Dva CubeSaty, které cestují na sondě Hera, si už stihly vyměnit první signály se Zemí, takže bylo možné potvrdit, že jsou v očekávaném stavu. Dvojice byla v předešlých dnech aktivována, aby se prověřily všechny jejich palubní systémy a v tu chvíli se dvojice Milani Juventas stala prvními CubeSaty, se kterými ESA komunikovala z hlubšího vesmíru.

„Každý CubeSat byl postupně aktivován asi na hodinu při živých spojeních se Zemí, aby se provedly testy spojené s uváděním do provozu – těmto zkouškám říkáme „jsi naživu?“ a „kontrola uložení“,“ vysvětluje Franco Perez Lissi, inženýr CubeSatů na misi Hera a dodává: „Oba CubeSaty jsou momentálně uloženy ve vypouštěčích nazývaných Deep Space Deployers, ale přesto jsme mohli postupně aktivovat všechny palubní systémy, včetně avioniky, přístrojů a mezidružicového spojení, které budou CubeSaty používat ke komunikaci s Herou. Podařilo se nám ale také roztočit a aktivovat silové setrvačníky, které budou sloužit k řízení jejich orientace v prostoru.“

Sonda Hera, která byla vypuštěna 7. října, je prvním projektem agentury ESA zaměřeným na planetární obranu. Hera míří k prvnímu tělesu Sluneční soustavy, jehož oběžná dráha byla změněna lidskou činností – k planetce Dimorphos, kterou v roce 2022 zasáhla americká sonda DART. Hera s sebou veze dva 6U CubeSaty, jejichž velikost se nejčastěji přirovnává ke krabici na boty. Tyto CubeSaty jsou složeny ze šesti základních kostek s délkou hrany 10 centimetrů. Obě malé sondy se dostanou k povrchu planetky blíže, než jejich „mateřská loď“, takže budou moci podstoupit větší riziko a také získají cenná data navíc.

Juventas, který pro ESA vyrobila lucemburská firma GOMspace, provede historicky první radarový průzkum planetky. Naopak Milani, který pro ESA postavila italská firma Tyvak International, bude provádět multispektrální analýzu minerálů. Fáze jejich uvádění do provozu byla řízena ze střediska ESOC v německém Darmstadtu, které je propojeno s Evropským střediskem pro vesmírnou bezpečnost a vzdělávání ESEC v belgickém Redu. Na tomto místě se nachází operační středisko CubeSatů z mise Hera CMOC (CubeSat Mission Operations Centre), odkud budou CubeSaty po svém uvolnění od Hery dozorovány.

Juventas byl aktivován 17. října, když se nacházel zhruba 4 miliony kilometrů od Země. Milani jej následoval 24. října, kdy se nacházel skoro dvakrát tak daleko – 7,9 milionu kilometrů. Tyto vzdálenosti způsobily, že se týmy musely popasovat s nepříjemným zpožděním signálů, které cestovaly mezi Zemí a meziplanetárním prostorem. V případě CubeSatu Juventas trvala signálu obousměrná cesta při aktivaci 32,6 sekundy, u Milani to bylo již 52 sekund.

„Během uvádění CubeSatů do služby jsme jednak potvrdili, že přístroje na CubeSatech i jejich další systémy fungují podle očekávání. Ale také jsme prověřili kompletní pozemní infrastrukturu pro jejich řízení,“ vysvětlil Sylvain Lodiot, manažer provozu mise Hera a dodal: „To obnášelo komplexní uspořádání, ve kterém jsou data přijímána zde v operačním středisku mise Hera v ESOC, ale telemetrie jde také do CMOC v Redu, kde na ni dohlíží tým ze Spacebelu. Následně je předává řídicím střediskům misí CubeSat příslušných společností, kde se vše kontroluje v reálném čase. Ověření tohoto uspořádání je dobrou přípravou na operační fázi samostatného letu, jakmile Hera doletí k Dimorphosu.“

Andrea Zanotti, vedoucí softwarový inženýr CubeSatu Milani z firmy Tyvak říká: „Milani nezažil ani jeden restart počítače, ani to, že by se napětí a proud dostaly mimo limity. A to vše navzdory prostředí hlubšího vesmíru, které s sebou nese zvýšené vystavení kosmickému záření. A to samé platí i pro Juventas.“ Jeho slova potvrzuje Camiel Plevier, vedoucí softwarový inženýr CubeSatu Juventas z firmy GOMspace: „Více než týden po startu, s teplotami v deployeru jako v ledničce (okolo 5 °C), si akumulátory obou CubeSatů udržují vysokou úroveň nabití. Bylo také velmi příjemné vidět, jak ověřovací činnosti útrob CubeSatů konzistentně zvyšovaly teplotu senzorů v CubeSatech i vypouštěčích.“

CubeSaty zůstanou v útrobách deployerů až do konce roku 2026, kdy Hera dorazí k Dimorphosu. Tady sonda obě družice uvolní s velmi malou vzájemnou rychlostí v řádu pouhých pár centimetrů za sekundu. Pokud by totiž byly CubeSaty uvolněny větší rychlostí, pak by se riskovalo, že je velmi slabá gravitace planetky, jejíž rozměry se přirovnávají k Cheopsově pyramidě, neudrží a CubeSaty uletí do hlubokého vesmíru. „Uvedení do provozu je pro ESA a její průmyslové partnery významným milníkem, který obnášel mnoho různých rozhraní, která musí fungovat správně – ať už jde o střediska na Zemi, tak i o sondu Hera – třeba její systém Life Support Interface Boards, který propojuje hlavní sondu s deployery a CubeSaty,“ říká Franco Perez Lissi a dodává: „Úspěšně se podařilo prokázat, že kosmická sonda může spolupracovat s menšími doprovodnými sondami, které má na své palubě. Na to budou v budoucnu navazovat další mise, počínaje evropskou misí Ramses pro planetární obranu a následně sondou Comet Interceptor.“ Po základním uvedení do služby budou CubeSaty během přeletové fáze zapínány jednou za dva měsíce, aby podstoupily zkoušky svých systémů, kontroly stavu akumulátorů, či aktualizace softwaru.

Přeloženo z:
https://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/26336182-2-eng-GB/Last_pre-launch_view_of_Hera_CubeSat.jpg
https://www.esa.int/…/26393351-1-eng-GB/CubeSat_commissioning_team_at_ESOC.jpg
https://www.esa.int/…/22246997-1-eng-GB/Juventas_studies_asteroid_s_internal_structure.jpg
https://www.esa.int/…/Housekeeping_telemetry_response_from_Milani_CubeSat.jpg
https://www.esa.int/…/22246915-3-eng-GB/Milani_studies_asteroid_dust.png