Suborbitální nosič vyvinutý společností Blue Origin potkala při letu 12. září první závažná porucha. Zhruba minutu po startu ze základny v západním Texasu došlo podle záběrů z kamer k závadě na motoru rakety. Samotná kabina, která neměla na palubě žádnou posádku, pouze nejrůznější vědecké experimenty odletěla díky záchrannému systému pryč od nosiče a poté bezpečně přistála na padácích. Neplánovaná aktivace záchranného systému za letu tak zachránila znovupoužitelnou kabinu i náklad uložený v jejích útrobách. Naopak zničení neušel jeden z pouhých dvou nosičů, které má Blue Origin k dispozici a spolu s ním byly ztraceny i experimenty umístěné na jeho těle.
Z přímého přenosu firmy Blue Origin je vidět, že start suborbitálního nosiče z texaské základny Van Horn o rozloze 300 kilometrů čtverečních proběhl v 16:26 našeho času, což je zhruba o hodinu později, než se původně plánovalo. Jediný kyslíkovodíkový raketový motor BE-3 odlepil 18 metrů vysoký stroj od rampy a zamířil k obloze. Zhruba minutu po startu, když se New Shepard blížil nadzvukové rychlosti, bylo vidět, že proud spalin z motoru BE-3 náhle změnil barvu i tvar. Poté se zdálo, že došlo k vypnutí motoru, což by mohlo mít za následek pozorované naklonění stroje oproti plánované dráze. Druhou možností je, že ve výšce kolem 8,5 kilometru začaly spaliny z motoru vycházet neoptimálním směrem, což by také způsobilo náklon nosiče.
Zdroj: https://spaceflightnow.com/
Vzápětí došlo k aktivaci motoru na tuhé pohonné látky, který je integrován v kabině. Jeho náběh na maximální tah 32 tun byl velmi rychlý, takže se čtyřtunová kabina během chvilky vzdálila od rakety. Po krátkém hoření záchranného motoru se kabina dostala do vzdálenosti několika stovek metrů od nosiče, načež se začala v prostoru překlápět. S pomocí trysek byla kabina stabilizována a definitivní uklidnění zajistilo vystřelení tří stabilizačních padáků, po kterých následovaly tři padáky hlavní. Na nich pak kabina dosedla na pevninu a závěrečný kontakt byl ještě zpomalen zážehem motorů na tuhé pohonné látky, aby kabina přistála rychlostí okolo 5 km/h.
„Zdá se, že jsme při dnešním letu narazili na anomálii,“ uvedla moderátorka přenosu, Erika Wagner, ředitelka prodeje pro užitečné náklady firmy Blue Origin a dodala: „Bylo to neplánované a zatím neznáme žádné detaily, ovšem naše kabina byla schopna úspěšně uniknout.“ K přistání došlo zhruba pět a půl minuty po startu. „Jak můžete vidět, naše záložní systémy se dnes dostaly do akce, aby náklad zůstal v bezpečí i za nestandardní situace,“ uvedla Wagner po přistání a dodala: „Bezpečnost má ve firmě Blue Origin nejvyšší prioritu. Právě proto jsme do systému zabudovali tolik záložních prvků.“
Zdroj: https://scx1.b-cdn.net/
Firma Blue Origin následně tweetovala, že záchranný systém fungoval přesně podle návrhu. Jeho test za letu proběhl už v roce 2016, kdy bylo prokázáno, že únikový motor dokáže kabinu (ve které mohou být i lidé) odnést od nebezpečné rakety. Během zkoušky v roce 2016 pohonná jednotka přečkala aktivaci záchranného systému a poté dokázala motoricky přistát na nedaleké vybetonované ploše. Firma upřesnila, že po pondělní nehodě dopadl nosič na povrch. Chování motoru naznačuje, že závada souvisela s pohonným systémem, což znemožnilo jakýkoliv pokus o záchranu rakety v nedotčeném stavu.
