Shubhanshu Shukla poprvé zažíval, jaké to je být nad rodnou planetou. V kosmické lodi Crew Dragon ho čekala první noc, než se konečně spojí s kosmickou stanicí. Jenže spánek s překrásnou Zemí za oknem se najednou zdál jako plýtvání časem. Únava však mnohdy bývá silnější. Navíc odpočinek je velmi důležitý v situaci, kdy máte celý den přesně naplánovaný v pětiminutových oknech. Najít si však vhodné místo bývá oříšek a každý astronaut se s tím musí vypořádat po svém, protože každému vyhovuje něco jiného a spánek ve stavu bez tíže je diametrálně odlišný od toho, který známe ze Země.

Shux pomalu hledal místo, kde by se uvelebil. Jako první padl jeho pohled na sedadla, kde by se mohl připoutat pětibodovým pásem a díky tomu získal alespoň nějakou oporu, ale ta už byla z části obsazená jinými členy posádky, a tak se rozhodl hledat dál. Všichni už spali a tiše jim to záviděl. Pak ho zaujalo místo pod sedadly, kde byla spousta trubek, kde se mohl zaklínit a mít alespoň nějakou oporu. Rychle zjistil, že je to o dost lepší, ale uvědomil si, že mu chybí přikrývka. Ta na palubě byla, ale ve stavu, kdy ostatní tři členové už spí, ji prostě nechcete složitě vytahovat, a v tu chvíli si všiml zastrčených vaků na skafandry. Vybral si ten svůj. Vak byl dostatečně prostorný a hlavně měkký. Tiše zaplul dovnitř a dostal to, co hledal. Netrvalo dlouho a únava definitivně vyhrála.

Houstone, ztratili jsme jednoho z nás…

V noci, aniž by to tušil, se s vakem navíc otočil o sto osmdesát stupňů. Po několika hodinách se posádka postupně probouzela a po ranní hygieně došlo na plnění prvních úkolů. Oknem byla pozorována překrásná Země a pak si konečně někdo všiml toho, že jeden z posádky chybí a navíc nebyl nikde vidět. To je něco, co byste v malém prostoru kosmické lodi asi úplně nečekali. Nejsou tu žádné dlouhé chodby ani další místnosti. Tušili, že si Shux ustlal někde pod sedadly, a tak se vydali hledat právě tam s mírnou dávkou obav, které se následně začaly zvyšovat. Letmé pohledy a z tváří se dalo číst překvapení a údiv zároveň. Tři astronauti, čtyři vaky na skafandry, jinak nic. Poprvé od startu začali cítit zmatek a neklid. Dokonce i zkušená Peggy Whitsonová nahlas přemýšlela.
„Jak můžeme ztratit Shuxe v kosmické lodi?“ 
Důkladnější inspekce odhalila jinak orientovaný a podivně nafouklý vak na skafandry a uvnitř byl v klidu spící astronaut. Kabinou se rozlehl hlasitý smích jako připomínka toho, že ani sebelepší trénink vás nedokáže připravit na všechno. Společně pak vtipkovali, jak by to asi nahlásili středisku? „Houstone, tady Crew Dragon, všechny systémy pracují, ale ztratili jsme jednoho člena posádky?“ 

Na Zemi však čas plyne vždycky trochu jinak než ve vesmíru. Indická kosmická agentura o letu informovala velmi stroze, a to i napříč faktu, že byla v sázce i popularita ambiciózního programu Gaganyaan (Gaganján), v jehož rámci si Indie vytyčila cíl dostat astronauta na oběžnou dráhu ve vlastní lodi, a mise Axiom-4 byla toho součástí. Tím se dostáváme k další otázce: Vyplatilo se vůbec Indii na ISS poslat vlastního astronauta? A proč by nás to mělo vůbec zajímat? Třeba proto, že podobnou otázku si budeme již brzy klást také, protože let Aleše Svobody se blíží a kritické hlasy sílí.

