26. července 1971, tedy před padesáti lety se k Měsíci vypravila mise Apollo 15, kterou tvořili velitel David R. Scott, pilot velitelského modulu Alfred M. Worden a pilot lunárního modulu James B. Irwin. Jejich mise byla první z fáze misí Apollo „J“. Tyto mise daly astronautům možnost studovat měsíc po delší dobu s využitím vylepšených vědeckých experimentů. Apollo 15 tak bylo první misí, která využila lunární vrtačku ALSD (Apollo Lunar Surface Drill) a nebo vozítko LRV (Lunar Roving Vehicle). Scott a Irwin, kteří přistáli na Měsíci použili ALSD na místě, kam postavili několik vědeckých přístrojů. Jednalo se o rotační vrtačku s příklepem – k vytvoření otvoru se tedy používala kombinace otáčení a rázů. Důvodem pro získání jádrových vrtů byla snaha o lepší prostudování lunární geologie. Vědci se chtěli dozvědět více informací o složení Měsíce a jeho historii tím, že se podívají na různé druhy kamenů včetně těch podpovrchových.
Nyní se NASA chystá v rámci programu Artemis vrátit člověka na Měsíc a připravila proto (kromě mnoha jiných věcí) i novou vrtačku, která se na Měsíc vydá jakožto komerční náklad v rámci programu CLPS (Commercial Lunar Payload Services). Zařízení TRIDENT (The Regolith and Ice Drill for Exploring New Terrain) je klíčem k lokalizaci ledu a dalších lunárních zdrojů. „Honeybee Robotics navrhla vrtačku TRIDENT pro NASA za účelem odběru vzorků lunárního regolitu,“ vysvětluje Amy Eichenbaum, zástupkyně projektového manažera mise PRIME-1 (Polar Resources Ice Mining Experiment-1) a dodává: „TRIDENT nám pomůže porozumět fyzikálním vlastnostem lunárního regolitu a zároveň umožní analýzu materiálu ve vzorcích odebraných z různých hloubek.“
Také v tomto případě se jedná o rotační vrtačku s příklepem, ale od technologií z éry Apollo se liší v jednom podstatném detailu. TRIDENT nepotřebuje k plnění svého úkolu astronauta, který by s ním měl manuálně pracovat. Honeybee Robotics původně spolupracovala s NASA v rámci programu Small Business Innovation Research, což je silně kompetitivní programu, který vybízí malé firmy k účasti na federálním výzkumu. Přístroj PRIME-1 bude první demonstrací využívání místních zdrojů na Měsíci v historii. Vůbec poprvé NASA roboticky odebere a analyzuje vzorky za účelem hledání podpovrchového ledu. PRIME-1 použije k získání tohoto vzorku právě vrtačku TRIDENT. Vrtání proběhne v oblasti, která má vysokou pravděpodobnost přítomnosti vody. TRIDENT pronikne do hloubky zhruba jednoho metru a získané vzorky budou analyzovány vědeckým přístrojem MSolo (Mass Spectrometer observing lunar operations).
„MSolo bude detekovat vodu a další těkavé látky, které se uvolní ze vzorku vyneseného na povrch vrtačkou TRIDENT,“ popisuje Janine Captain, hlavní vědecká pracovnice přístroje MSolo a dodává: „Tato měření nám pomohou porozumět distribuci zdrojů na povrchu Měsíce, což bude klíčové pro dlouhodobé pobyty na Měsíci.“ Apollo 15 přistálo v oblasti Hadley Ridge, dlouhém hlubokém kanálu na úpatí pohoří Apeniny severně od lunárního rovníku. Cílem PRIME-1 je naopak jižní pól Měsíce, tedy oblast velmi vzdálená všem přistáním v rámci programu Apollo. Jde však o vědecky mimořádně zajímavou oblast, jelikož tu NASA již dříve detekovala přítomnost vody. Abychom ale získali přesnější data, potřebujeme PRIME-1, který (podobně jako ALSD v programu Apollo) přistane na Měsíci a zavrtá se do povrchu, aby mohl prozkoumat, co je pod ním.
Poznatky získané z PRIME-1 pomohou aktualizovat naše modely rozložení zdrojů, kde budou moci budoucí průzkumníci nalézt vodu. Zhruba rok po misi zařízení PRIME-1 pošle NASA na lunární povrch průzkumné vozítko VIPER (Volatiles Investigating Polar Exploration Rover). Ten se stane první americkou lunární pohyblivou misí. Na své palubě ponese vrtačku TRIDENT a vědecké přístroje, které umožní přímou analýzu vodního ledu na povrchu i pod povrchem Měsíce v různých hloubkách a za odlišných teplotních podmínek. VIPER bude schopen během plánované stodenní mise prozkoumat hned několik lokalit v okolí jižního pólu.
Jak PRIME-1, tak i VIPER budou využívat odkazu Apolla 15 tím, že využijí služeb vrtačky a roveru. NASA tak bude mít opět možnost podívat se pod povrch a zjistit, co se tam nachází. Podobně jako u Apolla 15 se i nyní NASA snaží poslat na Měsíc technologie s novými možnostmi, které umožní lidem zůstat na Měsíci déle, než bylo dříve možné. Tím, že zjistíme, kde najít vodu a jak ji využívat, budeme mít klíč k životu a práci nejen na Měsíci, ale i na dalších vzdálenějších tělesech. „Mise Apollo poprvé představily koncept vrtání k porozumění podpovrchovým vrstvám cizích světů,“ říká Dan Andrews, projektový manažer roveru VIPER a dodává: „PRIME-1 a VIPER nás přiblíží k udržitelnému budoucímu průzkumu a naučí nás, jak žít mimo Zemi.“
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/a15pan11845-7_1.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/trident_testing.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/trident_brush_assembly.jpg