Lidstvo má k dispozici technologie k tomu, aby vyslalo průletovou sondu k mezihvězdnému objektu, který prolétává Sluneční soustavou. Tak hovoří nová studie a říká, že jsme této možnosti mohli využít už u komety 3I/ATLAS. Průletová průzkumná mise mezihvězdného objektu je „realizovatelná a dostupná“, shrnují vědci ze SWRI (Southwest Research Institute), kteří studii vedli. „Trajektorie 3I/ATLAS je v pronásledovatelném dosahu misí, které jsme navrhli,“ shrnuje Matthew Freeman, projektový manažer studie a ředitel oddělení kosmické přístrojové techniky na SWRI.
Bohužel však dostat sondu na oběžnou dráhu kolem objektu, jako je 3I/ATLAS pro podrobnější studium, není momentálně možné, což je způsobeno tím, jak rychle se takoví návštěvníci pohybují vůči původním objektům Sluneční soustavy. Mezihvězdné objekty se pohybují po hyperbolických trajektoriích, což znamená, že do okolí Slunce pouze vletí a pak jej zase opustí, aniž by kolem naší hvězdy obíhali.
Zdroj: https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/
Nově zveřejněný návrh mise od SWRI je pouze návrhem a neznamená, že taková kosmická sonda bude financována NASA nebo jinou organizací. SWRI však tvrdí, že položení základů již nyní by vědcům v budoucnu umožnilo relativně snadný přístup ke kometám z jiných hvězdných soustav, aniž bychom museli opustit naši Sluneční soustavu. Průlet kolem mezihvězdných objektů by „poskytl bezprecedentní poznatky o složení, struktuře a vlastnostech těchto objektů a výrazně rozšířil naše chápání procesů tvorby pevných těles v jiných hvězdných soustavách,“ sděluje Alan Stern, viceprezident SWRI a vedoucí výzkumného projektu. Stern je asi nejvíce znám tím, že byl hlavním řešitelem mise New Horizons agentury NASA, která v roce 2015 jako první lidský výtvor navštívila Pluto, než se vydala dále od Slunce ke studiu menších těles.
Kometa 3I/ATLAS je třetím potvrzeným mezihvězdným objektem, který proletěl naší Sluneční soustavou. První byla v roce 2017 kometa 1I/Oumuamua, druhou pak v roce 2019 kometa 2I/Borisov. Písmeno I v jejich názvu odkazu na anglické slovo Interstellar, tedy mezihvězdný. Číslo pak udává pořadí objevu mezi těmito objekty. Mezihvězdní návštěvníci byli až doposud těžko k nalezení, ale nové možnosti přicházejí rychle. Experti ze SWRI říkají, že novější celooblohové přehlídky, jako je třeba Vera C. Rubin Observatory mohou v průběhu dalšího desetiletí učinit mezihvězdné objevy četnějšími.
Nové prohlášení SWRI říká, že každoročně se ke Slunce přiblíží četné množství mezihvězdných objektů, které proniknou blíže, než kde obíhá Země, zatímco až 10 000 takových objektů se může přiblížit na úroveň oběžné dráhy Neptunu, který krouží zhruba 30× dál od Slunce, než naše planeta. Připomeňme, že Země obíhá zhruba 150 milionů kilometrů od Slunce. S těmito parametry vytvořili odborníci ze SWRI software, který vytvořil reprezentativní, ale umělou populaci mezihvězdných objektů. U každého pak počítal, kolik energie by bylo potřeba, aby sonda opustila zemi a k danému tělesu se přiblížila.
Studie ukázala, že průlety jsou nejen proveditelné, ale „v mnoha případech by vyžadovaly méně zdrojů pro start a změnu rychlosti během letu než mnoho jiných misí do Sluneční soustavy“, uvádí se v prohlášení. Následně byly odhadnuty náklady a užitečná vybavení s myšlenkou, že koncept mise „by mohl být později navržen NASA“. (Prohlášení SWRI neposkytlo podrobnosti o pravděpodobných nákladech mise a studie je interní záležitostí organizace; zjevně nebyla předložena k publikování v odborném časopise.)