Vyplatila se Indii mise AX-4

Odpovědět na tuto složitou otázku přitom není vůbec jednoduché a bez kontextu to úplně nepůjde. Začněme tím, že si připomeneme fakt, že Indie nikdy nebyla příliš nakloněna pilotovaným letům. Kosmonautika zde prorazila jako projekt, který měl přímo zlepšovat život obyvatelstva. To se samozřejmě podařilo a dnes už víme, že se to v jiných zemích daří i díky pilotovaným letům, ale v Indii to vnímali a dodnes trochu vnímají jinak. Během studené války dokonce první nabídku od SSSR odmítli, a tak se první kosmonaut Indie Rakesh Sharma (Rakeš Šarma) dostal do vesmíru až díky druhé nabídce, kterou jeho země již neodmítla, ale přesto se zvedla velká vlna kritiky, ne nepodobná tomu, co nedávno zažíval také Shubhanshu Shukla. Připravovaný let k ISS vyvolal kontroverze, a to nejen u veřejnosti, ale také v komunitách věnujících se vesmíru.

Mnoho z nich jsem před letem zaregistroval na sociálních sítích a uvědomil si, že let společnost polarizoval. Někteří říkali, že to je jen „projížďka“. Jiní zase, že by mise měla být hrdě oslavována jako národní úspěch. Další považují misi za plýtvání. A připravovaný let Aleše Svobody je pro mě v tomto ohledu jako Déjà vu. Přesně stejné hlasy se ozývají také od nás, a to i od lidí z odborných a zainteresovaných kruhů. A nepomohlo ani to, že ISRO neposkytlo formální zdůvodnění letu astronauta v rámci komerční mise Ax-4 k Mezinárodní vesmírné stanici. Teprve po startu mise a opakovaných dotazech médií agentura poskytla několik podrobností o tom, co to Indii vlastně přineslo.

Paradoxně veřejnost vždy v první řadě zajímají peníze. Let indického astronauta stál ISRO podle dostupných informací nejméně 68 milionů dolarů. To se může zdát mnoho, a obzvláště v Indii, proto mnozí považují let Shukly k ISS za poměrně drahou zábavu. Co však většině lidí uniká, je pozadí rozpočtu programu Gaganyaan ve výši 2,4 miliardy dolarů, jehož součástí byla i mise Ax-4. Jinými slovy, let Shukly k ISS stál Indii pouze 3 % jejího schváleného rozpočtu na lety s lidskou posádkou. Je to také asi 4,5 % ročního rozpočtu ISRO ve výši 1,5 miliardy dolarů v posledních letech. Za předpokladu, že deklarované i doposud neuvedené výhody letu se postupem času ukáží jako cenné, není vynaložená částka extrémně vysoká. Naopak, některé zkušenosti jsou nepřenositelné a jen těžko se dají vyjádřit peněžní hodnotou. Pro agenturu ISRO, která je v oblasti pilotovaných letů úplným nováčkem, může být využití zkušeností z mise Ax-4 k získání vhledu do složitosti reálných misí astronautů a jejich mezinárodních koordinačních mechanismů smysluplným cílem. Obzvláště předtím, než Indie podnikne své vlastní, mnohem dražší kosmické expedice. A proto přesná částka vynaložená na Shuklův let v tomto ohledu vlastně nehraje roli.

Nejběžnější věta kritiků je, že oněch zhruba 70 milionů dolarů by Indie mohla využít účelněji, například na naléhavější potřeby, třeba na rozvoj civilních a environmentálních potřeb. Takto ale státní rozpočty nefungují. Pokud by byl program Gaganyaan nebo některá z jeho misí zrušena, peníze, které na něj byly vyčleněny, se automaticky nepřesunou na jiné civilní projekty. Nevyužité prostředky by se jednoduše vrátily a s největší pravděpodobností byly utraceny za jiný projekt. To nejdůležitější v tomto ohledu však je, že pokud by Indie chtěla podobnou misi replikovat, tak vynaložené prostředky by byly jen zlomkem toho, co by jinak musela Indie zaplatit za absolvování stejného výcviku, seznámení a zkušeností na nejvyšší úrovni. Za zlomek jinak potřebných peněz získali přístup k infrastruktuře a zkušenostem, které by jinak vyžadovaly miliardy rupií. A zde vidím obrovskou výhodu Indie oproti České republice, protože buduje vlastní pilotovaný program a na tento let přirozeně naváže a nasbírané zkušenosti se snad skutečně zúročí. Bohužel jsem nic podobného nezaznamenal z našich luhů a hájů, a tak mi dodnes uniká, jak a čím ČR na let Vast-PAM-1 Aleše Svobody hodlá vlastně navázat. Je důležité se na to ptát právě kvůli tomu, aby to nebyla pouhá jednorázová akce, která by časem mohla být vnímána spíše negativně nebo jen jako politický let. Pokud to někdo z vás ví, budu rád, když mi to napíšete. Nekomunikace tímto směrem mi navíc přijde ne úplně šťastná. Letu to může spíše uškodit a právě AX-4 budiž nám pěkným příkladem. Také mě dost překvapila informace, že se Aleš po svém letu vrátí do armády a měl by být velitelem jedné z letek sloužících na F-35. Čekal bych spíše pokus o další let nebo zařazení do kategorie kariérních astronautů. Nerad bych však spekuloval, třeba důkladný plán po letu už existuje.