Federální letecký úřad FAA (Federal Aviation Administration), tedy agentura, která dohlíží na veřejnou bezpečnost při komerčních kosmických letech, uvedl, že bude dohlížet na interní vyšetřování této nehody, které bude provádět firma Blue Origin. „Anomálie, ke které došlo, spustila záchranný systém kabiny,“ uvedl úřad FAA ve vydaném prohlášení, kde dále stojí: „Kabina bezpečně přistála a nosič dopadl do vyhrazené oblasti. Nejsou hlášena žádná zranění ani škody na veřejném majetku. Jednalo se o misi s nákladem a na palubě nebyli žádní lidé. Než se bude moci systém New Shepard vrátit do provozu, FAA určí, zda nějaký systém, proces nebo postup související s nehodou ovlivnil veřejnou bezpečnost. Jde o standardní postup při vyšetřování všech nehod.“
Zdroj: https://cdn.arstechnica.net/
Pondělní mise s označením NS-23 byla již 23. letem nosiče New Shepard a devátým startem opakovaně použitelného exempláře nosiče, který vynáší kabinu pojmenovanou RSS H.G. Wells, pro kterou to byl také devátý let. Bylo to poprvé, kdy New Shepard selhal za letu. První testovací let New Shepardu v roce 2015 postihla závada až během přistání a nosič byl tehdy zničen.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Mise NS-23 měla původně startovat 31. srpna, ovšem špatné počasí způsobilo, že firma musela odvolat pokus o start během tří po sobě jdoucích dnů. Nakonec se společnost rozhodla naplánovat start na 12. září. Firma od loňského roku provedla šest suborbitálních letů s pasažéry na palubě. Ve čtyřčlenné posádce první pilotované mise z července 2021 byl i zakladatel a majitel firmy, Jeff Bezos. Zatím poslední pilotovaný let New Shepardu přišel 4. srpna letošního roku, kdy bylo na palubě šest lidí. Pro pilotované mise, které zatím na hranici kosmického prostoru dopravily 31 lidí, se používá vyhrazená kabina i nosič.
Chris Boshuizen, podnikatel v oboru kosmických technologií před svým loňským letem v New Shepardu uvedl, že přítomnost záchranného systému lodi mu dává důvěru v jeho let s Blue Origin. „Při mé misi MS-18 vloni v říjnu bylo vědomí, že sedím na obřím motoru na tuhé pohonné látky dostatečné, abych získal potřebnou důvěru,“ tweetoval nyní kosmický turista a dodal: „Naštěstí jsme ho nemuseli použít, ale byl jsem rád, že tam je. Jak jsme dnes viděli, záchranný motor nabíhá velmi rychle a vyvine přetížení více než 11 g. Nebyla by to zábavná cesta, ale přežili byste. Není to výsledek, který by někdo chtěl. Určitě se najde závada a opraví se. Pak bude při dalších misích o jednu věc méně, která může selhat.“
Nosič i kabina, které letěly na pondělní misi NS-23, byly vyhrazeny pro lety s vědecko-výzkumnými náklady. Nosič a kabina konfigurované pro pilotované mise jsou v procesu přípravy na budoucí let. Společnost Blue Origin zatím postavila čtyři stroje New Shepard. První stroj byl zničen během pokusu o přistání v roce 2015, druhý je vyřazen z provozu po zkoušce záchranného systému, třetí byl zničen nyní a čtvrtý létá na pilotovaných misích.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Na palubě New Shepardu bylo při misi NS-23 celkem 36 nákladů od výzkumných institucí a studentských organizací. Polovinu všech nákladů financovala agentura NASA. Mezi náklady najdeme například vodíkové palivové články od firmy Fuel Cell and Hydrogen Inc. z města Windsor v Connecticutu. Tato technologie financovaná NASA má v rámci projektu AMPES (Advanced Modular Power and Energy System) vyvinout pokročilé modulární zdroje energie. Technologie těchto palivových článků by mohla najít uplatnění při napájení lunárních roverů či povrchové základny. V rámci letu NS-23 měly být tyto články otestovány během několik desítek sekund trvajícího pobytu ve snížené gravitaci.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Další experiment financovaný NASA, který letěl na misi NS-23, pochází od firmy Honeybee Robotics, což je dceřiná firma Blue Origin. Úkolem experimentu bylo studovat pevnost planetárních regolitů v odlišných úrovních gravitace. Výzkum od University of Florida zase měl studovat fluorescenční snímkovací systém, který by umožňoval provádět biologický výzkum při suborbitálních misích. Výzkumníci z MIT Media Lab zase chtěli provést experiment Wax Casting, který měl prověřit, zda by budoucí astronauti nemohli vyrábět v mikrogravitaci netoxické palivo z parafínu a včelího vosku. V rámci experimentu se mělo sledovat, jak roztavený vosk ze svíčky a kapalina zvaná heptadekan reagují, když jsou roztočeny v odstředivce při letu ve snížené gravitaci.
Experiment Electrostatic Regolith Interaction Experiment od University of Central Florida byl také spolufinancován NASA. Měl studovat chování nabitých prachových částic v mikrogravitaci a výsledky z tohoto experimentu by mohly pomoci inženýrům při vývoji postupů, které zabrání tomu, aby lunární regolit poškozoval elektroniku, fotovoltaické panely, mechanické díly i skafandry. V New Shepardu byl také experiment od NeoCity Academy z floridského města Kissimmee. Šest středoškoláků tam vypracovalo průzkumnou studii zaměřenou na efekty mikrogravitace na ultrazvukové vlny. Anatolia College z Řecka pak chtěla v kosmickém prostoru vytvořit malbu.
