V minulých dnech jsme si představili nejočekávanější události roku 2025 v nepilotované i pilotované kosmonautice a máme za sebou i shrnutí nepilotované kosmonautiky za rok 2024. Nyní je tedy čas uzavřít tuto sérii z přelomu roku rekapitulací roku 2024 z hlediska pilotované kosmonautiky. Také v tomto oboru se totiž událo mnoho zajímavých věcí, které by rozhodně neměly zapadnout. Jak už je v našich článcích zvykem, budou i tentokrát do výčtu pilotované kosmonautiky zařazeny i nákladní kosmické lodě. Létají totiž k obydleným kosmickým stanicím a bez jejich služby by astronauti na těchto stanicích nemohli existovat.

Začneme jako obvykle u Mezinárodní kosmické stanice, která je největší a tudíž se toho u ní děje nejvíce. V roce 2024 byly k ISS vypraveny 4 nákladní lodě Progress (MS-26 v únoru, MS-27 v květnu, MS-28 v srpnu a MS-29 v listopadu), dvě nákladní lodě Dragon 2 (CRS-30 v březnu a CRS-31 v srpnu) a jedna nákladní loď Cygnus (NG-20 na přelomu ledna a února). Ačkoliv se začátkem roku 2024 očekávalo, že k ISS v daném roce dorazí i první exemplář miniraketoplánu Dream Chaser, nakonec tato událost sklouzla na rok 2025 vinou zpoždění během příprav prvního exempláře.

Také v roce 2024 se na ISS přepisovaly historické tabulky a v obou případech se novými rekordmany stali ruští kosmonauti. První rekord se týká délky pobytu na ISS. Oleg Kononěnko a Nikolaj Čub dorazili na orbitální komplex v září 2023 v Sojuzu MS-24 s Loral O’Hara. Ta se v březnu 2024 vrátila v lodi, ve které startovala. Jenže namísto Kononěnka s Čubem obsadili dvě volná křesla v Sojuzu MS-24 Oleg Novickij a Marina Vasilevská z Běloruska, kteří dorazili na ISS v Sojuzu MS-25 na několikadenní pobyt. Společně s nimi startovala i Američanka Tracy Caldwell-Dyson, která však na ISS měla strávit půl roku. Bylo to mimochodem poprvé v historii, kdy v lodi Sojuz startovaly dvě ženy. Vasilevská se také stala prvním občanem Běloruska na oběžné dráze, pokud bychom nepočítali ruské kosmonauty narozené v Sovětském svazu na území Běloruska. Kononěnko a Čub si tak plánovaně k tradičnímu půlročnímu pobytu přidali ještě jeden. Když se 23. září v Sojuzu MS-25 odpojili od stanice, skončil jim zdejší pobyt trvající 373 dní, 14 hodin, 42 minut a 47 sekund. Ještě nikdo na ISS nestrávil delší čas nonstop.

Zatímco tento rekord patří oběma mužům, Oleg Kononěnko se dočkal i jednoho individuálního rekordu. Až do 4. února držel prvenství v kumulativní délce pobytu v kosmickém prostoru ruský kosmonaut Gennadij Padalka s úctyhodným skóre 878 dní, 11 hodin, 29 minut a 48 sekund, které nasbíral během svých pěti kosmických výprav. Že jeho rekord vezme za své, se vědělo, už když se v září 2023 vydal na oběžnou dráhu Sojuz MS-24. Jeho velitelem byl totiž právě Oleg Kononěnko, který mířil na svou pátou kosmickou misi. 4. února Kononěnko překonal svého krajana a od té doby postupně navyšoval své vedení. Když se v Sojuzu MS-25 vrátil na Zemi, měl na svém kontě celkem 1110 dní, 14 hodin, 57 minut a 7 sekund strávených v kosmickém prostoru. Kononěnko se také stal prvním člověkem, který strávil v kosmickém prostoru kumulativně tři roky.

Informace z minulých odstavců můžeme doplnit ještě konstatováním, že Sojuz MS-25 nebyl jedinou kosmickou lodí Sojuz, která v roce 2024 dovezla astronauty na ISS. V září se totiž k orbitálnímu komplexu vydal Sojuz MS-26 s Alexejem Ovčininem, Ivanem Vagnerem a Donaldem Pettitem. Právě Američan poutá velkou pozornost, protože je nejstarším člověkem v historii, na kterého čeká dlouhodobý pobyt na oběžné dráze.