Vraťme se ale k misi Axiom-4. ISRO před letem do Spojených států vyslalo na přípravu dva astronauty. Shubhanshu Shuklu a jeho záložníka Prasantha Naira (Prasant Najr). Na co konkrétně však oba trénovali? I v tomto ohledu byla agentura ISRO velmi všeobecná. Konkrétně uvedla: „Výcvikový program (astronautů, pozn. autora), který se probírá, zahrnuje pokročilé systémy kosmických lodí, nouzové protokoly, vědecké operace s nákladem, adaptaci na mikrogravitaci, vesmírnou medicínu a výcvik přežití. Účastnili se také programu NASA pro přežití v přírodě (NOLPS), kde se pozornost zaměřovala na soudržnost týmu a odolnost vůči stresu… Mise Ax-4 poskytla cenné informace pro nadcházející program ISRO Gaganyaan. Nabídla praktické zkušenosti s nuancemi integrace mezinárodní posádky, lékařské a psychologické přípravy, kontrolu zdraví na dálku v reálném čase, provádění experimentů a koordinaci posádky a řídicího střediska na Zemi. Tyto poznatky přímo ovlivní plánování misí, validaci bezpečnosti a připravenost astronautů na první indickou misi s lidskou posádkou. To je sice pěkný souhrn, ale chybí mu větší detaily a ty my máme rádi, tak se na ně pojďme zaměřit. Začněme tím, že si připomeneme, že velmi záleží na tom, jakou funkci pro danou misi dostanete. To vědí všichni, kteří kosmonautiku sledují dlouhodobě. Tomu je pak přizpůsobena i celá příprava.

Příprava aneb jak osedlat draka.

Oba Indové byli cvičeni jako piloti kosmické lodi Crew Dragon, a i když je let na této kosmické lodi do velké míry prakticky plně automatizovaný, právě pilot mise je více zaměřen na používání manuálního ovládání pro případ nouzových scénářů, které rozhodně nejsou vyloučené. Piloti musí znát svou kosmickou loď lépe než kdokoli jiný z posádky. Proto jsou astronauti s touto funkcí speciálně vycvičeni k monitorování systémů lodi během všech kritických fází – startu, vstupu na oběžnou dráhu, spojení s ISS a návratu do atmosféry. To vyžaduje stovky hodin na simulátorech, které astronauty důkladně připravují na všemožné scénáře, tak aby byli připraveni řešit nečekané anomálie a dokázali je včas rozpoznat. Piloti a velitelé každé mise mají vždy extra přípravu, kterou nemusí absolvovat každý člen posádky. Některé věci se však trénují výhradně v plném počtu. To samé platí i pro let našeho astronauta Aleše Svobody, proto je i důležité, aby konečně získali čtvrtého do party. Pokud tedy nepoletí jen ve třech. Po stavu přiblížení ke stanici a zahájení dokování se učí dohlížet na přiblížení, zajistit správné vyrovnání s dokovacím portem ISS a udržovat neustálou komunikaci s posádkou stanice i pozemním střediskem.

