Počtvrté. Již počtvrté v tomto roce se největší a nejsilnější raketa všech dob odlepila ze své startovní rampy v jižním Texasu. Stejně jako při minulých letech to byl znovu naprosto neskutečný zážitek i pro diváky, kteří na svých zařízeních sledovali start z pohodlí domova. Tentokrát jsme měli start zpestřený mimo jiné i tím, že byl naplánován nikoli na brzké ranní hodiny jako při minulých pokusech, ale na čtvrtou odpolední místního času.
Zdroj: SpaceX
I tentokrát se SpaceX podařilo odstartovat s tímto extrémně složitým kolosem na první pokus již popáté v řadě a záběry, které jsme mohli opět v přenosu sledovat, byly již tradičně dechberoucí. Téměř pět tisíc tun těžká sestava úspěšně zažehla všechny své raketové motory Raptor a s obrovským hukotem se vydala k obloze. Vzestupná fáze probíhala opět bez jakýchkoli problémů. Super Heavy Starship úspěšně překonala fázi největšího dynamického namáhání, separaci stupňů s použitím Hot-stagingu přičemž se všechny Raptory na Starship S31 úspěšně zažehly.
Super Heavy B13 poté znovu zažehla deset motorů v prostředním prstenci, provedla otočku proti směru letu a vydala se zpět vstříc pobřeží. Stejně jako při minulém letu měl i tentokrát být proveden návrat a zachycení pomocí ramen Chopsticks, bohužel ale byl po důkladnějších kontrolách odhalen technický problém na systémech věže, což znemožnilo pokus o zachycení a Super Heavy tak byla nasměrována nad hladinu Mexického zálivu do vzdálenosti několika kilometrů od rampy. Konkrétně Musk zmínil, že důvodem přerušení byla ztráta komunikace mezi řídícím střediskem a samotnou věží, jejíž poškozenou anténu na vrcholu jsme mohli také vidět. Údajně by byla věž stále schopna Super Heavy zachytit, ovšem kvůli zajištění maximální bezpečnosti došlo k rozhodnutí pokus o zrušit. I přesto ale B13 úspěšně přesně a měkce dosedla na hladinu Mexického zálivu, kde krátce na to podle očekávání explodovala a rozdělila se na dvě poloviny. Horní s metanovou nádrží se potopila téměř okamžitě, ale spodní polovina vydržela plavat několik hodin.
Super Heavy initiates its landing burn and softly splashes down in the Gulf of Mexico pic.twitter.com/BZ3Az4GssC
— SpaceX (@SpaceX) November 19, 2024
Starship S31 v přibližně deváté minutě vstoupila do přeletové fáze a přibližně třicet osm minut po startu došlo k jednomu z hlavních milníků stanovených pro šestý let a Starship úspěšně demonstrovala schopnost zážehu Raptoru v kosmickém prostoru, tedy schopnost provádět primárně deorbitační zážehy. Při tomto testu byl spuštěn jediný Raptor na dobu přibližně čtyř sekund.
Čtyřicet minut po startu ve výšce přibližně 123 kilometrů se na kamerách začaly objevovat první známky tepelného namáhání. Při této misi SpaceX plánovala s prototypem S31, coby poslední Starship první generace otestovat hardwarové limity celého stroje a získat co největší množství dat o chování tepelného štítu a řídícího systému, tedy klapek. Kvůli tomu proto vstupovala Starship do atmosféry pod větším úhlem, než dřívějších 70°. Po dvaceti minutách ohnivého pekla začalo tepelné namáhání výrazně slábnout, a i když SpaceX kvůli ztíženým podmínkám, jako větší tepelné namáhání, přibližně dva tisíce sto chybějících destiček tepelného štítu nebo i výrazná úprava letové trajektorie v závěrečné fázi sestupu, dokázala návrat přežít velmi slušně. Na první pohled samozřejmě byla vidět určitá poškození, jako je zvlněné tělo od extrémních teplot, lehce prohořívající horní křidélko (výrazně méně než při čtvrtém i pátém letu) a na některých místech opadané destičky tepelného štítu. Nic z toho ale Starship S31 nebránilo uskutečnit přistávací zážeh a nakonec úspěšně dosedla na hladinu Indického oceánu.
Splashdown confirmed! Congratulations to the entire SpaceX team on an exciting sixth flight test of Starship! pic.twitter.com/bf98Va9qmL
— SpaceX (@SpaceX) November 19, 2024
Díky záměrnému posunutí startu z ranních hodin na odpolední se tentokrát přistávalo na osvětlené části Země, měli jsme tedy mnohem lepší záběry na přistávací manévr. I tentokrát měla SpaceX v přistávací oblasti umístěnou bojku s kamerou a opodál nejspíše loď s lepším vybavením. Na záběry se koneckonců můžete podívat sami.
I když se budu znovu opakovat, šestý letový test Super Heavy Starship nejde shrnout jinak než skvělý úspěch pro Starship, které nebylo predikováno ani přežití průchodu atmosférou. V určité formě je tento let úspěch i pro Super Heavy, která celý let zvládla perfektně bez jediného problému a úspěšně přistála ve vyhrazené oblasti. Kdy by mohl proběhnout sedmý integrovaný let Super Heavy Starship je v tuto chvíli ve hvězdách, jelikož není vyřízena licence pro starty Starship druhé generace. Po stránce hardwarové jsou již oba prototypy v podstatě dokončeny. Předpokládá se však, že absolvují statický zážeh – jak Starship S33, tak Super Heavy B14.