Pokud bychom se posunuli od Sojuzů k americkým lodím pro posádku, musíme začít loděmi Crew Dragon. Ty se totiž k ISS vydaly v roce 2024 celkem třikrát. Ve dvou případech šlo o standardní rotaci posádek, jednou se jednalo o komerční výpravu Ax-3 s čtyřčlennou posádkou, ve které byl i Alper Gezeravcı, první občan Turecka na oběžné dráze, nebo Švéd Marcus Wandt, který je členem oddílu záložních astronautů ESA. Společně s nimi byli v posádce ještě Američan Michael López-Alegría a Ital Walter Villadei.

Když se ještě vrátíme ke zmíněným misím Crew Dragonu pro rotaci posádek, tak v březnu se k ISS vydala mise Crew-8 ve složení Matthew Dominick, Michael Barratt, Jeanette Epps a Alexandr Grebjonkin. Z této čtveřice nejvíce zaujal komunitu fanoušků kosmonautiky asi Matthew Dominick, který prokázal značný fotografický talent. Mise Crew-9 ale měla komplikovanější osud, k jehož pochopení musíme nejdříve zmínit misi jiné kosmické lodi. V červnu došlo ke startu pilotované testovací misi CFT kosmické lodi Starliner od firmy Boeing. Bohužel Starliner se ani tentokrát nezbavil negativní nálepky a misi prakticky od prvních hodin strávených na oběžné dráze provázely technické problémy s manévrovacími motory. Posádka ve složení Sunita Williams a Barry Wilmore nakonec tyto překážky překonala a loď se tak mohla připojit k orbitálnímu komplexu.

Starliner měl původně u ISS zůstat jen zhruba týden, ale experti z NASA a Boeingu se rozhodli důkladně otestovat chování pohonného systému – jednak kvůli tomu, aby se problémy už příště neopakovaly, ale také proto, aby nenastaly při návratu lodi na Zemi. Po několika týdnech zkoušek a dalších týdnech vyhodnocování se NASA rozhodla neriskovat. Žádný test sice neukázal, že by loď byla nebezpečná, ale zároveň se v testech nepodařilo prokázat, že je bezpečná. Starliner proto po 92 dnech u stanice odletěl bez posádky a úspěšně přistál v Novém Mexiku. Sunita Williams a Barry Wilmore tak zůstali na ISS navíc. Na konci září se ke stanici vydala mise Crew-9, ve které ale nebyla čtyřčlenná, ale pouze dvoučlenná posádka ve složení Nick Hague, Alexandr Gorbunov. Dvě volná místa obsadí Sunita a Barry, až se budou (pravděpodobně letos v únoru) vracet domů.

Jenže Crew Dragon v roce 2024 nelétal pouze k ISS. 10. září totiž odstartovala mise Polaris Dawn, při které byli na palubě čtyři neprofesionální kosmonauti. Misi velel podnikatel Jared Isaacman, pro kterého šlo již o druhý kosmický let. Pilotem byl Scott Poteet a specialistkami mise byly zaměstnankyně SpaceX Sarah Gillis a Anna Menon. Mise Polaris Dawn si třeba připsala rekord v nejvyšší oběžné dráze pilotované kosmické lodě kolem Země. Dál se už lidé dostali pouze při cestách k Měsíci, ale tehdy neobíhali kolem Země. Mise Polaris Dawn zaujala také prvním výstupem amatérských astronautů do volného prostoru. Této několikaminutové cti se dostalo Isaacmanovi a Gillis. Zároveň šlo o první praktickou zkoušku skafandrů od SpaceX pro výstupy do volného prostoru. Tyto obleky měli oblečené všichni členové posádky, protože Crew Dragon nemá přechodovou komoru. Musela se proto odtlakovat celá kabina pro posádku. V dalších dnech se ještě podařilo propojit Crew Dragon pomocí laseru se sítí Starlink, takže si posádka mohla vychutnat videohovory se svými rodinami.

Opusťme nyní Mezinárodní kosmickou stanici a obraťme pozornost na druhou trvale obydlenou kosmickou stanici, tedy na čínský Tiangong. V roce 2024 se k této stanici vydaly dvě nákladní lodě – Tianzhou 7 v lednu a Tianzhou 8 v listopadu. Jelikož starty těchto nákladních lodí doprovázejí povětšinou starty pilotovaných lodí, asi nikoho nepřekvapí, že v roce 2024 vyrazily ke stanici Tiangong také dvě pilotované kosmické lodě Shenzhou. V dubnu to byla Shenzhou 18 s posádkou ve složení Ye Guang Fu, Li Cong a Li Guangsu a koncem října je vystřídala loď Shenzhou 19 s posádkou ve složení Cai Xuzhe, Song Lindong a Wang Haoze.

