Snímky z kamery JunoCam, která se nachází na americké sondě Juno podporují teorii, že ledová krusta na severním a jižním pólu Jupiterova měsíce Europa není tam, kde dříve bývala. Dodatečný snímek ledového měsíce ve vysokém rozlišení od palubní kamery SRU (Stellar Reference Unit) odhalil stopy možné činnosti gejzírů a oblast s narušenou ledovou krustou, kde mohla slaná voda relativně nedávno probublat na povrch. Studie založená na snímcích z JunoCam se nedávno objevila v časopise Planetary Science Journal a výsledky založené na snímcích ze SRU zase vyšly v časopise JGR Planets.

Psalo se 29. září roku 2022 a sonda Juno provedla svůj nejbližší průlet kolem měsíce Europa, při kterém se přiblížila až na vzdálenost 355 kilometrů od povrchu. Čtyři snímky pořízené kamerou JunoCam a jeden ze SRU jsou prvními fotkami Europy ve vysokém rozlišení od roku 2000, kdy kolem tohoto měsíce naposledy proletěla sonda Galileo. Dráha průletu sondy kolem Europy umožnila Juno snímkovat oblast v okolí rovníku. Když experti analyzovali nasbíraná data, všiml si, že kdomě očekávaných ledových bloků, stěn, spár, hřebenů a žlabů kamera zachytila také nepravidelně rozmístěné strmé stěnové prohlubně široké 20 až 50 kilometrů. Tyto útvary vědcům připomněly velké jámy vejcovitého tvaru, které byly dříve objeveny na snímcích jiných míst Europy.

Předpokládá se, že se pod ledovým krunýřem Europy rozprostírá obrovský oceán. Pozorované povrchové útvary mohou souviset s teorií „pravého polárního putování“ (v angličtině true polar wander). Podle této teorie vnější ledová krusta Europy volně plave na vodě a může se pohybovat. „K pravému polárnímu putování dochází, pokud je ledový plášť Europy oddělen od jejího skalnatého nitra, což vede k vysokým úrovním napětí na plášti, které vedou k předvídatelným zlomům,“ vysvětluje Candy Hansen, výzkumnice z Institutu planetárních věd v arizonském Tucsonu, která je zapojena do mise Juno a dodává: „Tohle bylo poprvé, kdy byly tyto vzory zlomů zmapovány na jižní polokouli. To naznačuje, že efekt pravého polárního putování na povrchovou geologii Europy je rozsáhlejší, než bylo původně zaznamenáno.“

Snímky z JunoCam ve vysokém rozlišení byly využity také k překlasifikování dříve výrazného povrchového prvku z mapy Europy. „Kráter Gwern už neexistuje,“ uvedla Candy Hansen a dodala: „To, co bylo dříve považováno za impaktní kráter o průměru 21 kilometrů (a také za jeden z mála zadokumentovaných impaktních kráterů na Europě), jsou jen protínající hřebeny, které vytvářely oválný stín, což nám nyní prozradily nyní snímky z JunoCam.“

Ačkoliv všech pět zmíněných fotek Europy ze sondy Juno nabízí vysoké rozlišení, tak snímek z černobílé kamery SRU poskytuje nejvíce detailů. Primárně byla navržena k detekci slabých hvězd za účelem navigace sondy v prostoru a proto je citlivá na slabé světlo. Aby se zabránilo přesvícení snímku, rozhodl se tým s pomocí SRU vyfotit noční stranu Europy, která byla osvětlena pouze slunečním světlem, které se předtím odrazilo od Jupiteru.

Tento inovativní přístup ke snímkování umožnil komplexním povrchovým útvarům vystoupit. Bylo tak možné odhalit složité sítě příčných hřebenů a tmavé skvrny od potenciálních vodních par. Jeden ze zajímavých útvarů, který se rozkládá na ploše 37 × 67 kilometrů, dostal od týmu expertů pro svůj tvar přezdívku Platypus, tedy Ptakopysk. Ten se vyznačuje chaotickým terénem výraznými hřbety a tmavě červenohnědým materiálem a je nejmladším útvarem ve svém okolí. Jeho severní a jižní část jsou spojené krkem a přerušují okolní terén s hrudkovitým materiálem obsahujícím četné ledové bloky o šířce 1 až 7 kilometrů. Hřebenové útvary se na okrajích plošin propadají do tohoto útvaru.

Pro tým kolem mise Juno tyto formace podporují myšlenku, že ledový krunýř Europy může povolit na místech, kde se pod povrchem nachází kapsy slané vody z oceánu. Zhruba 50 kilometrů severně od útvaru Platypus se nachází soubor dvojitých hřbetů, který lemují tmavé skvrny. Ty jsou podobné těm, které se nacházejí jinde na Europě a o nichž vědci předpokládají, že se jedná o ložiska kryovulkanických výtrysků. „Tyto útvary naznačují současnou povrchovou aktivitu a přítomnost podpovrchové kapalné vody na Europě,“ vysvětluje Heidi Becker z JPL , která je jednou z hlavních osob řídících SRU a dodává: „Snímky ze SRU jsou vysoce kvalitním základem pro podrobnou analýzu daných míst misemi Europa Clipper, nebo Juice, které se na tyto oblasti mohou zaměřit a pátrat zde po stopách změn i slané vody.“

Právě zmíněná sonda Europa Clipper se na měsíc Europa důkladně zaměří. V rámci své mise má (kromě jiného) posoudit, zda by podmínky na tomto měsíci byly vhodné pro život. Její start je naplánován na podzim letošního roku a přílet k Jupiteru můžeme očekávat v roce 2030. Evropská sonda Juice (Jupiter Icy Moons Explorer) odstartovala 14. dubna 2023. Agentura ESA očekává, že k Jupiteru dorazí v červenci 2031 a bude studovat různé objekty – tři velké ledové měsíce, ale i pekelný Io a menší měsíčky, nebo i planetu samotnou – její atmosféru, magnetosféru a prstence, ale hlavní důraz bude kladen na měsíc Ganymed. Sonda Juno si zatím vede nad očekávání dobře. 12. května provedla již 61. blízký průlet kolem Jupiteru a ten 62. je plánován na 13. června. Jeho součástí bude také průlet ve vzdálenosti cca 29 300 kilometrů od měsíce Io.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/2018-02-23-165404.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/05/1-pia26331-europa-junocam-1.png
https://lh4.ggpht.com/…/BvinbbEbghU/Junocam_thumb.jpg?imgmax=800
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/05/e1a-pia26332-sru-platypus-1.png
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/05/e1b-pia26332a-sru-platypus-annotated.png