablativní vrstva se již testovala při čtvrtém letu, kde byla umístěna místo jedné destičky tepelného štítu. Jak si toto nové řešení povede se doufejme dozvíme během několika týdnů.

Super Heavy B12 se také připravuje na testovací let. 9. července byla převezena z Mega Bay 1 na startovní rampu a o dva dny později, tedy 11. července absolvovala první neupřesněný test, při němž byla z části naplněna kyslíková nádrž a bylo také zahájeno chlazení motorů Raptor. Následovalo odtankování, otevření silnice a návrat pracovníků na rampu. SpaceX se o testu nezmínila a jelikož jsme podobný test dříve neviděli, můžeme jen odhadovat, jaký byl jeho účel. Teoreticky se mohlo jednat o testování neustále vylepšované palivové farmy.

O den později byla silnice a přilehlá pláž uzavřena znovu, tentokrát za účelem Spin-prime testu, který SpaceX naposledy prováděla u Super Heavy B9. Test proběhl úspěšně a 15. července mohla přijít závěrečná zkouška samostatného testování. V deset hodin, třináct minut a padesát sekund místního času se v tiché krajině na osm sekund zažehlo všech třiatřicet motorů Raptor a Super Heavy B12 tak absolvovala svůj první a doufejme, že poslední statický zážeh, z něhož máme opět parádní fotky a videa. Pokročíme ale dál.

Full duration static fire of Flight 5 Super Heavy booster pic.twitter.com/8rF9KUdMUD

— SpaceX (@SpaceX) July 15, 2024

Můžeme říci, že prototyp Super Heavy B14.1 je zcela obyčejná testovací nádrž na strukturální zkoušky. Za normálních okolností bychom se jí ani nevěnovali. Ovšem tento prototyp má jedno konkrétní specifikum. Jeho horní polovina je stejná, jako horní část všech raket Super Heavy. Jsou zde tedy úchyty pro roštová kormidla, vyztužení konstrukce kvůli větší pevnosti, ale co je hlavní, jsou zde stejné speciální body, které zatím slouží pro zvedání pomocí ramen Chopsticks, ale jak jsem již zmiňoval, mohly by ke slovu přijít během pokusu o záchyt Super Heavy B12 již při dalším letu.

A jelikož se chce SpaceX pokusit o záchyt, je potřeba otestovat ne jen loď Starship a raketu Super Heavy, ale právě i Chopsticks, které se za normálních okolností pohybují mnohem menší rychlostí, než která bude potřeba při záchytu a jsou vybaveny systémy, které se při klasickém zvedání nepoužívají. Super Heavy B14.1 se tak 21. června vydala vstříc orbitální rampě A, kde byla usazena na startovní stůl. Po přípravách Chopsticks mohlo 26. června začít testování. Velmi překvapivě se zkoušelo pouze jedno rameno, na kterém byl před několika měsíci vyměněn aktuátor za novější generaci. Na druhém výměna stále neproběhla a SpaceX s ním z nějakého důvodu neprováděla testy. Během nich se zkoušela rychlost a přesnost pohybu do stran, která není úplně optimální, což je ale způsobeno přílišnou délkou a hmotností. Po příkazu zastavení se tak rameno ještě několik sekund houpe ze strany na stranu, stejně jako pohyb není plynulý. To by snad ale nemělo představovat problém pro případný záchyt.

Starbase team testing the tower chopsticks for the upcoming catch of a Super Heavy booster pic.twitter.com/mwkefizmwO

— SpaceX (@SpaceX) June 27, 2024

Mimo jiné se testoval tlumící systém. Mohli bychom to přirovnat k tlumičům na podvozcích letadel, ovšem s tím rozdílem, že se nenachází na Super Heavy, ale samotných ramenech. Jde o úzký ocelový profil, ke kterému jsou přidělány dva hydraulické písty – na obou koncích jeden. Ty se před záchytem vysunou směrem nahoru přibližně o jeden a půl metru a klesající Super Heavy se o ně zahákne díky zvedacím bodům. S přenosem hmotnosti na Chopsticks začne Super Heavy tyto profily postupně zatlačovat zpět až dojde na hranu možností a zastaví se.

#SpaceX has moved the #SuperHeavy B14.1 test article near the #Mechazilla launch tower ahead of suspected testing with the tower catch arms. With a catch planned for #Starship Flight 5, SpaceX must verify the systems involved with catching are functioning properly.