Zdroj: https://img.purch.com/
Na nosiči samotném byly dvě sady senzorů, které měly měřit data o podmínkách v okolí rakety. Senzorový systém s optickými vlákny vyvinuli experti z Armstrongova střediska NASA a jeho úkolem bylo monitorovat strukturální stav nosiče, sbírat údaje o teplotě a namáhání konstrukce, než dojde k jeho uplatnění na orbitálních raketách. Senzor vyvinutý na Applied Physics Laboratory, která spadá pod Johns Hopkins University byl také umístěn na pohonné jednotce New Shepardu. Jeho úkolem bylo studovat podmínky v oblasti nižší ionosféry. Jde o obtížně sledovatelnou oblast zemské atmosféry. Vědci věří, že budou moci suborbitálních letů do budoucna více využívat – objevují se plány na teleskopy, kamery a nebo vypouštění velkého množství malých senzorů. Cílem mise NS-23 bylo vyletět do výšky lehce nad hranicí 100 kilometrů, což je mezinárodně uznávaná hranice kosmického prostoru. Raketový motor BE-3 měl pracovat zhruba 140 sekund a po jeho vypnutí se měla kabina odpojit od nosiče. Ten měl setrvačností vystoupat do nejvyššího bodu (apogea) suborbitální dráhy, načež by začal padat k Zemi, kde měl motoricky přistát.
Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2022/09/20220912blueoriginabort-2.jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2022/09/20220912blueorigin1.jpg
https://scx1.b-cdn.net/csz/news/800a/2017/1-takeapeekins.jpg
https://cdn.arstechnica.net/wp-content/uploads/2016/09/escapemotor.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FcdIbb1WIAUtIMJ?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/DWhOg6sVMAACmBQ.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FcdbNMjXEAE8J_K?format=jpg&name=4096×4096
https://img.purch.com/…V3LXNoZXBhcmQtbnMxMC1yb2NrZXQuanBnPzE1NDgyNTYwOTk
BO s námi buď hraje levou nebo booster i po rozbití motoru dále stoupal i přes 280 000 stop. Spíše věřím, že ta jejich telemetrie je komedie, stejně jako dříve např. u Ariane 5.
Jsem více nakloněn tomu, že dříve uvidíme v operačním nasazení Starship než New Glenn.
Já myslím, že se to pomotalo – už jen proto, že se po aktivaci záchranného systému ukázalo dole uprostřed ZERO-G. Nastala mimořádná situace a rozhodilo / zmátlo to grafiku, která nevěděla, jak na to reagovat.
Možno snímače boli umiestnené na primárnom stupni. Tam mohlo byť ZERO G
Těžko říct, vyloučit se to asi nedá.
Neprekvapilo by ma ak by to bol Bezosov „PR Stunt“
To není moc pravděpodobné – přišli o jeden ze dvou nosičů, které mají.
Jaká by v tom byla logika? Test záchranného systému už proběhl dávno a jako pasažér dám přednost raketě, která nebouchá. Spíš jim to ublížilo.
Zajimalo by me, jestli ty senzory od NASA na nosici posilaly data rovnou? Jestli ano, tak by to mohlo ukazat zajimave informace.
To bohužel není uvedeno. Jelikož má nosič přistávat, je možné, že zvolili ukládání naměřených údajů na lokální disk.
11G je opravdu dost pro netrenovane jedince…nastesti se tohle nestalo pri letu Williama Shattnera – pri jeho veku a hmotnosti, si nejsem jisty jestli by si neodnesl nejaka tezsi zraneni. Jeste me zaujal experiment vyroby paliva astronauty z parafinu a vceliho vosku – tohle je ISRU metoda pro Mesic nebo Mars?;-)
To maximální přetížení působí jen krátce, takže by to i netrénovaný člověk měl vydržet.
Ohledně lunární ISRU výroby paliva – ve hře je více možností, ale zatím se zdá jako nejjednodušší klasická elektrolýza vody na vodík a kyslík. Tyhle složitější projekty se možná uplatní časem.
Metoda je to krásná, jen ještě nedořešili ty miliardy včel kam je nacpat a z čeho budou sbírat pyl.
11G je ok aj pre netrenovaneho. Ano, takmer isto upadne do bezvedomia, ale to nie je problem, a ratalo sa s tym uz pri navrhu zachranneho systemu, ze bezni turisti budu vystaveni takemu pretazeniu v pripade zlyhania rakety.
11g je iste šupa pre bežný experiment, ktorý nebol primárne stavaný na niečo také. Obávam sa, že drvivá väčšina zariadení bola poškodená alebo zničená.. žeby stredoškolské experimenty odolali takému preťaženiu… centrifuga je možno ešte málo, tam som videl test po 10g.