With data and flight learnings as our primary payload, Starship’s sixth flight test once again delivered → https://t.co/oIFc3u9laE pic.twitter.com/O6ZKThQRr6
— SpaceX (@SpaceX) November 20, 2024
Zdroje informací:
https://x.com/
https://www.spacex.com/
https://x.com/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/Gc1vZNHa8AAHar3?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/Gc1vZNGb0AEZXC8?format=jpg&name=4096×4096
Veselý a úspěšný den.
Tedy mimo téma, ale pouze ze zvědavosti. Proč se k tlakování nádrží používá helium. Nestačil by daleko levnější dusík? Je sice těžší nežli He, ale myslím si, že by to hrálo až tak významnou roli.
Helium ma lepsiu stlacitelnost, zostava v plynnom skupenstve pri nizsej teplote ako dusik, je lahsie. Helium ma 3x lepsiu rychlost prudenia ako dusik.
Také potřebujete médium které je plynné při kryogenních teplotách podchlazeného metanu a kyslíku. Dusík by byl už asi tekutý a proto jako tlakovací médium nepoužitelný.
1) Hmotnost je u raket „významná role“.
2) Obrovská výhoda helia je, že je inertní a bez ohledu na tlak / teplotu nereaguje s ničím.
3) Pokud se dostaz vztahuje k Starship / superheavy tak ty používají autogenní tlakování – odebírají horký plyn za preburnery a vracejí ho do nádrže.
Byl jsem spokojen, přestože nedošlo k libůstce, přistání 1st do hůlek. Zřejmě SH při startu způsobil věži závadu?
Co mi není jasné u „Starship, které nebylo predikováno ani přežití průchodu atmosférou.“ Předpokládal se vývoj a úpravy do slepé uličky? Prohlášení spíš bylo, odhaduji, určité alibi, zajištění pro případné vyšetřování.
Viděl bych to spíše na to druhé, ale na případné vyšetřování to nemá vliv. Upravili profil vstupu do atmosféry, snížili počet destiček tepelného štítu. Záměrně. Chtěli vyzkoušet namáhání konstrukce blíže k hranici návrhové pevnosti, s mnohem větší mírou rizika jejího dosažení. Vše nelze přesně nasimulovat a testování je v tomto případě nevyhnutelné k následné optimalizaci konstrukce. A také podle mě chtěli využít toho, že S31 byla poslední své verze, takže případná ztráta by je tolik nebolela, jako u verze následující.
Při testovacím letu nikdy dopředu neznáte na 100% výsledek. Proto je vhodné laické veřejnosti pokaždé při takové příležitosti připomenout, že úspěšné splnění všech cílů konkrétního testu není zaručeno a nejdůležitějším výsledkem budou získaná data. Jak píše Ivan níže, testovaný kus Starship byl poslední z dané verze a proto mu naložili více zátěže, náročnějších podmínek, aby zjistili, jak se konstrukce chová na svých limitech. Pravděpodobnost, že zatížení konstrukce někde překročí pevnostní limity a nedopadne vše podle plánu, byla docela vysoká. Konstrukce vydržela, vše (99,5%) fungovalo skvěle a S31 to dotáhla až na měkké přistání na hladinu v plánovaném místě.
Pocita se do budoucna s tim, ze v pripade nejake podobne zavady na rampe by prvni stupen dokazal pristat na zpevnenou plochu podobne jako napr. v pripade F9?
Dosposud se u SH s přistávacími nohami nepočítalo a systém je navržen pro zachycení (viz Muskovo slavné video, ve kterém SH představil).
Přidání noh by znamenalo dost výraznou konstrukční změnu. Jednodušším řešením bude výstavba vice ramp v místech startu/ přistání.
Což je navíc v souladu s předpokládanou frekvencí startů.
Pochybuji. Starshipy, určené pro návrat na Zemi, zatím nemají v plánu mít přistávací nohy, ale vždy být zachyceny mechazilou. Jak ve Starbase, tak na KSC, budou mít pro Starship rampy 2, takže předpokládám, že ta druhá by mohla být při přistání v roli zálohy. Potvrzeno to ale zatím není.
Ja sa už neviem dočkať, kedy odštartujú zo starbase a pristanú v KSC 😀
Dokonce to může být i tak, že pro booster bude primární přistávací věž jiná než ta, ze které startoval. V případě problémů věže během startu by se vyhnuli nutnosti přistání přeplánovat (i když ani to asi nebude složité). Jen si myslím, že by měli mít připravené věže tři. Pokud by se jedna poškodila při startu, druhá při přistání boosteru, nezbyla by žádná, kde by mohla přistát Starship po splnění mise a je otázkou, jak velké by bylo poškození a jestli by se to stihlo opravit předtím, než by Starship musela dolů. Ale třetí věž je stejně v plánu i když ne na stejné základně a to poslouží dobře.
SS stráví na LEO dost času na to, aby mohla být rampa po zachycení SH vyklizena
Ale jak potvrzuje aktuální stav, minimálně dvě rampy budou standard.