Pro odpojení a návrat se zase učí monitorování trajektorie sestupu a sledování klíčových bezpečnostních parametrů – včetně rozvinutí padáku. Vyhodnocuje se výška návratového modulu a v nouzovém stavu je pilot vycvičen manuálně zasáhnout. Zejména v závěrečných fázích výcviku se provádí v simulátoru kosmické lodě Crew Dragon (The Buck) simulace celého startu. Předstartovní procedury, start, přechod na oběžnou dráhu, probouzení lodě a další kroky. Vše je často simulováno v jednom tréninku ve skafandrech, který se může protáhnout až na 6 hodin v kuse. Efektivní? Rozhodně. Pohodlné? Ne tak docela. Zajímavostí je rituál, kdy na konci každého výcviku posádka lepí samolepku s insignií mise na simulátor. Hlavní simulátor je pak navíc ještě podepsán. Jde jen o jeden z mnoha jiných rituálů, které existují od začátku letů do kosmu. Dalším je například před letem hraní karet tak dlouho, dokud není poražen velitel mise, aby si vybral dávku smůly.

Společně si pak posádky procvičují reakci na události s poklesem tlaku, kdy je třeba si rychle nasadit nouzové masky a utěsnit postižené oblasti, aby obstojně zvládli ztrátu tlaku v kabině. Cvičí se také na případy lékařské nouze, učí se poskytovat první pomoc a používat palubní zdravotnické vybavení ke stabilizaci zraněných nebo nemocných členů posádky. To může být těžší, než se zdá, protože stav mikrogravitace vše ztěžuje. Tento výcvik tedy pokračuje i na oběžné dráze v rámci samotné mise, protože nasimulovat podmínky panující na ISS je na Zemi nemožné.

Dny v Rusku

Rychle si připomeňme, že výcvik indických astronautů byl zahájen mnohem dříve. 1. července 2019 podepsalo indické Centrum pro pilotované kosmické lety Human Space Flight Centre (HSFC) a Glavkosmos v Rusku smlouvu na lékařská vyšetření, výcvik a pomoc s výběrem indických astronautů pro program Gaganyaan. Do užšího výběru bylo vybráno celkem 200 pilotů indického letectva (IAF). Výběrový proces měl začít vyplněním dotazníku ISRO, po kterém měli být vybraní účastníci podrobeni fyzické a psychologické analýze. Z 200 lidí bylo nejdříve vybráno 60 adeptů v Institutu aerokosmické medicíny v Bengalúru (zúčastnit se mohly i ženy). A z těch se nakonec vybrali pouze čtyři kandidáti, které pomáhal vybrat zkušený vojenský lékař a ruský kosmonaut ve výslužbě Oleg Kotov, který má na svém kontě celkem 526 dní strávených v kosmu. Pomáhal například s budováním Mezinárodní kosmické stanice ISS. V roce 2020 byli tito čtyři kandidáti, tehdy ještě v přísném utajení, vysláni do Ruska, kde ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina absolvovali první specializovaný výcvik.

Slavné výcvikové středisko leží severovýchodně od Moskvy a je tu prý stále cítit onen duch doby z počátků letů do vesmíru. Kosmonauti zde pracují pod portréty Jurije Gagarina, prvního člověka ve vesmíru, a žijí ve stejných budovách, kde se Alexej Leonov připravoval na svůj historicky první výstup do volného kosmického prostoru. Také jejich předchůdce a rádce Rákeš Šarma se právě zde připravoval na svůj historický let spolu se svým záložníkem.

Inženýři na zemi tráví nespočet hodin zdokonalováním navigačních, naváděcích a řídicích systémů, aby zajistili, že kosmická loď přistane přesně tam, kde je zamýšleno. Vesmírné lety však vždy respektovaly jedno důležité pravidlo: Připravit se na nepravděpodobné. Ve vzácném případě může dojít k přistání mimo vytyčenou oblast a posádka si v takovém případě musí umět poradit sama. V historii už k tomu došlo. Přibližně třídenní nácvik přežití v divočině byl pro Indy těžký, protože nejsou zvyklí na ruské zimy. Štěstí pro ně bylo, že v roce 2020 byla zima celkem mírná. Ovšem zasněžené ruské lesy a bažiny byly pouze první výzvou. Indové absolvovali pobyt ve stepi a dokonce i nácvik na moři, ale namísto bezútěšného mrazu Severního ledového oceánu během zimy se kandidáti v létě přesunuli do letoviska Soči v Černém moři, kde spolu se specialisty podstoupili simulaci přistání kosmické lodi ve vodě. Čtveřice se ale prolétla také v upraveném letounu Iljušin Il-76 simulujícím krátkodobý stav beztíže.

