Během naší stávající cesty, která se pomalu chýlí ke konci, jsme měli možnost na vlastní oči vidět čtyři starty kosmických raket. Každopádně se opět potvrdilo to, co říkám už roky: každý start je jiný. A nejen proto, že jsme každý z nich sledovali z jiného místa. Prvním startem byla ve čtvrtek 12. února ve 4:22 h místního času raketa Vulcan. Pokud bychom měli známkovat jako ve škole, tak by si odnesla čtyři mínus. Nepropadla jen proto, že vůbec odstartovala. Tajně jsem doufal, že Vulcan poletí ve dne, protože stopa z pomocných motorů na tuhé pohonné látky na obloze dokáže vykouzlit úžasné (byť kapku neekologické) obrazce. Raketa se ale pochopitelně nepodřizuje mému přání, nýbrž startovacímu oknu úzce spojenému s vynášeným nákladem.

Zkrátka a dobře: Vulcan jsme sledovali z pobřeží Titusville (cca 19 km) za minimálního zájmu zvědavců. A i z těch, kdo dorazili, byla většina cizinců, kteří primárně přijeli na pilotovaný start lodi Dragon s posádkou Crew 12 a Vulcan pro ně byl vítaným bonusem. Podotýkám, že my jsme na žádný konkrétní start nejeli: jak už jsme zmínili v jednom z předchozích dílů seriálu, cestu jsme naplánovali už loni v červnu s tím, že nějaký (jakýkoliv) start by byl vítaným zpestřením. Každopádně Vulcan jen několik sekund po startu v oparu zmizel v mracích. Hezké divadlo předvedl (pokud nepočítám spršku úlomků z poškozeného motoru na tuhé pohonné látky), když byl v první fázi letu jeho plamen zbarvený do jasně oranžové barvy, ve druhé pak do jasně modré. A to proto, že od pomocných motorů převzaly nadvládu motory na kapalný kyslík a metan.

Dalším startem byl Falcon 9 s lodí Dragon Crew 12 v pátek 13. února v 5:15 h místního času. Ten naopak do žákovské knížky zasloužil jedničku, možná dokonce jedničku s hvězdičkou. Byli jsme blízko (necelých 5,5 km), počasí bylo luxusní, první a druhý stupeň po oddělení předvedly krásný jev „Falcon Nebula“ a vše bylo korunováno přistáním prvního stupně na pevnině. Podrobnosti viz desátý díl seriálu: Start, na jaký se nezapomíná.

Start s pořadovým číslem tři pro nás přišel v pondělí 16. února ve 2:59 h místního času. Falcon 9 letěl s družicemi Starlink. Opět jsme sledovali z uctivé vzdálenosti necelých 19 km: ze silnice 528 vedoucí z ostrova Merritt na mys Canaveral. Počasí slušné, protože bylo těsně po bouřce: na obloze byl jediný mráček, který nám Falcon 9 krásně ozářil jako diamant. Kdybychom byli blíže, je to jednička. Takto jedna mínus. Mimochodem, byl to pro nás třetí noční start za pět nocí a už jsme toho měli plné brejle. Tři hodiny spánku (někdy ani to ne) – cesta na start, dlouhé čekání, cesta zpět – tři hodiny spánku (někdy ani to ne).

Z tohoto startu jedna malá příhoda: člen zájezdu (už je nás víc, než dva) natáčel start na chytrý astronomický dalekohled. Když se Falcon 9 zvedl z rampy a rozsvítil noční oblohu, usoudila elektronika dalekohledu, že jej někdo nasměroval do slunce. I nelenila a okamžitě jej odklonila. A aby ochránila optiku, uzavřela kryt. Když to viděl majitel dalekohledu, snažil se mu domluvit, přičemž používal slova, u kterých by se červenal i prostořeký dlaždič. Vedle stojící členka výpravy si celý start natáčela na mobil a v nadšení nad transcendentálním zážitkem si vůbec nevšimla, že to natáčení i s mnoha hovorovými označeními povětrných ženštin a pohlavních orgánů. A pak celá nadšená poslala video všem svým vnoučatům…

Start číslo čtyři přišel ve čtvrtek 19. února ve 20:41 h místního času. Naše výprava si pronajala loď a byli jsme na Banana River necelých 14 km od místa startu dalšího Falconu 9 s družicemi Starlink. Známka? Hezká dvojka, tentokrát za trochu horší počasí: na oblačné obloze nám raketa mizela, objevovala se, mizela…

Během sedmi dní jsme tak měli možnost vidět čtyři starty dvou typů raket (jeden Vulcan, třikrát Falcon 9). Všechny noční: sice se hůře fotí (navíc my žádní fotografové nejsme, protože se jezdíme koukat), ale pro potěchu oka o to lépe vypadají.

Zdroje obrázků:
Foto: Tomáš Přibyl
Foto: Michal Přibyl