Z výše uvedených odstavců vyplývá, že v roce 2024 se na oběžnou dráhu dostalo 13 Američanů, 6 Číňanů, 5 Rusů a po jednom zástupci má Španělsko, Itálie, Turecko, Švédsko a Bělorusko. Že Vám to nevychází? Možná to bude tím, že bych měl upřesnit, že Michael López-Alegría má americké i španělské občanství. Z výše uvedených 28 lidí bylo 19 aktivních profesionálních kosmonautů, v jednom případě šlo o bývalého profesionálního kosmonauta, tři komerční astronauty a čtyři neprofesionální kosmonauty.

S pilotovanou kosmonautikou samozřejmě souvisí také výstupy do volného kosmického prostoru. Na Mezinárodní kosmické stanici došlo v roce 2024 k pouhým třem výstupům s celkovou délkou 12 hodin a 34 minut! Ruská část stanice vede jak z hlediska počtu (2 vs 1), tak i délky (12:03 vs 0:31) výstupů do volného kosmického prostoru. A protože západní část stanice měla v roce 2024 pouze jeden výstup do volného prostoru (nebo spíše pokus o něj, jak se dozvíme dále), zmíníme se právě o něm. 24. června byli v přechodové komoře modulu Quest připraveni Tracy Caldwell Dyson a Michael Barratt. Jejich úkolem bylo odstranit anténu SASA a donést ji do útrob stanice, nebo odebrat stěry z vnějšího pláště stanice kvůli mikrobiální kontaminaci. Na nic z toho ale nedošlo. Výstup byl ukončen krátce po odtlakování přechodové komory kvůli úniku vody v servisní a chladící jednotce skafandru Tracy Dyson.

O výstupu Jared Isaacmana a Sarah Gillis z mise Polaris Dawn jsme psali již na předešlých odstavcích. Zde můžeme ještě zmínit, že výstup Isaacmanna trval 7 minut a 56 sekund, u Sarah Gillis pak 7 minut a 15 sekund. Na kosmické stanici Tiangong došlo v roce 2024 k celkem čtyřem výstupům do volného prostoru s celkovou délkou 31:52. Nejzajímavější byl ten úplně poslední ze 17. prosince, kterého se zúčastnili Cai Xuzhe a Song Lindong. Jejich výstup totiž trval 9 hodin a 6 minut. O 10 minut tak byl překonán dosavadní světový rekord v délce kosmické vycházky.

A na úplný závěr dnešního článku tu máme ještě přehled suborbitálních pilotovaných letů. V roce 2024 letěl New Shepard od Blue Origin celkem čtyřikrát a z toho třikrát s posádkou. Při všech startech překonala návratová kabina mezinárodně uznávanou hranici kosmického prostoru ve výšce 100 kilometrů. Při misi NS-25 v květnu letěli Kenneth Hess, Sylvain Chiron, Mason Angel, Ed Dwight, Carol Schaller a Gopi Thotakura. Na misi NS-26 v srpnu vyrazili  Ephraim Rabin, Nicolina Elrick, Eugene Grin, Rob Ferl, Karsen Kitchen a Eiman Jahangir. Mise NS-28 v listopadu měla posádku ve složení Emily Calandrelli, Sharon Hagle, Marc Hagle, Austin Litteral, James (J.D.) Russell a Henry (Hank) Wolfond.

Dvakrát (a pokaždé s posádkou na palubě) letěla v roce 2024 také SpaceShipTwo od Virgin Galactic. Při misi Galactic 06 v lednu měla posádka složení CJ Sturckow, Nicola Pecile, Lina Borozdina, Robie Vaughn, Franz Haider, Neil Kornswiet. Červnová mise Galactic 07 pak vynesla tuto posádku: Nicola Pecile, Jameel Janjua, Tuva Cihangir Atasever, Andy Sadhwani, Irving Pergament, Giorgio Manenti. Složení posádek uvádíme vždy kompletní včetně zástupců firmy Blue Origin jako jsou piloti SpaceShipTwo, či instruktoři, kteří jsou k dispozici platícím zákazníkům. Oba lety dosáhly téměř shodné maximální výšky okolo 88,8 km, což sice podle amerických definic stačí na to, aby se mohly řadit mezi lety do kosmického prostoru, ale podle mezinárodně uznávaných pravidel se o lety do kosmického prostoru nejednalo.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
https://theraise.eu/wp-content/uploads/2024/01/szammisztika2024.jpg
http://www.collectspace.com/images/news-092324g-lg.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/iss071e265137/iss071e265137~large.jpg
https://pbs.twimg.com/media/GVWg_OGXYAApMat?format=jpg&name=large