I believe… pic.twitter.com/ZKvjnTiZ0V

— Ryan Hansen Space (@RyanHansenSpace) June 21, 2024

Co se týče stupně 0, tedy pozemní infrastruktury, tak největší změny můžeme pozorovat na palivové farmě, kde došlo k odstranění všech vertikálních nádrží, které SpaceX nevyužívala. Naopak došlo k přidání jedné horizontální nádrže na západní část farmy. Žádné zásadní změny se ovšem od posledního letu nedějí a probíhají tak spíše údržbové práce.

Co je ovšem mnohem zajímavější, tak to je pohled na stavbu druhé startovní rampy, která pokračuje neuvěřitelným tempem. Máme také pár nových informací ohledně designu rampy. Ta by se měla od té stávající odlišovat a to velmi zásadně. Podle Muska by mělo dojít k přepracování startovního stolu, který by měl mít zjednodušenou a odolnější konstrukci. Mimo jiné by mělo dojít také k přepracování svorek, které drží raketu na rampě. Na jejich nový design testovaný v McGregoru v porovnání s tím současným se můžete podívat pod tímto odstavcem. Dále na nové rampě bude nová verze ramen Chopsticks. Ty jsme mohli vidět po příjezdu z Floridy a jsou kratší téměř o polovinu. Aby bylo jasné, o jak razantní zkrácení se jedná. Aktuální verze ramen fungující na rampě A je vybavena speciálními výklopnými piny, díky nimž mohou zvedat kosmické lodě Starship. Ty jsou fixně umístěny přibližně uprostřed ramen. Ty samé zvedací piny se nachází i na nové verzi Chopsticks, kde jsou (kvůli potřebě dodržet stejné vzdálenosti mezi středem rakety a věží) umístěny přibližně jeden metr před koncem.

NSF’s team recently flew over McGregor and caught an interesting piece of hardware that could be a new design of the OLM hold down arms.
Unfortunately none of the images taken are public yet but I’ve decided to model it for you !

Comparaison between the old and new design: pic.twitter.com/3hB2cNRnd3

— Greg (@Greg_sbf) July 14, 2024

Další významné změny se také dotknou oblasti pod startovním stolem, jelikož je potvrzeno, že SpaceX vzala na milost deflektor spalin, který má být u druhé rampy poměrně masivní. Technologicky by se mohlo jednat přibližně o kombinaci řešení, které firma používá na rampě SLC-40 pro Falcon 9 a na nově vybudovaném testovacím stanoviště pro statické zážehy v Masseys. Mimo jiné povyroste samotná integrační věž, která bude mít výšku přes 170 metrů. Odpovídá to tak plánům, kdy by měla sestava ve své třetí verzi dosáhnout výšky 150 metrů. Základna věže samotné je již dokončena a k dnešnímu dni se již skládá ze dvou segmentů, přičemž celkově se bude skládat z osmi.

Zatímco Starship verze 3 je zatím v poměrně vzdálené budoucnosti, verze 2 je čím dál tím blíž. Pouze před pár dny jsme měli možnost poprvé vidět špičku Starship V2. Podle několika zdrojů a fotografických důkazů by se mělo jednat o část patřící prototypu S33. Tato špička byla navíc jen o pár hodin později v High Bay spojena se sekcí nákladového prostoru. Také jsme měli možnost vidět spodní část Starship druhé generace, která bude s největší pravděpodobností sloužit ke strukturálnímu testování. Starship V2 začíná tedy pomalu klepat na dveře a nejspíš bychom se mohli do podzimu dočkat prvního prototypu druhé generace.

Pokud se blíže podíváme na fotografii již zmíněné špičky, můžeme si na první pohled všimnout výrazného posunutí předních klapek směrem nahoru a na závětrnou stranu. Dále si u nich můžeme všimnout, že jejich spodní hrana je zkosená a jsou podstatně tenčí než na současných prototypech. Celkové zpracování také vypadá jednolitější a tepelný štít pokrývá výrazně větší plochu špičky.