Zrovna ten středoškolský experiment s ultrazvukovými vlnami dostatečně robustní být mohl. Pochybuji, že jim tam dovolili naložit něco, co neprošlo rozumnými zkouškami minimálně na takové úrovni, aby z toho při aktivaci záchranného systému nelétaly kusy po celé kabině. 11g sice vypadá hrozivě, ale třeba telefon, co spadne ze stolu na podlahu je na tom ohledně maximálního přetížení ještě hůř a většinou se mu moc nestane.
Tady je opět vidět, že záchranný systém má v pilotované kosmonautice zásadní smysl. Rakety nejsou letadla, ale o několik řádů rizikovější věc. Proto jsem skeptický k tomu, že Starship někdy bude létat s posádkou bez něj. Je pravda, že raketoplány ho taky úplně neměly, ale byl to docela risk, který nakonec stál životy a občas bylo namále. 🙁
Vím, že to nejde přenést stoprocentně, ale takový Falcon 9 má už úctyhodnou šňůru úspěšných letů. Pokud by se to SpaceX podařilo i u SH/SS, mohla by absence záchranného systému dávat smysl. Navíc lidé mají ve Starship létat až po stovkách bezpilotních misí.
Až díky vaší poznámce jsem si uvědomil absenci zachr. systému u Falkon 9.
Upřímně mě vůbec nenapadlo, že tam něco tak zakladniho, u pilotovaných misí, není. Jestli to je pravda, je to trestuhodné.
Nic to nemění na faktu, že se zatím nic tragického nestalo.
Pokud myslíte pilotovaný Crew Dragon, který startuje na Falconu 9, tak ten samozřejmě záchranný systém má. Integrovaný do kapsle podobně jako u New Shepard a navíc využívá stejné palivo jako manévrovací motory, takže to palivo není v případě úspěšného startu jen mrtvá váha. Pro transportní verzi Dragon 2 nejsou motory záchranného systému namontované. Asi zhodnotili, že při dané úspěšnosti nosiče je levnější riskovat náklad než tahat motory nahoru a dolů.
Děkuji za vysvětlení.
Doposud jsem si myslel, že záchranný systém má za úkol jednou, v co nejkratším čase vyvinout co nejvyšší výkon po krátkou dobu a dostat kabinu mimo oblast ohrožení.
Na manévrování jsou kladeny zcela opačné pozadavky. Pokud se tyto protichůdné požadavky podařily skloubit do jednoho řešení, pak je to super a smekám.
Bezpilotní lety není třeba řešit, to je nahraditelné.
Je otázka jak moc budou systémy zálohované a buď bude SS verze pilotovaná odlišná od nákladní ve smyslu záložních systémů a nebo nikdy neříkej nikdy a prostě tam dají záchranný systém. Nosnost je na to dostatečná, takže je to jen o rozhodnutí zda ano či ne.
U SS je problém záchranný systém nejen při startu, ale i přistání. Právě proto se jim do toho asi moc nechce.
Nevím, co myslíte záchranným systémem při přistání. Pokud fakt, že si StarShip nemůže sednout jen tak někde do pouště nebo oceánu, ale vyžaduje specializované zachytávací zařízení, tak to může být trochu problém. Částečně řešitelný nožičkami, ale ty snad zrušili. I Raketoplánu stačila jen dostatečně dlouhá dráha a bylo možné ho opustit i za letu (po úpravě vynucené katastrofou Challengeru). Na druhou stranu, pokud povolí nouzové oddělení kabiny za letu pro záchranu při startu, bude to samé fungovat i pro záchranu během nouzového přistání.
Myslím že oddělění a únik kabiny při těch přistávacích kejklích by bylo poněkud komplikovanější než při startu, kdy je kabina stále víceméně vertiklálně. Ale možná by to šlo také nějak vyřešit.
Ten překlápěcí manévr před dosednutím by byla docela výzva, to je pravda (zapomněl jsem, že to nemá přistávat jako F9). Zároveň je to jedna z kritických fází přistání. Ale zase nejde o to uniknout od obřího výbuchu plného boosteru, takže může jít o pomalejší odlet s výraznějším manévrováním a pak rychle do potřebné výšky, aby zabraly padáky nebo teoreticky přistát motoricky, jak to plánovali s Crew Dragonem. Jednoduché to určitě nebude.
Pro PetrK: Falcon 9 pro pilotované mise záchranný systém má.
Je známé kolik bylo celkem vyrobeno nosičů? Snad nebyl jen jeden 🙂 Jak dlouho může trvat výroba dalšího nosiče? Díky, snažil jsem se hledat info ale nenašel 🙂
Informací je bohužel jen málo, ale firma používala dva stroje – jeden pro pilotované a druhý pro nepilotované mise. Zachytil jsem informace o vývoji dalšího exempláře, ale bohužel se mi to už nedaří dohledat.