133 tun těžká parabolická anténa byla nedávno nainstalována na stanici Deep Space Network 23, což znamenalo klíčový krok na cestě k posílení celé sítě DSN. Tuto síť tvoří soustava obřích rádiových antén, které umožňují kosmickým agenturám (primárně NASA) sledovat kosmické sondy mířící k Měsíci a dál, posílat jim pokyny a přijímat od nich naměřené vědecké údaje. NASA nyní přidává další anténu a zvyšuje jejich celkový počet na 15, aby podpořila zvyšující se zájem o největší a nejcitlivější rádiový telekomunikační systém na světě.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Instalace nejnovější antény proběhla 18. prosince, když týmy na Goldstone Deep Space Communications Complex u kalifornského města Barstow usadily kovový rám reflektoru multifrekvenční vlnovodné antény pro Deep Space Station 23. Až bude v roce 2026 uvedena do provozu, bude Deep Space Station 23 přijímat signály od kosmických misí jako je Perseverance, Psyche, Europa Clipper, Voyager 1, či od zvyšujícího se počtu budoucích pilotovaných i robotických systémů v hlubokém vesmíru.
„Tento dodatek pro Deep Space Network představuje klíčové komunikační vylepšení pro celou agenturu,“ říká Kevin Coggins, zástupce přidruženého administrátora pro program SCaN (Space Communications and Navigation) a dodává: „Komunikační infrastruktura je v nepřetržitém provozu od svého vzniku v roce 1963. Tímto vylepšením zajišťujeme, že NASA bude připravena na podporu rostoucího počtu misí zkoumajících Měsíc, Mars i vzdálenější místa.“ Stavba nové antény probíhá více než 4 roky a během instalace týmy použily pásový jeřáb, který usadil 133 tun těžkou kovovou kostru 34 metrů širokého parabolického reflektoru. Následně mohla být konstrukce přišroubována k 20 metrů vysokému podstavci, který bude v provozu pohybovat s vlastní anténou.
„Jedna z největších výzev během zdvihu souvisela s tím, aby bylo zajištěno, že 40 děr pro šrouby byly perfektně zarovnané na struktuře i podstavci,“ vzpomíná Germaine Aziz, inženýrka z Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii zapojená do programu Deep Space Network Aperture Enhancement Program a dodává: „To vyžadovalo pečlivý důraz na seřízení před zdvihem, aby bylo zaručeno, že v den zvedání vše proběhne hladce.“ Po zvednutí hlavní konstrukce se inženýři postarali ještě o zvednutí čtyřnohé podpůrné konstrukce vážící 16,5 tuny, která byla usazena na střed parabolické antény. Součástí této konstrukce je zakřivený subreflektor, který bude usměrňovat radiofrekvenční signály z hlubokého vesmíru. Ty se nejprve odrazí od hlavního reflektoru a pak přes subreflektor zamíří do podstavce antény, kde jsou umístěny přijímače antény.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Inženýři nyní pracují na instalaci panelů na ocelovou kostru, čímž vytvoří zakřivený povrch odrážející rádiové signály. Po dokončení bude Deep Space Station 23 pátou ze šesti nových vlnovodných antén, které se připojí k celé síti. Její uvedení do provozu přijde po Deep Space Station 53, která byla v roce 2022 přidána do madridského komplexu DSN.
„Díky síti Deep Space Network můžeme s našimi rovery prozkoumávat marťanskou krajinu, sledovat ohromující vesmírná pozorování Dalekohledu Jamese Webba a mnoho dalšího,“ říká Laurie Leshin, ředitel JPL a dodává: „Síť podporuje více než 40 misí do hlubokého vesmíru, včetně nejvzdálenějších objektů ve vesmíru vytvořených člověkem, Voyager 1 a 2. Díky těmto modernizacím bude Deep Space Network i nadále podporovat lidstvo při průzkumu naší sluneční soustavy i mimo ni a umožní převratné vědecké objevy i ve vzdálenější budoucnosti.“
Síť Deep Space Network spravuje JPL pod dohledem programu NASA SCaN. Na sítě Deep Space Network a Near Space Network se spoléhá více než 100 misí NASA i jiných vlastníků. Patří sem také podpora astronautů na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a budoucích misí Artemis, sledování počasí na Zemi a dopadů klimatických změn, podpora výzkumu Měsíce a objevování sluneční soustavy i tajů mimo ni.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/12/1-pia26454-16.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/12/2-pia26455-16.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/12/e1-pia26456-img-2027.jpeg