V1 vs V2 pic.twitter.com/17w5gjdevv

— Lezzyl (@Lezzyl_) July 14, 2024

Dnes se také můžeme přesunout na Floridu, jelikož úřad FAA aktualizoval dokument, ve kterém se nachází i mapa areálu LC-39A, ve které jsou vyznačeny plány do budoucna, tedy plánovaná poloha jednotlivých systémů rampy. Asi tou nejzajímavější informací, která z něj vyplývá, je stavba druhé věže. Jedna bude sloužit čistě pro zachytávání přistávajících raket, druhá pouze pro starty. Aktuálně je podle této mapy na rampě LC-39A dokončena věž pro zachytávání, což vysvětluje, proč u ní v minulých měsících byly odstraněny nohy startovního stolu. Nově je tak v plánu umístit startovní rampu východně od rampy pro Falcon 9 a Heavy.

U FAA ale ještě chvíli zůstaneme. Aktuálně má SpaceX povolení uskutečnit v jednom kalendářním roce maximálně pět startů Super Heavy Starship, což se nejspíš s aktuální rychlostí prací ve Starbase podaří tento rok využít. Do budoucna se ovšem bude kadence startů zvyšovat a povolení pouze na pět startů bude velmi omezující. Proto SpaceX již teď požádala FAA o rozšíření na pětadvacet startů ročně, včetně pětadvaceti přistání rakety Super Heavy a lodi Starship (pro raketu i loď samostatně 25). Toto navýšení kadence startů ovšem bude vyžadovat také nové vypracování/úpravu dokumentu vyhodnocující dopad programu Super Heavy Starship na životní prostředí. K němu by měla FAA zveřejnit více informací koncem července.

Na závěr tu pro Vás mám připraven rozhovor Tima Dodda, alias Everyday Astronauta, který po třech letech s Elonem Muskem znovu uskutečnili rozhovor spojený s prohlídkou Starbase a mohu říci, že rozhodně stojí za zhlédnutí. Budete se moci podívat, jak vypadají Mega Bay uvnitř, jak vypadá sklad motorů Raptor, nebo jak velká velká část továrny je již v provozu a čím je vybavena. V průběhu rozhovoru se naopak dozvíte, kolik kosmických lodí a raket chce SpaceX ve Starbase vyrábět, jak extrémně složité je vyvinout znovupoužitelný tepelný štít pro takový stroj, jako je právě Starship, jaké jsou plány pro Raptor třetí generace, nebo co je klíčem k rychlé a efektivní výrobě Super Heavy Starship. Rozhovor je rozdělený do dvou částí, přičemž ta první má přes hodinu a je zaměřená na prohlídku výrobního areálu. Druhá část má celkem kolem třiceti minut, z nichž prvních patnáct se odehrává na rampě pod sestavou B11 + S29 přibližně 12 hodin před startem a následuje rozhovor s Muskem po startu Super Heavy Starship na IFT-4.

A tímto jsme se dostali až na samotný konec tohoto velmi zdlouhavého článku a já Vám děkuji za přečtení. Seriál Aktuality o Starship je nepravidelný seriál, který zmapuje to nejzajímavější, co se v projektu Superheavy Starship od minulého dílu událo jak na Floridě, tak ve Starbase.

Zdroje informací:
https://x.com/
https://x.com/
https://x.com/
https://x.com/
https://www.youtube.com/
https://www.youtube.com/
https://www.youtube.com/
https://x.com/
https://x.com/
Discord RGV Aerial Photography

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/GPaXWoga0AccBpr?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/GPZhaNjbEAAh6wx?format=jpg&name=4096×4096
https://x.com/SpaceX/status/1799458854067118450
https://pbs.twimg.com/media/GR0aCzrXgAA62Tv?format=jpg&name=medium
https://pbs.twimg.com/media/GR1EOK0bsAAznnK?format=jpg&name=large
https://s1.cdn.autoevolution.com/…starship-sn10-explosive-landing-is-pure-poetry-157212_1.jpg
https://youtu.be/JJhTSxJUIGc?si=69dfotRjlOnWjwW8
https://youtu.be/JJhTSxJUIGc?si=BN0p02w4gPjE6n2e
https://pbs.twimg.com/media/GNFa77rboAQVyNm?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GPziu_mbkAAJ6MG?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/GSjLVfnbIAA-YiB?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GRC25w6WkAAsElZ?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GSnao02bIAEDaS9?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GSdcpbfW4AAwtOW?format=jpg&name=4096×4096
https://www.faa.gov/media/80626
https://www.faa.gov/space/stakeholder_engagement/spacex_starship