Od výcviku k vědeckým experimentům

Komplexní výcvik je náročný a každý člen má své specifické zaměření. Společně získávají v poměrně krátkém čase dovednostmi sebevědomí pro efektivní zvládání mimořádných událostí v náročném vesmírném prostředí. Nesmíme samozřejmě vynechat ani přípravu na mezinárodní koordinaci, komunikaci a celkovou spolupráci. Každý astronaut, který v rámci soukromé iniciativy cestuje na ISS, si s sebou bere vlastní experimenty, které pro něj byly pečlivě vybrány a připraveny. Shukla uskutečnil sedm experimentů a v rámci širší dohody mezi ISRO a ESA provedly indické instituty společně s ESA na palubě další dva experimenty. Indická vládní veřejnoprávní služba Doordarshan natočila o experimentech edukační video (v hindštině). Nutno však dodat, že šlo o jednodušší experimenty, které nebyly extrémně náročné ani na čas, ani na provedení. Složitější experimenty provádějí dlouhodobé expedice na palubě ISS. Nicméně Indům tato zkušenost umožnila seznámit se se zařízením a vybavením stanice různých států a bylo jim umožněno na nich provádět předpřipravené experimenty zaměřené na mikrogravitaci. Výcvik probíhá už na Zemi, kdy posádky navštěvují výcviková střediska po celém světě. Například se podívají do Kolína nad Rýnem, kde se nachází centrum EAC, zde se trénují specifické komunikační systémy, postupy, reakce na mimořádné události a provádění výzkumných aktivit, které jsou spjaté s modulem Columbus. A nebo navštíví Japonsko a středisko Tsukuba zaměřené na pochopení fungování japonského experimentálního modulu Kibo. Na konkrétní experimenty, které si vzal Shux sebou, se zaměříme v příštím dílu.

Pro ISRO a samotný program Gaganyaan byl toto středobod celého letu, protože Indie chce sama začít s jednoduchými experimenty během pilotovaných letů na oběžnou dráhu a poté začít i s těmi složitějšími na vlastní kosmické stanici, kterou plánují vybudovat. Kritikové letu však argumentovali, že podobných zkušeností by šlo dosáhnout jinak a levněji na Zemi. Jenže k získání podobných zkušeností by bez letu ISRO muselo uzavřít nejméně pět bilaterálních smluv na výcvik astronautů, protože jak jsme si ukázali, trénovali u SpaceX, NASA, ESA, JAXA a u Axiom Space, a kdo ví, co by takový výcvik vlastně zahrnoval bez naladění na samotný let. „Letenka“ na ISS byla pro Indii jediný efektivní způsob, jak svůj pilotovaný program urychlit a vylepšit… (Pokračování příště).

Poznámka autora: Zdroje budou uvedeny až na konci seriálu. Musím to na tomto místě zdůraznit, protože v minulosti to bylo předmětem sporu.

Rozhodl jsem se také dát přednost používání anglické transkripce u většiny názvů čistě z praktických důvodů. Původní název se snadněji hledá v dostupných informacích a má tedy i slovníkový význam. Český přepis je hlavně uváděn kvůli správné výslovnosti názvu. To platí i o většině indických jmen použitých v textu. Pokud je uváděn pouze český přepis, je to opět pouze z praktických důvodů kvůli lepší čtivosti celku.

Zdroje obrázků:
https://cdn.prod.website-files.com
https://assets.axiom.space/web
https://alessvoboda.space.jpg
https://assets.axiom.space/files
https://pbs.twimg.com
https://pbs.twimg.com
https://assets.axiom.space/files
https://c.files.bbci.co.uk.jpg
https://pbs.twimg.com
https://assets.axiom.space/files