Lidstvo se vrací na Měsíc – a tentokrát, aby tam setrvalo. Jelikož lidská přítomnost na Měsíci bude mít trvalejší charakter, vybrala NASA několik lokalit, které maximalizují dobu přímé komunikace se Zemí, osvětlení Sluncem i přístup k lunárnímu ledu. Tyto oblasti se nacházejí v okolí jižního pólu Měsíce. Slunce na měsíční obloze při pozorování z jižního pólu nikdy nevystoupí více než několik stupňů nad obzor; v cílových oblastech přistání je nejvyšší možná výška 7°. To představuje náročné prostředí z hlediska osvětlení terénu, se kterým se posádky z programu Apollo vůbec nesetkaly.
Ambientní osvětlení bude mít v těchto oblastech významný vliv na schopnost posádek spatřit rizika, či jen provádět jednoduché činnosti. Je to proto, že lidský zrak, který má sice vysoký dynamický rozsah, nevidí dobře do jasného světla a nedokáže se rychle přizpůsobit přechodu ze světla do tmy a naopak. Funkční vidění je nutné k provádění nejrůznějších úkolů, od těch jednoduchých (např. chůze, obsluha jednoduchých nástrojů) až po řízení složitých strojů (např. přistávací výtah, rovery). Prostředí tedy představuje pro Agenturu inženýrskou výzvu, kterou je třeba široce pochopit, než ji bude možné účinně řešit.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
V minulých programech NASA byl návrh osvětlení a podpory vidění pro výstupy do volného prostoru (EVA) či provoz roverů řešen na nízké programové úrovni. Tento přístup fungoval u programu Apollo i na nízké oběžné dráze Země, kde úhel dopadu Slunce řídilo plánování mise a poloha astronauta. Přilba tehdy zvládala všechny problémy s viděním. Program Artemis ale přináší nové výzvy – astronauti se na měsíčním povrchu nevyhnou přímému slunečnímu světlu a v oblasti jižního pólu budou potřebovat umělé osvětlení v hlubokých stínech.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Proto je nutné vyvinout nové systémy, které zajistí funkční vidění. Přilby, okna a osvětlovací systémy musejí spolupracovat napříč programy tak, aby posádky viděly ve tmě i na jasném světle a jejich zrak byl chráněn před poškozením. Hodnocení však odhalilo nedostatek specifických požadavků, které by zamezily ztrátě funkčního vidění nebo umožnily bezpečné plnění úkolů, jako je přechod mezi oslnivým světlem a tmou. Například skafandry zajišťují flexibilitu pohybu, ale neřeší adaptaci zraku při chůzi ve stínu.
Byly identifikovány mezery v rozdělení odpovědnosti mezi programy, což vedlo k doporučením NASA Engineering and Safety Center (NESC). Nově mají být osvětlení, okna a hledí integrovány do návrhu a funkční vidění musí být specifickým požadavkem.
Tým také navrhl široké využití fyzických a virtuálních simulací, které by testovaly vliv oslnění i adaptace na různé světelné podmínky. Simulace by měly zahrnovat i terénní prvky pro odhalení rizik při jednoduchých (např. sběr vzorků) i složitých úkolech (údržba zařízení). Každé zařízení má jiné přednosti a omezení, která je třeba důkladně popsat, aby bylo možné ověřit technická řešení i výcvik astronautů.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://scitechdaily.com/images/Artemis-Astronaut-Deploying-Instrument-Lunar-Surface.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/12/discipline-focus-hf.png
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/12/screenshot-2024-12-24-at-12-41-59%E2%80%AFpm.png
dufam ze sa im nestane, ze cielova oblast na pristavanie bude sice perfektne vhodna a rovna, ale bude zrovna v hlbokom tieni, tak ju budu ignorovat. lod asi bude mat nejake osvetlenie, ale to urcite nebude ucinne vo vyskach, kedy sa vybera miesto na pristanie.
a astronauti budu mozno pouzivat piratske pasky cez oci pri zmene svetelnych podmienok, ako ked sa chodilo do podpalubia lodi 🙂
Jakože by se při plánování zapomněli podívat do kalendáře? Staly se už divnější věci, ale předpokládám, že o radaru, případně lidaru, nebo termovizi už jste slyšel.