Budoucí sonda by mohla plnit vědecké úkoly jako je třeba zmapování fyzikálních vlastností mezihvězdného objektu, aby bylo možné zjistit více o tom, jak vznikl a jak se vyvíjel. Sonda by mohla také studovat jeho chemické složení, aby bylo možné lépe určit, odkud objekt pochází. Další výzkumy by se mohly zaměřit na koma, či možná spíše jemnou exosféru materiálu sublimujícího z povrchu, když se mezihvězdný návštěvník přiblíží více ke Slunci a začne se ohřívat. Nedávný přílet komety 3I/ATLAS „ještě více posiluje argumenty“ pro návštěvu mezihvězdných objektů, tvrdí Mark Tapely, specialista na orbitální mechaniku ze SWRI a dodává: „Ukázali jsme, že to nevyžaduje nic složitějšího než technologie a startovací výkon, které NASA již použila při svých misích.“
Přeloženo z:
https://www.space.com/
Zdroje obrázků:
https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/66btdrF8gQ5pBVSgWqtZzZ-970-80.png.webp
https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/i2vLCvEcWvTT822qgrMw4k.jpg
úplně se nabízí, aby se tohoto konceptu chopila ESA .) První přistání na kometě korunované prvním studiem a později snad i přistáním na interstellárním objektu by mohl být zajímavý vědecký projekt… poslat lander a „nastoupit jak do rychlíku, který vás ze sluneční soustavy zdarma odveze neznámo kam“ 😀
Původně jsem chtěl reagovat jen na článek samotný, ale když vidím komentář začínající slovy „aby se tohoto konceptu chopila ESA“, dost jsem se pobavil.
Článek není nic jiného, než převzatá tisková zpráva SWRI, a tisková zpráva nemá za cíl veřejnost vzdělávat, ale pouze upozorňovat na nápady pocházející z dané instituce. Takže nápady jiných institucí a agentur jsou v takových zprávách ignorovány.
Schválená a připravovaná mise ESA s názvem Comet Interceptor má jako jeden z možných cílů právě nějakou mezihvězdnou kometu.
K závěru vašeho komentáře „poslat lander a nastoupit do rychlíku“ – to je ovšem mylná představa. K tomu, aby mohl lander přistát na tělese, je především třeba srovnat rychlost sondy s rychlostí tělesa, tedy uvést sondu na stejnou dráhu, jakou má těleso (když to neuděláte, tak to nebude lander, ale kinetický impaktor, který udělá jen veliký kráter). Takže už sonda samotná před přistáním po úpravě dráhy poletí ven ze Sluneční soustavy. Ta kometa samotná tam od toho okamžiku je v podstatě zbytečná.
A k tomu, abyste takhle srovnal rychlost sondy s interstelarni kometou, by bylo třeba tak obrovské delta-v, že se o landerech vůbec neuvažuje a všechno jsou to jen průletové mise, při nichž sonda sama je na „běžné“ dráze okolo Slunce, která jen dráhu komety křižuje.
tak samozřejmě bylo by to velice náročné, musel by to být lander typu „parker solar probe“, tedy se silným slunečním štítem, musel by se gravitačními manévry u Venuše dostat blíže ke Slunci a nechat se Sluncem urychlit na 58 km/s (což nebude problém, skutečná PSP dosáhla už 192 km/s), aby srovnal rychlost s Atlasem a pak se manévrem u Slunce nechat „vystřelit“ na dráhu díky které by s interstellární kometou letěl ve formaci .) ale je to samozřejmě hudba budoucnosti, v současné době se žádná „druhá Parker sonda“ nestaví, a to už se vlastně dostáváme k projektu „comet interceptor“, jen bych ho nechal obíhat kolem Slunce, kde by číhal na dalšího mezihvězdného návštěvníka .)
Ne tak úplně. PSP dosáhla takto vysoké rychlosti JEN tím, že se dostává TAK BLÍZKO ke Slunci a padá do jeho gravitační studny. Navíc tato rychlost platí jen v onom nejnižším bode dráhy. Jenže zmíněná kometa se tak blízko ke Slunci (asi) nepřiblíží, takže ten rozdíl v rychlostech sondy a komety zůstává extrémní.
Oumuamua snad nebyla kometa,nebo ano?A nedávno jsem četl,že by šlo přesměrovat dosluhující sondu Juno u Jupiteru k této nové kometě.Palivo by mělo údajně stačit,ale další info už nejsou.
To jste špatně pochopil. Juno by mohla odletět k průletu kolem komety, kdyby měla palivo na delta v asi 2,5 km/s, což je 3x víc než měla při začátku mise.
Oumuamua opravdu nebyla kometa, ale „mezihvězdný objekt“ jak píše Dušan v článku.
„Kometa 3I/ATLAS je třetím potvrzeným mezihvězdným objektem“ … Kometa je (za specifických podmínek) rozpadající se objekt obsahující sublimující a nesourodé složky? Zřejmě bude jiná historie vzniku pozorovaných mezihvězdných objektů.
Jakou byste (hypoteticky při znalosti chemického a fyzikálního složení) očekávali vědeckou hodnotu poznámí o jednom nebo druhém?
Nejstarší námi zkoumaná tělesa jsou staré jako Sluneční soustava – 4,5 mld let. Mezihvězdné mohou být staré 8 nebo 10 miliard let. Nebo naopak pocházet z mladé soustavy a být třeba jen 1 miliardu let staré. Můžeme se dovědět hodně.